Vydej si vlastní knihu 2

1.1
Proč si vydat knihu?

V této kapitole vám vysvětlím, proč byste si měli vydat knihu právě teď, ať jste o tom už někdy předtím uvažovali, nebo ne. V současnosti jsou pro to ty nejlepší podmínky, jaké kdy v historii lidstva existovaly a z mnoha důvodů je pravděpodobné, že to nebude trvat navěky.
Dozvíte se, jaké knihy si lidé vlastním nákladem vydávají, a budete překvapeni, protože to zdaleka není jen beletrie.
Kniha může být váš věčný odkaz na tomto světě. Knihou lze zmrazit čas a zvěčnit neopakovatelné zážitky. Jejím prostřednictvím můžete světu darovat inspirativní příběh i pomoci s řešením problému lidem, kteří mají stejné trápení. Kniha ale může také neuvěřitelně nakopnout vaši kariéru nebo podnikání a může vás jedinečným způsobem vyčlenit z davu.
Na závěr kapitoly si vezmu na mušku nejčastější strachy, námitky a výmluvy a ukážu vám, že mají často poměrně jednoduché řešení. Vysvětlím vám, jak funguje princip, jímž se řídili autoři, kterým se to povedlo a svou knihu už mají. Princip motoru, který je dovedl až do cíle a který, mimochodem, funguje téměř na cokoli. Kdo jej přijme za svůj a začne používat, nenechá už nikdy žádnou důležitou práci nedokončenou.
Poradím vám, jak začít, aniž byste k tomu potřebovali znalosti, schopnosti, peníze nebo hotovou knihu. Protože začít je ten nejdůležitější krok ze všech; je to základní předpoklad toho, abyste jednou mohli přivonět ke zbrusu nové knize, na které bude napsáno vaše jméno, nebo ji spatřit na pultu knihkupectví ve společnosti jmen, která zná celý svět.
Pokud ještě nevíte, proč si vydat knihu, jak vám to může změnit život a proč začít právě teď a už to neodkládat, pak si tuto kapitolu prostě musíte přečíst.

Proč si vydat knihu?
Subjektivních motivací a důvodů, proč si knihu vydat, je tolik, kolik je autorů. Už samotný fakt, že se o tuto oblast zajímáte, svědčí o tom, že své osobní důvody máte. Je tu ale i jeden objektivní důvod, proč byste to už neměli dál odkládat:
Nyní jsou zcela ideální podmínky. Vydat knihu nebylo nikdy snazší ani levnější a nikdy dřív nebylo tak snadné vytvořit si vlastní čtenářskou komunitu. Nikdy předtím neexistovaly takové možnosti, jak knihu propagovat – a ještě k tomu úplně zadarmo. A nikdy dřív nebylo všude kolem nás tolik návodů, blogů, videotutoriálů a kurzů, většina z nich také zcela zdarma. Podrobněji se o tom rozepisuji v kapitole Úžasná doba.
Právě v této době vám všechno hraje do ruky a neuděláte-li to hned, lepší podmínky už možná nikdy mít nebudete.
Prababička mě naučila si neustále připomínat, že nic netrvá věčně. A měla velkou pravdu: Často možnosti pomíjejí právě ve chvíli, kdy si na ně zvykneme a máme pocit, že už tu budou navždy, že je nemůže nic ohrozit. Jak hodnotné bylo to, co jsme měli, si často uvědomíme až ve chvíli, kdy o to přijdeme.
Lidé prý před svou smrtí nejvíce litují toho, co neudělali. Je smutné toužit po něčem, co už nikdy nedoženete. Nerad bych litoval toho, že v době, kdy stačilo velice málo, aby se můj sen zhmotnil, jsem nedokázal vystoupit z komfortní zóny nebo si prostě udělat čas. Navíc často zjišťujeme, že to, co jsme dělali namísto toho, nám nic extra zvláštního nepřineslo…
Začněte na tom pracovat. Tato kniha vám dá veškerá vodítka, která potřebujete a pokud vám i po jejím přečtení bude nějaká informace chybět, najděte na mě na internetu aktuální kontakt a zavolejte mi, poradím vám.
Uděláte-li to správně, věřím, že nikdy nebudete litovat, že jste se do toho pustili.

Jaké knihy si lidé vydávají
Naše nakladatelství KLIKA vzniklo proto, aby si mohl knihu vydat kdokoli, kdo do toho bude chtít investovat, takže nejsme omezeni žánrově ani edičním plánem a mám možnost sledovat, co si lidé vydávají, když je nikdo nekádruje a když záleží jen na nich, o čem jejich kniha bude.
Škála žánrů je velmi pestrá: Romány, povídky, blogy, fejetony, poezie, deníky, cestopisy, příručky a návody, kuchařky, učebnice, komiksy, pocty velkým osobnostem i domácím mazlíčkům, pohádky a říkanky pro děti, poselství indiánského náčelníka i sbírka dopisů z vojny.
Stále ještě podceňována je podle mě hodnota knihy jako podpory podnikání, o čemž se rozepisuji na straně str. . Málokdo si uvědomuje,
jak skvělá je to investice, a každá taková kniha je navíc úplně jiná, takže si navzájem nekonkurují. Ve srovnání s jinými druhy reklamy je to podle mne z hlediska marketingu to nejníže visící ovoce – jeden z nejlepších nástrojů na budování důvěry s poměrně nízkou vstupní investicí, alespoň pokud jde o peníze.
Nejčastěji si u mě lidé vydávají romány, cestopisy a poezii. Jsou mezi nimi zaměstnanci i manažeři, důchodci i podnikatelé – a většina z nich si knihu vydává pro radost nebo aby si splnili sen.
Někteří mají našetřené vlastní peníze, ale část autorů úspory vůbec nepotřebuje a financují vydání z jiných zdrojů, které popisuji v podkapitole 1.2.1.

Napiš knihu a žij věčně
Jaký tu po sobě zanecháme odkaz? Věřící i nevěřící, asi se shodneme, že život na tomto fyzickém světě je pouze jeden. Nesouhlasili by s námi jen mí oblíbení buddhisté, ale i oni musí přiznat, že ani v jejich konceptu při znovuzrození nepřetrvá ego a vzpomínky, tedy to důležité, co tvoří naši osobnost. Pokud tudíž chceme, aby náš odkaz přetrval, musíme mu dát určitou časem prověřenou formu.
Chtěli byste si přečíst knihu od svého prapradědečka nebo předka, který žil před dvěma sty lety? Já určitě. Jenže tehdy bylo vzácností knihy vlastnit, natož si knihu napsat a nechat si ji dát vytisknout. To byla výsada vzdělanců, šlechticů a především církve.
Knihy nám dávají větší moc nad tím, jak se naše osobnost v čase projeví. Jsou prostředkem, díky němuž můžeme tak trochu přežít vlastní smrt. Lidskou mysl zatím do počítače zkopírovat nedokážeme a psané slovo je jedním z mála strojů času, které máme k dispozici.
Nemusíte mít zrovna ambici napsat knihu, která bude platit ještě za dva a půl tisíce let, jako se to povedlo některým asijským myslitelům, třeba mistru Sunovi. Ale nikdy nevíte, co vaše knihy způsobí: Když jsem v r. 2009 dával dohromady vodáckou literární soutěž a později její první knihu vodáckých povídek, ani se mi nesnilo o tom, že za dalších deset let budeme vydávat už pátou a mezitím si je přečte mnoho tisíc vodáků…
Není to složité
Na to, abyste vydali knihu, nemusíte být spisovatel ani odborník a nemusíte mít peníze. Typickým příkladem někoho, kdo není spisovatel, a přesto vydává knihy, jsem já sám: Protože jsem věřil, že sám celou knihu napsat nedokážu, uspořádal jsem literární soutěž. Mám i kamaráda, který vydal tři knihy, ale jeho textu je v nich minimum – všechny je posbíral a sestavil z historických pramenů. A takových autorů znám několik, ať už vydali kroniku k padesátému výročí skaut­ské­ho oddílu, nebo historii ojedinělého vodáckého závodu. Za vel­­ké spisovatele se pravděpodobně nepovažují ani autoři, kteří vydali de­níky, kuchařky, sbírky citátů nebo příběhy ze života svého psa.
Jak schopnost psát, tak propagace knih nebo třeba i umění vydělávat peníze se dají naučit (str. ). Vlastní peníze nepotřebujete, jak
se dozvíte za str. .
Nemusíte být odborníky, abyste napsali odbornou knihu. Můžete profesionály pouze vyzpovídat nebo sestavit knihu z jejich článků; pokud máte firmu, můžete si dokonce odborníka najmout, aby pro vás brožuru či knihu sepsal na zakázku.
Outsourcing a najímání lidí na jednotlivé úkoly už dávno není jen doménou firem a podnikatelů. Na serveru fiverr.com si můžete od pouhých pěti dolarů najmout někoho z druhého konce světa, aby vám vytvořil obálku, převedl kresbu do vektorů či udělal ilustrace nebo fotky anebo průzkum v jakékoli oblasti (str. ). Servery na najímání brigádníků máme i v Čechách. Dalším místem, kde najdete pomoc, jsou třeba pracovní skupiny na Facebooku.
Stejně tak si můžete najmout zakázkové nakladatelství, které vám knihu vydá a dostane ji až na pulty knihkupectví a do e-shopů (str. ).

Plňte si své sny. Je to důležité!
Abychom prožili krásný a naplněný život, je potřeba mít z něj radost. K tomu největší měrou přispívá to, jak jej sami vnímáme: Nakládáme se svým životem i časem tak, jak bychom chtěli? Dosahujeme svých cílů a nacházíme, co jsme hledali? Pokud si na tyto otázky odpovídáte kladně, velmi pravděpodobně žijete naplněným a vzrušujícím životem.
Plnění vlastních snů je jednou z nejdůležitějších částí úspěšného života.
Mnozí lidé se svých snů nakonec vzdají, protože si nedokáží v denním shonu najít čas na to, aby začali pracovat na jejich uskutečnění. Říkají: „Až tohle…“ „Až támhleto…“ „Teď na to není čas.“
Jednou zjistíme, že staří už jsme, a stěží si vzpomeneme, co přesně nám vlastně bránilo se do plnění těch snů pustit. Budeme jen vědět, že jsme se vzdali něčeho důležitého – a už bude pozdě to napravit. Přinejmenším už nebudeme mít tolik energie, nebudeme držet krok s technologickým vývojem a ekonomicky na tom budeme pravděpodobně také hůř než v produktivním věku – současný finanční systém je tak vytvořen.

Často se stává, že nám sen musí splnit naše nejbližší okolí, protože si na to sami nedokážeme najít čas; dostaneme k narozeninám poukázku na výlet balónem, potápění či paragliding, a něco, co jsme měli v plánu už deset let, pro nás nakonec udělá někdo jiný.
Knihu za vás ale nikdo nevydá. Budete se do toho muset pustit sami.
Začněte kráčet za svými sny. Jistě nechcete – jak říká kamarád – vzpomínat v domově důchodců jen na pracovní úspěchy.

Zachraňte svůj rukopis před šuplíkem
Pokud už píšete a zatím jste s myšlenkou, že své texty vydáte, jen letmo koketovali, začněte to brát vážně. Kolik času už jste do psaní vložili? A to byste chtěli rukopis nechat zavřený v šuplíku?
Náš čas na tomto světě je omezený. Je hloupé ho zbůhdarma prošustrovat. Přitom se často stává, že něco začneme a nedokončíme, ačkoli jsme tím už strávili spoustu času.
Prvních patnáct let po maturitě mě živilo focení. Brzy jsem pochopil, že fotka začíná fakticky existovat teprve ve chvíli, kdy ji vidí někdo další. Fotka na čipu foťáku, v domácím počítači nebo na externím harddisku není fotka, jsou to jen jedničky a nuly.
Teprve ve chvíli, kdy ji začne vnímat lidská mysl, která oceňuje barvy, kompozici a třeba i skryté poselství obrázku, teprve potom začíná fotografie skutečně existovat a sloužit účelu, k němuž byla pořízena – něco změnit, vyvolat emoci, potěšit.
Se psaním je to stejné. Dokud je text v šuplíku, plní svůj účel asi jako jako kdyby zůstal navěky uvězněn jenom v synapsích našeho mozku.
Psát pro sebe může být dobrá terapie, ale není to nic úctyhodného, je to něco podobného, jako když si jdete zaběhat nebo strávíte hodinku na tréninku – děláte to pouze pro sebe.
Pokud má mít psaní nějaký smysl, musí text číst další lidé. Pak teprve začne záležet na tom, zda je text dobře napsaný, má nějakou myšlenku nebo třeba jen dokáže potěšit. Ostatně, potěšení je také důležité.

Udělejte radost těm, které máte rádi
Jsme zahlceni impulsy okolního rychlého a rušného světa, který se neustále dožaduje naší pozornosti. Kontakty mezi lidmi začínají být letmé a povrchní, často vídám lidi, jak sedí kolem jednoho stolu mlčky, každý z nich soustředěně hladí svou chytrou placičku a navzájem neprohodí slovo.
Při psaní se otevíráme, odhalujeme svá temná i světlá zákoutí, dáváme ostatním nahlédnout do své mysli. Někdy čtenáře přivádíme na myšlenky, které by ho jinak minuly, jindy mu dáváme možnost nahlédnout svět ze zcela odlišného úhlu, ale hlavně a především kniha vypovídá o nás, našem způsobu uvažování, snech a fantazii nebo na­šich postojích.
Ale není důležité psát hlubokomyslnou literaturu, nemusíme být velcí spisovatelé. Umět pobavit úplně stačí. Není třeba se stát novým Hessem, Bradburym nebo Merlem.
Říkají vám lidé okolo, že dobře píšete? Tak je konečně poslechněte a své dílo vydejte. Psali jste si v mládí verše o lásce nebo jste je psali jako léčebnou terapii? Kreslili jste na vejšce při přednáškách vtipy? Sem s nimi. Smích je vzácný a vzácná začíná být i lidská blízkost. A kniha dokáže čarovat.
Ještě cennější ale může být, když své přátele obdarujete připomínkou společných zážitků a oprášíte jejich vzpomínky, třeba tím, že zdokumentujete část vaší společné minulosti.

Uchovejte a sdílejte vzpomínky
Fotit jsem začal už v osmi letech, protože jsem začínal tušit, že má paměť je nedokonalá a vzpomínky časem vyblednou. Chtěl jsem mít možnost tak trochu zmrazit čas, abych měl památku, nad kterou se budu moci dojímat, až budu dědek.
Jednou z nejcennějších věcí, které doma mám, jsou mé první cancáky, kam se mi v mládí zapisovali lidé po každém vandru a kam jsem lepil fotky, vstupenky a kartonové lístky na vlak. Už se rozpadají a nikdo by za ně nedal zlámanou grešli, ale pro mě je to stroj času – zdroj dávno zapomenutých emocí a vzpomínka na mnohé lidi i události, které odnesl čas.
Zážitky a vzpomínky svědčí o tom, jak jsme žili. Ale ty nám jednou začne brát stáří. Tím, že něco zdokumentujeme, jejich odchod zpomalíme, když už mu nemůžeme zabránit.
I proto se knižně vydávají kroniky nebo historie sportovních oddílů. Lze také sesbírat staré fotografie nebo pověsti lokality, kde bydlíte nebo která vám přirostla k srdci, zmapovat rodovou linii, pokud je zajímavá, nebo se ponořit do historie jakéhokoli oboru, který vás zajímá.
Mám podezření, že cokoli, co pomůže občerstvit naše vzpomínky, až nám začnou unikat, bude cennější než všechny peníze světa.

Ukažte světu, co umíte
Ne každý je na slovo vzatý odborník ve své profesi. Ale skoro každý máme aspoň jednu věc, které rozumíme a ve které jsme experti – náš největší koníček. Této věci s velkou pravděpodobností rozumíte líp než 90 % populace.
Jak dlouho vám trvalo všechny ty informace vyhledat? Kolik hodin jste museli prosedět v archivu nebo na internetu, než jste našli ty správné?
Pravděpodobně nejste sami a někde někdo hoří stejnou vášní. I on dlouhé hodiny obětuje vyhledávání informací a v podstatě s větší či menší úspěšností mimoděk kopíruje postup, kterým jste si předtím prošli vy.
Jaké by to bylo, kdybyste hned na začátku svého hledání dostali do ruky knihu, ve které už by byly všechny informace pohromadě? Kolik času i energie byste ušetřili?
Naučte ostatní něco, co jste se sami učili roky. Pomozte jim, aby dosáhli cíle rychleji. Když budou moci stavět na základech, které jim poskytnete, zbude jim více času na to, aby obor dále rozvíjeli.
Co všechno už jste se z knih naučili? Já určitě více než polovinu všeho, co dnes umím. A jsem za to jejich autorům neskonale vděčný. To, co se učili dlouhé roky a co je často stálo i nemalé množství peněz, to pro ostatní zhustili do pár set stránek a umožnili nám udělat vědomostní hyperprostorový skok, ušetřit čas.
Udělejte pro ostatní to samé a velmi pravděpodobně zjistíte, že největší hodnotu přinesl tento počin vám. O tom, jak obrovskou konkurenční výhodu vám vydání vlastní knihy může dát ve vaší kariéře nebo podnikání, se podrobně rozepisuji za stranoustr. .

Podělte se o svůj příběh
Příběhy jsou s námi od úsvitu lidstva. V nich se inspirujeme pro řešení vlastních problematických situací, čerpáme z nich naději a sílu, vděčnost za kvalitu vlastního života nebo nám pomáhají uvědomit si, že ve svém neštěstí nejsme sami a někdo prožívá to samé. Příběhy často dokáží nabídnout řešení stejně jako učebnice či odborné knihy.
Každý z nás už v životě překonal nějaké překážky, třeba úraz, nemoc nebo složitý rozvod. Někdo se dostal ze závislosti na alkoholu či drogách, někdo přestal kouřit nebo se zbavil nadváhy, a těžko vyjmenovat všechny situace, které nám mohou změnit život. Pokud se o takovou proměnu dokážete podělit, sepsat svůj příběh a prostřednictvím knihy jej předat dál, uděláte ze světa lepší místo – můžete změnit k lepšímu i život mnoha dalších lidí. Tím, že jim ukážete, že to jde a že už se někdo před nimi se stejným problémem potýkal, jim dodáte odvahu a pomůžete vyhnout se slepým uličkám.
Příběh ale nemusí být nutně osobní a konkrétní, stejnou váhu mají i příběhy fiktivní. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, byl Jonathan Livingston Racek od Richarda Bacha. Je to alegorie o rackovi, který nalezne absolutní vášeň v létání a chce v něm dosáhnout mistrovství, za což sklidí nepochopení a vyhoštění z vlastního hejna – a toto vyloučení ho dovede až na samý vrchol, k absolutnímu zvládnutí umění létat. Přitom zjistí, že stejnou cestou již před ním prošlo mnoho jiných racků a nakonec se stává učitelem ostatních.
Knížka je útlá a přečetl jsem ji za jeden večer, ale od té doby jsem ji četl mnohokrát a také ne naposledy, v českém překladu i v anglickém originálu.
Stejně silným fiktivním příběhem je třeba Hesseho Siddhártha, a abychom nechodili tak daleko, napadá mě třeba Sbohem, Dicku od Zdeňka Šmída nebo román Bereme, co je od mé maminky.
Co zajímavého nebo život měnícího jste zažili vy? A pokud nechcete nechat čtenáře nahlédnout do svého soukromí, jaká by se dala vytvořit alegorie, která předá dál to hlavní poselství, které příběh nabízí?
Příběhy jsou všude kolem nás. Inspirujte se, když vám někdo vypráví originální příhodu; ale nebojte se fabulovat a přimýšlet si. Jak to bylo ve skutečnosti je zcela nepodstatné, čtenář se chce především bavit. Autentičnost neocení nikdo kromě člověka, který u toho byl. Příběh má být věrohodný, ale vůbec nemusí být pravdivý, nebo mohou být ze života jen jednotlivé pasáže, které zamontujete do příběhu fiktivního.

Nevymlouvejte se na krizi
Recese byla na spadnutí již roky, a zatímco knihu dokončuji, začíná být viditelná všem. Ale nepodléhejte klamu, že jste ten pravý čas na vydání knihy promeškali.
Nepříznivé vnější okolnosti vždy jen oddělí zrno od plev. Slouží jako argument a výmluva tomu, kdo chce o vydání knihy pouze mluvit a vypadat významně. Jak řekl Henry Ford: „Překážky jsou ony obávané věci, které spatříte, když odvrátíte pohled od svého cíle.“
Je snadné vymluvit se na prostředí, na vládu, na ekonomiku, na cokoli vnějšího. Možná tím oklamete okolí, možná na chvíli přesvědčíte i sami sebe, ale hluboko uvnitř budete jednou litovat, že jste to i přesto aspoň nezkusili. Nebo budete naopak hrdí, že jste se nenechali zastrašit a knihu vydali navzdory všemu.
Pravda je taková, že nezáleží na vnějším prostředí a okolnostech. Kdo je odhodlán svého cíle nebo snu dosáhnout, nezajímá se o prostředí a dokáže to jemu navzdory. Mnoho firem rozjelo své podnikání za dob hospodářského poklesu, a dokážete-li svůj sen naplnit navzdory okolnostem, bude vám bonusem vědomí, že nejste obětí a máte sílu svůj život řídit za každých podmínek. A toto vědomí vám pomůže překonat i další překážky, které nám recese položí do cesty.
Tu největší cenu mají v životě ta vítězství, jichž nebylo snadné dosáhnout.

Překážky a námitky
Proč jste ještě svou knihu nevydali? Nedrží vás náhodou zpátky jeden z běžných strachů, kterými autoři často argumentují, když se jich někdo zeptá, proč kniha ještě není na světě?
Velmi toxické je se s těmito obavami vyrovnávat pouze ve své hla­vě, protože tam nemáme žádného reálného oponenta, který by svý­mi argumenty naši chatrnou fiktivní konstrukci zbořil. Naopak, náš mozek má velkou schopnost a tendenci odrazovat nás od čehokoli byť jen zdánlivě nepohodlného.

Nejdříve si řekněme něco o strachu.
Strach je náš prastarý varovný systém, část našeho prehistorického zvířecího já. Strach nás pomáhal chránit v dobách, kdy jsme denně potkávali predátory a říkal nám, že máme utéct. Dnes už ale náš život predátoři neohrožují, protože jsme skoro všechny přímo či nepřímo vybili a zbytek žije za mřížemi nebo ve stále mizejících zbytcích divočiny, a tento prastarý systém nám občas škodí.
Velice se mi líbí anglický akronym F. E. A. R. (fear=strach). Akronym znamená False Evidence Appearing Real, což je v překladu falešný důkaz, jevící se jako skutečný.
Pokud k němu tak začnete přistupovat, začíná ve vás člověk řídit zvíře. Je potřeba svůj strach rozumně analyzovat, všechny jeho nereálné aspekty odstranit a s těmi reálnými se věcně vypořádat. Tak ho zničíte nebo alespoň minimalizujete. Slouží k tomu dvě otázky, které si potřebujete zodpovědět:

a) Co nejhoršího by se mi mohlo stát, pokud danou věc udělám?
V tomto bodě shromážděte ty nejkatastrofičtější scénáře a doveďte je do důsledků – pokuste se co nejpřesněji kvantifikovat, jak moc špatné následky může vaše jednání mít. Často si už v tomto bodě seženete víc informací a uvědomíte si, že váš strach je víceméně iracionální. Je to proto, že strach bývá tím větší, čím méně víte.
Můžete tento bod vyšperkovat ještě tím, že si rovnou sepíšete, co by vás stála náprava takového stavu a co byste pro ni museli udělat.

Druhá otázka zní:
b) Co mohu udělat pro to, aby k takové situaci vůbec nedošlo?
Sepište si všechna preventivní opatření, jež můžete učinit, abyste eliminovali možnost selhání, včetně nutnosti osvojení nových znalostí.

Pokud si tyto dvě otázky zodpovíte, velmi pravděpodobně zjistíte, že jste se báli zbytečně, že vám nehrozí nic strašného a že jste schopni tomu předejít nebo přinejmenším minimalizovat následky a pravděpodobnost, že k tomu dojde.
Pokud však stále ještě potřebujete pomoc zvenčí, abyste boj se strachy vyhráli, zde je můj pohled na nejčastější výmluvy, se kterými se setkávám:

1. Nemám peníze
Vlastní peníze nepotřebujete, máte-li nadšení a opravdovou touhu kni­hu vydat. Způsoby financování podrobněji popisuji v kapitole za str. .

2. Nikdo by to nekoupil
   Ale kdež. Pokud jste si nevymysleli úplnou pitomost, a i pro tu byste nejspíš našli pár příznivců, tak potenciální čtenáře máte. V této republice žije asi 9 milionů lidí nad 15 let, a i kdyby z nich četla jen jedna setina, pořád zbývá skoro sto tisíc čtenářů. Ve skutečnosti je to mnohem, mnohem víc, jak se můžete přesvědčit díky výzkumům Jiřího Trávníčka (ZDROJE).
   Většina autorů své knihy nepropaguje a velká nakladatelství se spo­lé­hají na zastaralé druhy reklamy jako letáky, takže pokud správně určíte svou cílovou skupinu (str. ) a soustředíte se na ni, budete s dneš­ními možnostmi ne o metr, ale o světelný rok před ostatními.
   Základní informace najdete v eBooku Jak prodávat knihu, odkaz na něj je na stránce ZDROJE.

3. Nevím, zda píšu dobře
Tak si to ověřte. Existují literární soutěže (ZDROJE), můžete psát povídky a zveřejňovat je na svých webových stránkách, navštěvovat kurzy tvůrčího psaní nebo jednorázové kurzy (výhoda více lektorů, větší koncentrace informací a měnící se skupiny spolužáků, se kterými můžete navazovat partnerství a vzájemně si dílka připomínkovat), a teprve až ve vašich textech nenajdou chyby amatéři, začněte hledat kvalifikovanější pomoc. Jak zpíval Jiří Korn: „Nejdřív je trénink, pak teprv ženy a show.“

4. Nemám na to čas
Hojně rozšířené nepochopení. Času máme přece všichni stejně, 24 hodin denně. Část z něj prospíme, ale zodpovědnost za to, jak nakládáme s dobou, kdy bdíme, je pouze na nás. Nemáte čas a potřebujete ho víc? Tak začněte studovat osobní time management – jak zacházet s časem. Přemýšlejte, jak můžete dělat věci efektivněji a kde vám čas uniká. Někdo stihne za stejnou dobu 3× víc věcí než vy, takže to zcela určitě jde. Když něco dokáže někdo jiný, tak vy také, jen se na to musíte chvíli soustředit. Copak by se vám nelíbilo prožít toho za svůj život 3× víc?
Skvělé je, že tak získáte víc času nejen na psaní a propagaci knih, ale také na rodinu, přátele a spoustu dalších věcí. Zacházení s časem je ta nejdůležitější dovednost v životě, protože čas je vedle zdraví to jediné, co se nedá nahradit. Zatímco zdraví vám mnohdy dokážou lékaři vrátit, s časem to nikdo nedokáže.
Když si uvědomíte, že máte nad svým časem plnou kontrolu a jste to pouze vy, kdo rozhoduje, jak ho strávíte, začnete s ním jinak zacházet. Budete jednat méně automaticky a lépe svůj čas využijete. Začíná to již u těch největších rozhodnutí, která sama o sobě změní váš život a později je mnohem těžší změnit kurs: To vy jste se rozhodli, že budete chodit do zaměstnání a zamítli jste finanční nejistotu na volné noze a riziko podnikání, při kterých byste však mohli mít velikou časovou svobodu.
To už možná nezměníte, ale je spousta drobných rozhodnutí, která žerou čas vašeho každodenního života.

To vy se rozhodujete, zda budete sledovat v televizi seriál nebo zprá­­vy, místo abyste si na internetu vyhledávali informace o vy­dá­ní kni­hy.
Vy se rozhodujete, zda budete o víkendu rýt záhon či sekat trávu, nebo sedět s notebookem v neposečené zahrádce a psát.
Vy se rozhodujete, jak strávíte jízdu v autě, zda budete poslouchat rádio, nebo audioknihu o propagaci knih.
Vy se rozhodujete, zda si k vaření pustíte muziku, nebo podcast o knižním marketingu.
Vy se rozhodujete, zda na akci, která vás moc nebaví, budete trávit čas zdvořilostní konverzací s lidmi, kteří vás nudí, anebo zda si vybalíte knížku a budete číst, případně zapnete notebook a budete psát.
Vy se rozhodujete, zda budete mít při sobě vždy něco na čtení, nebo budete mrtvé chvilky vyplňovat hlazením své chytré placičky; nemůžete-li tomu odolat, zrušte svůj datový tarif, stejně jste zřejmě připojeni několikrát denně ještě z dalších míst.
Já mám data schválně drahá, takže je spouštím jen ve zcela nevyhnutelných případech. A když jdu na Facebook, mám na něj vymezen předem daný čas a pouštím si stopky, abych měl kontrolu. Díky tomu mám víc času třeba právě na čtení. I vy si na sebe můžete líčit podobné pasti a záměrná omezení.
Začněte ovládat svůj čas. Navenek se můžete i nadále vymlouvat, že nestíháte, ale vy sami budete dobře vědět, že jste to zkrátka neudělali proto, že pro vás bylo prioritou něco jiného, a že to bylo vaše svobodné rozhodnutí.

5. Mé téma není pro ostatní zajímavé
Čím máte takové tvrzení podložené? Pokud ničím, zkuste nějaký podklad najít, než začnete něco takového tvrdit.
Samozřejmě existují i příliš malé cílové skupiny a pro ty nemá ce­nu vydávat knihu. Pokud vám jde o návratnost prostředků, pište pro jinou skupinu. Pokud jste právě pro tuto skupinku zapáleni a chcete jí přinést hodnotu, pak peníze prostě odepište nebo vydejte něco levnějšího, sešit nebo e-knihu. Nebo peníze sežeňte z jiných zdrojů (str. ).
Mnohem pravděpodobnější ale je, že jste nepodchytili všechny, které toto téma zajímá. Najděte tematické blogy, prohledejte skupiny na sociálních sítích, odkazy, které zveřejňují jejich členové, pročtěte odborná fóra. Je-li někde možnost setkat se ve skupině naživo, připojte se, je to cenný zdroj informací – jeden zapálený fanoušek vám dá víc vodítek, než hodiny hledání na internetu, pokud budete zvědaví a budete se ptát a dělat si poznámky.
Píšete-li beletrii, je to stejné – nejdříve potřebujete najít skupiny příznivců svého žánru.

6. Jsem na to mladý
Nejmladšímu autorovi, který u mě vydal knihu vlastním nákladem,
bylo 16 let. Nemáte peníze? Vyberte je na startéru. Nemáte zku­še­­­nos­ti?
Přispívejte do soutěží a vystavte se kritice okolí. Makejte na sobě a pře­de­vším pište, pište a pište. Požádejte o zhodnocení učitelku češtiny, jděte na kurz tvůrčího psaní.
Můžete povídky zatím zveřejňovat zdarma na blogu, postupně si získat čtenáře, fanoušky, a až budete mít dost materiálu na knihu, budete už mít i příznivce, kteří si vaši knihu koupí a třeba ji doporučí dalším. Takové knihy se prodávají mnohem lépe.

7. Jsem na to starý
Nejstaršímu autorovi, který u mě vydal knihu vlastním nákladem, bylo 92 let a pokročilý věk není mezi autory žádnou výjimkou. Starší člověk má tu výhodu, že vidí věci s nadhledem a má životní zkušenosti, které může předat.
Naše populace navíc stárne. A lidé ve vyšším věku bývají častěji čtenáři knížek než generace jejich dětí a vnoučat. Pokud vám to ještě myslí, není věk naprosto žádnou překážkou.
Překážkou by se mohly zdát peníze, protože starší člověk se často stydí jít hledat sponzory mezi cizí nebo vybírat peníze na startéru, a také na to často nemá energii ani technické znalosti.
Řešení je dohodnout se s mladým člověkem, který k vám má nejblíž, aby pro vás sbírku na startéru uspořádal. Další možností je prověřit, který z dobrých přátel má fungující podnikání, a nabídnout mu, že když vám přispěje významnou částkou, dáte mu do knihy re­klamu.

Všech, kdo stále váhají, se ptám: Proč tedy píšete, když nechcete, aby to někdo četl?
Pokud si opravdu nevíte rady, a přitom byste to moc chtěli dotáhnout do konce, zavolejte mi, poradím vám. Aktuální číslo najdete na internetu – pokud nenaštvu Google, stačí zadat Jiří Nosek KLIKA a naše stránky vyběhnou na první straně.

Rozhodněte se, že to nevzdáte
Možná vás to překvapí, ale úspěch není něco nahodilého, otázka ta­len­tu nebo štěstí. Úspěch má svou vědeckou metodu, což znamená, že určité návyky a činnosti dávají záruku stejných či podobných výsledků. Více se dočtete na stránce ZDROJE.
Jediné, co odlišuje publikující autory a ty ostatní je to, že ti první to předčasně nevzdali. Opravdu, to je celé. Patříte-li zatím k těm druhým, zkusili jste to a něco vás zastavilo, uvědomte si, že to bylo něco, co jiní překonali, takže řešení existuje. Pouze jste ho v tom okamžiku nenašli.
Podstatné v takových chvílích je, zda jste ROZHODNUTI. Zda jste si předsevzali, že daného cíle dosáhnete, spálili jste za sebou most a selhání pro vás není jedna z variant. Pokud ne, budete mít mnohem menší tah na branku.
Chcete-li si být jisti, že uspějete, navoďte si ten první zmíněný stav mysli. Když to jen tak zkoušíte, není zaručené, že vytrváte. Ale pokud sami sobě nedovolíte uhnout ani ustoupit, není možné do cíle nedojít.
Jde tu jen o to, jak sami nastavíte svůj úhel pohledu – paradigma, mantinely vlastního chování. Co sami sobě dovolíte a co ne. Zakázat si skončit, dokud nedosáhnu cíle, a také to dodržet – to je skoro celá podstata tajemství úspěchu.
Jde jen o to vždy najít řešení dílčího problému a nenechat se za­stavit. Vědět, kam mířím, vědět, jaké kroky budu muset podniknout a provést je „ať se vám právě chce, nebo ne“, jak říká Brian Tracy, guru efektivity a jeden z nejprodávanějších autorů v této oblasti.
Nevěnujte pozornost vzdálenému cíli, nenechte se demoralizovat a zastrašit. Na začátku si vytyčte směr a posloupnost kroků a pak už jen trpělivě postupujte podle plánu. Hlavně se nezastavujte a necouvejte, dokud tam nejste. Nevěříte? Tak to zkuste.

Važme si toho, co máme a využívejme to
Máme obrovské štěstí. Narodili jsme se do doby a v zemi, kde žijeme po změně režimu svobodně (zatím), v dostatku a v míru (zatím). S tekoucí pitnou vodou, sytí, s dostatkem léků a levným zdravotnictvím, fungující dopravou a přebujelou, ale zatím ještě relativně snesitelnou státní správou. (Osobně – kdybych žil před sto lety, nebo i dnes, ale v chudé části světa, byl bych už deset let po smrti nebo nezvratně ochrnutý: Na Sibiři nebo v Nepálu vás stoprocentně nedostanou do půl hodiny po mrtvici do nemocnice.)
Máme také možnost se kdykoli cokoli naučit téměř zadarmo, k dis­po­zici jsou nám skoro veškeré vědomosti lidstva, s AI překladači i těm, kteří neumí anglicky.
V mnoha částech světa si o tekoucí pitné vodě mohou nechat jen zdát, a my několikrát denně splachujeme deseti litry pitné vody své výměšky. Někde lidé ráno neví, jak ten den nakrmí své děti či zda seženou léky pro své rodiče, a o času na nějaké vzdělávání, aby zlepšili své životní podmínky, nemůže být řeč.
Většině z nás stačí jen zajít nakoupit do supermarketu a čas na studium si uděláme kdykoli, stačí vynechat večer fotbal nebo obětovat víkendové natírání plotu a sekání zahrady. Přesto je vděčnost nedostatkovým zbožím, málokdo si života v dostatku váží.
Až vážný úraz nebo těžká nemoc nás mnohdy přiměje, abychom si těchto samozřejmostí začali opravdu vážit.
Na nic nečekejte. Jestli něco chcete udělat, začněte hned. Jak zpívá můj kamarád Slávek – lepší už to třeba nikdy nebude.

Vždycky je co dělat
Co vám brání, abyste začali hned? Nemáte čas? Tak čtvrt hodiny denně studujte zacházení s časem a naučte se udělat si ho. Nemáte peníze? Vypracujte plán, jak je seženete, nastudujte si, jak je vybrat na startéru, nebo shánějte sponzory. Nemáte dost informací? Začněte je hledat.
Vždycky je co dělat, hlavní je začít. Není důležité s čím. Vaše podvědomí se tomu bude bránit, protože mozek nerad vybočuje z toho, na co je zvyklý. To je v pořádku, má to tak každý. Nenechte se tím zastavit. Jiní se nenechali, a vy na to máte taky.
Často se stane, že později při pohledu zpět vůbec nechápeme, co jsme na té které věci viděli těžkého a proč jsme ji tak dlouho odkládali.
I kdybyste měli půl hodiny jen sedět a promýšlet, co všechno bude potřeba udělat, už to je činnost. Dokonce to může být činnost z nejefektivnějších, děláte-li si přitom poznámky, protože dobrý plán dokáže ušetřit spoustu času a práce. Já jsem tuto knihu první měsíc pouze promýšlel a nenapsal jsem ani čárku – záměrně.
Je mnohem důležitější začít, pokračovat pravidelně a vytvo­řit si zvyk, než od začátku provádět všechno, co jsme si předsevzali. Nemůžete-li
dát vybrané činnosti nebo studiu půl hodiny denně, dejte jim deset minut, ale zato pravidelně každý den. Časem to zvýšíte. Radikální změny u většiny lidí nefungují, musí do života postupně a nenásilně zapadnout, aby se staly zvykem. Vytvořit si zvyk je jako rozjíždět vlak, a mašina se také rozjíždí pomalu.

Nemusíte dělat všechno
To, že hlavní je začít, neznamená, že máte dělat cokoli. Pokud existuje způsob, jak se něčemu (zvláště pro vás nepříjemnému, jako třeba psaní anotace) vyhnout, udělejte to. Jak zjistíte na konci knihy, autor velmi blízké budoucnosti zřejmě takové věci vůbec nebude muset dělat, protože to za něj zvládne některý z nástrojů poháněných umělou inteligencí. Co za vás však pravděpodobně žádný AI nástroj neudělá, je být své knize stratégem, bojovat za ni a šířit povědomí o ní.
I kdyby se takový nástroj časem objevil a byl opravdu efektivní, začne jej pravděpodobně rychle používat tak velké množství autorů a nakladatelů, že se výhoda jeho používání může opět velmi rychle vytratit.
Můžete-li tedy cokoli z ostatních autorských prací urychlit, třeba za pomoci nějakého kurzu nebo AI, udělejte to, protože vám zbude více času na to hlavní, tedy na propagaci. A také si nebudete hlavu zaplevelovat vědomostmi, které využijete jen jednou a víckrát už je nebudete potřebovat. Budete pak moci věnovat maximum času tomu, abyste svou knihu dostali do rukou čtenářů. Ale k tomu se teprve dostaneme…

1.2
Vydání knihy a peníze

Vydání knihy nemusí být drahé, dokonce vás nemusí stát ani korunu, a v téhle kapitole vám ukážu, jak toho dosáhnout.
Popíšu vám také, co nejvíc ovlivňuje cenu výroby a jaké jsou nejčastější finanční strategie při vydání knihy.
V první části kapitoly si podrobně rozebereme, jak svou knihu financovat, abyste nemuseli obětovat vlastní pracně vydělané peníze a úspory. Vyložím vám, jak se dělá crowdfunding neboli sbírka, co je při ní důležité a co od ní očekávat. Popíšu, jak hledat sponzory, jak se na setkání s nimi připravit a jak neskončit s hledáním po prvním odmítnutí, jak se nestydět a co jim nabídnout. Na závěr vybavím užitečnými informacemi i ty autory, kteří se rozhodnou vydání knihy financovat z vlastních prostředků. V takové chvíli totiž dvojnásob záleží na tom, aby byly vaše peníze vynaloženy účelně a smysluplně, a ne vyhozeny oknem.
Závěrečná kapitola Jak na knihách zbohatnout je pro těch pár jednotlivců, kteří si usmysleli, že díky knihám přijdou k penězům. Vyložím vám, jaké šance na zbohatnutí máte v Čechách a jaké další možnosti byste měli zvážit.
Třetí část bude pro některé autory ta nejdůležitější a možná po jejím přečtení úplně změníte záměr, s jakým jste knihu chtěli původně vydat. Ukážu vám, jak může vydání knihy úplně změnit váš svět, rozjet kariéru, znásobit výsledky podnikání, najít skvělou práci nebo získat nové zákazníky. Řeknu vám, jak z knihy udělat multimediální projekt a jak díky ní získat nové e-maily do svého seznamu. Podíváme se na to, o kolik je investice do knihy efektivnější než jiné druhy marketingu a proč vůbec nevadí, když vás přitom bude vaše konkurence vykrádat.
Tuto kapitolu byste určitě neměli přeskočit, pokud přemýšlíte, jak na knize neprodělat nebo být v co nejmenší ztrátě a pokud jste zvědaví, jak může kniha zcela proměnit váš život, když ji správně použijete.

Vydání knihy nemusí být drahé
Myslíte si, že nemůžete vydat knihu, nemáte-li na to peníze? Ale jdě­te. Udělaly to už tisíce lidí před vámi. Každoročně u mě vydává knihu hned několik autorů, kteří to nefinancují sami. V této části knihy vám uká­žu, jak to můžete udělat i vy – vydat tu svou bez nutnosti investice jediné koruny z vlastní kapsy.
Kniha se dá vydat chytře. Na spoustě věcí lze ušetřit, třeba spokojit se s nižším nákladem, zvolit výhodnější formát nebo najít levnějšího zpracovatele, v nejhorším případě ji vydat pouze elektronicky. Ale nerad bych, abyste v první řadě přemýšleli, jak osekat náklady. Raději pro ni zkuste nadchnout další lidi, aby vám s financováním pomohli.
Abyste dokázali nadchnout někoho jiného, musíte být nejdříve z kni­hy nadšeni vy. Nadšení je jako virus. Musíte jej mít, abyste ho moh­­li předat.
Nedá se simulovat, musí být skutečné. Lze se k němu dobrat nejsnáze tak, že knihu tak dlouho vylepšujete, až začnete mít pocit, že je
do­ko­nalá a že lépe už to udělat nedokážete. Jak na to se dozvíte v kapitole 2.2 na str. a jak získat peníze od jiných lidí se dozvíte na následujících řádcích.
Bez peněz to jde. Pokud se vymlouváte, že je nemáte a vyhovuje vám
to, přestaňte ihned číst, protože následujícími kapitolami vám tuto vý­mluvu zbořím jako domeček z karet.

Kolik budete potřebovat?
Vydat si knihu může stát pár stovek, tři tisíce, dvacet tisíc nebo třeba i sto tisíc. Mluvíme tu o hodnotě měny v roce 2019 – nikdo před námi netají, že naši měnu i úspory denně znehodnocuje neviditelné zdanění zvané inflace a ceny proto neustále stoupají.
Je to zkrátka individuální – vždy záleží na tom, o co vám jde a jaký je váš rozpočet. Tím myslím nejen peníze vlastní, ale i peníze od někoho jiného – téměř vždy existuje nějaká částka, do které se potřebujete vejít.
Pár stovek bude stát, když si knihu sami připravíte v textovém editoru nebo v MS Publisheru, vytisknete na CopyGeneral a necháte svázat v knihařství. Návod najdete v eBooku na stránce ZDROJE.
Tři nebo pět tisíc může stát, když si sami připravíte tiskové podklady a pak vytisknete pár desítek kusů na digitální tiskárně. Pokud dobře připravíte tiskové PDF, bude taková kniha plnohodnotná a hodná prodeje v knihkupectvích – ale samovydavatel nemusí vůbec získat přístup k distribuci (str. ). Pro pár desítek či stovek knih však distributora nemusíte vůbec potřebovat – takové množství lze prodat přímo, osobně nebo přes webové stránky (str. ).
Dvacet nebo čtyřicet tisíc může stát, když si necháte v zakázkovém nakladatelství udělat profesionální sazbu a vyrobit pár stovek kusů knihy. Věnujte přitom pozornost tomu, zda nakladatelství zajišťuje distribuci, aby pak prodej nezůstal jen na vás osobně.
Sto tisíc vás může stát třeba i samotná tiskárna, pokud vydáváte několik tisíc kusů a vaše kniha je tlustá nebo třeba celobarevná a na křídovém papíru.
Nespoléhejte na své domněnky a odhady. Vyberte zpracovatele a nechte si udělat kalkulaci, třeba i na různá množství. Každá kniha je jiná a při sestavování kalkulace si možná uděláte větší jasno v tom, co chcete.
Nezapomeňte, že důležitá není jen cena výroby, ale také podmínky následného prodeje – zda nakladatelství zajistí distribuci, kolik dostanete z prodané knihy, kolik knih dostanete pro vlastní potřebu a v neposlední řadě jaké jsou zkušenosti autorů, kteří už u něj nějaký titul vydali.
Udělejte si užší výběr a alespoň od jedné z těchto firem si nechte udě­lat kalkulaci. Nejste-li si jisti budoucím rozsahem, raději ho nad­hod­noťte: Určitě si lépe poradíte s penězi, které vám zbudou než s chybějící částkou. Nezapomeňte započítat veškeré náklady – nejen grafickou a fyzickou výrobu knih, ale i peníze pro ilustrátora, korektora nebo redaktora.

Jak si při vydání knihy ‚pohlídat peníze‘
Pokud vám alespoň trochu záleží na tom, aby vás kniha nestála víc, než je nutné, je třeba si vše spočítat předem. Počítat začněte ve fázi, kdy již máte kalkulaci a znáte podmínky nakladatelství, ale ještě jste nepodepsali smlouvu ani nezadali práci.
Neexistuje jediný žádoucí výsledek. Jsou různé strategie a ne každého autora finance zajímají.
Někdo si na vydání sežene cizí peníze a na návratnosti mu vůbec nezáleží, protože jeho osobně vydání nestálo ani korunu.
Někdo si našetří, aby si vydáním knihy splnil sen a s těmito penězi nadále ve svém rozpočtu nepočítá. Vydává ji hlavně proto, aby ji lidé četli. Ani jemu zřejmě nebude vadit, když budou jeho náklady vyšší než zisk, a spíše bude chtít, aby byla jeho kniha cenově dostupná, a to třeba i za cenu ztráty.
Pokud vám na návratnosti vložených prostředků záleží, dbejte především na to, aby byl zisk, tedy částka, která dorazí na váš účet, alespoň nepatrně vyšší než náklady. Náklady jsou všechny výdaje dohromady (tiskárna, grafika, reklama, ilustrátor, korektura, certifikované nátisky…) vydělené počtem kusů, které vydáváte.
Každá kniha je jiná, ale při prodeji přes distributora většinou platí, že do zisku se zřejmě nedostanete, vydáváte-li 450 kusů a méně. Pět set kusů už můžete tisknout v ofsetové tiskárně, čímž se cena sníží, ale váš zisk se bude při prodeji v knihkupectvích pravděpodobně stále pohybovat kolem nuly (počítáme s ideálním případem, kdy časem prodáte celý náklad).
Při zvýšení nákladu na 1000 kusů už bude rozdíl mezi výrobní cenou a ziskem výraznější. Podrobně se o tom rozepisuji v článku, na který najdete odkaz na stránce ZDROJE.
Stále však mluvíme obecně, vždy záleží na konkrétních parametrech vaší knihy, na výši doporučené prodejní ceny (DPC), kterou stanovíte, a nejvíce na tom, jakým způsobem chcete knihy prodávat – zda přímo, nebo přes distributora. V prvním případě dosáhnete zisku i při menším nákladu.
Pokud chcete být s finančním výsledkem spokojeni, ať již bude jakýkoli, spočítejte si předem dvě varianty – ideální, kdy prodáte 100 % knih, a krizovou, kdy byste prodali třeba jen 20 % nákladu. S oběma variantami se předem smiřte. Pak udělejte opatření, aby ta horší varianta nenastala (lépe propracujte strategii a zvyšte své odhodlání knihu aktivně propagovat, str. ).

Co ovlivňuje cenu výroby
Ze všeho nejvíc vaše náklady ovlivní to, kolik vydáte kusů (mluvíme o výrobních nákladech v přepočtu na jeden výtisk).
Sekundárních faktorů je celá řada – barevnost, formát nebo vazba – ale žádný z nich nemá na cenu tak velký vliv.
Takhle se cena mění v závislosti na tom, co chcete:
Náklad: Čím více kusů vydáte, tím nižší výrobní náklady na 1 kus budete mít.
Barevnost: Nejlevnější je černobílý tisk, dražší je kombinace černobílých a barevných archů, kde jsou barevné strany sdruženy do příloh, nejdražší je celobarevný tisk.
Formát: Čím čtvercovější, tím dražší; nejlevnější jsou formáty, které ideálně pokryjí tiskový arch.
Vazba: Pevná (vázaná) je při výrobě dražší než měkká (brožovaná) a v obou případech je levnější lepená než šitá.
Papír: Obyčejný bílý nebo tónovaný volumen jsou levnější než křídové papíry a vůbec nejdražší jsou papíry speciální.
Doplňky: Ve své knize můžete mít záložku, parciální lak na obálce nebo barevnou ořízku (str. ). To vše knihu v různé míře prodražuje.

Hlavní finanční strategie při vydání knihy
Pokud chcete, aby byl váš finanční výsledek kladný, podřiďte tomu svou strategii. Je několik strategií, jež se u knih používají nejčastěji, a vy byste se měli rozhodnout, kterou z nich zvolíte:
Použití finančních prostředků zvenčí – financování výroby knihy je možné zajistit od sponzorů nebo crowdfundingem (str. ).
Přímý prodej (vynechání distributorů) – vybudujete-li vlastní prodejní systém, třeba e-shop nebo prodejní stránku, a dokážete na něj intenzivní propagací přivést ty správné lidi, nebudete se muset dělit o zisk s distributorem a knihkupcem. I když knihu nabídnete levněji, váš zisk bude stále vyšší, než při prodeji jejich prostřednictvím (str. ).
Snížení nákladů – u plánovaného formátu, vazby a barevnosti můžete slevit a zvolit levnější variantu, ale je to vždy záležitost kompromisu; pokud byste pak neměli být s výsledkem zcela spokojeni nebo byste zašli příliš daleko, kniha může ztratit něco ze své atraktivity (str. ).
Prodej ve velkém množství díky silné reklamě – vydává-li knihu firma nebo reklamní agentura, která má dostatek prostředků na takovou investici, může s pomocí odborníků na marketing naplánovat tak masivní reklamní kampaň, že se knihy prodá mimořádné množství kusů. Výrobou velkého množství se značně sníží výrobní cena knihy a zisk je pak dostatečný i při využití distribuce. Vyžaduje to velkou zkušenost s marketingem.
Prodej celého nákladu jednomu zákazníkovi – odstraňuje nejistotu, zda se celý náklad rozprodá a vložené prostředky se vrátí skoro ihned. Příklady:
cestopis, který koupí cestovní agentura pro účastníky svých zájezdů jako bonus zdarma
učebnice multi-level marketingu, kterou odeberou MLM firmy jako vzdělávací materiál pro své prodejce (příběh Ivo Tomana, ZDROJE a str. )
kniha o domácím kutilství, o kterou projeví zájem řetězec obchodů s pracovním náčiním jako o dárek pro zákazníky, kteří nakoupili zboží ve velkých objemech

1.2.1 Financování

Kniha jako investice do života
Ne vždy jde o to, abyste své knihy prodali co nejvíc kusů a zaplatily se vám výrobní náklady. Napsání knihy je možné brát i jako investici do budoucna. O tom, jak mocným marketingovým nástrojem může kniha být, když podnikáte, se více rozepisuji ve stejnojmenné kapitole na str. . Ale nemusíte být podnikatel, aby vám kniha začala přinášet benefity, kterých si ceníte víc než peněz.
Znají to například ti autoři, kteří napsali nějaký zajímavý cestopis. Po vydání knihy někteří z nich začali psát články do časopisů, pořádat veřejná čtení a přednášky, a někteří z nich se dokonce se svým příběhem či vyprávěním dostali do televize nebo rádia. Sám jsem vyprávěl o cestování po Asii v mnoha knihovnách po celé ČR.
Autoři Travel Bible dnes lektorují kurzy o TravelHackingu a no­mád­ském životním stylu, Ivo Toman je díky svým knihám známý v celé České republice jako motivátor, ačkoli sám vnější motivaci přiznává velmi dočasný význam, a abychom nevynechali beletrii, mé matce její první kniha úplně změnila život a vystřelila ji na dráhu spisovatelky.
Současná měna jsou jen obyčejné papírky s čísly, které mají cenu jen do té doby, dokud tomu všichni věříme. Je to jen o něco důmyslněji potištěný kus papíru, než jsou stránky knih. Když si to uvědomíte, začnete vidět svět z trochu jiné perspektivy.
Kniha je mnohem víc než papírky, které jí pomohou k existenci. Když si na ní dáte záležet a neodbudete její propagaci, může váš život nebo byznys změnit od základu.

Síla PROČ
Slyšel jsem lidi stěžovat si, že nemají na vydání knihy peníze. Většinou jsem se ani nesnažil jim vysvětlit, že problém není v jejich financích, ale v jejich PROČ.
Někde jsem slyšel přiléhavý příklad:
Někdo vám nabídne stovku za to, že přejdete po traverze, která leží na zemi. Asi žádný problém, že?
Kdyby vám někdo nabídl stovku, abyste po ní přešli z jednoho do-
­mu do druhého padesát metrů nad zemí, brali byste to? Asi byste řek­li, že se zbláznil.
Jenže co když bude protější dům hořet a bude v něm vaše dítě? Ne­přejdete po ní i zadarmo?
To je síla PROČ.
Když máte dostatečně silné PROČ, změní se vaše paradigma, úhel pohledu. Už se neptáte, proč něco nejde, místo toho se ptáte, jak to udě­lat, aby to šlo, protože to jít prostě musí. Neudělat to přestane být přijatelná možnost – a v tom je příklad s dítětem v hořícím domě na­prosto přiléhavý. Výmluvy začnou být plýtváním silami, které potřebujete na to, abyste se dostali k cíli.
Již kolem roku 711 nechal vojevůdce Tárik ibn Zijád na počátku muslimské invaze do Španělska spálit vlastní lodě. Tím zvýšil PROČ své i svých vojáků na maximum: Buď zvítězíme, nebo všichni zemřeme. Není návratu.
Síla PROČ je hlavní důvod, že někdo uspěje a jiný ne.
Jak mocné je vaše PROČ? Čím je silnější, tím méně potřebujete pro­středků a tím horší si můžete dovolit mít výchozí situaci. Máte-li dostatečně silné PROČ, dokážete téměř cokoli.

1.2.1a Crowdfunding
V překladu to znamená financování davem. Funguje na principu nadchněte pro svůj projekt dostatek lidí a nabídněte jim v odměnách takovou protihodnotu, aby se na něm chtěli podílet.
Zda to funguje se můžete na vlastní oči přesvědčit na spoustě takzvaných startérů, tedy serverů, které pro tento způsob financování poskytují platformu. Odměněni jsou za to procenty z vybrané částky.
Proč lidé přispívají? Zarezervují si tak produkt, mají dobrý pocit, že pomohli uskutečnit dobrou věc a nalákat je může třeba i něco unikátního, co v obchodě nekoupí.
Z pohledu autora je to skvělý způsob, jak sehnat prostředky a udělat si průzkum poptávky. Ještě lépe je na tom ten, kdo má i vlastní peníze a je připraven je investovat: I kdyby nevybral částku celou, může zbytek doplatit ze svého. To jsem udělal i já, když jsem poprvé vybíral na startéru. Vybrala se polovina a zbytek jsem doplatil ze svého, ale naše literární soutěž se díky tomu postavila finančně na vlastní nohy – od té doby jsem ji nemusel dotovat.
Jestliže nemáte peníze, nebo jich jen nemáte dost, anebo jestliže si chcete zároveň vyzkoušet, jak velký bude o knihu zájem, je crowdfunding tou nejsnazší cestou. Jak na to?
Nejdříve je potřeba si vybrat platformu (server), na kterém sbírku uspořádáte. Mají lehce rozdílné podmínky, ale hlavně různou dobu trvání sbírky. Kniha je relativně levný produkt, takže budete potřebovat více přispěvatelů a může trvat déle, než se částka nasbírá. Ne každý autor ale má dost trpělivosti, aby vydržel aktivně podporovat sbírku celé tři měsíce, takže si svůj záměr dobře promyslete. Také si v souvislosti s dobou trvání, kterou vybraný server nabízí, napište podrobnější plán. Málokdo dělá plány rád, ale tato nechuť většinou vydrží jen do té doby, než člověk zjistí, kolik starostí (a práce) mu mohou ušetřit. Pět minut plánování může ušetřit hodinu zbytečné práce.
Sbírku je potřeba předem připravit: Dohodnout se s vybraným serverem, co bude třeba udělat, nastudovat pár návodů od lidí, kteří ji v minulosti úspěšně dokončili, napsat text pro webovou stránku projektu, vymyslet odměny pro přispěvatele a ideálně natočit k projektu představovací video.
Já jsem několik měsíců před zahájením sbírky vytvořil elektronickou knížku (eBook) vodáckých povídek zdarma a dával jsem ji za e-mail s tím, že díky tomu budu moci jeho čtenáře informovat o sbírce, až se rozeběhne. Dnes, s evropským nařízením GDPR za zády, by to bylo trochu složitější, protože je potřeba si tuto instrukci nejdřív nastudovat, ale kdo má dost silné PROČ, toho ani GDPR nezastaví. Také jsem si udělal seznam přátel, které můžu požádat o sdílení zprávy o sbírce na sociálních sítích, a ty jsem pak postupně osobními zprávami oslovoval.
Je dobré vytvořit jednu odměnu s vyšší hodnotou, měla by být spojena s příspěvkem ve výši několika tisíc, a to ze dvou důvodů. Jednak kvůli vašemu případnému doplacení (pokud to server neumožní jinak), a také pro případ, že by se objevil bohatý mecenáš, kte­rý bude chtít projekt znatelně podpořit a třeba se tak stát jeho hlavním partnerem. Počítejte s tím a buďte na takovou variantu připra-
veni.
Až sbírka skončí, budete muset všechny odměny rozeslat přispěvatelům.

Sbírka není žebrání, ale partnerství
Pokud vám uspořádání sbírky připadá trochu jako žebrání, je to jen váš pocit. Sbírka je partnerství. Lidé se tak stávají součástí příběhu vašeho projektu, mají pocit, že stáli u vzniku něčeho, co by bez nich možná neexistovalo, a navíc za svůj příspěvek dostanou protihodnotu.
Na českých startérech již na své projekty vybírali Richard Pachman, Mňága a Žďorp (opakovaně), Malina Brothers, Jamie Marshall, televize DVTV nebo strana Piráti.
Uvědomte si, že někteří lidé mají peněz dostatek, ale možná se jim nedostává času nebo kreativity na to, aby podobný projekt sami vytvořili, a to, že na něj přispějí někomu jinému, je pro ně kompenzací.
Ti, kdo vám na projekt přispějí, jsou potenciálně těmi nejzapálenějšími fandy a vyplatí se s nimi udržovat kontakt i nadále, poskytovat jim výhody a hýčkat si je. Mohou se časem stát jádrem vaší komunity nebo vašimi věrnými zákazníky. Snažte se, aby jejich příspěvek na sbírku nebyl jednorázovou událostí, ale aby začali cítit, že jsou součástí vašich aktivit.

Crowdfundingové servery
Už jsme si řekli, podle čeho vybírat server, na kterém sbírku zrealizujete; především podle doby trvání, částky, na kterou míříte, výše možných příspěvků, provozu na serveru a odhadovaného zájmu. Kniha je celkem levné zboží, takže pokud by se vám nepovedlo vytvořit odměny, jejichž hodnota je vyšší, může trvat delší dobu, než se cílová částka nashromáždí.
Knižní startér – www.knizni-starter.cz
Tento server byl vytvořen pro knihy a proto má podmínky přizpůsobené právě pro ně: Dobu trvání sbírky si individuálně dohodnete s provozovatelem serveru. Navíc, protože se u knih občas stává, že se částka nevybere celá, Knižní startér si nebere provizi z částky, kterou autor doplatí ze svého.
Není na něm však v posledních letech v podstatě žádný provoz, takže si zřejmě veškerý budete muset přivést sami.

HitHit – www.hithit.com
Sbírka zde trvá maximálně 45 dní. Pokud nemáte vymyšleny opravdu hodnotné odměny (pokud jste pro možné příspěvky stanovili spíše nižší částky), je možné, že na úspěšné dokončení sbírky bude 45 dní málo. Na druhou stranu chodí na HitHit hodně lidí a návštěvníci dokáží dát dohromady částky opravdu úctyhodné – nejúspěšnější projekt získal 2,5 milionu. A pro někoho může být i 45 dní intenzivní propagace sbírky až dost.

Startovač – www.startovac.cz
Startovač má výši své provize odvozenou od výše cílové částky – čím vyšší částka je, tím menší procento si z ní bere. V současnosti je to 9 % u částky pod 50 000 Kč a 7 %, pokud vybíráte víc. Úspěšnost sbírek je prý 47,5 % a mnoha projektům, které vystavují ve své Síni slávy, se podařilo původně vybíranou částku překročit o více než 50 %.

Můžete prozkoumat i další české crowdfundingové servery:

Penězdroj – www.penezdroj.cz

Daruj Správně – www.darujspravne.cz

Existuje u nás i server Crowder (www.crowder.cz) který je jakýmsi průvodcem světem českého crowdfundingu, netrváte-li na příliš aktuálních článcích.
Pokud je vaše kniha v angličtině, můžete zkusit i některý z mezinárodních serverů. Jejich výhodou je, že na ně chodí mnohem víc přispěvatelů a jsou movitější než my:
www.indiegogo.com www.crowdfunder.com,
www.kickstarter.com www.fundrazr.com
Jak na crowdfunding
Existují jistě i lidé, kteří se rozhodli využít crowdfunding, dva dny nato zahájili sbírku a bez jakýchkoli zkušeností ji úspěšně dokončili, troufám si ale říci, že takových nebude mnoho.
Osobně rád hraju na jistotu, nemám rád stres a než se do něčeho pustím, chci mít představu o celém plánu provedení. Nemusím znát detaily, ale chci mít jasný cíl a směr a vědět, co mě asi čeká. Jste-li podobného založení, mohl by vám vyhovovat následující postup. Není instinktivní a živelný, proto je třeba s přípravou začít včas.
Cílovou částku nepatrně nadsaďte, je třeba počítat s provizí serveru (kolem 10 %). Přispěvatelé to vědí a velmi často přispívají ještě i v době, kdy je sbírka úspěšně dokončena, ale je lepší mít nějaký polštář.
Nejdříve nasbírejte pár zkušeností od těch, kdo už svůj projekt úspěšně dokončili. Můžete vystopovat jejich webové stránky a kontaktovat je přímo, nebo jim může váš e-mail přeposlat provozovatel crowdfundingového serveru. Někteří lidé průběh své sbírky popsali v článcích na svých blozích a na dotaz Jak na crowdfunding vychrlí Google několik stránek odkazů. Tím prvním, co musíte podniknout, je tedy studium.
Jak už jsem zmínil dříve, každých deset minut přípravy, promýšlení a plánování ušetří i hodiny práce. Již během studia si vypisujte poznámky, pak je srovnejte chronologicky a roztřiďte na důležité a vedlejší úkoly. Z důležitých vyberte ty, které zaberou nejdelší dobu a budou mít největší efekt, a také ty, u kterých vůbec netušíte, jak dlouho budou trvat, a s těmito dvěma druhy úkolů začněte.
Když hned ze začátku vyberete server, kde sbírku uskutečníte, budete se moci po celou dobu přípravy radit s provozovatelem (a budete mít čas na změnu rozhodnutí, kdyby spolupráce vázla už před začátkem sbírky).
Natočte poutavé video. Nemusí mít špičkový obraz a efekty, natočeno může být klidně na mobil. Mělo by hlavně upoutat. Důležitý je zřetelný zvuk.
S tím úzce souvisí váš příběh a to, jak dokáže zaujmout ostatní. Formulujte ho pečlivě a pak vyškrtejte věci, které jsou nepodstatné nebo důležité jen pro vás. Co je na příběhu nejzajímavější a výjimečné? Nebuďte upjatí, nepoužívejte fráze a zkuste čtenáře třeba i trochu pobavit. Cílem je, aby začal cítit sympatie k vám i projektu a podpořil vaši věc.
Věnujte velkou pozornost začátku sbírky. Podaří-li se vám rychlý start, budete mít větší šance, že sbírku dokončíte úspěšně.
Až sbírku spustíte, buďte po celou dobu aktivní. Oslovujte přátele s prosbou o sdílení, investujte pár korun do propagace těchto příspěvků. Nejlepších výsledků dosáhnete, když oslovíte přímo svou cílovou skupinu (str. ).
Snazší to budou mít ti, kdo již kolem sebe mají komunitu či fa­nou­šky – například díky tomu, že psali blog. Svou váhu má i ukázka prá­ce, kterou už máte za sebou.

Co vám tedy při crowdfundingu pomůže k úspěchu?

1.2.1b Sponzoři
Crowdfunding není jediný způsob, jak zafinancovat vydání knihy s využitím externích zdrojů. Zvažte, zda by pro vás nebylo jednodušší sehnat si sponzory. Některé knihy jsou pro tento způsob financování vhodnější a pro jiné se budou sponzoři hledat hůř.
Pokud je kniha určena pro stejnou skupinu, na jakou cílí i dotyčná firma, bude pro ni reklama v knize výhodnou investicí: Kniha tu bude ještě dlouhá léta a reklama v ní bude pracovat po celou tu dobu, na rozdíl od časopisu, který skončí za dva týdny v kontejneru na papír. Některým firmám může dokonce stačit, když jim dáte do knihy poděkování.
Když jsou majitel firmy s autorem staří přátelé nebo majitele zkrátka téma knihy nadchne, kniha ani nemusí být ze stejného oboru, v jakém působí dotyčná společnost.
Firma si může reklamu často odepsat z daní a mnozí podnikatelé už z principu své peníze rádi dají komukoli jinému, než věčně hladovému a nehospodárnému státu. V takovém případě budou ale potřebovat nějaký doklad.
Zcela jistě někde čeká potenciální sponzor, který by byl ochoten váš projekt podpořit– musíte ho jen najít a dát mu tu správnou nabídku, zaujmout ho.

Kde hledat sponzory
Jak dobře znáte lidi ve svém okolí? Víte, kdo z nich podniká? Kdo z nich je manažer s rozhodovací pravomocí nebo má vlivné postavení ve velké firmě?
Když mluvím o lidech kolem vás, nemyslím tím jen nejbližší přátele, ale širší okolí: Bývalé spolužáky, zaměstnavatele, se kterými jste se nerozešli ve zlém, bývalé kolegy, kteří odešli na volnou nohu nebo rozjeli podnikání… A co přátelé vašich přátel – neznají vaši kamarádi někoho, kdo by vám mohl pomoci? Existují i movití Češi žijící v zahraničí, hledající ve své bývalé vlasti projekty, které by podpořili.
Nejdříve si udělejte průzkum, poptejte se ve svém okolí a sepište si seznam potenciálních dárců. Poraďte se s lidmi, kteří dotyčné znají lépe než vy a napište si, kdo ze společných známých na ně má větší vliv a mohl by za vás ztratit slovo.
Které obory úzce souvisejí s tématem vaší knihy? Které firmy v nich působí a kde inzerují?
Která periodika se zabývají podobným tématem, o jakém pojednává vaše kniha? Sežeňte nebo najděte v knihovně od každého několik čísel a vypište si firmy, které v nich inzerují. U firem zvyklých platit za tištěnou reklamu máte poměrně velkou šanci na úspěch.
Všímejte si reklam a billboardů, které přes den minete a vymýšlejte si hypotetické důvody, proč by mohla právě tato firma chtít sponzorovat vaši knihu. Neznamená to, že ji máte oslovit – je to jen mentální cvičení, při kterém hledáte argumenty a snažíte se odhalit typ firem, u kterých vás napadají ty nejpádnější.
Možná znáte jen jednoho podnikatele, a ten je z úplně jiného obo­ru? Nevadí, požádejte ho o konzultaci. Podnikatelé jsou často zvyk­lí přemýšlet nekonvenčně a mnoho z nich se pohybuje mezi dalšími podnikateli nebo cíleně využívá networking. Mohou vás inspirovat, když vám vysvětlí, na co by hypoteticky slyšeli oni a proč, nebo vám dokonce přímo doporučí někoho, kdo by mohl mít zájem. Je velké množství podnikatelů, kteří rádi poradí – ale jen když se sami zeptáte. I kdybyste od nich rady nezískali, nebudete na tom hůř než
předtím.
Pro cestopis lze hledat sponzora mezi cestovními agenturami, pro místního průvodce bych zkusil získat veřejný grant od okresu, kraje nebo organizací na ně navázaných. Na návod na rekonstrukci chalupy může ochotně přispět firma prodávající stavební materiál, na knihu o lyžování sportovní svaz, na vodácké povídky bohatá půjčovna lodí. Na knihu fotografií japonských zahrad může přispět třeba firma projektující zahrady a knihu o horolezecké výpravě může zasponzorovat výrobce či prodejce outdoorového vybavení.

Jak se nestydět
Pokud máte při hledání sponzorů pocit, že tak trochu žebráte, znamená to, že někde uvnitř víte, že v podstatě nemáte moc co nabídnout. Oslovený potenciální sponzor to z vašeho jednání vytuší a může to být klíčový faktor, který ovlivní, zda sponzor kývne, nebo ne.
Chcete-li výrazně zvýšit své šance na úspěch, vytvořte si nejdříve správný stav mysli.
Úplně nejlépe se o něco žádá, když jste si jisti, že za sponzorský příspěvek nabízíte hodnotnou protislužbu, a také když víte, že pokud u tohoto osloveného neuspějete, máte ještě dostatek dalších možností. Jinými slovy, nejlépe se žádá o něco, co nutně nepotřebujete, na čem nejste závislí.
Na vašem jednání a sebevědomí se odrazí, když budete vě­dět, že máte doma napsaný seznam dvaceti firem, které můžete o sponzoring požádat a tato je teprve pátá, a třeba také že pokud neuspějete ani u jedné, jste ochotni jít na některý ze startérů a uspořádat sbírku. Snižujete tím na minimum pravděpodobnost, že kývnete na nevýhodné podmínky.
Jdete-li žádat o sponzoring, opravte nejdříve své sebevědomí, vy­bav­te se argumenty a mějte připravený další krok pro případ, že ne­us­pě­je­te.

Co můžete sponzorům nabídnout
Vždy si před sháněním sponzorů ujasněte, co můžete nabídnout a co už nejste ochotni akceptovat. Když budete mít jasno ještě před jednáním, nevyvede vás sponzor žádným dotazem z konceptu a vy budete pravděpodobně s výsledkem jednání spokojenější. I sponzor bude mít větší respekt, když uvidí, že víte, co chcete a co ne a dobře jste se na jednání připravili.
Je pro vás akceptovatelná cizí celostránková reklama v knize? A barevná, nebo černobílá? Uvnitř knihy, nebo na předsádce? Nebo umožníte umístění loga i na zadní stranu obálky? Máte místo, kam byste mohli reklamu umístit, i na svých stránkách? Na stránce na Facebooku? Máte i jiné možnosti? Co přidat reklamu i k ukázkám? Jste ochotni přidat reklamu na konec videotrajleru? A jaký máte plán na následné rozšíření knihy mezi čtenáře? Můžete dát sponzorovi část nákladu na dárky pro jeho klienty nebo zaměstnance? Kolik kusů?
Někdy budou vaše možnosti předem dané: Pokud tisknete na ofsetu černobílou knihu a nechcete kvůli reklamě výrobu moc prodražit, zůstane blok (vlastní obsah knihy) i nadále černobílý a barevná může být pouze vnitřní strana obálky.
Podnikatelé často ze zvyku používají k inzerci časopisy, reklamní letáky a billboardy, tedy reklamu nezacílenou, jejíž dopad se nedá měřit. Když jim dokážete dát lepší nabídku, mohou na ni slyšet.
Nabízet budete asi především reklamu v různých formách. Budete mít mnohem větší šance na úspěch, pokud budete mít její výhody promyšlené a budete mít po ruce argumenty.
„Nabízím logo na předsádce knihy a na webových stránkách“ nezní určitě tak dobře, jako například: „Na zadní předsádku vám umístím barevné logo a nad tiráž poděkování, adresu vašich stránek a QR kód směřující na vaši squeezepage. Na webovou stránku knihy, kterou každý týden navštíví v průměru 100 zájemců o náš společný obor, což je přes 5000 lidí ročně, vám dám přímý zpětný odkaz a hned nad něj své osobní videodoporučení vašich služeb.“ Vnímáte ten rozdíl?
Nejlepší, ale také nejpracnější je, když přijdete s nabídkou hotového systému: „Takhle zachytíme provoz, tady se vám budou registrovat a takhle můžete měřit úspěšnost (konverze).“ Tak může podnikatel sbírat kontakty, které budou jeho firmě vytvářet zisk ještě léta.
Pokud tomu sami nerozumíte, poraďte se. Nemusíte hned platit tisíce za konzultanta – najděte si třeba kurz marketingu na naucmese.cz a zeptejte se jeho lektora.
Potenciálnímu sponzorovi řekněte i to, že budete knihu propagovat průběžně a dlouhodobě (str. ). Stejně je to potřeba, aby se kniha prodávala a když se zavážete slibem, spíše to dodržíte. Pokud máte domluvený rozhovor, recenze nebo jinou expozici v médiích, bude to při jednání opět váš bonus.
Tím však vaše možnosti nekončí, možná se budete sponzorovi hodit jinak. Když jsem připravoval první sbírku, dal jsem jako jednu z odměn slevu na vydání knihy. Pořídila si ji autorka, která vůbec není vodačka a na knihu by bez tohoto bonusu pravděpodobně nepřispěla. Stejná situace může nastat se sponzorem.
Co umíte, jaké máte schopnosti, jež by mohl sponzor využít? Nemusí to být jen to, co děláte v zaměstnání. Třeba máte hobby, které by ho zajímalo a můžete mu zařídit let balónem, design jeho zahrady, sazbu firemních dokumentů nebo mu dělat soukromého průvodce v exotické zemi, kterou dobře znáte.
Mějte zkrátka jasno předem. Využijte všechny své možnosti a připravte si munici. Je to jako s rozděláváním ohně – úspěch se vždycky skrývá v přípravě. Zjistěte nebo odhadněte, na co by dotyčná firma mohla slyšet, a nabídku potom sestavte tak, aby pokud možno nešla odmítnout – většinou totiž budete mít jen jeden pokus.
Pokud sponzora přesto neseženete, stále vám zbývá dříve zmíněný crowdfunding.

1.2.1c Vlastní úspory
Pokud máte našetřené vlastní peníze, stále ještě to neznamená, že musíte do knihy investovat všechny. Sbírka je totiž nejen způso­­bem, jak si opatřit prostředky, ale také lakmusovým papírkem záj­mu o téma a knihu a naznačí vám, jak dobře jste připraveni na propagaci. Navíc vás přiměje začít s ní ještě před vydáním, třeba tím, že
bude potřeba natočit pro projekt video, mít s větším předstihem ho­tovou obálku nebo začít přemýšlet nad zacílením, když se budete sna­žit přivést na startér lidi, u nichž je nejvyšší pravděpodobnost, že
váš projekt podpoří.
Pokud se chcete sbírce nebo hledání sponzorů vyhnout, ale přece jen vám záleží na tom, kolik utratíte, zajímejte se o svá čísla.

Dvakrát měř, jednou řež
Jde-li o vaše vlastní peníze, především si všechno dobře rozmyslete a propočítejte předem. Kvalitní příprava šetří jak vaše prostředky, tak váš čas. Když se dobře připravíte, nestane se vám, že byste měli příliš malou marži (zisk) nebo skončili ve ztrátě, že ve spěchu seženete mizerného korektora, že najdete levnější tiskárnu až poté, co jste odeslali data do tisku, že spletete postup a něco se pak musí provést dvakrát nebo že zjistíte, že téměř stejnou knihu už někdo nedávno vydal a vy se teď tlačíte na obsazený trh. Tomu všemu dokáže zabránit pouze důkladná příprava.
Udělejte si bodový plán a buďte jako houba na informace. Najděte si tematické blogy a skupiny o vydávání a propagaci knih (třeba vydaniknihy.cz) a pravidelně je navštěvujte. Zhlédněte na toto téma všechna videa na YouTube a vyzpovídejte autora, který už knihu vydal – pátrejte hlavně po tom, jakých byste se měli vyvarovat chyb. Nebo najděte vstřícného nakladatele a nechte si všechno vysvětlit.
Nezačínejte, dokud nemáte pocit, že máte všechny potřebné informace a už vás nenapadá žádná další podstatná otázka.
Teď se vraťme zpátky na začátek – řekněme si, jak si volné fondy na vydání knihy můžete postupně vytvořit.

Jak šetřit peníze?
Chcete-li si na vydání knihy postupně našetřit, začněte po tak malých částkách, aby to pro vás bylo pokud možno bezbolestné. Když začnete s dvackou denně a budete to dělat celý rok, budete mít na konci roku 7 300 korun. Takhle byste ale na knihu šetřili několik let, a po celou tuto dobu vám navíc bude hodnotu naspořených peněz průběžně krást inflace, takže nechce-li se vám tak dlouho čekat, zvyšte částku, jakmile přijdete na to, že vás ta dvacka vlastně nebolí.
Klíčová je pravidelnost a dodržování. Všechno se dá dokázat, děláte-li to sice po malých kouscích, ale denně. Jak malé kousky to jsou pak dělá rozdíl mezi tím, zda do cíle dojdete za rok, nebo za deset let.
Pokud jste to s penězi nikdy moc neuměli, tak to konečně změňte – teď máte své PROČ. Na internetu najdete i lidi, kteří s penězi zacházet umí a učí to ostatní.
Začněte od základu. Nezačínejte hledáním brigády, naučte se nejdříve základní principy zdravých osobních financí. Jakmile si tyto principy osvojíte, ostatní už půjde samo.
Pokud by vás bolela i dvacka denně nebo pokud byste nedokázali částku do tří měsíců zvýšit, není šetření ten správný způsob pro vás a zvolte jiný druh financování – sbírku nebo sponzory.

Návratnost investice
V první řadě si řekněme, že vydání knihy v Čechách většinou není lukrativní byznys. Knih vychází spousta a jsme relativně malý trh, takže velká část autorů ani s návratností nepočítá. Ušetří si tak spoustu stresu a nervů, nejsou-li prodeje podle jejich představ.
Pokud potřebujete, aby se vám vložená investice vrátila, snažte se minimalizovat náklady a všechno si dobře propočítejte. Jak na vydání knihy konkrétně ušetřit, o tom se více rozepisuji na str. .
Rozdíl mezi ziskem a náklady je důležitější než to, zda prodáte všechny knihy. Stačí mít dobrou marži a ani nebudete muset prodat vše. Naopak, při malé či záporné marži vám nepomůže ani to, že vyprodáte úplně všechno. Každopádně je při snaze o návratnost naprosto nezbytné mít přehled o svých číslech (str. ).
Náklady lze snížit tím, že změníte náklad, formát či vazbu nebo že najdete výhodnější nabídku zpracování – levnější tiskárnu nebo nakladatelství, které ukrojí z vašeho zisku méně. Ceny napříč republikou se velmi liší a tisknout místo v Praze třeba v Těšíně nebo Jindřichově Hradci může znamenat i 50% rozdíl v ceně. Některá nakladatelství tisknou ze zvyku stále u stejných tiskáren, ale pokud si vydání knihy platíte, měli by vám umožnit tisknout i jinde, najdete-li levnější variantu. Nespokojte se proto s kalkulací nakladatelství, vyžádejte si informaci, kolik peněz z celkové částky připadá na tiskárnu a která to je a zkuste si na vlastní pěst sehnat levnější.
Pokud jde o zisk, nejpodstatnějšího zvýšení dosáhnete, dokážete-li knihu prodávat sami, bez prostřednictví distributorů. Jistě, nedostanete se na pulty knihkupectví a přijdete o náhodné prodeje, kdy někdo v knihkupectví koupí vaši knihu, aniž by o ní předtím slyšel – ale takových lidí zase tolik není. Opravdu vám ten pocit být v obchodech stojí za 58 % z DPC?
Propagovat byste svou knihu měli tak jako tak, při použití distributorů i bez nich, a když už to děláte, můžete veškerý provoz rovnou směřovat na svůj vlastní prodejní systém – říkám tomu strategické sobectví (str. ). Využijte na maximum ty druhy propagace, které jsou zdarma: Video, web, sociální sítě, případně blog, ukázky a recenze. A ze všeho nejvíc vašim prodejům prospěje, když dobře určíte svou cílovou skupinu a najdete vhodného gatekeepera (str. ).
Nezapomínejte také, že návratnost nemusí spočívat pouze v penězích. Někdy může být skryta v rozvoji vaší kariéry nebo podnikání, a zatímco vydání knihy spolkne peníze jednorázově, fungující podnikání vám pak může vydělávat dlouhá léta a v podstatě nemá strop, takže vydáte-li knihu v oboru, který vás živí, návratnost může být mnohonásobná (str. ).

Jak na knihách zbohatnout
Začněte psát v angličtině a pište trháky. Myslím to vážně. Ne že by na českém trhu nebyl jediný autor, který se psaním pohodlně uživí. Ale pravděpodobnost, že budete další Viewegh, je celkem malá. Relativně malý je i český trh. Není na něm čtenářů dost na to, aby bylo autorů-milionářů víc než jen pár.
Vydělávat si psaním na živobytí? Jste-li dobří, jde to. Ale velmi prav­děpodobně tak nezbohatnete. Má matka napsala dvaadvacet knih. Je na volné noze, dělá, co ji baví… ale rozhodně si z peněz za knihy nepostaví dům – a to je bez přehánění jednou z nejlepších současných českých spisovatelek.
Na druhou stranu, vydáte-li svou knihu v angličtině, máte bazének potenciálních čtenářů podstatně větší: USA, Británie a Austrálie jsou samozřejmostí, ale věděli jste, že anglicky mluví i 45 milionů Němců, 125 milionů Indů, až 80 milionů Pákistánců a více než 70 milionů Filipínců? Globálně by to mělo být přes 1,5 miliardy lidí.
Na anglofonním trhu je čtenářů dost a ani se nemusíte stěhovat z naší nádherné zemičky – je tu Amazon KDP a CreateSpace (str. ), se kterými si knihu v angličtině můžeme vydat, aniž opustíme svůj byt. Znáte-li svou cílovou skupinu, můžete pomocí facebookových reklam propagovat cokoli kdekoli na světě.
Máte-li trhák, ale v češtině, můžete ho nechat přeložit. Připravte se ovšem na to, že stejně jako jsou na anglofonním trhu velké příležitosti, je tam i velká konkurence a vy jste v nevýhodě, nejste-li bilingvní, tedy není-li angličtina váš druhý rodný jazyk. V angličtině bude veškerá komunikace s Amazonem, ale hlavně jsou v ní i veškeré zdroje, které si potřebujete prostudovat, abyste věděli, jak v té obrovské konkurenci uspět.
Abych vás nemystifikoval – na knihách je možné zbohatnout i v Čechách a stačí k tomu třeba i jen jediný titul; jde však o zcela jinou strategii, než je shromažďování peněz utržených za její prodej. Popíšu vám ji v následující kapitole.
Můžete se také pokusit aplikovat postup Ivana Tomana. Nutno ovšem říci, že měl mimořádně silné PROČ – dostal se do dluhů a potřeboval z nich vybřednout.
Napsal učebnici multi-level marketingu. Spočítal si, že při prodeji přes distributory příliš nevydělá vzhledem k výši jejich marží. A potřeboval každou korunu. Začal tedy sám obcházet multi-level marketingové společnosti a prodávat knihu přímo jim. Protože byla kniha dobrá a protože MLM jsou velké sítě s mnoha lidmi, podařilo se mu prodat desítky tisíc kusů a dluhů se zbavit.
I dnes prodává knihy ve velkém stylu a ve velkých počtech. Své techniky vám odhalí ve videu z přednášky Instinkt zabijáka, na které najdete odkaz na stránce ZDROJE.

1.2.1d Nevede se mi
Pokud se stalo, že jste neuspěli u sponzorů, na startovači jste nevybrali dost peněz, šetření se nesetkalo s úspěchem a vás už to přestalo bavit, zapomeňte na papírovou knihu a vydejte elektronickou. Přece jen, psaním jste strávili kus života a byla by škoda ho jen tak hodit za hlavu.
Elektronická kniha nešustí, ale její výroba je levnější, lze si jich na dovolenou vzít třeba sto a je nevyprodatelná.
Budete se muset smířit s tím, že zisk z jejího prodeje bude minimální. Navíc si lidé v Čechách zatím jen velmi pomalu zvykají za elektronické knihy platit a někdo ji může dát na internet ke stažení. Má zkušenost je, že pokud na takových stránkách není kontakt a nechcete investovat do soudního sporu, nápravy nedosáhnete.
Elektronickou knihu můžete vydat buď pomocí serveru jako je eknihyjedou.cz (kteří mi mimochodem vytvořili i tu, kterou právě čtete), nebo zdarma naformátovat na Google Disku, stáhnout jako PDF a ePub, ten případně doupravit Sigilem a převést online do MOBI.
Je-li to na vás moc složité, vytvořte jen PDF. Zřejmě tak ale přijdete o uživatele mobilních zařízení, protože PDF se nepřizpůsobuje malému displeji a má stále stejnou velikost, takže je nutné pořád zoomovat. A kolik jste už přečetli knih z monitoru stolního počítače? Já jednu – a nebylo to kvůli čtenářskému požitku.

1.2.2 Kniha jako mocný nástroj v podnikání

Tato kapitola je pro autory budoucí, nikoli pro ty, kteří mají rukopis hotový a o psaní další knihy neuvažují. Ale pokud si ji přečtete, možná změníte názor. Nemusíte totiž být podnikatel, ani o tom uvažovat, abyste pochopili, že kniha dokáže zcela změnit váš profesní život a kariéru i v případě, že jste zaměstnanci.
Jste-li podnikatelé, může kniha nastartovat váš růst a vaši firmu odlišit od jiných tak, že se budete moci přestat starat o to, co dělá konkurence. Je to jednorázová investice, která pro vás po zbytek života pracuje i v těžkých dobách, kdy musíte investice do průběžného marketingu omezit. A poskytuje tak obrovský prostor, na kterém máte příležitost zákazníka přesvědčit, jako žádné jiné reklamní médium.
Přitom máme tendenci knihám věřit a nepovažujeme je za reklamní nástroj, takže náš varovný systém zůstává při čtení vypnutý a cesta do naší mysli je o to snazší.

Vystupte z davu
Říci o sobě, že je odborník, může kdekdo. Zaměstnanci, podnikatelé… pár odborníků najdete dokonce i ve státní správě.
Jak ale poznáme opravdového odborníka? Nebo si to alespoň myslíme? Tušíte správně. Určitě jste už slyšeli větu: „Ten Procházka tomu fakt rozumí, dokonce o tom napsal knihu.“
Tím, že napíšete knihu o oboru, ve kterém se pohybujete, vystoupíte jednou provždy z davu. Lidé začnou mít pocit, že svému oboru opravdu rozumíte – a zřejmě nebudou daleko od pravdy; abyste napsali celou knihu, něco už o svém tématu vědět musíte, a tím, že své znalosti takto veřejně vystavíte kritice, dokazujete, že si za svými názory stojíte do té míry, že jste ochotni podstoupit zkoušku ohněm.
Stejně jako vystoupíte z davu, pokud napíšete celou odbornou knihu, můžete se od své konkurence odlišit mnohem menším počinem, třeba pouhým návodem k používání produktů, které vyrábíte. Dokonce ten návod nemusíte napsat vy – může to udělat odborné oddělení vaší firmy. Nebo někdo úplně cizí, na zakázku, což je samozřejmě krajní případ, ale i tak některé knihy vznikají. Všechny tyto způsoby vám přiblížím na následujících stránkách.
Tím, že knihu vydáte, jdete naproti lidem, kteří právě podobný problém řeší a kteří ještě nejsou tak daleko, aby hledali rovnou zpracovatele – zatím se jen chtějí o tématu dozvědět víc. Kromě toho, že na konci knihy bude reklama vaší firmy, také máte možnost ukázat, že tématu rozumíte. Můžete velmi nenápadně zákazníkovi vysvětlit, v čem jste vy nebo vaše řešení lepší než ostatní.
Nemusíte ale být podnikatel, kniha dokáže výborně nastartovat i vaši kariéru.

Dostaňte svou práci na novou úroveň
Nejen prací živ je člověk. Ale… V práci trávíme velkou část života a ni­kde není psáno, že musíte ze zaměstnání chodit utahaní nebo otrá­vení. Práce vás může také naplňovat a vzrušovat, může vás us­po­­kojovat třeba tím, že vás nutí neustále růst. Můžete v ní vidět hlu­boký smysl, díky němuž do práce denně vyrážíte s očekáváním a zvě­da­vostí.
Kniha je ta nejlepší vizitka. Díky tomu, že vydáte knihu o tom, čemu rozumíte, se můžete dostat k mnohem zajímavějším a větším projektům a získat tím šanci své znalosti a schopnosti ještě dál rozšířit a obohatit. Možná si vás najde firma, která díky vaší knize usoudí, že chce mít v týmu právě vás, nebo díky informacím v knize dokonce teprve zjistí, že by měla podobnou pozici vytvořit. Kdo asi bude první, koho v takovém případě osloví nebo s kým se bude chtít poradit? Možná si takovou firmu najdete sami, a díky knize, kterou jim předem zašlete, budete mezi uchazeči od počátku favority.
Mít práci, která vás baví, je k nezaplacení. Abyste ji získali, dost možná byste se spokojili i s nižším platem… Ale proč? Můžete mít obojí. Práci, která vás baví, i vysoký plat.
Možná práci momentálně nehledáte a jste spokojeni tam, kde jste. Není ale spokojenost málo? Opravdu není nutné si denně pouze odkroutit svých osm hodin. Řekněte upřímně: Nebylo by daleko lepší se do práce těšit a dělat ji s nadšením?
Ukažte svou knihou, že na to máte a že přesně to si zasloužíte – skvělou práci a skvělý výdělek.

Dejte sbohem nouzi o zákazníky
Pokud jste živnostník nebo podnikáte, kniha k vám může přivést velké množství nových zákazníků.
Tím, že lidem ukážete, že tématu rozumíte, položíte základy pro důvěru k vaší osobě. Až čtenář dojde do bodu, kdy se rozhodl pro nákup, co myslíte, kde nakoupí – u odborníka, který mu řekl vše potřebné, nebo si raději najde na internetu jinou firmu, kterou vůbec nezná?
„Nojo, ale když zákazníka všechno naučím, nebude mě potřebovat.“
Omyl. Takových bude jen pár a často to bývají lidé, kteří si chtějí udělat sami skoro všechno. Od těch byste korunu stejně neviděli.
Ale je spousta lidí jako já, kteří chtějí mít o všem nejdřív obecný přehled, zorientovat se v oboru, a pak často přijdou na to, že bude levnější zaplatit odborníka, aby to udělal, než investovat čas a všechno se naučit sám do detailu.
Zákazníků není nikdy dost; možná jich máte dost na to, aby vás uživili, ale stačí to? Nebylo by lepší, kdybyste jich měli tolik, že byste si mezi nimi mohli vybírat? Zbavili byste se těch problémových, se kterými se vám špatně spolupracuje a vybírali byste si projekty tak zábavné, že byste je dělali i zadarmo – a ještě navíc byste za ně dostali více peněz.
Možná máte téměř neomezené kapacity a byznys, který se dá škálovat, a nemusíte nikoho odmítat. V tom případě může zvýšený počet zákazníků znamenat vyšší zisky, územní expanzi či rozšíření nabídky o další produkty.
Pokud vidíte větší množství zákazníků jako problém, pak asi jeho skutečné jádro leží někde jinde – ve špatném byznys modelu, v nedostatečnosti vašich kapacit, ve špatné organizaci práce nebo v tom, že se snažíte všechno dělat sami. Pak najděte problém a vyřešte ho, než bude kniha na světě. To vám ovšem nebrání začít s psaním knihy ještě dnes.
Vždycky můžete vydání knihy pozdržet, nebude-li problém ještě vyřešen. Víc času na psaní znamená víc času na opravy a tím pádem vyšší kvalitu knihy.

Pochlubte se svou konkurenční výhodou
Každý, kdo chce na trhu prorazit, by měl vědět, v čem je lepší než os­tatní v oboru, co je jeho konkurenční výhodou. Zákazník však nemusí vašemu oboru rozumět natolik, aby pochopil, proč je právě ta­to výhoda tak důležitá.
V knize je dost prostoru na to, abyste objasnili, v čem spočívají výhody vašeho řešení. Když potřebujeme něčemu porozumět, čas­to sáhneme právě po knize nebo si vyhledáme odborný blog.
Ale to zdaleka není vše – odborný text můžete prokládat příklady z fungování vaší firmy a řešení ukázat na konkrétních příbězích (lidé je milují). Třeba jaké důsledky může mít, když zákazník nevyužije právě to, co nabízíte pouze vy. A naopak, jak se mu vyplatí, že tomu bude věnovat pozornost.
Vysvětlit jasně svou konkurenční výhodu v krátkém reklamním sloganu je někdy složité. Je to do značné míry dáno tím, že jsme už na reklamu zvyklí, útočí na nás ze všech stran a ráda přehání – nešetří občas nabubřelými, bombastickými prohlášeními, zatímco realita nás často zklame.
V knize máte možnost pozitiva své konkurenční výhody probrat podrobně, aniž by to zákazník vnímal jako reklamu. Kniha je trojský kůň, kterého posíláte do mysli čtenáře, když chcete, aby začal sdílet váš úhel pohledu na celou problematiku a pochopil váhu vašich argumentů.
Když čtenář váš náhled na věc přijme a na konci knihy pak narazí na reklamu, ve které nabízíte právě to, co se od vás naučil považovat za důležité, a ještě mu k tomu dáte třeba slevu za zakoupení knihy, můžete mít vyhráno.

To mám učit svou konkurenci?
Ano. A vůbec se toho nebojte.
Pokud něco děláte lépe než vaši konkurenti, a ještě jste o tom dokázali napsat knihu, jste daleko před nimi; jste v čele, jste lepší, a většina lidí to tak bude vnímat. Náskok si hravě udržíte i nadále, jestliže neusnete na vavřínech a budete se dál vzdělávat a růst jako dosud. Až budou za pár let tam, kde jste teď vy, budete vy už o stupeň výš – nikdy vás nedoženou, pokud si budete náskok udržovat.
Snad každý z nás měl strach, než poprvé odhalil svá tajemství a přednosti a začal učit. Já tedy určitě. A ano, velmi malá část konkurence vás možná sleduje a bude přemýšlet, co z vašich ús­pěš­ných stra­tegií lze okopírovat, to se nedá vyloučit. Dokonce se mohou pokusit i napsat knihu jako vy, ale… Budou druzí. Kdo se chtěl v oboru vzdělat, často už má koupenou vaši knihu, a aby konkurenti tu svou odlišili a nepsali to samé, budou to mít mnohem těžší. Pravděpodobnější ale je, že pokud jste téma pojali obsáhle, nebudou to ani zkoušet.
To ovšem mluvíme jen o velmi malé části vaší konkurence. Ta větší je příliš zahlcena vlastními problémy a denním provozem, než aby měla čas dělat ještě strategický průzkum trhu. A většinou platí, že čím déle je firma na světě, tím méně zapojuje kreativní techniky, inovuje a sleduje konkurenční strategie. Největší drajv mívají firmy na počátku a pak plíživě nastupuje rutina.
S vydáním knihy často přijdou nové zakázky a příležitosti a některé budou vyžadovat, abyste se v něčem zlepšili nebo něco nastudovali. Možná budete muset zvýšit svou efektivitu, částečně automatizovat nebo outsourcovat, abyste později zvládli vyšší množství zakázek. Nebo budete chtít v knize vysvětlit nějaké téma a uvědomíte si, že se ho nejdříve potřebujete doučit nebo si ho občerstvit. A přitom opět vyrostete, váš záběr se zvětší.
Až překvapivě často také při učení zjistíte, že kovářova kobyla chodí bosa. Že něco učíte ostatní, protože víte, že to funguje, ale sami to ve své praxi trestuhodně pomíjíte. Je to paradox, ale tím, že učíme ostatní, velice často ještě víc učíme sebe. I proto je tak důležité s předáváním zkušeností začít.

Učte lidi používat vaše produkty
Jsou lidé, kteří si něco koupí, nepřečtou si ani návod a do smrti pak využívají jen 5 % funkčnosti produktu, protože jim to stačí. Typickým příkladem jsou fotoaparáty.
Ale také jsou lidé, kteří jsou systematičtí a chtějí si nastudovat, jaké má produkt funkce a jak ho plně využít, někdy dokonce ještě předtím, než ho zakoupí. Tím, že vytvoříte knihu o tom, jak správně používat vaše produkty, můžete zákazníka přivést rovnou ke své firmě.

Prodáváte-li foťáky, učte lidi fotit a přitom jim ukažte, jak mohou dělat úžasné fotky pomocí nastavení, které umožňují právě jen vaše aparáty.
Prodáváte-li kuchyně, ukažte, jak snadné může být workflow při vaření ve vaší kuchyni díky ergonomickému uspořádání, nebo porovnejte to, jak vypadají vaše a jak cizí, levnější řešení po několika letech používání.
Specializujete-li se na vany, můžete napsat knihu o vlivu koupání či různých druhů koupelí na organismus.
Vyrábíte-li vestavěné skříně, vytvořte knihu s obrázky a schématy, která názorně ukáží, kolik místa může vzniknout, necháme-li skříň zapustit do stěny, a jak se dá toto místo využít.
Podnikáte-li ve službách a dosud vás nenapadlo žádné téma, které by se k vaší činnosti hodilo, sbírejte třeba příběhy lidí, kteří se kvůli nekvalitně provedené službě dostali do nesnází… a tak dále.
Reklama ale může být i nepřímá. Například, výrobce zimního dětského oblečení se může domluvit s autorem pohádek pro děti a nechat ho na zakázku sepsat zimní pohádky; vodáckou soutěž jako já mohla klidně vymyslet půjčovna lodí nebo výrobce vodáckých potřeb a mohli kni­hu vybavit svou reklamou. Stejně tak může outdoorový prodejce vytvořit knihu povídek pro horolezce či skauty a cestovní kancelář zase knihu tipů svých nejzkušenějších průvodců na cestování po světě. Možnosti jsou nepřeberné!

Získejte na čtenáře kontakt
Zákazník prochází během nákupu vývojem od nezájmu až po nákup. Nakoupí od toho, ke komu bude mít důvěru. Ve vašem zájmu je mít tento vývoj částečně pod kontrolou a provázet zákazníka během celé jeho cesty, být mu nablízku s pohotovou pomocí a včas mu nabídnout svůj produkt nebo služby. K tomu potřebujete na zákazníka funkční kontakt, abyste jej mohli oslovit, kdy potřebujete vy.
Vytvořte pro čtenáře knihy nějaký bonus a do knihy pak na něj dejte upozornění s QR kódem, který návštěvníka nasměruje přímo na squeeze page – webovou stránku na sběr kontaktů. Na ní si bude moci bonus vyzvednout výměnou za svou e-mailovou adresu. Může to být eBook, případová studie nebo třeba stránka s užitečným obsahem, kurzem nebo odkazy.
Použijte knihu jako vstupní bránu do svého prodejního trychtýře, do něhož padají vlažní zájemci a vypadávají platící zákazníci. Funguje to milionům byznysů po celém světě a není důvod, abyste byli výjimkou.
Nezapomeňte ale svůj trychtýř vybudovat dříve, než knihu pustíte na trh!
Zároveň můžete na Facebooku spustit soutěž o vaši knihu, do níž se účastníci budou muset zaregistrovat, a mějte připraveny i nějaké bonusy nebo slevy pro toho, kdo nevyhraje, aby byl spokojen a hned po soutěži se vám neodhlásil. Může to být eBook, checklist nebo třeba videotrénink.
Váš seznam kontaktů bude jednou z nejcennějších firemních komodit a s knihou se dá v tomto směru zacházet kreativně, i když to není online produkt.
Další informace najdete na stránce ZDROJE.
Obohaťte knihu o interaktivní zázemí
Kniha může být multimediální projekt – doprovázena webem s odkazy, podobně jako je tato kniha doplněna stránkou ZDROJE. Z jejího textu může vést nespočet odkazů na stránku s dalšími informacemi, videi a odkazy. A opět, vaším cílem bude získat kontakt, který vám čtenář může dát právě výměnou za bonusový obsah.
Zhlédne-li vaše videa a najde v nich další hodnotu, jeho vztah k vám se opět posune, již pro něj nejste neznámý autor knihy, ale zná váš hlas a ví, jak vypadáte. Mnohem snáze vám začne důvěřovat, protože máme podvědomý cit pro řeč těla i výrazy tváře, a pokud člověka vidíme, je pro nás snazší odhadnout, zda je důvěryhodný, nebo není.
Na stránce můžete zveřejnit reference na svůj byznys nebo výrobky, může z ní vést přímý odkaz na vaše stránky, může obsahovat kvíz nebo průzkum, za jehož vyplnění u vás dostane zákazník slevu nebo voucher. Může na ní být možné koupit nebo získat za kontakt online kurz, který procvičí nebo dál prohloubí čtenářovy znalosti získané z knihy.
Obsah ani zdaleka nemusíte tvořit jen vy: Využijte toho, že na rozdíl od čtenáře máte v oboru zkušenosti a praxi a dokážete po­soudit, zda jsou informace kvalitní, a vyberte pro něj to nejuži­tečnější, co se na internetu najde. Udělejte ze stránky boha­tý zdroj informací, ke kterému se bude čtenář vracet znovu a znovu, dokud ho téma bude zajímat. Rozcestníky dokáží ušetřit spoustu práce
a času.
Můžete točit videa, podcasty, psát blog. Můžete na stránce aktualizovat kteroukoli část knihy, která začne být zastaralá. Dokonce na to můžete už předem přímo v knize upozornit: Pro nejnovější, aktuální informace navštivte prosím stránku www…cz. V takovém případě však nezapomeňte, že by tato stránka měla fungovat a být pravidelně aktualizovaná ještě za deset či patnáct let. Život knihy je dlouhý.

Za méně peněz více muziky?
Srovnáte-li si náklady na pár billboardů (platí se měsíčně tisíce za jeden, tisk nepočítaje) a náklady na vydání knihy, která vám bude dělat vizitku nesrovnatelně déle, zjistíte, že vydat knihu je jedna z nejefektivnějších reklam, jaké lze najít. Venkovní reklamy už jsme si zvykli téměř ignorovat. Přinejlepším se nám zapíší do podvědomí – ale jejich dopady se nedají nijak měřit, což je další nevý­hoda.
Naproti tomu se knihy navzájem liší. Každá má jiné zaměření a jiný jazyk, každá jinak působí na podvědomí, každá předává trochu jiné poselství, ale hlavně: Pocitově knihu nebereme jako reklamní produkt a naše reklamní ostražitost a rezistence při čtení klesá téměř k nule.
Jistě, napsat knihu je mnohem pracnější, než dát úkol reklamní agentuře, sáhnout do peněženky a mít to odbyté. Proto se také pro vydání knížky rozhodne mnohem méně firem, což znamená, že je na tomto poli menší konkurence.
Záleží na tom, jestli děláte reklamu proto, že vám to rozkázal šéf a že takhle to dělají všichni, anebo jste schopni přemýšlet nekonvenčně a to jediné, co vás zajímá, jsou výsledky.
Jak se dají měřit výsledky v případě knihy? Do tiráže dejte jedinečnou mailovou adresu, kterou neuvedete nikde jinde – všechny příchozí e-maily na tuto adresu budou pocházet od čtenářů knihy. Z QR kódu v knize veďte odkaz na zachytávací stránku, kam nebude možné se dostat jinak než přes přímý odkaz. Ale jak jsem nabádal na str. , úplně nejlepší bude, dáte-li na několik míst do knihy odkaz na takový bezplatný obsah, kterému nebude možné odolat a ke kterému čtenář získá přístup pouze výměnou za svou e-mailovou adresu.
Kniha jako reklama má i další výhodu: Investujete do ní, když se vám daří. Když pak přijdou horší časy a jste nuceni investice do reklamy omezit, kniha stále pracuje a protože v tužších časech lidé hledají levné zdroje informací, funguje o to lépe.

Jak na odbornou knihu
Psát knihu na podporu své kariéry nebo podnikání a psát si jen pro zábavu není to samé. Ve druhém případě musíte čekat na tu správnou náladu a inspiraci a když ji dostanete, zase se vám nechce skončit. Ta­kový způsob psaní se mnohem hůř plánuje.
U odborné knihy je to jiné. Nejvíc práce vás čeká na začátku, kdy ji budete promýšlet. Samotné psaní už je pak pouze rutina, kdy své vědomosti přepíšete do naplánované struktury.
Plánování je pracný, ale nesmírně zábavný proces. Je to hra s fantazií. Čím lépe si dokážete představit, jak váš cíl vypadá, tím snáze přijdete na to, jaké kroky vás tam dostanou. Nebuďte skromní. Co opravdu chcete?
Ze všeho nejdřív si vyjasněte, co je vaším cílem. Čeho chcete vydáním knihy dosáhnout? V čem bude váš život jiný, jak bude vypadat váš všední den?
Představte si sami sebe ve zcela ideální situaci za pět let. Situaci, kdy je kniha dávno na trhu a dělá přesně to, co jste od ní chtěli. Co to je? Jak to vypadá, jak se vaše podnikání nebo kariéra za tu dobu změnily?
Pak si představte budoucího čtenáře své knihy. Právě dočetl a zavřel ji. Co chcete, aby teď udělal? Pokud by ho vaše kniha dokázala ovlivnit tak, že byste mohli ovládat jeho chování, jaké budou jeho další kroky?
Všechno si pište, a když máte plodný den a hlava je rychlejší než ru­ka, použijte trik ze str. . Až budete mít zcela jasnou před­stavu, če­ho chcete dosáhnout, stačí vám už jen prolistovat tuto knihu a vy­brat nástroje, které k tomu použijete.
Plán si rozepište na množství dílčích úkolů a určete jejich pořadí. Co budete muset zjistit, co neumíte a budete se muset naučit? Koho budete potřebovat ke spolupráci? Jak budete vydání financovat?
Pak sepište obsah. Měl by mít jasnou strukturu, témata by měla postupovat od jednodušších ke složitějším a od obecnějších k podrobným. Nebudete-li si vědět rady, prohlédněte si pár podobných knih: Jak to udělali jejich autoři? Co byste naopak na jejich místě vynechali?
Důsledné plánování vám může zabrat klidně měsíc nebo dva. Psaní už je pak jen rutina. Možná vám při pohledu na dlouhý obsah bude připadat, že je to strašná spousta práce. Na to je jeden starý trik: Dívejte se jenom pod nohy.
Brian Tracy vyprávěl příběh, kdy se jako mladí nerozvážně vydali do pouště špatně vybaveni. Cesta byla vyznačena sloupy ve velkých rozestupech. Když jim došla voda, šlo akutně o život. „Jak jsem došel?“ říká Tracy. „Nemyslel jsem na celou tu dlouhou cestu k oáze. Jen jsem se snažil dojít vždy k dalšímu sloupu.“ A víte, jak sníte slona? Nakrájíte si ho na kousky…
Já jsem psal tuto knihu hodinu denně. Víc času mi nezbylo, pokud jsem měl zároveň stíhat svou práci, psaní blogu a denní
provoz. Trvalo mi ji napsat asi rok a půl. Další půlrok zabraly opravy a saz­ba.
Začněte hned a denně udělejte kousek. Pokud to budete dělat opravdu pravidelně, najednou zjistíte, že máte hotovo.

1.3
Tři způsoby vydání knihy

Tato kapitola bude krátká. Je důležitá, pokud ještě nejste rozhodnuti, jak svou knihu chcete vydat. Nejdříve si uděláme jasno v tom, co si musíte pohlídat, pokud chcete, aby se vaše kniha prodávala v knihkupectvích a e-shopech.
Zatímco při cestě knihy do knihkupectví budete potřebovat pomoc distributora, prodávat knihu přes internet dokážete i bez něj – řekneme si jak a jaké to má nevýhody.
Jaké máte vůbec při vydání možnosti a co od nich můžete očekávat? Rozebereme si, jak si vytipovat to správné nakladatelství, jak ho oslovit a na co byste se určitě neměli zapomenout zeptat, než s ním podepíšete smlouvu. Na závěr se stručně zmíním o možnostech vydat knihu v zahraničí.
Obsah:

Způsoby vydání knihy
Rozlišujeme tři hlavní způsoby, jak lze knihu vydat, podle toho, kdo do vydání investuje peníze a kdo ji do tisku připravuje. Mělo by pla­tit, že zisk z následného prodeje knih bude patřit tomu, kdo byl investorem, má-li být podnikání etické. Ale není tomu tak vždy: existují vydavatelství, která vás sice nechají nést veškeré výrobní náklady investice, ale připraví vás i o většinu zisku. Dalo by se očekávat, že takový model dlouhodobě nepřežije, ale autoři mnohdy ani netuší, že to jde i jinak.
Prvním způsobem je vydání v tradičním nakladatelství, které do něj investuje vlastní peníze. O tento způsob vydání je velký zájem a na­kla­datelství si rukopisy, které vydají, pečivě vybírají.
Když neuspějete, budete se muset o financování postarat vy, ať už bu­dou peníze vaše, nebo budou pocházet z jiných zdrojů (str. ). Pokud chcete knihu vidět v obchodech, budete potřebovat vydavatelství, kte­ré to dokáže zajistit. Není to samozřejmost.
Stačí-li vám knihu prodávat osobně a přes vlastní webové stránky, můžete se pokusit připravit si tiskové podklady sami. Mějte ale na paměti, že čím víc chcete vydat kusů, tím spíš si chcete být jisti, že je kniha vyrobena profesionálně.

Jak dostat knihu do obchodů
Abyste svou knihu viděli na pultech knihkupectví nebo v komerčních e-shopech, potřebujete přístup ke knižním distributorům. To jsou firmy se sklady plnými knih, které jsou prostředníky mezi nakladatelstvími a knihkupci.
Pro distributora je snazší jednat s nakladatelstvími než s jednotlivými autory. Netvrdím, že je vyloučené, že byste se s některým dohodli přímo, ale rozhodně si to zajistěte předem.
Pokud tedy nechcete knihu prodávat jen přímo přes svůj web a z ruky do ruky, zvolte první nebo druhou variantu – tradiční nebo zakázkové nakladatelství. Hlavně ve druhém případě se ujistěte, že distribuci zajišťuje.
Mějte na mysli, že distributoři jsou různě velcí a objemy jimi zpro­střed­kovaných prodejů se velmi liší. Nejvíce prodává Euromedia, těsně za ní je Pemic, který má silnou pozici hlavně na Moravě, a daleko za nimi kulhá v prodejích Kosmas.
Využití distribuce není zadarmo – ukrojí až 58 % z doporučené ceny knihy. Je v tom už zahrnuta i marže knihkupce, ale stále to představuje většinu ze zisku z prodeje.
Podrobnější popis českého knižního trhu a jeho aktérů najdete v kapitole 3.1 na str. .

Jak prodávat knihu na internetu
Knižní e-shopy provozují jak knihkupci, tak sami distributoři, takže má-li knihu distributor, bude rychle ke koupení i online a vy se nemusíte o nic starat.
Knihu můžete na internetu prodávat i přímo, bez distributora. Zřízení malého e-shopu do 10 položek je zdarma a dá se zvládnout za dvacet minut, jak ukazuji ve videonávodu, který najdete na stránce ZDROJE. Lidé ovšem váš obchod najdou jedině tehdy, když jim o něm řeknete, a proto je potřeba knihu aktivně propagovat a zájemce směrovat přímo do vlastního obchodu (str. ). A stále je to jen jedno místo, zatímco při využití distribuce se kniha dostane do mnoha e-shopů najednou. Ty navíc bývají dohledatelné serverem zbozi.cz, kam lidé často chodí hledat to, co chtějí koupit.
Prodej knih na internetu je v ČR bohužel nastaven tak, že na rozdíl od kamenných knihkupců nemusí ti internetoví dodržovat doporučenou cenu (DPC). Knihu dostanou za zhruba 70 % DPC a kdekoli nad touto cenou budou knihu i prodávat.
Pokud chcete mít jistotu, že tu nejnižší cenu najdou zájemci ve vašem obchodu, nastavte DPC podle toho – aby knihu nikdo nedostal levněji, než jaká bude vaše prodejní cena. Kamenní knihkupci ale DPC dodržovat musí, takže na jejich pultech to zase vaši knihu prodraží.
Další možností je spojit se s dalšími autory a vytvořit společný e-shop, jako to dělá například sdružení Papyro (ZDROJE). I pak je samozřejmě třeba, aby všichni zúčastnění obchod aktivně propagovali; vaše síly se přitom ale znásobí a vyhnete se vysokým poplatkům za distribuci. Jak zajistit, aby všichni zúčastnění odváděli stejné množství práce, to vám už poradit nedokážu…
Pojďme se podívat na to, které modely vydání knihy jsou nejrozšířenější.

1.3.1 Tradiční nakladatelství

Princip fungování tradičního nakladatelství
Tradiční nakladatelství fungují tak, že si vyberou, které knihy vydají, investují do nich vlastní peníze a pak si ponechávají většinu zisku z prodaných knih, který k nim proudí od knižních distributorů.
Autor dostane honorář 5–12 procent DPC z každé prodané knihy a většinou jednorázovou zálohu, ze které se pak tato procenta odečítají, jak se knihy prodávají. Svou knihu uvidí na pultech knihkupectví a v e-shopech a nemusí přitom investovat ani korunu ze svého.
Protože jde o vydání bez jakéhokoli rizika pro autora, je celkem žádané, což vytváří na trhu nepoměr; je mnohem víc autorů, kteří by chtěli tímto způsobem knihu vydat, než knih, do nichž jsou nakladatelství ochotna investovat. Výsledkem je, že jejich redaktoři dostávají k posouzení větší množství rukopisů, než jsou schopni mnohdy i jen přečíst. A jsou samozřejmě vybíraví.

Co čekat
Rozhodnete-li se zkusit štěstí a najít pro svou knihu tradiční nakladatelství, mějte realistická očekávání a smiřte se s tím, že hledání někdy může být únavné a frustrující.
Budete muset vhodná nakladatelství vyhledat a pak obeslat s nabídkou své knihy. Některá nakladatelství deklarují, že odpovídají všem a dobré rukopisy čtou. Jiná tuto záruku nedávají a můžete se jen dohadovat. Rukopis může být i dobrý, ale nemusí se nakladatelství hodit do edičního plánu. Některá nakladatelství vám možná neodpoví vůbec.
Velmi záleží na tom, jakou práci si dáte jednak s výběrem vhodných kandidátů, které oslovíte, a jednak s nabídkou, strukturovanou tak, aby byla co nejsnáze konzumovatelná a maximálně zohledňovala nedostatek času toho, kdo ji bude číst. Záleží samozřejmě i na tom, zda jste již nějakou knihu vydali a jak si na trhu vedla.

Není to o kvalitě
Knižní průmysl není místem pro slabé povahy. Budou-li vás tradiční nakladatelé odmítat (nebo vám vůbec neodpoví), nemá to vůbec nic společného s kvalitou vašeho rukopisu a nikdy se tím nesmíte nechat demoralizovat!
Původní návrh Harryho Pottera od J. K. Rowlingové byl odmítnut dvanáctkrát, než konečně našel nakladatele. Dál už to zná celý svět…
„Kdo by si chtěl přečíst knížku o rackovi?“ zeptali se prý Richarda Bacha, když odmítli rukopis jeho knihy Jonathan Livingston Racek. Zatím si ji přečetlo čtyřicet čtyři milionů čtenářů a jejich počet dále narůstá.
Paulo Coelho prodal Alchymisty nejprve pouhých 800 výtisků. Pak si našel jiného nakladatele, který toto číslo zvedl na 75 milionů.
Alexe Haleyho během osmi let odmítli dvěstěkrát. Když konečně jeho kniha Kořeny vyšla, během prvních osmi měsíců se prodalo 1,5 milionu výtisků.
A skvělého Jacka Londona odmítli nakladatelé šestsetkát, než mu vzali první povídku!
Klidně se o přízeň nakladatelství ucházejte; prokážete však velkou službu sobě, své knize i možným budoucím čtenářům, budete-li zároveň pracovat i na svém ‚plánu B‘.

Jak si vytipovat vhodné nakladatelství
Prvním krokem při hledání tradičního nakladatelství by mělo být to, že si sestavíte jejich seznam se stručným popisem. Seznam můžete rovnou rozdělit do sekcí vhodná a nevhodná.
Než nakladatelství kontaktujete, měli byste o něm předem něco vě­dět – v první řadě to, zda vůbec vydává žánr, který píšete vy. To zjis­títe třeba z jejich stránek, pokud zveřejňují vydané knihy. Můžete pou­žít také zcela opačný postup – najít v knihkupectví sekci s vaším žánrem a z tiráží knih si vypsat nakladatelství, která je vydala.
Pak se zaměřte na ta vyhovující, u kterých máte největší šanci. Zkuste najít informace o tom, jaké podmínky nabízejí autorům, jaké knihy vydávají, hledejte i rozhovory s jejich vedoucími pracovníky, zkrátka, snažte se o nich dozvědět co nejvíc. Nejenže budete mít lepší pozici, když budete vědět, koho oslovujete, ale můžete pak některou ze zjištěných informací utrousit při hovoru a dát tak najevo, že vás nakladatelství zajímá a nebyli jste líní si udělat průzkum.
Můžete také vyhledat webové stránky autorů, kteří již u dotyčného nakladatelství publikují, kontaktovat je a vyptat se na zkušenosti s nakladatelstvím nebo na podmínky pro autory. Při hovoru se zástupci nakladatelství pak můžete nenápadně zmínit, že vám ho doporučil jejich autor X. Y.

Jak na první oslovení
Přípravě prvního oslovení věnujte velkou pozornost. Když neuspějete napoprvé, druhý pokus mít nebudete a budete to muset zkusit jinde.
Rozhodně nakladatelství nikdy neobesílejte hromadně, adresát to odhalí a vůbec ho takovým e-mailem nezaujmete. Zkuste najít konkrétní osobu, která tvoří ediční plán nebo je určena pro komunikaci s novými autory, nebo alespoň odpovědného vedoucího pracovníka, který bude vědět, komu e-mail ve firmě předat.
Zajímá-li vás, jak se k zaslaným rukopisům chová pět velkých tradičních nakladatelství, najdete rozhovory s jejich zástupci na blogu odstartujtesvojiknihu.cz a přímé odkazy na ně i v příslušné sekci stránky ZDROJE. Nejpodrobněji v nich popsala ideální průvodní dopis autora R. Jarolímová, zástupkyně nakladatelství Mladá fronta:
Je třeba „… napsat poutavý průvodní dopis s představením knihy i sebe (jestli již autor něco publikoval, jestli si píše blog a má nějakou fanouškovskou základnu, jak je schopný podílet se na propagaci), přiložit anotaci o rozsahu cca 800 znaků, synopsi díla cca na stránku a kompletní rukopis, aby bylo možné obratem vyhodnotit, zda je nabídla lákavá a zda dílo vůbec zapadá do profilu nakladatelství a jeho potřeb pro následující ediční ob­dobí. Pokud autor pošle již průvodní dopis plný chyb a stylistických nedokonalostí, nelze počítat s přílišnou šancí na úspěch.“ A dodává: „Je opravdu důležité, aby si autoři uvědomili, že o místo v edičním plánu musejí ‚zabojovat‘, a to s konkurencí autorů českých i zahraničních.“
Podzim a předvánoční čas bývá v nakladatelstvích nejnáročnějším obdobím, kdy bude zřejmě mít odpověď na váš e-mail nejdelší prodlevu.

Projeví-li zájem
Co si nezjistíte předem, budete už po podpisu smlouvy těžko brát zpět. Projeví-li o vás zájem, nejdříve se vyptejte na všechno, co vás zajímá – klidně si otázky předem připravte:
Budou vaši knihu propagovat? A jak přesně? Na základě čeho reklamu cílí? Nebo používají pro všechny knihy jednu a tu samou, například knižní letáky? Mají změřenou její účinnost? Mohou vám poskytnout nějaké kontakty a rady? Pomohou vám s uspořádáním křtu? Kolik knih dostanete zdarma pro propagační účely? Za kolik si můžete svou knihu odkoupit, pokud ji chcete dál prodat nebo někomu darovat?
Oni od vás zřejmě také budou chtít slyšet, jestli a jak dokážete svou knihu propagovat nebo kolik tomu můžete věnovat úsilí.
V neposlední řadě si spočítejte, kolik peněz přesně nabízená procenta z prodeje činí, a třeba si i nechte správnost svého výpočtu od nakladatelství potvrdit.
Vyžádejte si předem smlouvu, odneste si ji s sebou a důkladně ji prostudujte, než ji podepíšete. Nikdy se nenechte donutit podepsat něco, co jste podrobně nečetli. Smlouvy jsou často dlouhé, nudné a psané až nesrozumitelným jazykem, ale v tomto případě se překonejte. Mějte na mysli, že z vašich autorských práv mohou mít prospěch ještě vaše děti a vnuci.
Nerozumíte-li něčemu, ptejte se a raďte s okolím a právníky.

Když se dohodnete
Zajímejte se o to, co se s rukopisem děje, i po podepsání smlouvy. Nespoléhejte na to, že se nakladatelství o knihu postará a v její propagaci se přetrhne, pokud neuvidí váš aktivní zájem. A přemýšlejte, jak vaše aktivity nejlépe skloubit, aby se navzájem podporovaly.
Kdy přesně bude kniha hotova? Bude vám na křtu někdo dělat kmotra, nemáte-li vlastního? Mohou pomoci zajistit prostory nebo občerstvení? Udělají vám pozvánku na křest? Bude kniha v předprodeji? A kde? Bude mít webovou prezentaci? A bude možné na tuto stránku přidávat recenze, které získáte nebo odkazy na ně? Má nakladatelství možnost zajistit vám veřejné čtení třeba v rámci své prezentace na knižním veletrhu?
Pamatujte si, že je mnohem snazší přimět někoho k činnosti, když máte promyšlenou strategii a dokážete přesně vyjádřit, co od něj potřebujete, než když jen házíte nápady tak, jak vás zrovna napadnou.

1.3.2 Zakázkové nakladatelství

Princip fungování zakázkového nakladatelství
Zakázkové nakladatelství je v podstatě synonymum pro vydání knihy na klíč. Vy zaplatíte náklady na sazbu a tisk a oni se postarají, aby byla kniha po odborné stránce v pořádku. Dodáte text a obrázky, a oni vám dodají hotovou knihu. V některých případech zajistí i distribuci do obchodů. Kromě poplatku za zprostředkování by pak měl zisk náležet vám – tak alespoň velí logika sklízí ten, kdo zasel. V mnoha případech to tak ale není.
Zakázkových nakladatelství je hodně a jejich nabídka, míra odbornosti i finanční podmínky se velmi liší. Někde vám vezmou i 80 % zisku z prodané knihy, přestože peníze investované do výroby byly vaše. Jiní zase nepoznají, když mají nekvalitního korektora, takže vám v textu zůstane tolik chyb, že vám knihu zkazí, nevšimnete-li si toho včas. Jak jsem na to přišel? Řešil jsem s jednou takovou firmou za autora reklamaci, protože jsem tyto chyby objevil. Neúspěšně, peníze jsme zpět nedostali.
Lze najít i nakladatelství smíšená, která vydávají knihy jak tradičně, vlastním nákladem, tak na zakázku, na náklady autora. Snaží se tím lépe vytížit své kapacity, což je pochopitelné. Je ale možné, že knize na zakázku, do které neinvestovali vlastní peníze, nebudou věnovat takovou pozornost jako firma, která se na zakázkové vydávání přímo specializuje. Zřejmě však budou pořád lepší volbou než nějaký všeuměl, který na svých stránkách nabízí vedle vydání knihy také stavbu stránek, překlady, SEO a marketingové kampaně – protože i takoví existují.
Buďte ostražití. A to i v případě, že peníze nejdou z vaší vlastní kapsy.

Nejdřív to promyslete
Všechny produkty lidské tvořivosti vznikly nejdřív v hlavě. Popisy fy­zi­kál­ních zákonů, stavby i výrobky – a u vydání knihy to není jiné.
Nejdříve si uvědomte, čeho přesně chcete dosáhnout. Chcete svou knihu vidět v obchodech a velkých e-shopech? Nebo vám bude stačit, když si ji čtenář bude moci elektronicky objednat z vašich webových stránek (str. )? Uspokojil by vás prodej výhradně prostřednictvím stránek nakladatele či SMS?
Když si vytvoříte představu o knize a svých plánech s ní, bude větší pravděpodobnost, že budete s výsledkem spokojeni. Na terč se vždycky mnohem lépe míří, když ho vidíte.
Máte nějakou představu, jak byste chtěli, aby kniha vypadala? Vydání si platíte, proto byste měli mít možnost ovlivnit vzhled knihy, ať už sazby bloku, nebo obálky. Můžete zajít do knihkupectví a inspirovat se, a pokud se vám nějaký styl sazby bude líbit, vyfoťte si ho třeba telefonem a napište si ISBN knihy; fotku pak můžete poslat rovnou grafikovi nakladatelství jako inspiraci nebo přímou instrukci.

Jak si vytipovat vhodné nakladatelství
Hodně napoví už to, kolik informací o vydávání knih na klíč má vydavatelství na svých stránkách. Jak jsou transparentní – jak moc se vám snaží vysvětlit, co se bude s vaší knihou dít, jestli vám podávají dostatek informací o sobě a o tom, co je při vydání knihy důležité. Jak moc vystavují svou minulou práci nebo doporučení od bývalých zákazníků, a také zda se vás snaží vzdělat, nebo jim spíš vyhovuje, když se neorientujete a moc nerozumíte tomu, co dělají, a nemůžete je tedy kontrolovat.
Dalším důležitým faktorem je způsob distribuce. Pokud chcete svou knihu vidět v obchodech nebo velkých e-shopech na internetu, mělo by mít nakladatelství smlouvu alespoň s jedním z distributorů. Některá nakladatelství nabízí prodej knih pomocí SMS nebo prostřednictvím vlastních stránek. Takový prodej bude ale vždy omezen množstvím a druhem návštěvníků jejich stránek nebo v případě SMS počtem lidí, jejichž telefonní čísla mají k dispozici.
Určitě by vás měly mimořádně zajímat finanční podmínky. Náklady jsou u zakázkového nakladatelství na vás. Logicky by tedy jeho odměnou měla být jen částka za vysázení a výrobu knihy, případně přístup k distribuci. Jak jsem ale psal na začátku, v praxi se můžete setkat s případy, kdy celé vydání zaplatíte a z každé prodané knihy pak stejně do­stanete jen pár desítek procent. Jakmile na takové podmínky narazíte, utí­kejte.
Když si přečtete kapitolu Stvoření knihy, budete o knihách vědět to­lik, že pokud narazíte na amatéry, pravděpodobně to poznáte.

Jak na první oslovení
Zakázkové nakladatelství je jako fotolab. Investované prostředky nejsou jeho, a tak by nemělo posuzovat kvalitu textu, stejně jako fotolab nerozhoduje, které vaše fotky stojí za zhotovení a které už ne. Je přece vaše svoboda, do čeho chcete investovat své peníze.
Na druhou stranu si zřejmě budou chtít být jisti, že nevydají nic závadného nebo co by poškodilo jejich pověst.
Vyřizování pošty většinou zabírá hodně času. Z vlastní zkušenosti vím, že čím delší a nepřehlednější e-mail dostanu, tím déle mi trvá, než na něj odpovím, protože si na čtení i odpověď musím vyčlenit více času, a práce na vydávaných knihách u mě má před poštou vždy přednost.
Mám podezření, že ostatní vydavatelé na tom mohou být podobně, takže bych spíš doporučoval při prvním kontaktu udržet e-mail co nejstručnější – bude-li vydavatelství potřebovat další informace, napí­-
še si o ně.
Když píšete vydavatelství, nejdříve se zeptejte, zda mají volné ka­pacity a chtěli by vaši knihu vydat. Pár větami ji popište – v první fázi postačí téma a přibližný rozsah, můžete naznačit i strukturu, pokud je složitější (třeba obrázky v textu).
Pokud v něčem nemáte jasno, požádejte o konzultaci. Díky tomu uslyšíte jejich hlas, ověříte si jejich vstřícnost a rovnou se budete moci zeptat na všechno, co vás zajímá, třeba na finanční podmínky při vyplácení. Číslo, ze kterého vám zavolají, si uložte.

Projeví-li zájem
Když vám vydavatelství napíše, že vám knihu vydá, budete chtít znát nejdříve cenu, a proto je potřeba připravit kalkulaci. Dokud neznáte cenu, určitě nic nepodepisujte.
Doplňte informace podané v prvním e-mailu: Je potřeba zadat požadovaný náklad, vazbu, formát a rozsah knihy (str. ). Máte-li speciální požadavky třeba na papír, barevnost či přebal, zmiňte je hned na začátku.
Až kalkulaci dostanete, ujistěte se, co všechno zahrnuje a zda je s DPH nebo bez, zda může být během zakázky navýšena a za jakých podmínek.
Pokud vás zajímá finanční výsledek v případě, že se všechny knihy prodají, udělejte si výpočet návratnosti (str. ). Pokud si jen chcete vydat knihu pro radost a netrváte na tom, aby se vám peníze vrátily, výpočet návratnosti se vás netýká.

Když se dohodnete
Bude-li vám výše nákladů a podmínky vyhovovat a rozhodnete se u daného nakladatelství knihu vydat, nechte si poslat smlouvu předem elektronicky, abyste si ji mohli v klidu prostudovat. Zvláštní pozornost věnujte ustanovením, která se týkají financí a autorských práv. To, že vám tyto podmínky někdo vysvětlil již dříve, nic neznamená, teprve jejich jasné stanovení ve smlouvě vám zajistí právní nárok na jejich plnění.
Pokud od vydavatelství budete chtít korekturu, určitě se vyptejte na kvalifikaci korektora, se kterým spolupracují. Kolik už opravil knih? Pracoval jen u nich, nebo má předchozí praxi? Jakou? Mohou vám dát i konkrétní názvy jím opravených titulů? Dostanete na něj kontakt, abyste s ním mohli konzultovat, co a jak má opravovat?
Ptejte se i v případě, kdy si kvalitu provedené korektury nemáte jak ověřit. Testujete tím, jak moc jsou si svým korektorem jisti. Když budou mlžit nebo vám názvy knih nebudou chtít dát, možná si kvalitou jeho práce nejsou jisti, možná je to jen jejich známý, který měl jedničku z češtiny a teď si korekturami přilepšuje k výdělku. Zkušený korektor za sebou nejspíš bude mít v tomto oboru dlouhou praxi a několik desítek opravených knih, jejichž názvy se nestydí odhalit. Bohužel, opravdu dobrých korektorů je menšina.
Zavdají-li vám informace od nich důvod k pochybnostem, vyberte si korektora sami na serveru www.proverenykorektor.cz.

1.3.3 Vydání vlastním nákladem
(bez nakladatelství)

Výhody
Na prvním místě je samozřejmě podstatná finanční úspora. Dokážete-li si sazbu zajistit sami, ušetříte možná i několik desítek tisíc.
Chcete-li jen pár kusů pro partu nebo rodinu, slovy zákona pro blíže určený okruh osob – zkrátka, pokud dokážete předem vyjmenovat všechny budoucí příjemce knihy – nebudete potřebovat ISBN
(str. ), což vám ušetří hodinové školení od pracovníků Národní knihovny a pět povinných výtisků do knihoven zdarma.
Další výhodou je, že kniha bude zcela podle vašich představ – což je ale uvedeno i mezi nevýhodami.

Nevýhody
Asi největší nevýhodou je, že zřejmě nezískáte přístup k distribuci do běž­ných knihkupectví a velkých e-shopů. I když si opatříte ISBN, před­sta­va, že s vámi budou distributoři uzavírat smlouvu kvůli padesáti kusům, je přinejmenším optimistická.
To, že bude kniha zcela podle vašich představ, znamená i to, že má­te mož­nost nasekat tolik chyb, kolik jich jen dokážete vytvořit. Absence odborného vedení bude zřejmě znát; i kdybyste dostali hodinovou nalejvárnu od grafika, věcí k ohlídání je příliš mnoho. Dokonce i profesionálové si běžně pomáhají seznamem nutných úkonů, aby na nic nezapomněli, než knihu pošlou do tisku.
Pokud si ISBN neopatříte, kniha nebude mít ani čárový kód. Čárový kód slouží k rychlému načtení produktu pomocí elektronické čtečky na pokladnách obchodů. Bez ní vám knížku většinou nedokáží prodat. Protože byste ale stejně knihu bez ISBN vůbec neměli prodávat neznámým lidem, a tudíž ji ani nemůžete nabídnout třeba svému obecnímu knihkupci, nebude to vadit.

Kdy vydávat ‚na vlastní pěst‘
Kdy se vyplatí vydat si knihu úplně bez asistence nakladatelství?
Malý náklad: pokud chcete vydat jen velmi malé množství kusů, třeba jen deset nebo padesát, bude samotný tisk celkem levný a bylo by celkem nerozumné vyhodit desítky tisíc za grafiku. Máte-li jinou možnost, využijte ji. Čím menší je počet kusů, které chcete vydat, tím menší je i potenciální ostuda, pokud se vám něco nepovede, nehledě na to, že budoucími čtenáři jsou jen vaši známí, kteří budou k chybám shovívavější.
Zvládnu všechno: Pokud jste šikula, který si rozumí s počítači a máte dostatek času nebo nespěcháte, protože jste třeba student, potom pro vás asi naučit se základy sazby nebude velký problém. Sám jsem se kdysi dávno učil na nelegální a prastaré verzi InDesignu, dokud jsem se nezprofesionalizoval a nezakoupil verzi legální. Možností je vícero, nejste odkázáni pouze na drahé Adobe. Jednoduchá kniha se dá (o trochu méně pohodlně) graficky připravit v běžném MS Publisheru (součást MS Office), Affinity Publisheru a dokonce i (je-li bez obrázků) v OpenOffice či LibreOffice, které lze stáhnout zadarmo. Podrobné návody a videa ukazující postup najdete na webové stránce ZDROJE.
Rozhodně si ale před tím, než se do toho pustíte, přečtěte celou ka­pitolu 2. – STVOŘENÍ KNIHY.

Kdy sám nevydávat
Větší počet kusů: Pokud nejste grafik a nemáte zkušenost se sazbou knih, je veliká pravděpodobnost, že na něco zapomenete a pustíte do tisku knihu se závažnou chybou. Tisk a knihování bude u většího počtu kusů (přes 500) stát víc, než by stála sazba, na které jste chtěli ušetřit, a pokud bude chyba velká, můžete tím knihu úplně znehodnotit.
Navíc, pokud nejste slavní, budete tak velký počet kusů obtížně celý prodávat osobně, a budete chtít mít přístup do distribuce. Pak ovšem většinou potřebujete i nakladatelství, které vám ho zprostředkuje. Neznám žádné, za kterým byste mohli přijít s hotovou knihou a oni by vám distribuci zprostředkovali. Kniha nemá jejich ISBN ani loga a neměli kontrolu nad její grafickou přípravou, takže si za ní nemohou stát. Ani my to neděláme.
Dejme tomu, že chcete vydat 300 kusů. Ty možná dokážete rozprodat přímo a sazba a tisk se mohou na ceně podílet zhruba stejnou měrou. Můžete tedy ušetřit polovinu, vysázíte-li si knihu sami. Ale pokud něco vážně pokazíte, je to stále značný počet knih na vyhození…
Já bych na místě nezkušeného autora neriskoval a raději bych našel nějaký způsob, jak sehnat peníze na profesionální vydání. Napsání knihy trvá rok nebo dva, a vydělat na sazbu, sehnat sponzora nebo uspořádat crowdfundingovou sbírku zabere maximálně tři měsíce, spíš méně.

1.3.4 Vydání v zahraničí

Prvním výrazným nákladem je v takovém případě nezbytný překlad knihy, který byste ale neměli zadávat dřív, než budete seznámeni s fungováním trhu, na kterém chcete svou knihu nabídnout. V Evropě má každá země trochu jiný systém a některé z nich jsou pro cizince bez zastupujícího nakladatelství stěží přístupné.
Potřebujete přinejmenším konzultaci s nějakým expertem na místní knižní trh. Například v Německu, kde knihu vydala moje matka, si distributoři vůbec neberou knihy k sobě na sklad, což, kdybyste si to nezjistili předem, může mimořádně zkomplikovat vaše plány. Ve Francii i v dalších zemích se prý zase neobejdete bez agenta, což značně zvýší vaše náklady.

Amazon a CreateSpace
Asi jedinou výjimku v přístupnosti tvoří americký Amazon, který zvládnete podle bezplatných návodů na YouTube či na mnoha blozích, případně podle některého z placených kurzů. Díky tomu na něm ale panuje obrovská konkurence a je dobré si nejdřív zjistit, jaký je zájem o váš žánr a kolik dalších autorů v něm publikuje, abyste znali své šance.
Samotný upload knihy na Amazon je snadný, ale to je ta nejmenší část práce. Nejvíc času vám zabere jednak studium prostředí, abyste se zorientovali, a pak průzkum vašich šancí a nejúčinnějších způsobů propagace knihy, které použijete.
Pokud se do toho pustíte, zajímejte se i o zveřejnění prostřednictvím CreateSpace a dalších platforem.
CreateSpace je print-on-demand služba; nahrajete knihu s obálkou, v CreateSpace ji zkontrolují a vystaví na Amazonu. Když knihu někdo koupí, teprve pak bleskurychle vyrobí jeden kus a ten mu pošlou. Vám pak náleží procenta z prodeje.
Když už jste knihu nechali nákladně přeložit, diverzifikujte a využijte všech platforem, které se nabízejí. Jen si předem prostudujte jejich podmínky, protože třeba Amazon KDP Select vyžaduje na nějaký čas úplnou exkluzivitu.
Kdo opravdu chce, cestu si vždycky najde. Vydání knihy v zahraničí nicméně není tématem této knihy a necítím se být dostatečně informován, abych se o tom mohl rozepsat víc. Pokud se to změní, najdete určitě nějaký článek na mém blogu vydaniknihy.cz.
STVOŘENÍ KNIHY

2.1
Jak se kniha píše

Tato kniha je sice o vydávání, ale měl jsem pocit, že bez této kapitoly by jí něco podstatného chybělo. Chci ovšem upozornit, že nejsem spisovatel. Napsal jsem několik povídek a mnoho článků a celý život mám možnost pozorovat přístup a zvyky své matky, spisovatelky Věry Noskové, která mi kapitolu redigovala.
O něco zdatnější jsem v tom, jak věci dotahovat do konce, jak zvládat sabotáže, které nám často připravuje náš vlastní mozek a jak využít nastavení vlastní mysli k dosažení svých cílů.
V této kapitole se tedy nedozvíte, jak se stát geniálním a originálním spisovatelem, jako spíše to, jak se dobrat výsledku a knihu dokončit. Poznáte také, že není vůbec nutné, abyste byli špičkoví autoři, ba dokonce není nutné ani to, abyste uměli psát, a přece můžete vydat knihu.
Potom si řekneme, jak text vyladit k dokonalosti. Jakmile ho totiž pošlete do tisku, už nic nespravíte – a vy se přece chcete ujistit, že to, do čeho investujete čas a peníze, neztroskotá na vaší nedočkavosti držet knihu fyzicky v ruce co nejdříve.
Na závěr vám dodá kuráž má matka, jejíž spisovatelská dráha začala odmítnutím jejího rukopisu několika nakladateli. Nenechala se tím odradit a letos vydala již dvaadvacátou knihu. Ukáže vám, že prvotní odmítnutí je ve světě později slavných děl a spisovatelů vlastně normou, a předá vám své tipy jak příběh plánovat, co vám ušetří práci a na jaká úskalí tvůrčího procesu byste si měli dát pozor.

Baví vás psaní?
Psaní je vášeň. Když si psavec sedne ke klávesnici nebo psacímu stroji, ponoří se do svého vlastního světa a ztrácí pojem o čase. Když je uprostřed rozepsané scény, kterou má v hlavě, nedonutíte ho přijít k obědu nebo večeři. Musí ji nejdřív dopsat. Když delší dobu psát nemůže, třeba protože má hodně práce nebo je někde, kde se nemůže dost soustředit, trpí pocitem neúplnosti a nemůže se dočkat, až bude moci k psaní opět zasednout. Občas mívá nepřítomný pohled, pak požádá, abyste ho chvilku nerušili a horečně čmárá do notýsku. Když zažije absurdní nebo nebezpečnou situaci, už v té chvíli přemýšlí, jak by ji mohl zaklít do písmenek.
Poznali jste se? Pak jste spisovatel. Možná se tak necítíte, ale je to tak. Pokud vás něco dělí od velikánů světové literatury, pak jen zkušenost a třeba i úsilí, které psaní věnujete, tedy věci, které máte plně ve své moci. Ale to hlavní už máte. Posedlost. Záleží jen na vás, zda ji zabijete všedností, necháte jí volný průběh, nebo kolem ní soustředíte celý svůj život.
Byla vám dána vášeň, něco, co mnoho lidí v životě postrádá. Nenechte ji zemřít, může váš život naplnit. Není důležité, jak slavní budete nebo zda se jednou budete psaním živit. Cesta je to, oč tu kráčí. Cíl je jen její poslední bod.

Já nikdy nic nedokončím!
Špatně řečeno. Mluvte v minulém čase, chcete-li to změnit.
V každém zlomku vteřiny tvoříte své budoucí já. To vy rozhodujete, jak to bude, a touhle větou byste říkali, že jste se ROZHODLI nic v životě nedokončit. Dáváte jejím prostřednictvím přímý pokyn svému podvědomí, který zní: „Nedokončovat! Takový jsem já!“ A podvědomí vám ochotně splní cokoli, s čím se identifikujete.
Budoucnost není předurčena a vy nejste neměnní. To, že jste s do­kon­čováním v minulosti měli problém, jen znamená, že jste neměli dostatečně silný důvod práci dokončit. Chcete umět dotáhnout věci do konce? Pak si nejdřív rozmyslete, jak moc si danou věc přejete a co jste pro ni ochotni udělat.
Pokud si ji přejete málo, vůbec se do ní nepouštějte, nedokončili byste ji. Pokud je ale vaše přání přímo touhou a jste pro něj ochotni něco obětovat, pak nejdřív odmítněte variantu, že by se vám to nepovedlo. Spalte lodě. (str. ).
Přečtěte si knihy Psychokybernetika od M. Maxwella a Aladinův faktor od J. Canfielda. Možná změní váš život.

Nejen mistři píší knihy
Našim autorům je od šestnácti do devadesáti let. Jen mizivé procento z nich se cítí být spisovatelem. Jsou to lidé jako vy, studenti, lidé s běžným zaměstnáním nebo v důchodu. Prostě je jen baví psát.
Existují i knihy, na které nepotřebujete žádný literární talent. Na­příklad knihy odborné nebo dokumentární. Vydával jsem už sbírku his­torických fotografií jednoho městečka s popisky, historii regionálních železničních tratí, učebnici kreslení nebo knihu amatérských vy­nálezů.
Žádný velký talent nepotřebujete ani na cestopis. Stačí zahrnout množství užitečných informací nebo psát o dostatečně neobvyklém a atraktivním prostředí.
Mistrem se člověk nerodí. Prostě něco dělá tak dlouho, až do tématu pronikne. Každý mistr byl jednou začátečník a možná, že se sám mistrem necítil být ještě ani ve chvíli, kdy odcházel. Tuto nálepku mu dali druzí, protože se časem naučil svůj obor ovládat mnohem líp než ostatní – což je téměř nevyhnutelný důsledek, když něco děláte rádi a často.
Klíčové je začít a vytrvat. Kumšt na vás čeká někde po cestě. A čím víc ho budete mít, tím víc o tom budete sami pochybovat, i kdyby se nad vaší tvorbou ostatní rozplývali. Tak to bývá – čím víc umíte, tím víc pochybujete. Neumětelové nepochybují.
Slyšel jsem jeden výstižný vtip:
Přijde paní po koncertě za houslovým virtuosem a říká mu:
„Úžasný koncert… Dala bych za to celý život, kdybych uměla hrát na housle tak jako vy!“
Mistr pokrčí rameny a usměje se: „Hmm… Já ho dal.“

Knihu nemusíte napsat sami
Knihu vůbec nemusíte napsat sami. Existuje několik strategií, jak vy­dat knihu, a přitom nenapsat ani čárku.
Nejsnazším způsobem je vzít existující materiál, který vytvořil někdo jiný, utřídit ho a dát mu řád – a pak ho vydat. Maximálně vás přitom čeká ošetřování autorských nebo užívacích práv. Tak se dají vydat třeba oddílové, sportovní či místopisné kroniky a paměti (třeba formou přepisu rozhovorů s pamětníky). Pro širší rodinu můžete sdružit do knihy dochované dopisy, které psal dědeček babičce z války a vy jste je našli na půdě. Můžete také z novin a časopisů sesbírat rozhovory s výjimečným člověkem či více lidmi, kteří vás zaujali. Můžete knižně vydat staré fotky a napsat o místech na nich zobrazených nebo nafotit, jak vypadají dnes. Sázel jsem i sbírku dlouho nevydaných knih skvělého spisovatele Karla Pecky a vydavatelem a investorem byl jeho oddaný obdivovatel.
Za hranicemi, zvláště v Americe, se rozmáhá Ghost Writing: Lidé, kteří podnikají v jiném sektoru, ale chtějí své příjmy diverzifikovat tím, že vydají knihu, někdy nemají čas nebo talent na psaní. Udělají si tedy průzkum trhu, aktuálních trendů a konkurence, identifikují téma knihy, které by se mělo dobře prodávat, a pak najdou stínového spisovatele, kterému zadají práci na toto konkrétní téma. Nám to možná zní extrémně, ale v podstatě je to jen logický krok k diverzifikaci podnikání.
A nakonec můžete vzít i zahraniční knihu a nechat ji přeložit.
Ve všech případech dejte pozor na důležitou věc: Musíte si vždy být zcela jisti, že máte potřebné smlouvy na užívací práva. Pokuty za porušení autorských práv mohou být astronomické.
Je možné, že neumíte psát slohy, ale jste celkem dobrý řečník. Fajn – tak knihu namluvte na diktafon na telefonu a najděte někoho, aby ji pro vás přepsal. Pak najděte redaktora, aby řeč splavnil a dal knížce řád a tvar, a nakonec korektora, který vychytá chyby. Voilà – a máte knihu!

Nemusí to být ‚román‘
Vydávám i knihy, které mají jen 48 nebo 60 stran, některé jsou doslova na hraně vyrobitelnosti. I tenká kniha je kniha. Záleží spíš na tom, jakou hodnotu zaklejete do jejích řádků.
Již jsem jednou zmiňoval knihu Jonathan Livingston Racek – obsahuje velmi silný příběh, ale také je velmi tenká. Uvědomíte si nad ní, že na délce knihy vůbec nezáleží.
To samé platí o literatuře faktu – pokud dokážete informace zhustit a zároveň je napsat tak, aby byly snadno pochopitelné, může být kniha krátká, a přesto velmi cenná pro toho, kdo právě tento obsah hledá. Ani knížky poezie nejsou obvykle žádné bichle.

Pište kratší útvary
Kniha může být jeden příběh, ale také sbírka. Pište povídky nebo fejetony, krátké uzavřené útvary, které je snadné dokončit. Můžete je třeba nejdřív zveřejňovat na blogu. Než jich bude dost na knihu, vybudujete kolem blogu vlastní komunitu, která pak zčásti vaši knihu koupí a zčásti vám ji pomůže propagovat nebo vás podpoří při sbírce. Před vydáním knihy pak můžete dotčené příspěvky z blogu stáhnout, aby nebyly k dispozici zdarma, a už pomalu začít psát novou sérii pro další knihu.
Lze založit soutěž a knihu poskládat z nejlepších příspěvků, jako jsem to udělal já. Když píše knihu více autorů, každý jiným stylem a všichni na jedno téma, kniha je zajímavě pestrá. Každý z autorů tak publikuje, aniž by musel napsat celou knihu.

Psát se dá kdekoli
To, kde všude dokážete psát, záleží jen na tom, jak dobře se naučíte soustředit bez ohledu na okolí. Nemyslím tím zrovna psát na hřišti plném halekajících dětí, ale je výhodné naučit se využívat mrtvé chvíle.
Někdy jedete tři hodiny vlakem, čekáte hodinu u doktora v čekárně nebo na festivalu zabíjíte čas, než začne hrát vaše oblíbená kapela. V takových chvílích se toho dá napsat spousta.
Máte volný víkend? Můžete si pronajmout chatu někde v přírodě nebo se nechat ubytovat v kempu a pak střídavě psát a procházet se po okolí. Změna prostředí vás přivede na jiné myšlenky a rozproudí vaši fantazii. Nikdo vás nebude vyrušovat, když vypnete mobil a nebudete se připojovat na internet.
Nechcete-li se přitom připravit o společnost své rodiny, dohodněte si s nimi čas, který budete mít pro jen sebe, na psaní, a třeba jim na tu dobu naplánujte pěkný výlet po okolí.
Nemusíte s sebou všude vozit notebook. Sedmipalcový tablet s ma­lou klávesnicí váží necelých 800 g a dá se nosit i ve větší kapse. Není dokonalý, ale na opravu chyb bude dost času později, při autorských opravách a korektuře.

Jsem na to zralý?
Pokud knihu píšete sami, možná se chcete ujistit, že na to máte dostatečně zvládnuté řemeslo.
Přečtěte si knihy velkých autorů o psaní a pak znovu své texty, abyste se ujistili, že neděláte některou z chyb, před kterými varují. Dvě knihy, jež by neměly chybět ve vaší knihovničce, jsou Zen a umění psát od Raye Bradburyho a O psaní od Stephena Kinga (ZDROJE).
Existuje i spousta literárních soutěží. Nechcete-li hned zveřejnit své jméno, zvolte si pro tento účel pseudonym.
Pro posouzení kvality své tvorby volte hlavně cizí lidi. Připomínky a soudy od nich možná nebudou tak ohleduplné a citlivé jako od příbuzných a přátel, ale poučíte se z nich mnohem víc. Některé komentáře se vám možná nebudou líbit. Paradoxně to mohou být ty nejužitečnější. Když vám někdo něco vytkne, nejdříve se zamyslete, než kritiku vyhodnotíte jako zlovolný útok. Na každém šprochu pravdy trochu…

Jak knihu dokončit
Když chcete napsat knihu, hned na začátku se s definitivní platností rozhodněte, že ji dokončíte, a pak se k tomuto cíli neustále posouvejte.
Já jsem svou hodinku psaní zařadil jako první činnost dne, abych věděl, že prioritu mám pro ten den hotovou a mohl se soustředit na ostatní práce. Možná nenajdete hodinu každý den, ale půlden nebo jeden celý den v týdnu. Nebo jen víkendy. To sice není mnoho, ale nejdůležitější je se k cíli přibližovat neustále a pravidelně. Pak je dokončení jen otázkou času.

Plánování
Pokud píšete beletrii, napište nejdřív osnovu příběhu se zápletkou a pointou. Píšete-li odbornou knihu, napište nejdřív obsah. Nejspíš si tím ušetříte spoustu práce a škrtání.
Jsou i spisovatelé, kterým se příběh rodí v hlavě přímo při psaní. Nemají ho předem nalinkovaný a promyšlený – ale přinejmenším mívají představu, jakou knihu chtějí napsat.
Příběh můžete vymýšlet kdekoli – když jdete z práce, když stojíte v dopravní zácpě nebo když čekáte ve frontě v obchodě.
Mně se nejlépe tvoří (cokoli), když si předem vytvořím celkovou představu toho, co má být výsledkem.
Dokázat se rychle pohroužit do práce je velká výhoda, zvláště je-li váš čas na psaní limitován. Bez přesné představy ztratíte mnoho času přepisováním.
Prostředí pro psaní
Trávíte-li u psacího stolu hodně času, určitě si vyhledejte informace o správném sezení, pořiďte si vhodnou židli, zkontrolujte si, že máte
oči ve správné výšce vůči monitoru. A občas si zacvičte. Bolavá záda dokáží pokazit celý den a narušit soustředění, které ke psaní potřebuje­te. Lze psát i vestoje, a ačkoli je to individuální, některým lidem se tak
prý lépe přemýšlí.
Zkoušel jsem psát v tichu i při hudbě a to první jednoznačně zvítězilo. Neruší mne pouze přírodní zvuky, takže si někdy k práci pouštím zpěv ptáků, praskání ohně nebo mořský příboj z YouTube.
Když budete chtít změnit prostředí, ujistěte se, že destinace nabízí místo, na kterém se bude dobře sedět a kde vás nikdo nebude rušit. Když si s sebou berete notebook, může se hodit i prodlužovačka a rozdvojka.

Soustředění
Ať už si knihu naplánujete předem, nebo budete příběh vymýšlet až při psaní, budete na tvorbu potřebovat klid. Vaše okolí nebude dodržovat pravidla, která jste předtím nenastavili. Vaše rodina a přátelé by si měli zvyknout na to, že potřebujete na psaní klid a že někdy vás prostě nesmí vyrušovat, pokud nebude hořet. Možná bude chvíli trvat, než to začnou dodržovat, ale budete-li soukromí důsledně vyžadovat, časem se přizpůsobí.
Při vymezování prostoru buďte diplomatičtí. Vždy je lepší, když dosáhnete svého cíle mírovou cestou. Zkuste si s nimi nejdřív promluvit a pak je při každé příležitosti veřejně chvalte, že na vás berou ohled a vytvářejí vám vhodné prostředí. Do knihy pak můžete dát v tomto smyslu i poděkování.
Většina problémů či konverzací je zcela banálních a jen velmi malé procento z nich se neobejde bez vašeho zásahu nebo názoru. Domluvte si signály, které dají vašemu okolí najevo, že tvoříte a nepřejete si být rušeni. Když chcete psát, dejte si třeba na dveře svého pokoje cedulku prosím nerušit nebo si své pracovní místo ohraďte při práci pa­ra­vanem.
Pamatujte – každý si k vám dovolí jen to, co mu tolerujete. Nemáte-li klid na práci, je to proto, že jste si ho nevyjednali.
Aby vám marketing šel jako po másle
Až knihu vydáte, budete ji chtít dostat ke čtenářům. Většina z nás se tím více za věc postaví, čím více jsme přesvědčeni o její hodnotě a kvalitě. Budete ji posílat na recenze, možná se o ní budete zmiňovat v rozhovorech. Nebudete trpět ostychem a nejistotou, budete-li vědět, že je dobrá a že čtenář dostane odpovídající hodnotu, když si ji koupí.
Nikdy knihu nepouštějte do vydání, jestliže s ní nejste sami spokojeni a cítíte, že je ve vašich možnostech ji ještě vybrousit. Snažte se ale rozeznat hranici, kdy ještě vylepšujete, a kdy už jde spíše o nerozhodnost a hnidopišství. Někteří autoři by detaily a formulace nejraději opravovali ještě ve chvíli, kdy už je text v tiskárně. Tomu se vyhnete, nepustíte-li ji do výroby, dokud s ní nebudete plně spokojeni. Nejste-li si jisti, požádejte o názor své okolí.

Autorské opravy (čištění rukopisu)
V době, kdy píšete, se soustřeďte hlavně na myšlenky a na příběh, neřešte stylistiku, chyby v textu nebo špatný slovosled. Na to bude dost času později.
Když rukopis dokončíte, dejte si pauzu. Zakažte si třeba na měsíc se na něj dívat a myslet na něj. Potřebujete získat odstup a vyčistit si hlavu, abyste pak text viděli novýma očima. Pokud si mezitím můžete udělat dovolenou, tím líp.
Než se do textu znovu podíváte, udělejte si v sobě pořádek. Přiznejte si, že zatím ještě nejste ten nejlepší spisovatel na světě. Že zřejmě máte své vyjadřovací zlozvyky a plevelná slova, že se možná občas trochu opakujete nebo se v některých pasážích moc rozkecáváte. Skoro všichni to děláme. Ale není to žádné neštěstí. Teď dostáváte příležitost to napravit – nepromarněte ji.
Buďte sami sobě drábem. Představte si, že jste učitel, který opravuje něčí slohovou úlohu. A buďte nekompromisní. Obrazně řečeno – neberte si na text pilníček, ale sekáček na maso. A tesejte ráz­ně a bez milosti. Snad ještě žádnému textu neuškodilo osekání a ze­struč­ně­ní.
Z neforemné hroudy potřebujete dostat čisté krystalické jádro, které je skryto uvnitř. Když se ptali Michelangela, jak vytvořil Davida, řekl: „Je to jednoduché. Prostě jsem odstranil všechno, co nevypadá jako David.“
Postupujte stejně: Nejdříve odstraňte vše, co pro váš příběh není důležité. Pak zkontrolujte načasování souvisejících dějů, konzistenci tvarů slov a jazykového stylu, a také konzistenci charakterů a vyjadřování postav. Věnujte pozornost slovosledu, opakování slov a nevhodným či nepřirozeným formulacím a, co je důležité a někdy se na to v tvůrčím zápalu zapomíná, také reáliím, názvosloví a obecně známým skutečnostem.
Podrobný návod, jak na to, najdete v tréninku Redaktorský výtah, který je i jedním z modulů prémiového kurzu Kniha jako víno.

Jak se zlepšovat průběžně
Pokud si nemyslíte, že jste dokonalí, máte co zlepšovat. Dokud sami vidíte vlastní chyby, odstraňujte je.
Čtěte knihy o psaní, zopakujte si pravidla češtiny, čtěte ty nejlepší autory se skvělými vyjadřovacími schopnostmi, používejte slovník synonym a přitom si dělejte poznámky, když narazíte na něco inspirativního. Všímejte si zajímavých obratů, novotvarů, zkoušejte tvořit nová slova, hrajte si s češtinou v běžném denním životě – tak se váš mozek nejlépe naučí chodit neobvyklými cestami a vaše texty budou originálnější.

Jak psát knihu
Věra Nosková, spisovatelka
Způsobů, jak napsat knihu je víc, někdy ji ani původně psát nechcete, ale nějaké téma vás zajímá, děláte si k němu poznámky, sbíráte materiál a jednoho dne si řeknete: Vždyť by se z toho dala udělat knížka! Nebo si píšete pro sebe, pro radost a pochvalu od přátel verše, příběhy, pohádky a jste pak okolím povzbuzováni, abyste své texty uspořádali do knížky a vydali ji. Nebo můžete dostat zadání od místního úřadu, abyste sepsali cosi o kraji, kde žijete. Můžete se také zúčastnit nějaké literární soutěže, ověřit si v ní své literární kvality a když uspějete, chcete v psaní pokračovat a stvořit časem kni­hu. Na začátku mého psaní ale nebylo nic z toho, co jsem právě po­psala.

Vylíčím pocity a cestu k literatuře klasického psavce, původně holčičky, která chtěla být už od svých devíti let spisovatelkou, protože milovala knihy a svého času žila víc jimi než skutečným životem. I když je to příběh vášně, radosti z práce s jazykem, příběhem a fabulací, musela jsem si postupně, pokusem a omylem, najít způsob, jak se k téhle práci postavit, jaké podmínky si zajistit, jak knihu plánovat a promýšlet. Doufám, že popsáním tohoto procesu pomůžu i laikům, kterým jsem také bývala, než mě psaní knih jakžtakž začalo živit a dostalo se mi uznání a přízně od čtenářů i kritiků.
Mezi spisovateli je několik způsobů, jak se k psaní postavit, závisí to na temperamentu autora, na jeho schopnosti soustředění. Tak například, mnozí potřebujeme při práci ticho a samotu. Jsme v napětí, které rozmetává naše myšlenky a ruší soustředění, i když třeba člen rodiny vejde do místnosti, nemusí ani nic říkat. Je pro nás ideální, když můžeme prchnout na chalupu, nebo když rodina respektuje, že nesmí do našeho pokoje po dlouhé hodiny vstupovat. Dokonce ani ve chvíli, kdy třeba přes prosklené dveře vidí, že nesedíme u psacího stolu, ale přecházíme, poleháváme, cvičíme, neboť i v té chvíli píšeme, i když nepíšeme. Tedy přemýšlíme i při těchto činnostech nebo necháváme myšlenky bloumat, jsou v té chvíli jako pasoucí se koně, kteří hledají štědřejší porost nápadů, myšlenek, vzpomínek.
Pak tu máme spisovatele, kterým se dobře píše v hospodském ruchu, takovým byl třeba Jaroslav Hašek. Další spisovatelé potřebují jako kulisu svou oblíbenou muziku, rock nevyjímaje. Jako mívají herci své rituály a amulety pro štěstí, tak měli a mají spisovatelé své specifické, často bizarní zvyky, které jim zřejmě napomáhaly, a pomáhají i těm dnešním, lépe se soustředit na svůj vnitřní svět, na příběh.
Je to pravda, že americký spisovatel Truman Capote psal vleže a v jedné ruce držel sklenku sherry nebo šálek kávy, pokud se potřeboval udržet vzhůru, a v druhé pero? Sám sebe koneckonců popsal jako horizontálního autora. Vladimír Nabokov napsal většinu svých románů na kartotékové lístky o rozměru 7,5 x 12,5 centimetru, které secvaknul kancelářskou sponkou poté, co je zpřeházel a vytvořil z nich celistvý příběh. A bez ostře ořezané tužky s gumou na konci se prý neobešel. Ernest Hemingway prý psával vestoje. Těžko uvěřit tomu, že Mary Shelley, autorka Frankensteina, měla jako domácího mazlíčka hroznýše královského a při psaní se jí plazil po ramenou. Že by anglický romantický básník William Wordsworth opravdu recitoval své básně psovi? Když se prý psíkovi něco nelíbilo a zaštěkal, autor údajně báseň přepsal. James Joyce se soustřeďoval na každičké slovo a někdy se mu stávalo, že na konci dne měl napsané pouhé tři věty. Jak se mu při tom tempu podařilo napsat tak objemnou knihu, jakou je jeho román Odysseus, který je parafrází na Homérův epos? Ale psal jej prý sedm let… Marcel Proust psal své rozsáhlé dílo Hledání ztraceného času v posteli, ovšem nikoli proto, že by se rád povaloval. Byl nemocný. Franz Kafka, který byl zvyklý pracovat ve dvanácti­hodinových směnách, nemohl začít psát dřív než v 11 hodin večer. Pracoval prý až do tří nebo dokonce do šesti do rána. Victor Hugo prý rád psal nahý.
Zjistila jsem, že i já mám drobný rituál, který je, jako většina z těchto úletů, naprosto iracionální. Když se ráno chystám dělat na knížce, navlékám si oblíbené prstýnky a vybírám si i řetízek nebo korálky na krk. Ale hlavně potřebuji samotu, klid, ticho. Nejvíc mi vyhovuje psát někde na půjčené chatě či chalupě, kde jsem naprosto sama. V takovém případě velmi stoupá má výkonnost a soustředění, dělám na knížce až deset hodin denně.
Velmi brzy zjistíte, co vyhovuje vám.
Někdo potřebuje pravidelnost, většina slušných spisovatelů ano, a také sami sebe úkolují, kolik slov denně musí minimálně napsat. Jiný se úkolovat nemůže a píše jen tehdy, když nemusí trávit čas v zaměstnání.
Dovoluji si tvrdit, že věnovat se psaní knih, když jsme po většinu dne v zaměstnání, je hodně omezující a frustrující. Zažila jsem to. Pokud jde o knihy, moc jsem se jim při psaní článků v novinách nemohla věnovat, vydala jsem za ty roky jen dvě tenké brožurky. Ale aspoň jsem o svých budoucích knížkách přemýšlela a sem tam si napsala útržek čehosi – později mi to dost posloužilo, má mysl nebyla pole neorané, byla jsem připravená zakleknout na startu, byla ve mně přenošená touha po plnohodnotném psaní. Ale novinařině jsem vděčná za vypěstování jednoho užitečného návyku. Musela jsem tehdy denně psát – články, reportáže, fejetony, rozhovory, cokoliv. Zůstalo mi v mysli, že psaní je nejen zábava, ale každodenní práce, a je pro mě přirozené, když dělám na knížce, psát denně.

Plánování knihy
Většinou v sobě nosíte po nějaký čas téma, které vás zajímá, vzrušuje, přitahuje. Pokládáte ho za důležité, někdy má v sobě potenciál širokého příběhu. Mohou to být vzpomínky na vaši rodinu a výrazné postavy z vašeho dětství, jako třeba slavná Babička Boženy Němcové. Může to být cokoliv z příběhů lidí, které jsme poznali nebo postavy a situace z vyprávění kamarádů, vyslechnutých u piva – způsob sbírání materiálu Bohumila Hrabala, cokoliv z historie i z kauz, které poletují ve veřejném prostoru. Téma v sobě nosíte, přemýšlíte o něm, dostáváte nápady, jak je obohatit, rozvětvit, děláte si občas poznámky. Dávejte si je na jedno místo, ať už do složky v počítači nebo na papírcích do krabice či šuplíku. Nemusíte se trápit, pokud se nedozvíte, jak to přesně ve skutečnosti bylo. Do hry vpusťte fabulaci, domýšlení, tu krásnou pomocnici, literární lež. Neboť psaní je říše svobody, také proto tuhle profesi milujeme.
Máte-li blízkou duši, která má hodně načteno a zajímá se o vaše literární snažení, zkuste na takovém příteli či přítelkyni otestovat, je-li váš příběh, který chcete zpracovat, dostatečně silný, nosný, není-li banální. Prostě takové osobě vyprávějte, o čem chcete psát. Leckdy vás přitom napadnou další situace, zvědavost na obsah vaší knihy je povzbuzující.
Rozhodněte se hned na začátku nebo po napsání několika stránek, jestli svou knihu budete psát jako vědoucí vypravěč, tedy ve třetí osobě, nebo jako účastník, v první osobě. Je totiž protivné a zdržující, když zjistíte až ke konci své práce, že by se vám to líbilo jinak a přepisujete pak celou knihu do první nebo třetí osoby. Stalo se mi to u mého stěžejního románu Bereme, co je a zabralo mi to málem půl roku práce navíc.
V jisté chvíli dostanete chuť všechny ty myšlenky, nápady a poz­námky uspořádat do nějakého tvaru, do přibližné podoby budoucí knihy. Rozvrhnete si kapitoly, vymyslíte, jak se budou příběhy v té knížce proplétat, jak se budou odvíjet. Chronologicky? Na přeskáčku? Přemýšlíte o názvu knihu a pointě, o překvapivém závěru. To je zásadní práce na knize, vymýšlíte, tvoříte její podobu. I pak ale nadále sbíráte nápady, zapisujete si myšlenky. Ale už máte před očima kostru té knížky, kterou obalujete masem slov, vět, pracujete víc systematicky, už tu knihu vlastně vidíte. Samozřejmě, že můžete název knížky nebo pointu ještě přehodnotit, změnit. Píšete-li na počítači, zálohujte, ukládejte. Já například na konci denní práce rozepsanou knížku pošlu sama sobě v příloze mailu. Staré verze pak můžu házet do koše a mazat, ale vždy mám k dispozici ke stažení poslední verzi díky internetu.
Nebudu jistě sama, kdo má nejlepší nápady při probouzení a těsně po něm, v takzvaném alfa stavu, což je doba, kdy mozek není ještě zahlcen provozními starostmi začínajícího dne. Je ale třeba podržet je v hlavě do chvíle, než si je zapíšete. Bývají jako mlha, jako třepotající se motýl nad vyhřátou loukou.
Když je knížka dopsána, nechávám ji týden až měsíc uležet, věnuji se něčemu jinému. Pak si ji přečtu a docházejí mi chyby v příběhu, vidím křečovitost nebo okázalost a s vervou a chutí text vybrušuji. Někdy tam nepravosti a literární prohřešky téměř nenalézám. To mi zabere týden až čtrnáct dní. Stalo se mi, že jsem v tomto stádiu dokonce připsala kapitolu nebo naopak pár stránek vy­ho­dila.
Další osvědčený postup: Pošlu opravený rukopis několika lidem, jejichž úsudku a sečtělosti si vážím a požádám je, aby text přečetli a sdělili mi, jak na ně působí, kde našli chyby, co se jim nezdá. Je dobré se s nimi domluvit, jestli by je to neobtěžovalo. Takovou práci a navíc bezúplatně pro mě ovšem udělá jen náruživý čtenář mých knih, potažmo kamarád. Na přečtení rukopisu by mu měl stačit měsíc. Zvážíme pak, které jejich připomínky akceptovat a které ne. Provedeme eventuálně další úpravy.
Poté posíláme rukopis nakladateli.
Co se s naším dílem děje dál, o tom pojednávají další kapitoly v této knížce.

Pokud jde o mě, dostalo se mi s rukopisem knihy Bereme, co je ledové sprchy, když mi dva významní nakladatelé odpověděli, až po urgenci a po půl roce, že mi knížku nevydají, prý se jim nehodí do edičního plánu, což je běžný argument nakladatelů. Začínající autor je plný nejistot, jeho literární sebevědomí visí na pavoučím vlákně. Dali mi ti redaktoři, kteří můj rukopis možná ani nepřečetli, zabrat. Později tento román vydal jiný nakladatel, prodalo se už 26 tisíc výtisků a kniha se prodává i po čtrnácti letech, vyšly desítky pochvalných recenzí a kniha získala několik cen.
Kupodivu je ten příběh o těžkém začátku později slavných knih a autorů obvyklý, a to nejen u nás, ale všude na světě, nedůvěra k novým jménům je u většiny nakladatelů a jejich redaktorů celkem běžná a do jisté míry pochopitelná. Krásně to popisuje například Jack London ve své, pro začínající autory inspirativní a povzbuzující, knize Martin Eden. Konec Martina Edena už moc povzbuzující není, ostatně není ani pravděpodobný.
Buďte k sobě nároční. Hodně čtěte a pozorně se dívejte kolem sebe. Psaní knih ale není jen vážná dřina. Uplatňuje se při něm hravost, radost z vymýšlení, je to radostná práce mozku.
Jednoho dne pak přichází ten šťastný okamžik; držíte v ruce svou vytištěnou knihu. Přivoňte k ní, pohlaďte ji. Je trestí toho nejlepšího, co ve vás je.

2.2
Příprava rukopisu k vydání

V této kapitole vám vysvětlím, proč byste určitě neměli běžet do nakladatelství ve chvíli, kdy dokončíte autorské opravy.
Chci, aby byla vaše kniha nejlepší, jakou jste schopni vytvořit. Máte-li text dopsaný, teprve vbíháte do cílové rovinky. Pokud teď ještě zvládnete dobře závěrečný spurt a řádně text vymazlíte, nebudete se muset o rok později divit, proč vám lidé knihu nechválí.
V této kapitole hodně záleží na tom, jak moc si o sobě jako o literátovi myslíte. Pokud v sobě dokážete najít dostatek soudnosti a pokory a přijmout oprávněné připomínky, vybrousíte ze svého diamantu briliant.
Upozorním vás i na velmi častý nešvar trhu, který může vaši knihu zcela znehodnotit, a poradím vám, jak se mu vyhnout. Na závěr vám řeknu, jak svůj text formátovat, než ho předáte grafikovi.

Víc očí víc vidí
Text jste dokončili, nechali odležet a osekali autorským sekáčkem na maso. Jenže knihu bude číst spousta lidí a každý z nich věnuje pozornost jiným chybám. Někomu vadí pravopisné, někdo je ignoruje a citlivě vnímá rytmus textu, někdo je háklivý na plevelná slova a špatný slovosled. A vy chcete maximum chyb vychytat, aby knize nebylo co vyčíst.
Byla by škoda knihu vydat, pokud ji ještě nikdo jiný nečetl. Ať jste sebevíc přísní a pozorní, stále platí to, že víc očí víc vidí.
Až se budete blížit k závěru psaní své knihy, začněte si sestavovat seznam lidí, kteří mají k posouzení textu největší vlohy a budou ochotni si rukopis přečíst a dát vám k němu připomínky. Největší vlohy mají jednak další autoři, kteří sami píší, a jednak zkušení čtenáři, kteří čtou rádi a hodně.
Nehledejte ty, o nichž víte, že vám všechno pochválí, hledejte spíš šťoury a puntičkáře. Má-li vám někdo říci, co je v knize špatně, určitě to raději uslyšíte ve chvíli, kdy se s tím dá ještě něco dělat, než abyste dostali špatnou recenzi na hotovou knihu!

Redakční práce
Redakční práce se provádějí ještě předtím, než svůj text předáte grafikovi nebo nakladatelství. Pokud máte redaktora a korektora v jedné osobě, dělá se nejdřív redakce a první kolo korektury, pak na textu pracuje grafik a poslední kolo korektury se provádí úplně na závěr. Mezi těmito dvěma opravami je velký časový rozestup, a pokud nechce redaktor na své peníze tak dlouho čekat, dohodněte si platbu nadvakrát.

Korektura
To, že bude mít text korekturu, neznamená, že vám může být úplně jedno, kolik chyb při psaní děláte. Čím méně chyb v textu bude, tím lepší práci může korektor odvést, protože se bude moci lépe soustředit na menší a méně známé chyby. Když bude muset opravovat každé páté slovo, bude text oprav plný a spíše nějakou chybu přehlédne. Nehledě na to, že čím lépe ovládáte pravidla jazyka, tím bude váš autorský rukopis vytříbenější, takže snažit se češtinu ovládnout co nejlépe je součástí práce autora.
Na rozdíl od redakce je korektura už součástí samotného vydání knihy. Má-li být účinná, musí probíhat v koordinaci s grafikem či nakladatelem.
Korektura má zpravidla dvě kola – první, které se provádí v elektronickém dokumentu, a druhé, závěrečné, kdy se vysázený text opraví na papíru. Někdy je ale nutné korektorovi zdůraznit, že trváte v druhém kole na papírové opravě – občas dokonce i korektorům s dlouhou praxí. Někteří už tomu odvykli.
Proč se dělá korektura dvoukolově?

První kolo korektury se provádí, aby se v textu vychytalo maximální množství chyb a korektor se mohl při druhém kole o to víc soustředit jen na těch pár, které zbyly. Elektronické je proto, že je při něm opravovaných chyb víc a korektor je může opravovat rovnou v textovém dokumentu. Později, když začne na textu pracovat grafik, už musí veškeré provedené změny zanášet on, což by bylo nepraktické a zdržující.
Opravování na monitoru má i nevýhodu – některé chyby se snadněji přehlédnou. Určitě jich tam po prvním kole pár zbude. Mělo by jich ale být mnohem míň než na začátku.
Jednou z výhod opravy v elektronickém dokumentu je možnost využití takzvaného Nástroje pro sledování změn. Používá se hlavně pro opravy diskutabilní, kdy nejde o jednoznačné chyby a je vhodné schválení opravy autorem. Korektor v něm opravu pouze navrhne, text uloží a pošle autorovi, a ten se, opět za pomoci tohoto nástroje, pak může rozhodnout, zda navrženou opravu přijme, nebo od­mítne.
Pozor – Nástroj pro sledování změn je dvousečná zbraň. Pokud jej korektor neovládá perfektně a špatně navrhne opravu, a vy si pak ulehčíte práci tím, že dáte Přijmout všechny změny najednou, mohou vám v textu vzniknout chyby nové. Za to by měl korektor přijmout odpovědnost a následně text bez navýšení ceny opravovat tak dlouho, až je zcela bez chyb (což je ale jen můj odborný názor, a vynutit si to může být těžké). Pokud si ovládáním tohoto nástroje není korektor jist, je lepší ho nepoužívat, jasné chyby opravovat rovnou a diskutabilní změny konzultovat s autorem třeba telefonicky. Zkušení korektoři doporučují si tak jako tak nástroj po prvním kole vypnout (nebo přepnout do módu jednoduchá korektura, kdy se zobrazuje jen opravený text a postup opravy je neviditelný, ale dá se kdykoli zobrazit jedním klikem) a ještě jednou si text projít bez něj, protože jím vyznačené změny jsou nepřehledné.
Další úrovní dvojsečnosti tohoto nástroje je samotný autor, kte­rý nemá takové znalosti jazyka jako korektor a může některé vy­zna­čené změny odmítnout v domnění, že se jedná jen o otázku vkusu, přestože půjde fakticky o chybu. Čeština má totiž mnoho pravidel, která se ve škole neučí a zná je jen profesionál, který se o svůj obor aktivně zajímá a nespokojí se s informacemi, které dostal ve
škole.

Druhé kolo korektury se provádí až úplně na závěr, těsně před odevzdáním do tisku, kdy už je text zlomený do dvoustran, je po všech opravách a jsou zalomené parchanty (str. ).
Program InDesign se totiž na text dívá jako na celek a snaží se do­sáhnout optimálních mezer mezi slovy a písmeny v každém odstavci. Slova dělí na základě uživatelských slovníků. Ty ovšem nejsou do­konalé a neobsahují všechna slova, takže někdy dojde k nesprávnému rozdělení. Korektor se při papírové korektuře soustředí i na tento typ chyb.
Ve druhém kole by se už neměla přidávat ani ubírat celá slova či věty. Pokud k tomu přece jen dojde (a je potřeba dávat pozor i při pouhé změně slovosledu, protože po ní program něk­dy odstavec pře­rov­ná), může se změnit dělení slov v daném odstavci a bude třeba znovu zkontrolovat, zda jsou rozděle­na správně. Cena redaktora i ko­rek­tora se odvíjí od rozsahu textu, viz str. .

Přemíra špatných korektorů
Naše země je plná lidí, kteří si myslí, že když měli jedničku z češtiny, mohou si troufnout na korektury. Někdy je poznáte, ale většinou ne. Jakmile někdo řekne, že čárky se v češtině dělají citem, právě jste asi na jednoho narazili. Postavit si web a nazvat se profesionálním korektorem může naprosto kdokoli.
Špatný korektor vám dokáže nechat text doslova plný chyb, a pokud nenajdete jiného, kvalitního, který by po něm údajnou bezchybnost alespoň namátkou zkontroloval, možná to nezjistíte včas a pošlete do tisku knihu i s chybami. Tu zkušený čtenář raději odloží, nemaje na tolik chyb nervy, a každá recenze, kterou pak dostanete, byť by byla jinak pozitivní, bude obsahovat ale. To se nevyhýbá ani slavným titulům – v jednom vydání Hlavy XXII jsem našel jen v první půlce 18 chyb (pak jsem knihu odložil a nedočetl).
Jeden z našich autorů si sám našel na internetu firmu, která nabízela korektury. Kromě nich ale také stavbu webů, marketingové kampaně a pár dalších věcí, což často znamená, že web dělá jeden člověk, který zbytek činností outsourcuje (zadává jiným), sám je neovládá, a tudíž ani nemůže kontrolovat kvalitu externistů, kteří pro něj pracují. Text byl po jejich opravě ve zcela nepublikovatelném stavu – špatně umístěné čárky, hrubky, dokonce několik odřádkování uprostřed věty, průměrně asi 15 chyb na jedné dvoustraně. Dnes už je stránka této firmy zrušena a stejný člověk možná podniká s jiným názvem ve stejném oboru. Takže pozor na to, tak mizernou kvalitu běžný člověk od profíka neočekává, a tím spíš si jí nemusí všimnout.
Kromě lidí, kteří to prostě jen neumí, existují na světě dokonce i záměrní škodiči. Jedna z našich autorek měla vlastní korektorku, kamarádku, učitelku češtiny, která jí opravovala už několik předešlých knih. Když jsem po ní našel požehnaně chyb včetně hrubek, urazila se (dobrý korektor se namísto toho vyděsí a zastydí), a nakonec se ukázalo, že jí do knih chyby ještě naopak přidělávala. Zda ze závisti, nebo nějaké pomsty, těžko říci, ale vybavuje se mi pořekadlo hřát si hada na prsou.
Stále však bude podle mého odhadu na jednoho záměrného škodiče připadat sto lidí, kteří to neumí, ale myslí si o sobě pravý opak. Je to v lidské společnosti téměř pravidlem – čím větší amatér, tím víc si je jistý svými schopnostmi.
Nakonec existuje ještě jeden druh korektorů – jsou to korektoři dobří, ale unavení. Ti jsou někde na půli cesty: Svou práci sice ovládají, ale nakládají si toho moc anebo málo dbají na odpočinek, případně na práci nemají klid. Třeba korektorka na mateřské, která každých deset minut odbíhá k dítěti.
Pokud korektor na práci nemá klid, snaží se ji stihnout pod tlakem nebo není odpočatý, bude výsledkem jeho práce opět text s chybami. Ne sice s tolika, jako od nekvalitního korektora – ale s chybami. Když je najdete po dobrém korektorovi, asi se vám sám nabídne, že text přečte ještě jednou bez nároku na zvýšení honoráře. Koneckonců, platíte ho za to, aby byl váš text bez chyby, a ne za čas, který opravou stráví. To byste měli mít na mysli a možná si to s korektorem vyjasnit předem.

Jak najít dobrého korektora
Nejlépe na doporučení od někoho, kdo se v oboru dlouhodobě pohybuje a komu můžete věřit. Ovšem ne každý někoho takového zná.
Pro běžného autora je bohužel téměř vyloučené odhadnout, který korektor je dobrý a kdo je amatér. V textech, které mi autoři posílají jako odborně opravené, lze někdy najít víc chyb než v diktátu žáka čtvrté třídy základní školy. Pokud někdo chyby neodhalí ještě předtím, než knihu dostane tiskárna, jsou vyhozené nejen peníze za neodbornou korekturu, ale také za sazbu a zhotovení knih, protože nejlepší poličkou pro knihu s chybami je podle mne tříděný odpad.
Proto se na mne už mnoho autorů obrátilo, zda bych jim dobrého korektora doporučil. Externisté nakladatelství KLIKA ale bývají vytíženi opravami knih vydávaných námi, takže jsem jim mohl pomoci jen málokdy.
Sestavili jsme tedy s našimi korektorkami záludný test, začal jsem korektory cíleně vyhledávat a oslovovat a nabízet jim možnost otestovat své schopnosti. Test po nich pak zkontroluje a vyhodnotí naše nejlepší korektorka. Těm, kteří projdou, vytvářím prezentace na webu www.proverenykorektor.cz a v nich je uvedena celá jejich praxe. Každý korektor též sbírá ohlasy na svou práci a zveřejňuje je na svém profilu, takže autoři mají i přehled o spokojenosti s jeho posledními pracemi.
Nemáte-li korektora na doporučení, zkuste se po něm podívat tam.

Formátování
Když začíná s textem pracovat grafik, načte ho do speciálního grafického programu (většinou Adobe InDesign), většinu formátování odstraní a přiřadí k textu takzvané odstavcové a znakové styly, aby s ním pak mohl pracovat jako s celkem a nemusel měnit vlastnosti každého odstavce zvlášť. Zachovány většinou zůstanou jen takzvané řezy písma – kurziva, tučné a tučná kurziva, případně odřádkování, tedy tvrdé mezery mezi odstavci (vytvořené pomocí klávesy Enter).
Je úplně jedno, jak a zda vůbec odsadíte první řádek odstavce. Také nemá cenu vytvářet obsah. InDesign jej generuje poloautomaticky a jen byste si přidělávali práci – pro grafika je jeho vytvoření mnohem snazší a rychlejší, než k vámi připravenému seznamu kapitol doplňovat správná čísla stránek.
Pokud máte ohledně formátování jakékoli speciální požadavky, vyžádejte si na grafika kontakt, zavolejte mu a domluvte se s ním. Psaná informace může být přehlédnuta. Určitě neuděláte chybu, když se ho vždy předem zeptáte, jak chce text dodat, a to i v případě, že speciální požadavky nemáte.
Pokud vás zajímá, jak se sází kniha v programu InDesign, odkaz na článek s podrobným popisem najdete na stránce ZDROJE.

2.3
Cesta za vůní papíru – vydání knihy

Tato kapitola pro vás bude velmi užitečná, vydáváte-li knihu sami. Měli byste si ji však alespoň jednou přečíst i v případě, že vydáváte knihu u zakázkového nakladatelství – mnohem lépe pak rozeznáte chyby nebo amatérismus a budete je moci včas odstranit.
V této kapitole probereme detailně všechny parametry knihy: Formát, vazbu, druh papíru i náklad. Řekneme si, jak je správně zvolit, protože výrazně ovlivňují výši vašich výrobních nákladů. Povíme si něco i o doplňcích, kterými svou knihu můžete vyšperkovat, jako je kapitálek, záložky nebo parciální lak na obálce.
Dozvíte se, jak se určuje rozsah knihy a jak stanovit doporučenou cenu, jak je to s barevností knihy a jak je možné na ofsetu s barevnými stranami pracovat tak, aby vás tisk stál co nejméně.
Vysvětlím vám, jak knize vymyslet obálku, a dostanete přístup ke vzdělávacím materiálům, které byly původně vytvořeny jen pro autory našeho nakladatelství. Naučím vás napsat správně zadání pro kalkulaci a potom vám srozumitelně vysvětlím rozdíl mezi digitálním a ofsetovým tiskem, abyste mohli pro výrobu své knihy zvolit tu nejvhodnější technologii.
Ve druhé části kapitoly si vysvětlíme, co u knih znamená zisk
a pak rozeberu všechny způsoby, kterými lze na knize ušetřit. To abyste dokázali zvážit, ze kterých požadavků můžete ještě slevit a ze kterých už ne.
Třetí část kapitoly vás upozorní na náležitosti, které má kniha mít – ve zkratce se dozvíte, co je úplně nejdůležitější a na co nesmíte zapomenout.
Čtvrtá část bude užitečnými informacemi doslova nabitá: Kratší statě o tom, jak získat grafiku a Co by měl znát knižní grafik předcházejí podrobné anatomii knihy, kde si každou její část rozebereme do detailu včetně jejích náležitostí a smyslu. Zajímat nás bude i žánrové ladění obálky, základy kompozice, výběr obrázků a jejich požadované vlastnosti, a také seznam věcí, které je dobré zkontrolovat, než knihu odešlete do tisku.
Pátá část kapitoly je o fyzické výrobě knih: Jak tiskárnu hledat, jak to u nich chodí, jak se pak knihy rozvážejí a jak je uskladnit.
Jasná představa
Představa o tom, co chcete vytvořit, je naprostý základ tvorby. Když víte, kam míříte, vždycky poznáte, zda to, co právě děláte, je s žádaným výsledkem v souladu, nebo ne. Vaše rozhodnutí jsou pak snazší, rychlejší a jistější a výsledek více odpovídá vaší představě.
Než se do vlastní tvorby pustíte, rozmyslete si, jak by měla kniha v ideálním případě vypadat. Začít můžete třeba tím, že zajdete do knihkupectví a budete si prohlížet jiné knihy a přitom si dělat poznámky. Vyfoťte si ukázky sazby, která se vám líbí, a třeba i nejlepší obálky knih stejného žánru.
Jakou by kniha měla mít vazbu či formát? Co by se vám líbilo mít na obálce? Jak by se dala vaše kniha ještě vylepšit? Pište si všechno, teprve sbíráte nápady.
Představu netvoříte jen pro sebe. Pokud nevydáváte vlastním nákladem, můžete pak své návrhy přednést nakladateli a konzultovat je s ním. Grafik bude možná chtít vědět, jakou máte představu o obálce. Najdete-li dobré odborníky, ti ji zřejmě ještě vylepší. Ale nejdříve si musíte udělat jasno vy sami.
Půjdete-li do knihkupectví, nechte si rovnou ukázat i různé druhy papíru a hledejte vztah mezi počtem stran a šířkou hřbetu knihy, abyste dokázali lépe odhadnout budoucí tloušťku té své.

2.3.1 Plánování knihy

Formát
Formát knihy nemusí být obligátní normalizovaný A5. Daleko spíš by jej měly určovat dvě věci – obsah knihy a předpokládaný způsob jejího použití.
Obsahem myslím jednak poměr stran a orientaci fotek či ilustrací a jednak strukturu textové části.
Dejme tomu, že bude kniha obsahovat větší množství fotografií a většina z nich je orientována na šířku. V případě, že zvolíte například formát A5 na výšku, vejdou se vám na jednu stranu jen dvě fotografie. Můžete ale také zvolit bezodpadový formát 165×230 mm (liší se podle technologie dané tiskárny) a orientovat ho na šířku – a to už se vám na jednu stranu vejdou čtyři fotky. Pokud mají být barevné, může to být i finanční úspora, protože tak budete barevných stran potřebovat jen polovinu.
Pokud kniha obsahuje tabulky, záleží opět na tom, jak jsou orien­továny – zda mají hodně sloupců. Pokud ano, bude možná opět lepší zvolit horizontální formát, aby se tabulky na stránky vešly. Dát je do knihy otočené o 90° je také varianta, když horizontální formát z nějakých důvodů nevyhovuje, ale je dobré orientaci knihy na šířku alespoň zvážit, abyste nenutili čtenáře knihu otáčet.
Berte také v potaz předpokládaný způsob užívání knihy. Má-li být nošena v kabelce, bude lepší zvolit nějaký menší formát, například 110×180 mm, a naopak u knihy, která zřejmě nebude často přenášena, jako kuchařka nebo příručka, bych volil formát pouze podle obsahu a na prostorovou úspornost bych se neohlížel.
Poslední úvaha je ekonomická. Platíte i papír, který se později od­říz­ne a vy­hodí. Čím čtvercovější formát, tím větší odpad (str. ).

Vazba
Nejznámější knižní vazby jsou pevná (vázaná, angl. hardcover, označení V8) a měkká (brožovaná, angl. paperback, označení V2). Obě mohou být lepené nebo šité, přičemž šitá je dražší.

Pevná se vazbě říká pro její vnější neohebné desky. Ty, na rozdíl od vazby brožované, o několik milimetrů přesahují vnitřní blok (listy mezi nimi) a tím ho chrání před poškozením. Vnější desky mají tvrdé lepenkové jádro, které je potaženo tenčím, zpravidla křídovým papírem, na kterém je natištěna obálka knihy – proto se mu říká potah. S vnitřním blokem jsou pak vnější desky spojeny takzvanými předsádkami, které se tisknou zvlášť, díky čemuž lze i do černobílé knihy vložit barevný obrázek, třeba reklamu.
Po špatných zkušenostech s nekvalitními lepidly, běžnými za socialismu, kdy se občas kniha rozpadla na jednotlivé listy, autoři v Česku někdy požadují šitou vazbu. Dnešní lepidla jsou většinou kvalitní a šití knihu prodražuje. Na druhou stranu, existují i horší tiskárny, které šetří za každou cenu. Když je kniha mimořádně tlustá, je šití sázka na jistotu a přidá vazbě na odolnosti.
Pevná vazba sice vychází dráž při výrobě, ale obecně ji lidé právem považují za tradiční a jaksi lepší, takže její prodejní cena může být vyšší. Anatomii vázané knihy popisuje obrázek na následující stránce nahoře.

Měkká vazba má ohebné desky z tužšího jednovrstvého kartonu o stejném formátu, jako má vnitřní blok. Kvůli měkkým deskám a chybějícímu přesahu je náchylnější k poškození. I měkká vazba může mít klopy, což její odolnost zvýší.

Existuje také takzvaná flexovazba, která je zhruba na pomezí mezi oběma výše zmíněnými. Desky tvoří opět potah, který je s blokem spojen předsádkami, ale na rozdíl od pevné vazby nemají lepenkové jádro, takže desky zůstávají ohebné. Jsou ale bytelnější než u měkké vazby a blok také nepatrně přesahují, takže jej lépe chrání. Výroba flexovazby vyžaduje speciální technologii a zařízení, které ne každá tiskárna vlastní, a ta, která ho má, musí hledět na návratnost této investice, takže flexovazba vychází většinou cenově velmi podobně jako výroba vázané knihy.

Knihy v pevné i měkké vazbě jsou běžné ve většině knihovniček, flexovazba už je v ČR obvyklá mnohem méně.
Nejste-li si jisti, nechte si kalkulaci spočítat pro více vazeb. Nezapomeňte, že za vázanou knihu můžete požadovat o něco vyšší doporučenou cenu.
Existují i další druhy vazeb, ale ty se pro knihy používají zřídka: Sešitová V1, měkká šitá V3, polotuhá V5, leporelová V6, poloplátěná V7 nebo plastová V9. Také kroužková, hřebenová…

Náklad
To, kolik kusů knihy se vyrábí, nejvíce ovlivňuje náklady na výrobu jednoho kusu, a tím i váš potenciální zisk. Většina autorů nevydává své knihy pro zisk, což ale neznamená, že byste neměli své výrobní ná­klady alespoň znát. Že na knize nic nevyděláte by mělo být vaše vědomé rozhodnutí, nikoli překvapení.
Při rozhodování bude hrát roli hned několik faktorů.

1. Náklad a výrobní cena knihy:
   Čím méně knih tisknete, tím je tisk dražší v přepočtu na jeden kus.
   Při nízkém nákladu, zpravidla do 300–500 kusů, se tiskne digitálně, vyšší počty se tisknou v ofsetových tiskárnách. Digitální tisk je skoro vždy dražší než ofsetový.
   Při ofsetovém tisku klesá výrobní cena (samozřejmě opět přepočtená na jeden výtisk) nejrychleji mezi nákladem 500 a 1 000 kusů, mezi vyššími počty už rozdíl není tak velký.
   Pokud chcete vydat méně než 500 kusů, zřejmě se vám sotva vrátí vložené prostředky, i kdybyste prodali všechny výtisky. Záleží samozřejmě na konkrétních výrobních nákladech, prodejní ceně a způsobu prodeje, ale zcela určitě na tom nezbohatnete. To by ostatně nemělo být vaším cílem.
   Zatímco výroba knihy (bez sazby, pouze tisk a knihování) v nákladu 100 ks může stát 150 Kč na kus, při stejném zadání vyjde na 115 Kč při 300 kusech, 70 Kč při 500 kusech, 45 Kč při 1 000 kusech a 39 Kč při 2 000 kusech. Pro každé zadání samozřejmě vyjdou ceny jinak, je to jen příklad pro vaši přibližnou představu. Ještě jeden příklad – 100 kusů knihy vás může vyjít třeba na polovinu toho, co zaplatíte na ofsetu za výrobu 500 kusů.
2. Další věcí, kterou musíte brát při stanovování nákladu v potaz, je cena sazby (grafiky).
   Sazba dá vždycky stejné množství práce bez ohledu na to, zda vydáváte 10 nebo 10 000 kusů, takže její cena bude ve všech případech podobná. Při počítání výrobních nákladů na jednu knihu se ale rozpočítá pokaždé na jiný počet kusů. Kniha v nákladu pouhých 20 ks tak po přičtení podílu za sazbu vyjde v přepočtu na jeden kus na mnoho stovek ko­run.
3. Dalšími faktory, které budete chtít při určování nákladu zvážit, je to, jakým způsobem budete knihu šířit, to, jak je atraktivní, a také to, kolik úsilí jste ochotni vložit do propagace.
   Využíváte-li služeb distributora, přijdete o 58 % z doporučené ceny.
   Po­kud chcete, aby se vám náklady vrátily, vydejte v takovém případě ví­ce kusů, aby se vám zlevnila výroba.
   Chcete-li knihu prodávat přímo, z ruky do ruky nebo přes vlastní web, nebudete se sice muset s nikým dělit, ale nemáte-li vlastní početnou fungující komunitu, může být prodej většího množství kusů celkem náročná výzva, takže zvolte spíš nižší náklad.
   Je třeba zvážit i to, do jaké míry je vaše kniha atraktivní. Jestliže je to kuchařka nebo kvalitní učebnice, bude se zřejmě prodávat dobře. U bele­trie bude dost záležet na vaší ochotě ji propagovat a nejhůř se vám dnes zřejmě bude prodávat poezie.
   Ve vztahu k atraktivitě knihy může vaše aktivita při propagaci zna­menat, že se od slušných prodejů dostanete ke skvělým nebo od nulo­vých k ucházejícím. Na vašem nasazení záleží vždy. O propagaci knih je celá kapitola 3.2.
   Rozhodnutí jaký náklad vydat je určitě jedním z nejdůležitějších. Věnujte mu náležitou pozornost.

Rozsah textu (počet stran knihy)
Rozsah textu se měří na takzvané normostrany (NS). Jedna NS je 1 800 znaků včetně mezer. Kolik má text znaků zjistíte v textovém procesoru Writer (v OpenOffice a LibreOffice) v menu Nástroje > Počet slov; ve Wordu hledejte v menu Revize > Počet slov.
Abyste zjistili, kolik bude mít vaše kniha stran, musíte zvolit i formát knihy a druh a velikost písma, které bude použito. Záleží také na tom, jak je váš text členěn. Tomu, kdo udělá jeden či dva odstavce na jednu stránku, kdo svůj text nečlení do kapitol a použije drobné písmo, vyjde text na úplně jiný počet stran než tomu, kdo má průměrně deset odstavců na stránku, písmo velikosti 13 b a text rozčleněný do třiceti kapitol.
Při písmu Times velikosti 11 b vychází jedna normostrana přibližně na tři čtvrtiny stránky knihy formátu A5.
Pokud máte jasno ve formátu, můžete si rozsah budoucí knihy přibližně spočítat sami. Nastavíte si v textovém editoru požadovaný formát stránky a velikost okrajů, vložíte text, nastavíte správný typ a velikost písma a případně připočítáte další strany, pokud v knize mají být obrázky. Nezapomeňte přičíst sedm dalších stran na obsah, tiráž a titulní stránky. Podrobně jsem tento postup popsal v eBooku Výroba knihy SAMODOMO (ZDROJE).

Šířka hřbetu a cena knihy
S počtem stran knihy úzce souvisí to, jakou šířku bude mít hřbet knihy. Existují knihy, které jsou útlé, a přece si je lidé rádi koupí, protože je známa jejich vysoká hodnota. U neznámých publikací však spíše platí, že lidé neradi kupují tenké knihy, pokud není tenká i jejich cena.
Chcete-li hlídat návratnost, spočítejte si rozsah podle uvedeného návodu a zjistěte, jaké výrobní náklady budete mít v přepočtu na jednu knihu. Hodláte-li využít distribuce, znásobte svou výrobní cenu hodnotou 2,39. Vyjde vám minimální DPC, za kterou můžete knihu prodávat, abyste byli na nule.
Pak si zajděte do knihkupectví, najděte knihy s podobným formátem, vazbou a počtem stran a zjistěte jejich DPC. Uvidíte sami, zda byste byli s touto cenou konkurenceschopní. Berte přitom v úvahu i žánr a atraktivitu dané knihy.
Pokud zjistíte, že by byla vaše cena moc vysoká, zvolte jinou strategii: Vyberte peníze na startéru (str. ), sežeňte si sponzory (str. ) nebo se smiřte s tím, že budete trochu tratit, a svou DPC snižte. Když vám vychází, že by vaše kniha byla moc tenká a příliš drahá, není to důvod, abyste ji nevydali. Musíte pouze zvolit jinou strategii financování nebo prodeje.
Cena je relativní. Vždy záleží víc na tom, jak dobře ji nabízíte těm správným lidem, což se naučíte, pokud knihu dočtete do konce a vyzkoušíte si to.
Přesnou šířku hřbetu vám vypočítá tiskárna podle počtu stran, použitého papíru a druhu vazby.

Papír
Existují papíry obyčejné – nejčastěji používané – a papíry speciální.
Nejčastěji používanými druhy papíru jsou bílý, křídový a takzvaný volumen.
Bílý dřevitý papír (označovaný v kalkulaci BO) má nejčastěji plošnou hmotnost 90 nebo 80 g/m2. Text vytištěný na něm je kontrastní a vycházejí na něm dobře černobílé i barevné fotky. Je na něj vytištěna i tato kniha.
Kdo chce vyšší kvalitu a je ochoten si připlatit, volí papír křídový, obvykle v gramáži 115 nebo 135 g/m2. Na křídovém papíře vypadají dobře zvláště fotky a barevné ilustrace, a pokud chce autor ušetřit a mít na křídě jen obrazovou část, může nechat textovou část vytisknout na dřevitý papír a fotky sdružit v takzvané příloze, která bude na křídovém papíru.
Třetím používaným papírem je voluminézní, někdy barevně tónovaný (bývá často mylně považován za recyklovaný). Dobře na něm vypadají třeba knihy historické a kroniky a jeho výhodou je, že tloušťka jeho listů je nepatrně větší, takže vytvoří o něco širší knižní hřbet než bílý papír. Protože je barevně tónovaný, nebudou na něm příliš dobře vypadat barevné fotky.
Jestliže tiskárna nemá speciální papír skladem, musí ho objednat, což nebývá v kusovém množství moc výhodné. Navíc je potřeba počítat s tím, že tato jediná zakázka nezajistí, že bude dodávka tohoto papíru zcela využita, a další zakázka nemusí ještě dlouho přijít, což může tiskárna také zohlednit v ceně. Speciální papír může tedy knihu velice prodražit. Dokonce i pouhá obálka na speciálním papíru mi před
pár lety cenu výroby knihy zvýšila hned dvojnásobně.
Pokud jste knihu zakoupili se vzorníkem, máte srovnání, jak vy­chází tisk na různé druhy papíru. To, jaký papír byl na kterou knihu po­užit, se totiž mohou v knihkupectví jen domnívat podle vzhledu, pro­tože v knize samotné to napsáno není.

Barevnost
Tiskárně je jedno, zda jde o text, nebo o obrázek. Pro ni je stránka buď černobílá, nebo barevná, a pak záleží na tom, kolik barev najednou je při tisku použito.
Aby bylo dosaženo kvalitního plnobarevného tisku, používají se
čty­ři barvy: Azurová (Cyan), purpurová (Magenta), žlutá (Yellow) a čer­ná (blacK). Proto se tato technologie tisku nazývá CMYK. Z těchto barev lze namíchat jakoukoli barvu ze CMYK spektra (které je o něco menší než RGB – Red, Green, Blue; o barevných prostorech více na příštích stránkách).
Pokud požadujete přesně namíchaný odstín barvy (typicky třeba firemní loga) nebo se v publikaci kromě černé vyskytuje pouze jediná další barva, a pak je možné použít takzvanou barvu přímou. K výběru přesného odstínu slouží například vzorníky Pantone. Naprostá většina autorů ale asi využije pouze černobílý nebo plnobarevný tisk, soustředím se proto na ně.
Dvě základní moderní technologie, malonákladový digitální a velkonákladový ofsetový tisk, se svými možnostmi liší.
U digitálního tisku se tiskne (a je počítána) každá strana zvlášť, a barevné strany tudíž mohou být v knize řazeny nepravidelně, na přeskáčku. Pokud byste chtěli toho samého dosáhnout na ofsetu, museli byste barevně vytisknout celou knihu – platili byste tedy barvu i na těch stránkách, kde je pouze černobílý text. Na ofsetu se totiž tiskne vždy 8 stran najednou a mají tedy i stejnou barevnost.
Ekonomickou alternativou, kterou ale nelze použít u každé knihy, je sdružit barevné stránky do takzvané barevné přílohy. Ta musí mít minimálně 8 stran (str. ).
Ve většině případů nebývá potřeba žádná kontrola věrnosti vytištěných barev a výsledek bude i tak dostatečně dobrý. Ve výjimečných případech, kdy zadavatel požaduje naprostou přesnost barevného výstupu, jako jsou vzorníky, loga či citlivé barvy jako růžová nebo fialová, je potřeba předem udělat v grafickém studiu certifikovaný nátisk a ten dát k dispozici tiskárně, aby podle něj mohla nastavit své stroje. V případě, že tisknete digitálně, nemusíte mít certifikovaný nátisk – stačí se s tiskárnou dohodnout, že vám výtisk potahu zašlou předem ke schválení.

Obálka
Knižní obálka je hotová věda: Obvykle má jen zlomek sekundy na to, aby zaujala potenciálního čtenáře. Obálka musí hrát jeden koncert s obsahem knihy, její barvy mohou napovědět, o jaký žánr se jedná, do hry vstupuje také kompozice. Hlavní motiv musí být dostatečně velký, aby byl lehce rozeznatelný i na dvoucentimetrových náhledech na internetu, kde je obálka – na rozdíl od knihkupectví – vidět po celou dobu prodeje.
Knihu znáte nejlépe vy, a máte proto největší předpoklady vymyslet dobrý námět na obálku. Svěříte-li to někomu, kdo knihu jen zběžně prolétne, možná pak budete nad obálkou kroutit hlavou a říkat si: „Takhle jsem si to vůbec nepředstavoval.“ JAK si to tedy představujete?

Udělejte si rozbor knihy a sepište si několik variant návrhu hlavního motivu. Návrhy pak předložte nakladateli či grafikovi.
Nehledejte v tom nic náročného: Udělejte si čas a třeba kávu, k ruce si vezměte papír a tužku a pak si svou knihu prolistujte od začátku do konce. Vypisujte si dramatické a klíčové situace a motivy a přemýšlejte, jak by se daly ztvárnit. Vůbec nedopřávejte sluchu obavám jako „takovou fotku neseženu“ nebo „tohle nepůjde vyfotit“. Nenechte svůj mozek zaplevelit překážkami – teď máte vymýšlet možnosti, ne obstrukce. Mnohé se dá vyřešit koláží a obrazovou manipulací, s nějakým kreativním řešením může přijít grafik a hlavně, vyškrtnout ne­uskutečnitelné varianty můžete kdykoli později.
Pokud jde o sazbu, určitě nedoporučuji vytvářet obálku vlastními silami bez předchozích zkušeností. To ale neznamená, že nemůžete zkusit najít vhodný obrázek.
Aby se nestalo, že hledáním ztratíte velké množství času a grafik vám nakonec stejně řekne, že je fotka pro obálku nevhodná, najdete podrobný návod, jak má titulní obrázek vypadat, na str. .

Barevné ‚prostory‘
Barevnou budete asi mít přinejmenším obálku, proto vás chci upozornit na záludnosti zobrazení a přesnosti barev.
Monitor barvy zobrazuje mícháním světla. Tam, kde se všechny tři základní barvy (RGB) překryjí, vznikne bílá. Nemáte-li doma zkalibrovaný grafický monitor, může barvy zobrazovat chybně a uvidíte něco jiného než grafik.
Tiskárna vytváří obraz fyzickými barvami, kterými lze zobrazit méně odstínů, než kolik jich vidíte na monitoru, a tam, kde se všechny základní barvy překryjí, vzniká černá (CMYK).
Následující obrázek má základní barvy zkreslené, protože tisk je ne­dokáže správně zobrazit. Ukazuje pouze princip míchání barev. Na­jdě­te jeho originál na stránce ZDROJE (pod názvem této kapitoly) a po­rovnejte, jak tisk barvy změnil.

Důvodem, proč nesedí barvy na předchozím i následujícím obrázku je, že jich monitor dokáže zobrazit víc, než fyzické barvy při tisku.

To vše navíc filtruje lidské oko a mozek, které nejsou strojově přesné a naše vnímání se navzájem jemně liší.
Záleží-li vám tedy i na drobných barevných posunech a chcete mít jistotu, nechte si udělat certifikovaný barevný nátisk. Bez něj by vám tiskárna nemusela reklamaci barev uznat.

Doplňky
Knihu můžete doplnit a vyšperkovat hned několika způsoby a doplňky a některé z nich ani nejsou drahé. Jiné ano, proto se na cenu vždy zeptejte své tiskárny – ceny se liší podle toho, jakou technologii v ní používají a jak intenzivně je využita.
Jedním z nejtradičnějších doplňků jsou přebal a záložka. Přebal se používá u pevné vazby a je to samostatný list papíru, jenž obaluje vnější desky. Jednak knihu částečně chrání a jednak může obsahovat další informace – přidaným prostorem jsou především klopy přebalu.

Lze mít přebal i potah barevný, nebo barevný přebal a potah pod ním potisknout jen černobíle. Každopádně je dobré potah potisknout alespoň názvem knihy, jinak by v případě ztráty přebalu nebylo možné knihu zvenčí identifikovat.

Když se podíváte shora na knihu v pevné vazbě, vykukuje zpod hřbetu kousek textilie. Říká se mu kapitálek a může být barevný či ozdobný. Vpravo je ukázka ze vzorníku kapitálků, sken celého vzorníku najdete na stránce ZDROJE.

Záložka je zpravidla textilní pásek, který je na jednom konci vlepen do vazby. Může mít různé barvy, stejně jako kapitálek. Záložek může být i víc než jedna či dvě.
Sken vzorníku záložek najdete také na stránce ZDROJE.

Viděli jste už knížku, jejíž obálka má smíšený povrch? Je matná, ale některé její části, třeba text nebo obrázek, jsou lesklé. Tomu se říká parciální lak. Dodá knize punc exkluzivity (na obr. vlevo).
Na část obálky, třeba na název, hřbet nebo část obrázku, lze použít kromě parciálního laku také barevnou a třeba i stříbrnou (na obr. vpra­vo) nebo zlatou ražbu (obálka této knihy).

Dalším zřídka využívaným doplňkem je potisk ořízky. Ořízka je plocha, kterou vytvoří profil všech listů bloku, když je kniha zavřená. Potištěná je tedy pouze hrana všech listů, které jsou jinak normálně bílé.
Vpravo je ořízka původně bílá, ale zežloutlá působením světla.

Také lze na knihu vytvořit kartonové pouzdro, do něhož se kniha zasouvá a jenž ji chrání ze všech stran (vyjma hřbetu, který je vidět).

Digitální a ofsetový tisk
Zatímco digitálně se tisknou nižší náklady, technologie ofsetového tisku dokáže výrazně levněji tisknout větší počty kusů.
Pochopit rozdíl mezi digitálním a ofsetovým tiskem je důležité, zejména pokud máte v knize barevné strany.

Digitální tisk
Tisknete-li malé množství kusů, řekněme v počtu od deseti do tří set výtisků, budete tisknout digitálně.
Digitální tiskárna funguje podobně jako běžná kancelářská tiskárna, tedy tiskne rovnou z dat (z počítače) – jen je mnohem větší. Tiskne na jednotlivé listy papíru, takže je možné u každého zvlášť zvolit, zda bude černobílý, nebo barevný, případně zda na něj bude použit jiný papír. Všechny čtyři barvy se tisknou zároveň.
Barevné strany se proto mohou v knize střídat nepravidelně.
Při počtu přes 300 nebo 500 ks již dokáže knihy levněji vyrobit ofsetová tiskárna.

Ofsetový tisk
Ofsetový neboli rotační tisk funguje jinak. Papír prochází soustavou válců, které na něj postupně tisknou čtyři různé barvy. Dříve se tisklo na nekonečný pás papíru, dnes se tiskne na archy, ale princip zůstal stejný: Barvy se natisknou přes sebe na stejné místo papíru a tím, jak se překrývají, vzniká tzv. tiskový rastr, ve kterém vidíme plnobarevný obraz.
Při ofsetovém tisku nevzniká každá stránka zvlášť, ale tiskne se osm stran najednou, a mají proto stejnou barevnost.
Potištěné tiskové archy se předem daným způsobem složí tak, že stránky na sebe čísly navazují, a pak se oříznou. Blok knihy se skládá z několika takto poskládaných archů. Chcete-li si to lépe představit, podívejte se na video z výroby v tiskárně Rain, ve které se tiskla tato kniha (ZDROJE).

Pokud tisknete na ofsetu a chcete mít barevné strany v knize řazeny nepravidelně a na přeskáčku, nezbude vám nic jiného než vytisknout celou knihu barevně. Což znamená, že černobílé strany sice zůstanou černobílé, ale zaplatíte za ně, jako kdyby byly barevné.
Pokud chcete ušetřit a jste ochotni barevné strany zařadit v knize k sobě, můžete je sdružit do takzvaných barevných příloh, takže celý blok knihy se bude skládat z několika černobílých a jednoho či několika barevných archů. Barevnou přílohou v jinak dvoubarevné knize jsou i tyto stránky (121–128).
Jeden tiskový arch obsahuje šestnáct stran, ale je možné použít i půl­arch, tedy osm stran. Kniha tudíž může mít třeba takovéto slo­že­ní: 32 černobílých + 8 barevných + 48 černobílých + 8 barevných + 64 černobílých + 16 barevných stran. Nebo 120 dvoubarevných, pak 8 barevných a zbytek opět dvoubarevně jako tato kniha. Počet černobílých nebo barevných stran, které následují po sobě, musí být vždy dělitelný osmi. Pokud strany sdružujete do příloh, poraďte se o vhodném uspořádání se svou tiskárnou.

ISBN
Mezinárodní sériové číslo knihy (International Standard Book Num­ber) je v Čechách zdarma.
ISBN by ze zákona (č. 37/1995 Sb., ZDROJE) měla mít každá kni­ha určená k veřejnému šíření. Veřejné šíření je, slovy tohoto zákona, ‚zpřístupnění neperiodické publikace individuálně neurčenému okru­hu osob‘. Jinými slovy, pokud nedokážete předem vyjmenovat oso­by, které knihu dostanou, měla by mít ISBN.
Každé vydání knihy musí mít jiné ISBN: Jestliže jste ji vydali v měkké vazbě nebo elektronicky a teď stejný titul vydáváte ve vazbě pevné, musí mít nové ISBN. Změníte-li v knize jedinou čárku či provedete opravu, už je to druhé vydání, ne dotisk, a musí mít nové ISBN. Změníte-li název, tak samozřejmě také.
Systém ISBN u nás spravuje Národní knihovna ČR. Vstup do systému je dobrovolný, ale vystoupit z něj nelze a vyplývají vám z něj jisté povinnosti, například musíte dělat ohlášky a odvádět povinné výtisky.
Máte-li svého nakladatele, měl by se o přidělení ISBN vaší knize postarat on. O přidělení můžete požádat i sami. Jak? Na stránce ZDROJE klikněte na Kde ISBN získat, najdete tam číslo na Centrální depozitář. Vysvětlete jim, co potřebujete a domluvte si schůzku. Zhruba po hodinovém školení v Hostivaři dostanete své ISBN. Slyšel jsem o lidech, kteří ho dostali i bez školení (já ne).
ISBN má v knize určeno přesné umístění, které je třeba dodržet. Pravidla konkrétně říkají:
‚Číslo ISBN se uvádí na rubu titulního listu dole, 2–3 cm od spodního okraje stránky, popř. na rubu obálky na témže místě, pokud tato titulní list zastupuje. U publikací, které nemají titulní list a číslo ISBN nelze uvést ani na rubu obálky, uvádí se v tiráži. Uvádí se jako poslední a samostatný údaj na stránce, resp. v tiráži. Číslo ISBN lze rovněž opakovat na zadní straně obálky, desky nebo přebalu.‘
Držitel ISBN je po vydání knihy ze zákona povinen zdarma poslat pět výtisků předem určeným knihovnám, konkrétně jeden výtisk místní knihovně, dva do Národní knihovny v budově pražského Klementina, jeden do Moravské zemské knihovny v Brně a jeden do Vědecké knihovny v Olomouci. Adresy najdete v pokynech pro účastníky systému ISBN na stránkách nkp.cz.
Pokud potřebujete vygenerovat čárový kód z ISBN, plugin pro Ado­be InDesign se jmenuje BookBarcodeTry. Používám jej bez ja­kých­ko­li pro­blémů a chyb už několik let. Čárový kód lze zdarma vygenero­vat ta­ké online. Odkazy najdete rovněž na stránce ZDROJE.

Jak napsat žádost o kalkulaci
Jakmile máte jasno v tom, jaké parametry má vaše kniha mít, můžete požádat o kalkulaci. Tu budete potřebovat jak v případě, že využíváte nakladatelství, tak v případě, že jste si sazbu zajistili sami a hledáte jen tiskárnu.

Zadání pro kalkulaci obsahuje informace o požadovaném formátu, vaz­bě, nákladu, rozsahu, barevnosti a obálce. Rozebereme si jednotlivě, jak se zadávají.

Formát: Udává se v milimetrech, šířka jako první údaj, výška jako druhý. V případě mezinárodního formátu lze zadat kódem, např. A5 nebo B6. Příklady:
130×200 mm (na výšku)
A5 (148×210 mm, na výšku)
235×160 mm (na šířku)

Vazba: Udává se kódovým označením dané vazby. Když ale použijete slovní označení, budou vám samozřejmě rozumět. Příklady:
V8a (vázaná lepená kniha bez přebalu)
V2 (měkká – brožovaná vazba)

Náklad: Udává se požadovaný počet kusů. Spočítat více variant zpravidla tiskárně nedělá žádný problém.

Obálka: Udává se její barevnost z líce / z rubu a její povrchová úprava. Příklad:
4/0 lamino lesk (plnobarevná, z rubu nepotisknutá, lesklá laminace)
4/4 lamino mat (z obou stran plnobarevný potisk, matný povrch)

Blok: Tento parametr určuje jak rozsah, tak druh papíru a barevnost bloku. Příklad::
1/1 znamená papír potisknutý oboustranně jednou barvou,
4/0 zase znamená plnobarevně (= čtyřmi barvami) potisknutý list, který je z rubu zcela bez potisku.

Bílý papír je BO, voluminézní VO, lesklá křída KL a matná KM, a za tím následuje gramáž papíru. Příklady:
200 stran 1/1, VO90g (černobílý oboustranný potisk, voluminézní papír 90 g)
176 stran 1/1, BO80g + 24 stran 4/4, KL135g (176 černobílých stran na bílém papíru 80 g a 24 stran plnobarevných na lesklém křídovém papíru 135 g)

Jako cvičení, zda jste všechno správně pochopili, si zakryjte vy­světlení nahoře a zkuste z tohoto zadání kalkulace výslednou kni­hu popsat:
Formát: 200×130 mm
Vazba: V8a
Náklad: 1 000 ks
Obálka: 4/4 lamino mat
Blok: 176 stran 2/2, BO80g + 24 stran 4/4, KM115g

Jak jednotlivé parametry stanovit a čím se při tom řídit jsem podrobně popsal počínaje str. .

2.3.2 Na čem se dá ušetřit

Pokud si jen plníte sen a neočekáváte, že se vám částka vydaná za výrobu vrátí, pak tuto kapitolu klidně přeskočte.
Pokud vám ale na návratnosti záleží, budete chtít vědět, jak snížit náklady.

Co je to zisk
Kdo chce na knize vydělat, musí myslet ve velkém, odvážit se vysokého nákladu a ten pak celý prodat. Ale popravdě, představa, že v Čechách zbohatnete na knihách, není příliš realistická. Kniha vám může skvěle pomoci rozjet byznys (str. ), ale přímo na ní vydělá v Čechách rozumné peníze málokdo.
Většině autorů nejde o zisk. Zisk znamená pouze to, že zůstanete v plusu, když knihu prodáte. Zisk je i jediná koruna, která po odečtení výrobních nákladů zbude na vás.
Naprostým základem pro autora je znát svá čísla. Tedy spočítat si náklady na výrobu jedné knihy a vědět, zda je váš projekt ziskový, nebo ztrátový.

Určující faktory zisku
Hodnoty, které určují váš finanční výsledek, jsou výrobní náklady na jednu knihu na straně jedné a reálné množství peněz, které dostanete na účet po prodeji knihy na straně druhé. S oběma složkami se dá pracovat.
Výrobní náklady na jeden výtisk lze snížit tak, že ze zadání odstraníte ty položky, které jsou drahé, a přitom nejsou nijak významné pro samotný prodej knihy – nehrají velkou roli při rozhodování kupujícího. Můžete také zvýšit náklad. Případně obojí.
Ziskovost se dá ovlivnit tím, že zvýšíte DPC (nebo svou prodejní ce­nu, pokud knihu prodáváte přímo). Ruku v ruce s tím by ale mělo jít i vylepšení její prezentace. Vyšších prodejů nebo tržeb totiž lze dosáhnout, aniž byste něco měnili na samotné knize. Cena není tak podstatná. Rozhodující je pouze hodnota, kterou má produkt – v tomto případě kniha – v očích zákazníka.
Prvním krokem k takovému zvýšení hodnoty může být vylepšení nebo úplné přepsání anotace (str. ). Druhým třeba vytvoření poutavého knižního videotraileru (str. ). Třetím získání recenzí a po­ch­vala od několika booktuberů. Čtvrtým přesnější zacílení (str. ). Přečtěte si kapitolu o propagaci.
Abyste dokázali zvýšit hodnotu knihy v očích svého zákazníka (ne­píšu čtenáře, protože zatím nenakoupil), musíte ho nejprve znát. Vědět, komu prodáváte a proč kupuje, co je pro něj důležité.
Ale pojďme se nejdříve podívat, jak můžete své náklady snížit.

Náklad
Výrobní náklady knihy snížíte nejvíce tím, že vydáte vyšší počet kusů. Jenže tím se zároveň zvýší celková částka, kterou musíte investovat. Záleží tudíž na tom, zda se snažíte snížit výrobní náklady na jednu knihu, nebo celkovou částku. V prvním případě náklad zvýšíte, ve druhém snížíte.

Kolik kusů je příliš málo?
Budeme předpokládat, že knihu prodáváte přes distributory. Při přímém prodeji totiž bývá těžší prodat stovky nebo tisíce kusů. Ani přes distributory to nejde samo, ale alespoň jsou knihy k dostání kdekoli v republice i na internetu. Jak dobře se prodávají záleží (v případě neznámého autora) hlavně na tom, jak knihu propagujete, což se dá dělat bezplatně (str. ).
Že se vám náklady přes distributory nevrátí, ani když prodáte všech­ny knihy, to je téměř jisté v případě, že chcete vydat jen 300 kusů a méně. Při 500 kusech skončíte pravděpodobně v plusu nebo budete v minusu jen o pár korun, a v případě 1 000 kusů se už dá všechno propočítat tak, abyste byli v plusu, i kdyby vám část knih zůstala doma.
Samozřejmě záleží na vaší náročnosti – pokud svou knihu chcete mít v pevné vazbě, celobarevnou a na křídě, budete mít mnohem vyšší náklady na jeden kus než u měkké vazby a černobílého tisku na obyčejný papír, a budete muset nasadit vysokou prodejní cenu.
Jak jsme si už několikrát řekli, distributor si z doporučené ceny (DPC) bere až 58 %. Znamená to, že abyste zůstali v plusu či na nule, musí vám po srážce jeho podílu zbýt alespoň tolik, kolik byly vaše výrobní náklady na jednu knihu. Jak si vypočíst návratnost popisuji v kapitole Šířka hřbetu a cena knihy““ na straně str. .
Někdy se víc finančně vyplatí vydat více kusů a neprodat všechno, než jich vydat méně a prodat celý náklad. Podrobně a na konkrétních příkladech jsem to rozebral v eBooku Vydejte svou knihu se ziskem, který již není ke koupi. Pro čtenáře této knihy jsem se ale rozhodl ho uvolnit zdarma. Stáhněte si ho ze stránky ZDROJE.
Jeden příklad za všechny: Pokud se chystáte vydat 200 kusů a tisknout digitálně, zjistěte si, za jakou cenu byste vytiskli na ofsetu 300 kusů. Nemusí to být velký rozdíl.
Velká část našich autorů poté, co viděli kalkulace, raději zvolila 500 kusů, přestože původně chtěli jen 300 kusů, nebo 1 000 kusů, i když chtěli původně 500 kusů.
Není tím řečeno, že se máte nutně rozhodnout pro vyšší náklad, ale měli byste mít cenové srovnání. Na druhou stranu se snažte být soudní a nepodléhejte emocím. Prostě jen počítejte.
Pokud kniha není vysoce atraktivní, jako třeba ojedinělá kuchařka nebo deník celebrity, a pokud je autor začátečník a nemá komunitu, ve které by mohl knihu prodávat, považuji v ČR v současnosti za riskantní jakýkoli vyšší náklad než 1 000–2 000 kusů. A ani tento náklad se neprodá sám a hodně záleží na tom, kolik úsilí vložíte do propagace knihy.
Budete-li mít v úmyslu vydat vyšší náklad, ale máte trochu obavy, zodpovězte si následující otázky:
Pokud to udělám, co nejhoršího by se mi mohlo stát? Jsem schopen se s takovou variantou vyrovnat? A jak tomu mohu předejít? (str. )

Formát
Kniha se tiskne na veliké papíry neboli tiskové archy. Stránky vaší knihy budou tuto plochu v závislosti na svých rozměrech buď pokrývat op­ti­málně, nebo ne, a pak bude vznikat menší či větší množství odpadu – oříznutého papíru. Vy však platíte veškerý spotřebovaný
materiál včetně té části, která se vyhodí. Některé formáty proto vy­cházejí levněji a jiné dráž.
Jako přibližné vodítko by se dalo použít pravidlo, že čím čtverco­vější formát, tím více odpadu. U různých obdélníkových formátů už to tak jednoduché není a je potřeba nechat si zpracovat kalkulace u konkrétní tiskárny. Záleží totiž na tom, jakou technologii a formát archů používá, takže rozměry stránek s optimálním pokrytím papíru se v jednotlivých tiskárnách liší.

Vazba
Vázaná kniha (pevná vazba) vychází při výrobě dráž než kniha brožovaná (měkká vazba), ale ceny se opět v jednotlivých tiskárnách liší podle jejich možností. Ještě dražší je šitá vázaná kniha.
To, aby byla kniha šitá, už dnes z konstrukčních důvodů není tak důležité jako dřív. Pokud kniha není mimořádně rozsáhlá, šití vazby možná nebude stát za vyšší investici. Když má ale kniha třeba 1 000 stran, může šití odolnost její vazby zvýšit výrazně.
V souboji měkká kontra pevná vazba to tak jednoznačné není. Ano, pevná vazba je dražší, ale zase umožňuje nastavit vyšší DPC. Zda se tím rozdíl ve výrobní ceně srovná, nebo ne, záleží na tom, jaký zisk vám náleží z každé prodané knihy.
Jestliže si nejste jisti, můžete si nechat spočítat výrobní cenu obou a rozhodnout se podle svých finančních možností.

Barevnost a řazení barevných stran
Barevný tisk je samozřejmě dražší než černobílý. Snížením počtu ba­revných stran proto můžete výrobu knihy zlevnit.
U digitálního tisku je počítána každá strana zvlášť, mohou tedy být v knize rozmístěny nepravidelně (na přeskáčku) a mohou být i po jedné odebírány. Když se snažíte snížit cenu, můžete proto odstranit jen některé a jiné ponechat.
Rotačním tiskem (ofsetem, zpravidla nad 300 nebo 500 kusů) se tiskne 8 stran najednou a selektivní rozmístění ani odebírání stran není možné. Pokud jste původně na ofsetu zvolili celobarevný tisk, dosáhnete lepší ceny tím, že text vytisknete černobíle a že barevné, původně nepravidelně rozmístěné strany sdružíte do tak­zva­né barevné přílohy, což je minimálně 8 stran. Pravidla, kterými se řazení stran na ofsetu řídí a vysvětlení, proč tomu tak je, najdete na str. .

Specialitky
Jedním z osvědčených způsobů, jak ušetřit, je nevymýšlet si blbinky. Některé z nich zvyšují cenu jen nepatrně a mají smysl, jako tře­ba textilní záložka, a některé jsou zcela zbytečné. Zmínil už jsem případ, kdy požadavek na speciální papír na obálku prodražil knihu tak, že cena její výroby vzrostla rázem na dvojnásobek.
Projděte si znovu své zadání a u každé specialitky přemýšlejte, zda zvýší hodnotu knihy v očích zákazníka o tolik, aby stála za zvýšení výrobní ceny. Každá koruna, o kterou je vyšší výrobní cena knihy (pokud zároveň nemůžete zvýšit cenu alespoň o dvě), jde pouze a jedině na úkor vašeho budoucího zisku.
Někdy je ovšem lepší nevzdávat se něčeho, co je pro vás opravdu důležité, raději ještě počkat a chybějících pár korun na­šetřit.

Nemusíte jen šetřit
Vaše vlastní peníze nejsou to jediné, čím můžete financovat výrobu své knihy. Pokud narazíte na hranici, kdy již dál nechcete slevovat ze svých požadavků, ale náklady vypadají pořád příliš vysoké, nevzdávejte se vydání a zkuste potřebnou částku vybrat na startéru nebo si sehnat sponzory (str. ). I menší příspěvek může vyřešit váš problém a přinést chybějící částku.
Také není vždy nutné vybírat celou částku – pokud na stránce crowdfundingového projektu zveřejníte, že většinu peněz máte a že do plné realizace chybí už jen část, je možné, že lidé budou ochotněji přispívat.
Volba nakladatelství
Nakladatelství vydávajících knihy na zakázku, jako naše KLIKA, je mnoho. Liší se jak cenami, tak objemem služeb a péče, které za své peníze dostanete.
Když nebudete vybírat pečlivě, hrozí vám dvě nebezpečí. Tím prvním, menším, je, že nenajdete tu nejlevnější variantu a zbytečně přijdete o peníze, ať už tím, že výroba knihy bude dražší, nebo tím, že na vás zbude jen malý podíl ze zisku. Větší nebezpečí vás čeká, pokud narazíte na amatéry, ti vaši knihu pokazí a do tisku se dostane zmetek, například kniha plná chyb, nebo třeba i jen s odfláknutou obálkou či anotací. V takovém případě může snaha o nejnižší cenu skončit v horším případě znehodnocením celé vaší investice a v lepším promarněním příležitosti a zřejmě i horšími prodeji.
Čím více času věnujete výběru, tím větší je pravděpodobnost, že budete spokojeni s konečným výsledkem. Nejjistější je asi vytipovat si nakladatelství na základě doporučení těch, kdo u něj už knihu vydali.
Firma svůj přístup naznačuje už tím, kolik informací má na svých webových stránkách a jak je transparentní, tedy do jaké míry dává nahlédnout do své kuchyně.
Klíčově důležitý je přístup k distribuci, pokud o něj stojíte; žádný prodej přes SMS nebo přes vlastní e-shop nakladatelství jej nedokáže nahradit. Distribuce umožní, aby byla vaše kniha k dispozici kdekoli, kde o ni bude zájem.
Určitě se zajímejte o to, jaký podíl ze zisku vám náleží. Existují nakladatelství, kde sami uhradíte všechny náklady a přesto vám ze zisku mnoho nezbude.
Zjistěte si, co za své peníze dostanete. Zvlášť pokud jste v oboru noví, bude důležité, zda se vám bude někdo věnovat, vždy vám všechno vysvětlí a bude k dispozici pro konzultace, anebo zda vás nechají, abyste na všechno přišli sami, což někdy bolí. To, jak dobře komunikují hned na začátku, může naznačovat, jak to v tomto ohledu bude v budoucnu. Bez komunikace se nedá spolupracovat.

2.3.3 Hlavní náležitosti knihy

Co je tím nejdůležitějším, čemu byste u knihy měli věnovat pozornost?

Čárový kód
Bez čárového kódu vám knihu nebudou prodávat ani obchody, ani většina e-shopů. Čárový kód se generuje z ISBN (str. ) a má to na starosti grafik.
Není špatný nápad vydat se předtím, než knihu pošlete do tisku, do nejbližšího obchodu a čitelnost kódu jejich čtečkou ověřit, protože pokud by nefungoval, přišli byste o prodej v obchodech, a to za tak malou časovou investici stojí.
Já jsem si čtečku čárových kódů raději koupil a pro jistotu kontroluji funkčnost kódu u každé knihy, než ji pošlu do tiskárny.

Korektura
Kniha plná chyb je pro zkušeného čtenáře obtížně čitelná. I kdyby byl text jinak dobrý, když knihu pošlete na recenzi, recenzent chybovost pravděpodobně zmíní. Než abyste pro nedostatek financí vydali knihu s chybami (tedy než abyste šetřili na korektuře), raději si počkejte, než seženete více peněz. Zažil jsem autora, který korekturu nejdříve odmítl, a když pak našel v textu i hrubky, raději celou knihu opravil a nechal náklad (naštěstí nevelký) vytisknout ještě jednou, aby si neuřízl ostudu.

Obálka
Obálka je tím prvním, co by mělo čtenáře zaujmout, snažte se mít ji co nejlepší a dobře promyšlenou.
Zatímco v kamenném knihkupectví zřejmě kniha brzy po vydání zmizí někde vzadu a bude z ní vidět jen hřbet, na internetu bude její titulní strana vidět stále. Motiv by tedy měl být rozeznatelný i v malém náhledu. O obálce podrobně pojednávám na str. .
Anotace
Anotace je stručný popis knihy. Prozrazuje téma a trochu i děj, měla by vzbuzovat zvědavost, zájem o knihu. Anotace je nejdůležitější text knihy. Je dokonce důležitější než samotný její obsah, protože nezaujme-li anotace, čtenář si knihu nekoupí a nepřečte.
Na základě anotace distributoři odhadují, jak se bude kniha prodávat a podle toho si objednávají počet kusů na sklad.
Podle anotace se také rozhodují knihkupci, jaké naděje na prodej má kniha v jejich okolí, a kolik kusů si tedy od distributora objednají.
Anotace ale přednostně oslovuje a láká ke koupi knihy koncového zákazníka, čtenáře. Najdete ji jako popis knihy v e-shopech, v knižních databázích a dává se na zadní stranu, aby zájemce přeměnila v kupujícího. Zákazníka by měla v prvním plánu zaujmout obálka, a když knihu vezme do ruky, anotace na zadní straně má zajistit, že se rozhodne ji koupit.
Jak napsat dobrou anotaci
Literární odborníci mi možná vyčtou, že míchám do literatury přízem­ní byznys. Ale mým cílem je zajistit knize co možná nejlepší startovní pozici, pokud jde o prodej.
Anotace s knihou putuje po celou dobu její existence (a někdy i dé­le). Je to zcela jiný typ textu než vlastní obsah knihy a řídí se především psychologií prodeje. Při její tvorbě bude pravděpodobně mnohem úspěšnější marketér či copywriter než samotný autor knihy.
Anotace musí být napsána pravdivě, ale lákavě. Má být poutavá a měla by vzbudit zvědavost a touhu dozvědět se víc – knihu si přečíst.
První věta by měla vtáhnout rovnou do děje, ale pozornost čtenáře je pak potřeba udržet až do konce.
Abyste v anotaci používali ta správná slova, je třeba znát svou cílovou skupinu a také vědět, jak který typ slov působí na lidský mozek. V anotaci není místa nazbyt, ale někdy lze jediným slovem či slovním spojením vyvolat celou kaskádu představ a emocí.
Na závěr obvykle dávám tři tzv. zvědavostní otázky neboli háčky. Jejich účelem je nasadit brouka do hlavy těm, kteří nekoupili ihned, a dovést je zpět k nákupnímu košíku.
U populárně-naučné literatury se obsah zadní strany obálky skládá z bloků (nejčastěji 3–7). Mezi ně patří claim, rozšíření slibu, krátká anotace, hlavní benefity, háčky, reference nebo kvalifikátory. Je-li to váš případ, věnuji tomu celý jeden trénink v kurzu Magnetická anotace, kde jich rozeberu na součástky 20 a naučím vás je sestavovat. Pro autory beletrie kurz obsahuje přímo vyladěný povel pro GPT, se kterým budete mít skvělou prodejní anotaci za pět minut a hned v několika verzích.
Hlav­ním kritériem kvality anotace je totiž pro mě to, jak konvertuje – tedy to, ko­lik procent lidí, kteří si ji přečtou, knihu skutečně zakoupí. Záleží tu­díž i na tom, jak dobře znáte svého cílového čtenáře (o cílení na str. ), a na tom, jak dokáže zabrnkat na tu správnou strunu – použít ta správná slova, ten nejlepší háček.
Dalším důležitým faktorem při tvorbě anotace je její délka a strukturovanost, a to především v případě anotace na zadní straně knihy (kte­rá se může podle potřeby lišit, například být kratší). Čím delší je blok textu bez odřádkování, tím větší má čtenář tendenci jej nedočíst nebo zcela přeskočit. Dalo by se tedy říci, že strukturování anotace je skoro stejně důležité jako její obsah, protože dobrá strukturovanost zvyšuje pravděpodobnost, že si ji čtenář přečte celou a nebude přeskakovat delší úseky textu. Příliš dlouhá nebo nestrukturovaná anotace může čtenáře odradit od jejího čtení.
Také zde je možné se inspirovat z anotací prodávaných knih, ale protože existuje i mnoho anotací nekvalitních, je lepší brát si z nich pouze inspiraci a přednostně zkoumat pasáže, které nějak zaujaly vaši pozornost.
Špičkově konvertující texty bývají anotace filmové. V tomto oboru se točí miliony dolarů a filmová studia zaměstnávají jen ty nejlepší co­pywritery, aby byla anotace jejich filmu ta nejlepší možná. Neuděláte chybu, když si při psaní své anotace několik těch filmových vezmete k ruce a nejdřív tu svou zkusíte napsat v podobném stylu.
Jak ji nemuset psát
Lze získat výbornou hotovou prodejní anotaci a nemuset se s jejím psaním trápit vůbec. Pro většinu autorů je to totiž jedna z nejtěžších věcí, kterými si na cestě ke své knize prošli. Není divu – prodejní texty se totiž řídí zcela jinými pravidly a i kdybyste psali sebelépe, s anotací vám literární zdatnost nijak nepomůže.
O kurzu Magnetická anotace jsem již zmínil, a ačkoli dávala jeho verze z roku 2020 zcela jasná a srozumitelná vodítka (nebo máte pocit, že bych věci komplikoval?), stále bylo potřeba podle nich sestavit anotaci vlastními silami. To je ale již minulostí, v roce 2024 jsem k ní totiž natočil zcela nový trénink. Díky němu budete schopni získat neomezené množství variant hotové kvalitní prodejní anotace pro vaši knihu od umělé inteligence Chat GPT. V tréninku a doprovodných materiálech předávám kompletní znění správných povelů pro AI, abyste si při jejich vytváření nemuseli projít stejnou frustrací jako já. (Ale nakonec to stálo za to, protože GPT-4 mi od té doby už vytvořila mnoho prvo­třídních anotací, na kterých téměř nebylo co opravovat.)
V takovém případě budete potřebovat pouze kvalitní synopsi své knihy, jejíž sepsání je mnohem, mnohem jednodušší.

Jaký je rozdíl mezi synopsí a anotací?
Anotace je text, kterým svou knihu prodáváte (tedy prodejní neboli marketingový text). Cílovou skupinou anotace jsou čtenáři. V druhé řadě pak trochu i knihkupci, u kterých anotace spolurozhoduje o tom, zda si vaši knihu objednají.
Synopse je text, který má někoho, kdo vaši knihu nečetl, přivést co nejblíže k představě o obsahu knihy. Cílovou skupinou synopse jsou nakladatelé, vydavatelé, redaktoři a kdokoli další, kdo vám má s knihou pomoci.

Synopse
Jistě chcete mít kvalifikované rádce, aniž byste je nutili ztratit s vámi neúměrné množství času: Když pro ně bude pomoc bezbolestná, snáze je získáte.
Ten, kdo vám má pomoci s anotací či obálkou, ať už je to kdokoli z výše zmíněných (nebo umělá inteligence), potřebuje znát obsah knihy – celý její děj, mají-li být jeho rady trefné a přínosné. Těžko však můžete pokaždé na radu čekat několik týdnů, než dotyčný knihu přečte – pokud to vůbec může a chce udělat. Vytížený grafik, redaktor či nakladatel na to určitě čas mít nebude, a nebude se do toho asi chtít ani členům facebookové skupiny, které o pomoc s obálkou či anotací požádáte.
Potřebujete tedy sepsat shrnutí knihy přibližně na jednu A5 (případně kratší či delší podle požadavků adresáta synopse), kterým svého rádce dostanete v pěti minutách tak blízko stavu, jako kdyby knihu četl, jak je to jen možné.
Jinak řečeno: Kdyby byla vaše kniha povinnou četbou a mne z ní měli zítra ve škole vyzkoušet, po přečtení synopse bych to měl být schopen uhrát na dvojku, nejhůře na trojku.
Pokud dokážete napsat román, pak dokážete napsat i synopsi. Napsat synopsi je mnohem snazší – měli byste to bez problémů zvládnout za dopoledne. Podrobný návod Jak napsat synopsi najdete na stránce ZDROJE.

2.3.4 Sazba (=‚grafika‘)

Jak ji získat
Chcete-li vydat jeden či několik málo kusů a máte knihu bez obrázků, je jednoznačně nejlevnější variantou připravit si podklady sám v obyčejném textovém editoru jako je Word. Návod najdete na stránce ZDROJE. Dalším nástrojem, ve kterém se dají amatérsky sázet knihy i s obálkami je MS Publisher, který je rovněž součástí balíku MS Office. Pokud máte v knize obrázky, volte Publisher. Jde o ryze amatérský postup, vhodný jen tehdy, když na kvalitu výsledné knihy nejsou kladeny vyšší nároky.
Nechcete-li se učit základům sazby, budete si na ni muset někoho najít: Můžete nabídnout brigádu studentovi grafické školy nebo si levného grafika najít na inzerát. Nevýhodou je, že se vám pak nemusí podařit získat přístup do distribuce, a pokud grafik nebude mít s knihami dostatek zkušeností, bude riziko, že něco opomene nebo pokazí poměrně značné, a může udělat i chybu, která znehodnotí celý náklad.
Pokud vydáváte větší počet kusů, řekněme 500 a víc, bude většinu výrobní ceny tvořit tisk a knihování, takže úspora nemusí vyvážit rizika takového postupu.
Pokud knihu vydáváte v nakladatelství, byť třeba na vlastní náklady, zajistí sazbu jejich grafik.

Grafické programy
Základním programem pro knižní sazbu je program Adobe InDesign, který převzal štafetu od programu QuarkXPress.
Zatímco starší verze Adobe InDesign bylo možné jednorázově zakoupit a používat bez dalších nákladů, od verze CS6 aplikace funguje jako cloudová služba, kterou bylo možné v roce 2019 předplatit za 290 € na rok nebo za 36 € při měsíční platbě. Je rovněž možné stáh­nout si týdenní zkušební verzi zdarma.
Chcete-li s InDesignem naučit pracovat, existuje množství učebnic, návody najdete ale i zdarma na YouTube. Váš vývoj může značně urychlit, pokud máte kamaráda grafika a ten vám ukáže základy.
Softwarové firmy bojují proti nelegálním verzím svého softwaru,
ale kdybych se kdysi nemohl naučit základy na prastaré verzi 2.0 a dí­ky ní vydělat na legální licenci, měla by firma Adobe dnes o zákazníka méně.
InDesign je samozřejmě celkem drahý špás, takže máte-li čas na­stu­dovat nový software, možná vezmete namísto něj zavděk programy Scribus, MS Publisher nebo Affinity Publisher, ve kterých se sice nepracuje tak pohodlně, ale jsou levné nebo úplně zdarma.

Co by měl znát knižní grafik
Nejdůležitější je při sazbě knih znalost typografie, což je obor, který se zabývá tiskovým písmem. Dobrou učebnicí je DTP a předtisková příprava od Zdenky Dvořákové nebo Praktická typografie od P. Kočičky a F. Blažka.
Knižní grafik musí být obeznámen s pravidly pro užívání ISBN, protože z účasti v tomto systému plynou nejen práva, ale i povinnosti – například jasné instrukce pro jeho umístění v knize.
Grafik by měl mít v malíčku také technické požadavky tiskáren na vlastnosti tiskových podkladů.
Pro grafika, který se tvorbou knih běžně nezabývá, může být problém uhlídat všechny náležitosti knihy, než ji pošle do tisku. Nemusí také znát všechny potřebné pluginy na čištění a úpravy textu, jako je Preptext nebo TypoScript, což mu přidělá spoustu ruční práce.
Komukoli, kdo knihy běžně nedělá, bych doporučil absolvovat nějaký kurz sazečství knih nebo aspoň nalejvárnu od specializovanějšího kolegy. Pravděpodobně mu to ušetří spoustu času a nervů.
Pokud se přesto pustíte do sazby bez předchozích zkušeností, naj­děte alespoň někoho zkušeného, kdo vaše PDF na výstupu před ode­sláním do tisku zkontroluje. Když odešlete do tisku knihu s chybami, už to nenapravíte.
Pokusím se vám dát v následujících kapitolách alespoň přibližná vodítka, abyste si v případě zájmu mohli dohledat podrobnější informace.

Anatomie knihy
Každou knihu v základu tvoří dvě hlavní části, blok a obálka.
Blok jsou stránky mezi přední a zadní stranou obálky.
Obálka je u měkké vazby jednovrstvý potištěný karton, jehož rubová strana tvoří vnitřní strany obálky.
U potahu pevné vazby je to nepatrně složitější: Tvrdé desky jsou tvořeny lepenkou, která se potáhne tenčím potištěným papírem, většinou křídovým. Ten se kolem lepenkové desky zahne a záhyby se přelepí takzvanými předsádkami, které spojují obálku s vnitřním blokem. Je-li pro vás tento popis nesrozumitelný, podívejte se na obrázky v kapitole Plánování knihy.

Knižní blok
Blok jsou všechny strany, které tvoří vnitřek knihy, včetně úvodních a zá­věrečných stran.
Pevně dáno je jen umístění kódu ISBN, pro ostatní stránky pak existují zvyklosti. Tiráž bývá někdy vepředu a jindy vzadu, stejně tak i obsah (vepředu jej mívají častěji odborné knihy). Nejrozšířenější pořadí stran bývá následující:
Kniha většinou začíná takzvaným patitulem, který má spíš historický než praktický původ. Strana s patitulem má číslo 1, většinou obsahuje název a jméno autora jednoduchým písmem a nemívá paginu – tedy viditelné číslo stránky.
Jeho rub, tedy strana 2, bývá prázdný a také bez paginy.
Na protější (pravé) straně (3) většinou bývá titulní strana, která obsahuje název knihy, jméno autora a často logo nakladatelství. Může však obsahovat třeba i obrázek. Opět nemá paginu.
Rub titulní strany (strana 4) je prvním ze dvou míst v knize, kde smí být (na samostatném řádku) umístěno ISBN. Pokud není tam, musí být v tiráži, ke které se dostaneme později. Nad ním může být copyright a do horní části této stránky se často dávají věnování, poděkování a podobně. Nemívá paginu.
Na straně 5 začíná samotný text knihy, ať už je to první kapitola ne­­bo předmluva. Je to první stránka, která se čísluje. Nečíslované strán­ky lze ovšem často nalézt nejen na začátku a na konci knihy, ale i uvnitř bloku. Jsou to takzvané vakáty.
Vakát je označení pro stránku, která je v knize záměrně ponechána prázdná. Mezi knižními grafiky se ale vakát často říká i stranám, které nejsou zcela prázdné, a přesto neobsahují paginu – kromě stran úvodních a závěrečných jsou to i ty, kde je jen obrázek. Obecně řečeno paginu nemusí obsahovat taková stránka, na které není co vyhledávat.
Každá stránka obsahuje sazební obrazec, což je prostor vyhrazený pro obsah. Kolem něj jsou na všech stranách okraje.

Samotný text knihy lze strukturovat různě. Někdy kapitoly začínají na každé následující stránce, někdy pouze na lichých (pravých) stránkách. Stejně tak mohou být různé mezery pod názvy kapitol, použitá pís­ma a tak dále.
Grafik, který se připravuje na sazbu své první knihy, by měl zajít do knihkupectví, prohlédnout si co nejvíce knih, dělat si poznámky a fotit si pěkně vysázené stránky. V začátcích je lepší kopírovat, kreativitu si může dovolit až zkušený grafik.
Závěrečnými stránkami knihy jsou většinou obsah a za ním tiráž (není-li vepředu jako u odborných knih).
Obsah může být na jednu i více stránek. Ten se dá v InDesignu za pomoci stylů vygenerovat poloautomaticky. Pokud mají všechny názvy kapitol stejný odstavcový styl, InDesign ke každému výskytu tohoto stylu přiřadí číslo stránky, na které se nachází. Nemá tedy většinou cenu psát obsah předem ručně, bude-li se kniha sázet v grafickém programu.
Tiráž se na stránce zarovnává dolů a měla by obsahovat tyto údaje:
název
autor
sazeč (grafik)
autor ilustrací
nakladatel a jeho sídlo
tiskárna a její sídlo
číslo vydání (např. první vydání)
rok vydání
počet stran
ISBN, není-li z rubu titulu
Když je blok hotov, odstraní se parchanty, což je buď první řádek odstavce (nebo nadpis) na konci stránky (=vdova), nebo poslední řádek odstavce, který je již na nové stránce (=sirotek). Také se kon­troluje, zda nejsou více než 3 dělení těsně pod sebou (=žebřík).
Pak se vysázený knižní blok posílá na druhé kolo korektury.
Co si zkontrolovat před odesláním do tiskárny uvádím na str. .

Barevnost bloku
Jak už jsem zmínil, tiskárna nerozlišuje text a obrázek, rozlišuje pouze barevný a černobílý tisk.
Pravidla rozmístění černobílých a barevných stran v tisku se li­ší pod­le použité technologie (str. ). Barevnost jsem probral na str. .
Jen stručně připomenu, že při digitálním tisku mohou být barevné a černobílé strany prostřídány nepravidelně, ovšem pokud chcete stejného výsledku dosáhnout při ofsetovém tisku, musíte knihu vytisknout celobarevně. Můžete též sdružit barevné strany do pří­loh.
Jestliže potřebujete dát například barevnou reklamu do jinak čer­nobílé knihy, můžete ji umístit na předsádky (str. ) – ty se to­-
tiž tisknou samostatně. V případě měkké vazby můžete barevnou in­zerci umístit na vnitřní stranu obálky.

Obrázky
Obrázky, které chcete v knize použít, musí mít určité vlastnosti. Je to především kvalita a použitelnost z hlediska autorského práva.
O kvalitativních a technických požadavcích si povíme v příští kapitole.
Podle autorského práva lze použít jen ty obrázky, které jsou vámi pořízené nebo vytvořené, nebo jste držiteli užívacích práv, anebo je obrázek zveřejněn s volnou licencí. Jaké druhy obrázků tedy připadají v úvahu?
Vlastní tvorba – dokud někomu svá autorská práva neposkytnete k výhradnímu užívání, je jejich užití pouze na vás.
Ilustrátor, fotograf – pokud jste našli fotografa nebo ilustrátora, je nutné s ním udělat smlouvu bez ohledu na to, jak blízký známý nebo příbuzný to je. Nezapomeňte do ní zakotvit, že můžete dané dílo používat neomezeně i při propagaci knihy. Nemáte-li odborně sepsanou smlouvu, sepište alespoň jednoduchou smlouvu sami, jakýkoli papír je lepší než žádný a pokuty za porušení autorských práv mohou být astronomicky vysoké.
Obrázky s volnou licencí – existuje nespočet bezplatných fotobank (Pixabay, Pexels, Stocksnap, Unsplash, PicJumbo, Freepik, Canstockphoto ad.). Na Google lze v Rozšířeném vyhledávání filtrovat snímky, které umožňují volné použití. Druhů licencí je několik, někdy je potřeba uvést zdroj či autora, jindy ne. U každého jednotlivého obrázku pečlivě prostudujte podmínky dalšího užití. Mezi zdroje obrázků s volnou licencí patří i Dall-E či Midjourney a u nich nic studovat nemusíte. Obrázky jimi vygenerované můžete (zatím) volně používat.
Placené fotobanky – lze v nich nalézt nejen fotografie, ale i ilustrace, vektory či videa (Adobe Stock, Dreamstime, Shutterstock, 123RF, iStock ad.). Často obsahují lepší snímky než bezplatné fotobanky a bývá v nich větší výběr.
Retušované snímky, koláže a kombinace více snímků – jestliže potřebujete zkombinovat více obrázků dohromady a nemáte potřebné technické znalosti, například neumíte pracovat s Photoshopem, můžete využít globálního outsourcingu přes server fiverr.com nebo zkusit najít někoho na inzerát v češtině. Opět ověřujte licence u každého jednotlivého obrázku a ujistěte se, že umožňuje další úpravy. Není to samozřejmost.
Nikdy nepoužívejte v knize obrázky, u nichž si nejste jisti, jak je smíte užívat. Seznam zdrojů ilustrací a placených i neplacených fotobank najdete na stránce ZDROJE.
Bitmapy a vektory
Obrázky se z hlediska své digitální struktury dělí na dva základní druhy – bitmapovou a vektorovou grafiku.
Bitmapa – obrázek je tvořen takzvanými obrazovými body, čtverečky, které při pohledu z dostatečné vzdálenosti oku splývají a vytvářejí obraz. Bitmapy jsou všechny fotky, ručně kreslené ilustrace nebo koláže a dají se běžnými nástroji zvětšovat pouze v omezené míře, při zhoršení jejich kvality, nebo je nutné k tomu použít speciální software. Typickými koncovkami bitmapových digitálních souborů jsou *.bmp, *.jpg, *.png nebo *.tif.

Vektory (křivky) – obrázek netvoří body, ale souřadnice, které určují tvar a parametry křivek mezi nimi. Vektory se dají neomezeně zvětšovat, jejich typickým příkladem jsou písma a firemní loga. Typickými kon­covkami vektorových digitálních souborů jsou *.ai, *.eps nebo *.svg.

Pokud použijete vektorový obrázek, bude vás zajímat pouze kapitola spad, o rozlišení se starat nemusíte. Vektorové obrázky lze zvětšovat libovolně. Ale chcete-li použít fotografii nebo ilustraci, nejdříve se ujistěte, že má obrázek potřebné tiskové rozlišení (min. 300 dpi). Pojďme si o něm něco říci.
Technické požadavky na obrázky – rozlišení
Jak jsme si řekli, bitmapa je tvořena obrazovými body, čtverečky. Rozlišení se udává v počtu obrazových bodů na jeden palec (dpi = dots per inch). Jinými slovy, udává se, kolik obrazových čtverečků připadá na jednu stranu čtverce o délce strany cca 2,54 cm.

Požadavky na rozlišení, aby naše oko a mozek viděly obrázek a ne jen shluk barevných čtverečků, jímž bitmapový digitální obraz ve skutečnosti je, se liší podle způsobu, jakým je obraz utvořen. Zatímco monitorům počítačů stačí jen 72 obrazových bodů na palec, při tisku je k tomu potřeba alespoň 300 bodů na palec.
Důsledkem je, že na monitoru fotka vypadá zhruba 4× větší, než bude při vytištění na papír. Kdybyste vytiskli fotku v rozlišení jen 72 dpi, bude vidět, že je složena ze čtverečků.
Jinými slovy, pro tisk potřebujete 4× větší hustotu obrazových bodů při stejné ploše obrázku. Vypadá-li tedy obrázek na monitoru velký, vydělte si jeho rozměry čtyřmi – a dostanete přibližně velikost, kterou bude mít při tisku. Pokud je malý i na monitoru, nezbude vám než sehnat někoho se speciálním softwarem.

Na všech třech obrázcích je třícentimetrová fotka: První je v rozlišení 1200 dpi
(1417 x 1417 b), druhá v rozlišení 300 dpi (354 x 354 b) a poslední v 72 dpi (85 x 85 b).
Proč není dobré bitmapy zvětšovat? Když se pokusíte uměle (na PC
bez specializovaného programu) zvětšit rozlišení bitmapy, počítač ob­rázek dopočítá a doplní jej o nové čtverečky. Jsou-li například vedle sebe dva čtverečky zelené, jeden světlý a druhý tmavší, počítač jejich hodnoty zprůměruje a doplní mezi ně čtvereček s barvou někde mezi. Počítač nechápe, co je na obrázku a nové body jsou pro něj pouze technickým průměrem hodnot existujících čtverečků. Nevzniknou žádné detaily, přidáte jen obrazovou vatu, která kromě vypočtené barvy ne­nese žádnou informaci.
Čím méně je bodů původního obrázku, tím méně má počítač informací, ze kterých může vycházet, a tím horší bude výsledek. Nejhůře se tedy zvětšují ty nejmenší obrázky. Naopak, pokud lehce zvětšíte obrázek, který už předtím celkem velký byl, pouhým okem to asi vůbec nepoznáte.
Dále, pokud byl obrázek uložen ve formátu JPG s vyšší kompresí, je oproti originálu poškozený a vady způsobené kompresním algoritmem se při zvětšování ještě víc zviditelní.
Nemáte-li obrázek v potřebném rozlišení a v rozměrech, které grafik požaduje pro tisk (min. 300 dpi), bude potřeba sehnat nezmenšený originální soubor; pokud neexistuje, budete muset sehnat předlohu a obrázek znovu naskenovat bez ztráty kvality, nebo nouzově obrázek zvětšit pomocí jakéhokoli online AI nástroje (nebo sehnat někoho, kdo umí zvětšovat pomocí software Topaz Gigapixel AI).

Technické požadavky na obrázky – spad
Spad je v podstatě okraj obrázku, který bude při výrobě knihy oříznut. Pokud má obrázek sahat až úplně do kraje stránky, je třeba s tím předem počítat a na příslušné straně ponechat spadávku, zpravidla 3–5 mm.
Tiskárna neumí přejet přes okraj papíru a přitom stále tisknout. Kdyby obrázek neměl spad, pokračoval jen bílou plochou a stroj by se při řezání netrefil úplně přesně, vznikl by mezi obrázkem a hranou papíru bílý proužek.
Řeší se to tedy tak, že obrázek o kousek přesahuje přes budoucí okraj stránky a okraj se po tisku ořízne. Spadávku stačí mít na té straně, kde obrázek sahá až do kraje stránky, jinde ne.
Kdyby byla tato kniha v měkké vazbě, ořízl by se její šrafovaný okraj (5 mm):

Kniha je však ve vazbě pevné, a obálka proto vyžadovala spad ještě větší:
Druhem spadu specifickým pro knihy je spad na zahnutí u potahu pevné vazby. Potah je potištěný papír, kterým se potáhnou tvrdé vnější lepenkové desky (str. ). Tím dá obálce její vzhled. U obrázku, který chcete mít na vázané knize od kraje do kraje, tedy nestačí ani běžný 3–5milimetrový ořezový spad – na zahnutí je potřeba ponechat celých 15 mm obrázku navíc.
Máte-li obrázek, který spad nemá, mohou vám pomoci AI nástroje jako Clipdrop Uncrop, Leonardo.ai či Photoshop Generative Fill, případně můžete tuto úlohu zadat někomu přes Fiverr.

Obálka – přední strana
Nejdříve trochu teorie: Obálka je jednou nejdůležitějších částí knihy. Spolu s anotací a propagací rozhodují o tom, zda bude mít kniha úspěch, nebo ne.
Nekvalitní obálkou lze přímo podkopat organickou prodejnost. Obálka by měla upoutat, zaujmout na první pohled. Na to má většinou jen zlomek sekundy, ať už je to v obchodu nebo na internetu. Čtenář by měl během okamžiku vycítit, jaký je to typ knihy a o čem asi kniha je, a obrázek by v něm měl vzbudit nějakou emoci, protože právě na základě emocí jednáme.
Vedle korektury je obálka jednou z věcí, na kterých se nevyplatí šetřit. Což vůbec neznamená, že to musí být drahé – pěkná fotka z fotobanky se dá pořídit dokonce i zdarma nebo za pár stovek.
Obrázek na obálku by měl být pro mozek kupujícího velmi jednoduše rozklíčovatelný a měl by s názvem a obsahem knihy tvořit harmonický celek. Když je výrazný, snáze upoutá a vynikne mezi ostatními knihami. K tomu slouží barvy a barevné kontrasty. Aby po obálce oko putovalo přirozeně a čtenář rychle pochopil, o čem kniha je (nemusel obálku luštit), k tomu zase slouží kompozice a jednoduchost hlavního motivu. Ten by měl být jeden. Pokud jich musí být více, nesmí si navzájem odporovat. Lidově řečeno, obálka nesmí být přeplácaná. Když je něco na mozek příliš složité, přesune svou pozornost jinam – a vy jste v té chvíli přišli o zákazníka.
Dá se říci, že v kontextu knihy je obálka raketová věda. Naštěstí lze v počítači vytvořit několik variant a pak otestovat, která z nich se lidem nejvíce líbí, ať již prostým dotazem mezi vašimi přáteli nebo placeným A-B testováním.
Podrobně celý postup tvorby obálky rozebírám ve třetím modulu kurzu Kniha jako víno a troufám si tvrdit, že jím zcela změním způsob, jak jste dosud o své obálce přemýšleli.

Je několik způsobů, jak se dá obálka vytvořit:
Bez ilustrace: Nedoporučuji, kromě případu, kdy zcela přesně víte, co chcete, zvážili jste všechny ostatní varianty a jste odhodláni to risknout, protože jste přesvědčeni, že i tak obálka zaujme. Tato varianta je vhodnější pro odborné knihy a bez rizika ji lze použít zejména když je tahounem na obálce autorovo jméno a reputace, případně neodolatelně atraktivní název knihy.
S ilustrací či obrázkem, které jsou pro vás specifické, bez ohledu na jejich poutavost: Vhodné v případě, že knihu vydáváte pro své přátele. Taková kniha nebude na pultech knihkupectví vystavena konkurenci ostatních knih a důležitější jsou asociace, které obrázek vzbudí u vašich přátel.
S ilustrací vytvořenou na zakázku: Vhodné v případě knížek odlehčených, vtipných nebo třeba dětských, ale i pro beletrii. Cha­rakter ilustrace by měl odpovídat povaze knihy.
S fotografií z fotobanky: Nejlevnější varianta, zvláště nemáte-li obálku vymyšlenou předem.
S fotografií vytvořenou na zakázku: Když víte přesně, co chcete, a buď jste vhodnou fotografii ve fotobankách nenašli, nebo chcete zaujmout originalitou fotografie, kterou nikdo jiný nemá. Tady je ovšem třeba poznamenat, že fotografie z fotobanky se málokdy dočká tak podobného opakovaného užití, že byste ji za život viděli vícekrát, a pokud se to stane, velmi pravděpodobně si to nebudete pamatovat (kromě zcela výjimečných fotografií).
S obrázkem od umělé inteligence: Můžete si titulní obrázek vytvořit sami pomocí Midjourney, Dall-E, Leonardo a dalších umělých inteligencí, které neustále znovu a znovu ohromují svými novými možnostmi a jistě budou i nadále. Udělejte si průzkum, co se nabízí nejlepšího aktuálně, neboť s rychlostí vývoje AI nemůže žádná kniha udržet krok. Nemusíte však obrázek dělat sami, někdo ho může i vytvořit za vás (Fiverr)
Pozornost
V prvním okamžiku je nejdůležitější upoutat čtenářovu pozornost, teprve potom je možné mu předat další informace.
Člověk přijímá přes 80 % informací očima a jedním z nejsilnějších nositelů informace jsou pro člověka barvy. Aby obrázek na první pohled upoutal, měl by obsahovat alespoň jednu výraznou. Pokud ji nemá, měl by ji do celkového obrazu doplnit třeba název. Pozor, opět – méně je více, nesnažte se určitě vybrat obrázek, ve kterém je obsažena většina barevného spektra. To by pozornost spíše rozptylovalo než poutalo.
Barva vynikne v kontrastu s jinou barvou a některé barevné kontrasty dokáží pozornost diváka upoutat snadněji než jiné. Velmi výraznou kombinací jsou barvy opačné, jako modrá a žlutá nebo červená a zelená, stejně tak ale vynikne i výrazná a sytá barva v tlumené, jako například červená či žlutá v tmavě šedé.
Použijte barevné kontrasty k upoutání pozornosti – přitom ale zá­roveň respektujte žánrové předpoklady čtenáře.

Žánr
Čtenář by měl instinktivně vycítit, o jaký žánr se jedná. Existují barvy a styly obálek, které jsou pro žánr typické. Horory či detektivky často používají černou, červenou a bílou, vodácké knihy bývají často laděny do bílomodra, obal kuchařek zpravidla obsahuje velkou lákavou fotografii jídla a knihy odborné zase často pracují s textem bez ilustrací.
Samozřejmě se najde i spousta knih, na které to nesedí, ale jsem přesvědčen, že bychom měli vyjít čtenáři vstříc a maximálně mu usnadnit nákupní rozhodnutí. Napomůže tomu taková obálka, podle níž čtenář hned rozpozná, o čem kniha je, tedy obálka, v níž jste zmíněné žánrové předpoklady zohlednili.
Když upoutáte pozornost svého čtenáře a on vycítí, že kniha bude v žánru, který ho zajímá, když na ni zaostřil zrak nebo klikl na detail obálky, přichází čas na předání dalších informací.

Smysl
Obrázek musí korespondovat s obsahem knihy nebo s názvem. Celá obálka by ideálně měla tvořit harmonický celek. Při hledání vhodného obrázku lze použít i volnější metaforu, ta by ale měla být jasná a snadno pochopitelná.
Konkrétní příklady, jak uvést do souladu titulní ilustraci a název, popisuji ve článku Věda jménem knižní obálka 1, na který najdete odkaz na stránce ZDROJE.

Význam jednotlivých prvků na obálce
Existují způsoby, jak prvky na obálce uspořádat hierarchicky – přiřadit některým větší a jiným menší důležitost. Mezi tyto způsoby patří barvy, kompozice (umístění), velikost nebo třeba kontrast.
Největší důležitost by měl získat prvek, který má největší prodejní potenciál a který je nositelem nejdůležitější informace z hlediska čtenáře. Důležitost ostatních prvků pak může být výše zmíněnými prostředky dále odstupňována.
Hlavním prvkem je buď jméno autora, nebo název, anebo hlavní motiv (obrázek). U knihy Stephena Kinga hraje hlavní roli jeho jméno, u kuchařky velká fotka jídla a u odborné knihy zpravidla název – nebo také autor, pokud je to právě jeho jméno, jež knihu prodává, jako například Brian Tracy nebo Robert T. Kiyosaki. Když tedy vytváříte koncepci obálky, nejprve byste se měli rozhodnout, co je nositelem klíčové prodejní informace.

Kompozice
Některé kompozice oku lahodí, jiné ne. Pomocí kompozice se dá ovlivnit, který prvek pravděpodobně zrak najde jako první a který až po něm. Kompozice bude záviset jak na titulním obrázku a rozmístění prvků na něm, tak na umístění názvu a jména autora.
Má-li vzniknout pěkná a citlivá kompozice, musí pro ni mít zpracovávající osoba trochu cit, a ten nevznikne ze dne na den. Jde o poměrně rozsáhlou tematickou oblast, která překračuje možnosti této knihy, takže vám dám jen několik základních vodítek. Velkou výhodu budou mít dobří fotografové nebo malíři, pro které je kompozice díla denním chlebem.
Lidské oko – lépe řečeno mozek, neboť je to on, kdo okem manipuluje – cestuje obrazem, v tomto případě obálkou, po určitých navyklých cestách. V naší sociokulturní oblasti, kde čteme zleva doprava a shora dolů, putuje stejnou trasou i oko, když skenuje obraz před sebou. Dráha pohybu přitom vytváří jakési písmeno Z – zleva doprava, úhlopříčně do levého dolního rohu a znovu zleva doprava.

Dobrým způsobem, jak upoutat k nějakému prvku pozornost, je umístit jej do tzv. zlatého řezu. Je to výtvarný a fotografický koncept, ale dá se využít i při tvorbě obálky.
Když si obraz čtyřmi linkami rozdělíte na vodorovné i svislé třetiny, vzniknou vám čtyři průsečíky. Je to ten nejhrubší způsob, jak zlatý řez lokalizovat; původní způsob, používaný starými malířskými mistry, je mnohem sofistikovanější, pro naše účely bude ale tento stačit, protože prvky na obálce jsou mnohem větší než jen bod a do hry vstupuje hlavně tvůrcův cit pro kompozici.
Existují i další kompoziční vodítka, použitelná při tvorbě obálky,
ale pokud vám kompozice vůbec nic neříká, bude lepší, když vám s ná­vrhem obálky pomůže výtvarník, grafik nebo fotograf.

Hledání fotografie
Jako bývalý fotograf často využívám při tvorbě obálky právě fotky. Je snazší nalézt pěknou fotografii ve fotobance, než vymýšlet nápaditou ilustraci, obzvlášť nemáte-li přesnou představu, co chcete na obálce mít, což je případ mnoha autorů, kterým knihy vydávám. Proto jsem pro ně vypracoval návod, jak vhodnou fotku ve fotobance hledat. Jeho plné znění najdete v Autorské dílně KLIKA (ZDROJE).

Tipy pro hledání fotografie ve fotobance:

Místo pro název
Především na fotografii musí být dost místa na dostatečně velký název. Proto by měla až třetinu obrázku zabírat plocha, která je nekontrastní a v jednom barevném odstínu. V případě, že na obrázku taková plocha není, bude se muset vytvořit, buď tím, že obálku sestavíte z více obrázků, nebo tím, že některou část obrázku překryjete jednobarevným pruhem, který pozadí potlačí. V tom případě už při výběru počítejte s tím, že budete muset některou část fotky obětovat.

Kde fotku najít
Fotobank je na internetu mnoho, ale zdaleka ne všechny umožňují lev­ně koupit jedinou fotografii. Někde musíte koupit větší množství kre­ditů, jinde si musíte předplatit určité časové období.
Dobré fotky se dají najít i ve fotobankách zdarma, ale je dobré mít zdokumentované, kdy a odkud jste fotku stáhli a pod jakou licencí. Některé mohou časem zkrachovat a zmizet z online světa, a pokud by vás někdo poté obvinil z neoprávněného užití svého díla, budete mít důkaz, že vina není na vaší straně.
Neplatí to totiž jen pro obrázky, ale pro všechny materiály, které chcete použít: Vždy pečlivě prověřte, jaký způsob užití daná licence umožňuje a opatřete si důkaz, že dílo používáte legálně.
Neplatí to pro Midjourney (MJ), kde není vlastníkem práv nikdo. Zdrojem obrázků od fotografie nerozeznatelných pro vás tedy může být i ‚Community feed‘ MJ, a skvělé je, že můžete dokonce použít prompt daného obrázku a vygenerovat si vlastní, originální variantu. Odkazy na MJ a fotobanky placené i zdarma najdete na stránce ZDROJE.

Jak postupovat při hledání
Projděte si znovu svou knihu a sepište si různé náměty, které by byly na obálku vhodné.
Ke každému námětu vypište klíčová slova, která ho charakterizují a pomocí kterých budete fotky hledat. Fotobanky často umožňují vyhledávání v češtině, ale protože jejich původním jazykem bývá angličtina, při použití anglických výrazů můžete získat o něco více relevantních nálezů.
Fotek vyhledejte více a stáhněte si jejich náhledy (budou malé a s vodoznakem). Až vyberete vítěznou verzi, teprve fotku zaplatíte a stáhnete v plném rozlišení.

Kombinace
Někdy je potřeba mít obrázků víc (třeba na koláž), ale placený může být jen jeden, pokud ty zbývající dokážete najít ve fotobankách zdarma. Tam většinou nejsou tak skvělé fotky, ale na doplnění mohou bohatě stačit. Obrázky jsou zadarmo třeba na pixabay.com, na další najdete odkazy na stránce ZDROJE a zmiňuji je i na str. .

Při hledání titulní fotografie nezapomeňte rovnou uvažovat, jak bude na obálce umístěna, a pokud má sahat od kraje do kraje, počítejte s příslušným materiálem na spad (str. ).
Jak je zřejmé z návodu, postupuji ve dvou krocích: Nejdříve vytvářím pouze návrhy titulní strany obálky za pomoci nekvalitních náhledů fotografie. Teprve když si autor definitivně vybere jednu z variant, stáhnu daný obrázek v plném rozlišení, napíšu tiskárně o rozkres a teprve pak připravím ostrou verzi obálky.

Titulní ilustrace
Jednou z možností, jak vytvořit obálku, je nechat si zhotovit ilustraci pro titul knihy na zakázku. Jak najít vhodného ilustrátora?
Někteří kreslíři jsou sdruženi a reprezentováni stránkami České unie karikaturistů (www.ceska-karikatura.cz). Na jejich stránkách najdete prezentaci tvorby jednotlivých členů, jejich seznam a v detailu také kontakty na ně.
Další možností je zajít do knihkupectví, prohlédnout si ilustrované knihy a vypsat si jména vybraných ilustrátorů. Kontakt na ně můžete zkusit najít na internetu nebo získat přes příslušné nakladatelství. Můžete si také koupit humoristický časopis, vybrat kreslíře, jehož kresby se vám svým stylem líbí a opět ho zkusit kontaktovat přes redakci nebo najít jeho web.
Levnou variantou by mohl být i student výtvarné školy, máte-li možnost například zhlédnout výsledky studentské soutěže a vybrat si vhodného kandidáta.
Můžete také vyhledat výtvarné kroužky v okolí a poradit se s lektorem, zda by se někdo vhodný nenašel mezi jeho žáky.
V době Midjourney (MJ) a Dall-E bych to však považoval za plýtvá­ní silami. Stačí si totiž vybrat umělce, jehož práci umí MJ zreprodukovat, a vytvořit tak špičkovou ilustraci podle vašeho zadání (která vás nebude stát víc než dvě stovky). Podrobný popis nejrychlejší cesty k vysněné ilustraci předávám v kurzu Kniha jako víno včetně skvěle fungujících podrobných povelů, které za vás do zadání obrázku doplní chybějící detaily.

Text na obálce
Názory na to, zda musí být název knihy velký, se různí. Zatímco někteří zastánci tvrdí, že název by měl být dobře čitelný i na dvoucentimetrovém náhledu na internetu, jejich odpůrci namítají, že obrázek titulní strany je na internetu téměř vždy doprovázen také názvem v textové formě a extrémně dobrá čitelnost proto není nutná; důležitá je celková koncepce obálky.
V knihkupectví, kde je název knihy viditelný v plné velikosti, je kni­ha vystavena zpravidla jen několik dní. Já jsem přesvědčen, že když chce grafik použít písmo, které se špatně čte, měl by k tomu mít opravdu dobrý důvod a benefity by měly jasně převažovat nad negativy. Já obálky vytvářím pokud možno tak, aby čtenář instinktivně ihned vycítil, o čem kniha je, a čitelnost názvu je pro mě důležitější než kreativní originalita.

Další zdroje obálek
fiverr.com
Představte si, že někde v Pákistánu, Bangladéši nebo na Filipínách žije nadaný mladík, který si celé dny hraje s Photoshopem, rád vám obálku navrhne a deset dolarů, které za to od vás dostane, mu pak vystačí na týden života.
Bohužel na serveru Fiverr.com najdete i množství amat­é­rů, a to nemluvím o jazykové či kulturní bariéře, která dokáže zadání zkreslit. Občas se stane, že zaplatíte a výsledek je neuspokojivý. Počítejte s tím předem, a rozhodnete-li se vyzkoušet globální outsourcing prostřednictvím serveru Fiverr, raději rovnou předpokládejte, že to podle vašich představ nemusí vyjít hned na první pokus (str. ).

indieauthor.com/5-minute-covers/
Na tomto serveru najdete desítky předpřipravených obálek, u kterých jen vyměníte a změníte písmo, název, autora a titulní fotku a má­te obálku jako víno. Jak ukazuje video na této stránce, je to otázka minut.
Když změníte tyto tři věci, vytvoříte tím zcela originální dílo, které však bude mít profesionální kompozici, čehož byste nemuseli dosáhnout, kdybyste prvky skládali dohromady sami.

diybookcovers.com
Spisovatel Derek Murphy na svém blogu pomáhá autorům své knize vytvořit skvělou obálku, která prodává. Z jeho stránek lze zdarma stáhnout eBook Cover Design Secrets Bestselling Authors Use to Sell More Books (Tajemství obálky, která používají nejprodávanější autoři, aby prodali více knih) a také sadu předpřipravených obálek.
Lze u něj také získat přístup ke školicím videím, ve kterých učí, jak obálku vytvořit.
Pokud vám nedělá problém učit se v angličtině, najdete na Derekově blogu spoustu užitečného materiálu.

Která je lepší?
Tzv. A-B testování (str. ) neznamená nic jiného, než že vytvoříte více variant a někomu je předložíte, aby vám pomohl vybrat tu lepší. Způsoby A-B testování se liší podle provedení a množství lidí, kteří vybírají.
V nejjednodušší variantě ukážete obě obálky třeba jen manželce a třem kamarádům.
Chcete-li zapojit více lidí, můžete si vzít na pomoc sociální sítě. Vzhledem k tomu, kolika lidem dnes Facebook zobrazuje vaše příspěvky, které nepodpoříte reklamou (skoro nikomu), doporučuji posílat dotazy formou přímých zpráv vybraným přátelům. Ty dojdou vždy.
V případě knih, u kterých se předpokládá velký prodejní úspěch a vydavatel chce A-B testování provést na skutečně reprezentativním vzorku, existují servery na komerční testování.
Další odkazy na informace o A-B testování najdete na stránce ZDROJE.

3D model knihy
Jakmile máte titulní stranu obálky hotovou, vytvořte si 3D model knihy, abyste jej mohli od začátku používat při propagaci.
Je to jednoduché a způsobů je několik. Trojrozměrný model knihy lze udělat na mnoha serverech: canva.com, smartmockups.com, boxshot.com nebo placeit.net. Můžete též najít mock-up kni­hy na graphicburger.com a upravit PSD v online editoru Photopea. Případně můžete zadat jeho zhotovení přes portál fiverr.com.

Obálka – zadní strana
Když čtenáře zaujme titulka, vezme knihu do ruky a podívá se zpravidla na zadní stranu. Ta by měla dokončit jeho konverzi a přesvědčit jej, aby si knihu koupil.
Tuto úlohu má plnit anotace (str. ) a proto je tak důležitá.
Anotace na obálce může být zkrácená. Zadní strana poskytuje jen omezený prostor, a pokud chcete zachovat dostatečně velké písmo a členění textu, aby se dobře četl, její zkrácení může být nezbytné. Prostor vám může ubírat i obrázek, který nechcete textem překrýt. Při zkracování je potřeba přemýšlet a zachovat vše, co dělá anotaci účinnou a prodejní.
Například poezie se dost těžko popisuje. V takovém případě je mož­né místo anotace použít jen pěknou báseň (třeba i pouhou její část) jako ukázku.
Členění, které podporuje čitelnost, by mělo mít přednost. Dnes jsme zvyklí stránky okem spíše skenovat a přeskakovat delší či monolitické bloky textu.
K čemu by byla skvěle napsaná anotace, kdyby ji čtenář přeskočil? Text proto rozdělte do kratších odstavců, případně je ještě oddělte mezerami.
Zajímá-li vás otázka čitelnosti a toho, jak se v zájmu lepší čitelnosti dají texty strukturovat, najděte si články o copywritingu. Velká část se bude týkat přehlednosti textů na webu, ale to nevadí, principy jsou podobné.
Je-li anotace krátká a autor zajímavý, může zadní strana obsahovat i výtah toho nejzajímavějšího o něm.
Je-li anotace příliš krátká, ale na autorovi nic zajímavého není, lze ji doplnit krátkou ukázkou z knihy. Všechno se na zadní straně obálky podřizuje poutavosti, i ukázka by tedy měla být zajímavá – dramatická a vzbuzující zvědavost.
Podklad zadní strany by měl být v souladu s přední stránkou, minimálně v harmonických barvách. Je také možné obrázek z přední strany protáhnout až na zadní, umožňují-li to jeho proporce. Přednost má opět čitelnost textu, takže je-li podklad příliš členitý, je potřeba text anotace podložit jednobarevným nebo částečně průhledným obdélníkem, který účinek členitého pozadí potlačí.

Na zadní straně může (a nemusí) být logo nakladatelství, případně logo sponzora. Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) od r. 2017 doporučuje i uvedení DPC – doporučené prodejní ceny.
Jak jsme si už řekli, v případě, že knihu prodáváte v obchodech, jednu věc zadní strana obsahovat MUSÍ:

Čárový kód
Bez čárového kódu (takzvaného EAN) pravděpodobně knihu žádný knihkupec do prodeje nepřijme. Problém by nastal už při nabídce knihy distributorům, protože číslo EAN musí být součástí této na­bídky.
EAN se tvoří z čísla ISBN (prostě odstraníte dělítka v něm), a to zdarma přiděluje Národní knihovna ČR (nkp.cz).
Na vygenerování čárového kódu z ISBN existují bezplatné online nástroje, najdete na ně přímý odkaz na stránce ZDROJE.

Předsádky
Předsádky jsou papíry, které u pevné vazby spojují vepředu a vza­du blok s tvrdými deskami. Pod předsádku jsou zalepeny okraje po­tahu.
Předsádky jsou pro nás zajímavé především tím, že se tisknou samostatně a mohou být barevné, i když je zbytek knihy černobílý. Navíc jsou díky své poloze tak trochu mimo knihu, a díky oběma těmto vlastnostem jsou ideální pro umístění sponzorské reklamy či loga.
Předsádky ale mohou obsahovat také například mapu v případě fantasy nebo cestopisu – každopádně je to prostor, jehož využití je dobré zvažovat.

Papír
Druhům papíru se věnuji na str. . Tuto knihu v papírové podobě lze získat se vzorníkem tis­ku na ofsetové papíry zdarma na adr. kniha.vydaniknihy.cz.

Autorská práva
Budu se v mnohém opakovat, ale toto téma je mimořádně důležité, pokud si nechcete způsobit velké problémy.
Pokud jste něco – text, ilustraci či fotografii – vytvořili sami, jste vlastníky autorských práv. Svá práva nemůžete na nikoho převést, můžete jen dát někomu práva užívací, byť třeba výhradní.
Jiná věc je, jak své autorství u případného soudu dokázat. Doporučuji v této oblasti konzultaci s autorským svazem nebo právníkem.
U všech ostatních materiálů máte povinnost se ujistit, jaký druh použití jejich licence umožňuje, a toto omezení respektovat, případně si opatřit písemný souhlas s užitím autorského díla.
Z hlediska českého autorského zákona je jediným způsobem zániku autorských práv jejich vypršení – práva zaniknou 70 let po smrti autora. Vypršením práv se dílo stává dílem volným. Není-li dílo k volnému použití, je potřeba být držitelem práv užívacích a mít to písemně potvrzené.
Častým neduhem současnosti je používání děl (fotek, ilustrací atd.) stažených z internetu, bez vlastnictví příslušné licence. Je ovšem po­třeba vědět, že za takové jednání můžete být odsouzeni a pokuty za porušení autorského zákona mohou být velice vysoké, a to nepočítám léta promarněná u soudu. Dbejte proto za všech okolností na to, aby­ste mohli kdykoli doložit, že jste měli právo dílo v publikaci použít.
Vhodným a velmi kvalitním zdrojem obrázků jsou placené fotobanky, ve kterých lze kromě fotek stáhnout i vektory, ilustrace či videa.
Ne za všechna díla je potřeba platit, některá jejich autoři dávají k použití zdarma s takzvanou volnou licencí. Existuje nespočet fotobank, kde si taková díla můžete stáhnout. I tyto licence se však liší – některé jsou bezpodmínečné, jindy je třeba autora nebo zdroj uvést v tiráži. Někdy je obrázek zdarma jen pro nekomerční použití, jindy jej nelze dále upravovat. Proto je potřeba u každého jednotlivého staženého obrázku licenci prostudovat, ujistit se, jaké povinnosti vám z použití díla vyplývají, a splnit je. Nedbalost se v tomto případě krutě nevyplácí.
Pokud podepisujete smlouvu přímo s autorem díla, nezapomeňte v ní zmínit volné použití i pro účely propagace knihy. Právník by se mnou nesouhlasil (samozřejmě), ale podle mne (s odkazem na nový ob­čanský zákoník) nemusí být smlouva složitá, hlavně když bude jas­ná a srozumitelná.
Dobrým receptem na to, abyste se vyhnuli právnímu sporu, je snažit se i po uzavření smlouvy udržet s autorem dobré vztahy. Lidské povahy jsou však různé a v čase se mění, a proto je písemná smlouva naprostý základ jakéhokoli takového vztahu, bez ohledu na to, jak vynikající vztahy máte v současnosti. Platí to i pro rodinné příslušníky. Pořádek dělá přátele.
Pokud chcete citovat text jiného autora, je potřeba uvést zdroj.
Právním peripetiím se zcela vyhnete při použití obrázku od umělé inteligence. Tam totiž, jak jsem již psal, autorská práva neexistují. Ano, obrázek tedy může použít i kdokoli jiný. Podle mne je ale pravděpodobnost, že vyjde v ČR další kniha se stejným obrázkem (natož dříve než ta vaše) téměř nulová.
Odkaz na plné znění autorského zákona a také na obrázky zdarma najdete na webové stránce ZDROJE.

Výstupní kontrola před tiskem
Než knihu pošlete do tisku, zkontrolujte, zda splňuje všechna kritéria a má vše, co má kniha mít. Svůj soukromý seznam těchto náležitostí (výstupní proces) sestavuji už mnoho let a každý rok do něj přibudou nové položky. Každý profesionální knižní sazeč by si měl takový seznam průběžně sestavovat. Pokaždé, když udělá chybu, si vytvořit nové pravidlo, které jí příště zabrání.
Můj seznam má i další body, které jsou ovšem specifické pro mě a nakladatelství KLIKA. Stejně tak bude mít další body ten váš – třeba poděkování přispěvatelům, logo sponzora nebo logo nakladatelství na titulce či obálce.
V seznamu jsem tedy uvedl jen body, které by měly být společné většině knih.

Zkontrolujte, zda má kniha:
zanesené všechny korektury (namátková kontrola)
správné ISBN na předepsaném místě, na obálce čárový kód odpovídající ISBN a nad ním napsanou DPC
všechny obrázky v režimu CMYK nebo odstínech šedi (pro ofset) a v dostatečném rozlišení
čísla stránek pouze na stránkách, na které patří a všude zalomené parchanty
na koncích řádků ne více než tři rozdělovníky pod sebou
aktuální obsah
všechny údaje v tiráži (str. )
rozměry obálky nastavené podle rozkresu od tiskárny a spad odpovídající typu vazby
anotaci na zadní straně obálky dostatečně daleko od drážek u hřbetu
tiskové PDF obálky i bloku ve správné kvalitě (=v té nejvyšší; můžete-li, použijte standard PDF/X-1a:2001) a se správným počtem stran

2.3.5 Tisk

Tisk minimálního počtu kusů
Chcete-li zhotovit jen jeden nebo jen pár kusů knihy, třeba pro svou milou nebo pro rodinu, potom pro vás nejlevnější variantou bude, když si grafické podklady připravíte sami v textovém editoru, necháte si je vytisknout v kopírovacím centru a pak svázat v tradičním knihařství. Ke zhotovení můžete použít také digitální tiskárnu, ale pak byste museli připravit pro tisk i obálku.
Aby byla kniha vytisknuta správně – stránky byly ve správném pořadí a správně orientované – bude potřeba nejdřív svůj záměr prodiskutovat s vedením copycentra a dát jim tiskový PDF soubor k dispozici předem, aby mohli stránky správně vyřadit pro tisk.
V knihařství bývá možnost svázat knihu do plátna nebo koženky, s ražbou nebo nalepením obrázku, který má tvořit titulní stranu obálky.

Tiskárny
Princip tisku digitálních a ofsetových tiskáren a jejich zvláštnosti najdete v kapitole Digitální a ofsetový tisk.
Jak digitální, tak ofsetové tiskárny najdete na internetu a můžete je přímo oslovit. Jejich ceny se liší podle používané technologie, lokality i typu tiskoviny. Některé vycházejí levně pro měkkou vazbu, jiné pro pevnou, a tiskárna, která dokáže levně vyrobit knihu, může vycházet velmi draze pro tisk reklamních letáků. Vyplatí se tedy chvíli hledat a najít firmu, která pro zpracování právě té vaší knihy vychází nejlevněji.
Většina tiskáren má vlastní knihárnu, kde se vytištěné stránky stávají knihou.
Některé tiskárny účtují zvlášť dopravu, jiné ji mají zdarma. Cena za dopravu se může vyšplhat až na několik tisíc, takže se na to předem zeptejte.
Počítejte s tím, že zejména před Vánoci má mnoho tiskáren zvýšený provoz a mohou mít delší dodací lhůty, v některých je dokonce potřeba tisk objednat několik měsíců předem, proto je vhodné vyptat se na jejich aktuální dodací termíny.
Pokud jde o kvalitu, je u obou technologií stejná a laik nemá velkou šanci rozeznat, která kniha se tiskla digitálně a která na ofsetu.
Na rozdíl od první varianty – tisku v kopírovacím centru – je po­třeba se při použití tiskárny zabývat obálkou.
Pro její sestavení si od tiskárny vyžádejte rozkres, to však lze udělat teprve ve chvíli, kdy znáte definitivní počet stran bloku. Teprve pak lze stanovit budoucí tloušťku hřbetu. Před tvorbou obálky si prostudujte kapitoly Obrázky (str. , včetně technických ná­roků) a Obálka (o čtyři stránky dále).

Digitální tiskárny
Digitální tiskárny tisknou přímo z počítače bez dalšího mezikroku ja­ko běžné stolní tiskárny.
Dokáží knihy vyrábět zpravidla už od 10 kusů. Každá strana se tiskne a počítá zvlášť, barevné a černobílé stránky mohou být řazeny na přeskáčku a v libovolném počtu. Termíny výroby se pohybují zpravidla mezi jedním a třemi týdny.
V závislosti na používané technologii bývá pro každý typ tiskoviny levnější jiná tiskárna.
Digitální tiskárny jsou mnohem častěji ve styku se samonakla­da­teli a jejich zaměstnanci bývají na jednání se začátečníky v oboru zvyklí.

Ofsetové tiskárny
Na rozdíl od digitálu se na ofsetu tiskne nepřímo: Obraz se z po­čítače přenáší na tiskovou desku, z ní na válec potažený pryží a te­prve potom na papír, a navíc se čtyři základní barvy netisknou na­jednou, ale postupně (přes sebe). Tiskne se osm stránek zároveň (str. ).
Odkaz na videa, která ukazují a vysvětlují ofsetový tisk, najdete na stránce ZDROJE.
Některé ofsetové tiskárny dokáží tisknout již od nákladu 300 kusů. Mezi nákladem 500 a 1 000 kusů klesá cena tisku nejrychleji, takže se vyplatí nechat si zpracovat kalkulaci na více variant.
Rozvoz hotových knih
Faktory, které je třeba brát v úvahu při plánování, kolik kusů vydáte, jsme si vysvětlili na str. .
Tiskárně je potřeba včas dodat rozdělovník – soupis, co má kam poslat. Nákupčím distributorů se posílá nabídka na knihu s obrázkem titulní strany, anotací a veškerými údaji o knize, a oni si na jejím základě objednají určitý počet kusů. Když je kniha hotova, rozveze se podle rozdělovníku do jejich skladů, případně na další určená místa.

Uskladnění
Distributoři si rozeberou do svých skladů pár desítek, maximálně stovek výtisků, a zbytek knih budete muset někde uskladnit.
Jaké podmínky by měl sklad splňovat? V první řadě – musí to být su­ché místo. Knihy též nesmí být vystaveny přímému světlu, jinak mů­že zežloutnout ořízka (obr. na str. ). K tomu stačí důkladně
kni­hy přikrýt plachtou.
Zatím jsem na českém trhu nenašel firmu, která by knihy uskladnila za takových finančních podmínek, aby se to vyplatilo. Co nám tedy zbývá?
Ideální je, máte-li známého nebo kamaráda, který má volné místo ve skladovacích prostorách své firmy. Stejně tak by vám mohla v tomto směru vyjít vstříc třeba firma, se kterou spolupracujete v zaměstnání a máte s ní dobré vztahy.
Pokud tyto možnosti nemáte a v bytě mít knihy nechcete, zvažte chatu nebo chalupu, a pokud nemáte vlastní, poptejte se mezi přáteli, zda by někdo nenašel kus místa na té své. V době, kdy má každý na Facebooku stovky přátel, by to měla být hračka. V úvahu připadá i sklep, ale musíte si být zcela jisti, že v něm knihy nezvlhnou, než mu je svěříte.
Každopádně se vyplatí o uskladnění přemýšlet včas, a ne až ve chvíli, kdy je kniha v tiskárně. Nezapomínejte také, že distributoři si knihy berou pouze do komise, a pokud se neprodávají, mohou vám je vrátit, takže je dobré mít pro tento případ prostorovou rezervu či záložní plán, případně jim preventivně dát k dispozici méně, než si objednají, pokud nechcete vratku riskovat.
Nechávám na vašem zvážení, zda je uskladnění tak složitý problém, že byste kvůli němu museli omezovat náklad. Podle mě ne.

Šíření knihy
Kniha se neprodá sama od sebe. Je potřeba o ní lidem říci a sdělit jim, proč by je měla zajímat. Když o ní světu neřeknete vy, pravděpodobně to neudělá ani nikdo jiný.
Možnostem šíření, propagace a prodeje jsem věnoval všechny následující kapitoly. Nepřeskakujte je, protože když kniha nebude šířena a čtena, dělali jste až dosud všechno úplně zbytečně.

3.1
Jak funguje český knižní trh

Než se do čehokoli pustíte, měli byste znát pravidla, v jejichž rámci se budete pohybovat, a také partnery, se kterými budete muset spolupracovat. V této části se proto dozvíte, jak funguje český knižní trh a zjistíte, jak můžete svou knihu dostat do kamenných obchodů i do e-shopů. Rozebereme si jednotlivé články tohoto řetězu a řekneme si, jaké mají zájmy a jaká je jejich marže, tedy kolik procent si berou z každé prodané knihy. Řekneme si také, jak se stanovuje doporučená cena knihy – DPC – a stručně si nastíníme, co je potřeba k tomu, aby si čtenář knihu koupil.
Bude to zahřívací kolo před velkým finále – nejdůležitější částí této knihy, která se zabývá tím, jak knihu dostat mezi čtenáře.

Cesta knihy od tiskárny na pulty
Když je kniha dopsána, připraví se tiskové podklady a během tohoto procesu proběhne i korektura. Tiskárna titul vytiskne a zknihuje. Z tiskárny se knihy rozvezou k distributorům a ti je rozvezou jednotlivým knihkupcům a e-shopům.
Když je kniha zakoupena čtenářem, peníze od něj putují přes knihkupce a distributora k nakladatelství a teprve pak k autorovi, takže je to celkem zdlouhavý proces.
Každý z účastníků řetězu včetně autora je povinen své příjmy zdanit. Tato oblast je však příliš široká a není námětem této knihy. Své daňové povinnosti by měl každý probrat s odborníkem na tuto oblast.
Už víme, že do obchodů knihy dodávají knižní distributoři. Vyjma případu, kdy váš kamarád provozuje knihkupectví a domluvíte se s ním přímo, budete knižního distributora potřebovat, chcete-li svou knihu vidět na pultech.
Když se vám nepodaří navázat s distributorem smlouvu přímo jako jednotlivý dodavatel, budete potřebovat spolupráci s nakladatelstvím, které distribuci zprostředkuje.
Pro prodej přes velké e-shopy je postup stejný, rovněž stačí zajistit si distribuci. Kamennou prodejnu i e-shop totiž často provozuje stejná firma. O podmínkách distributorů a více o tom, jak fungují, se dozvíte na příštích stránkách.
Na internetu můžete knihu prodávat i přímo, přes vlastní webové stránky. Sice budete muset nosit zásilky na poštu a vystavovat daňové doklady, ale je to dobrý způsob, jak se vyhnout 58procentní provizi pro distributora. O tom, jak prodávat přímo a jak si jednoduše vytvořit webové stránky a malý obchod se dozvíte na str. .
Autor
Odvede největší množství práce, když knihu vymyslí, napíše a opraví. Nikdo jiný jí už pak nevěnuje tolik času a kromě čtenáře si k ní nikdo nevytvoří tak silný vztah jako on. Pokud se svěří tradičnímu nakladatelství, za prodané knihy mu náleží většinou velmi malý podíl – v řádu jednotek procent.
Pokud knihu vydal sám nebo na zakázku, nese sice riziko, že se kniha neprodá, ale ze zisku může dostat většinu – podle toho, jakým způsobem knihy prodává, zda přímo, nebo přes distributory. Oba způsoby mohou fungovat současně – část knih může jít do distribuce a autor může zároveň prodávat knihy osobně.
V každém případě je autor zodpovědný za kvalitu textu a většinou také za propagaci knihy, a to z několika důvodů:
On je tím, kdo má největší zájem na tom, aby byla jeho kniha opravdu čtena.
On zná knihu a její téma nejlépe, a proto dokáže propagaci nejpřesněji a nejefektivněji zacílit.
On má na starosti pouze svou knihu a může se na ni soustředit; nakladatelství má v nabídce stovky knih a není v jeho možnostech se každé věnovat individuálně a zároveň dlouhodobě a systematicky. Necílená reklama (metro, lavičky, letáky, billboardy) je však vhodná jen pro knihy s nejširším záběrem a největším prodejním potenciálem.
Již několikrát jsem se setkal s tím, že autor hledal někoho, kdo za něj všechno, co je spojené s propagací, udělá – za peníze. Jenže česky psaná kniha je většinou kost, na které není dost masa pro celou smečku psů. Aby se takový marketér uživil, musel by si brát velké procento ze zisku a propagovat mnoho desítek knih najednou. Stejně jako nakladatelství, nebyl by pak schopen každé jednotlivé knize věnovat individuální pozornost, a tudíž by jeho práce za moc nestála. Čím více knih by si nabral, aby se uživil, tím méně pozornosti by každé z nich mohl věnovat. Z propagace se zkrátka nelze nijak vykoupit a nikdo jiný to za autora neudělá.
Nakladatel
Druhy nakladatelství jsme si podrobně rozebrali v kapitole 1.3.
Pokud nakladatel vydání sám zaplatí, je logické, že chce svou investici zpátky. Distributor mu ze zisku pošle jen 42 % a z toho pak nakladatel musí odečíst ještě náklady na výrobu včetně autorova honoráře. Proto autorovi posílá z prodaných knih jen pár procent.
Sice nese riziko, že se kniha neprodá a bude ve ztrátě, ale když se naopak kniha stane bestsellerem, vydělá na ní. Připomeňme, že vzdát se této možnosti bylo dobrovolným rozhodnutím autora, který upřednostnil tradiční nakladatelství.
Protože jde o nakladatelovy peníze, měl by knihu i propagovat. Protože ale propaguje tolik různých knih najednou, není jeho reklama většinou cílená, a právě tam je velký prostor pro autorovu práci.
Pokud naopak nakladatel knihu vydá na zakázku, za autorovy peníze, měly by logicky být zhotovené knihy a většina zisku z prodeje majetkem autora. Úlohou vydavatele je jen vyrobit tiskové podklady, dojednat tiskárnu a zprostředkovat za rozumnou provizi distribuci.
Podmínky vydavatelů se liší a je potřeba pečlivě hledat a srovnávat. A znát své priority. Pro někoho je důležitá nejnižší cena a procenta z prodeje, pro jiného zase spolehlivost, pečlivost či osobní přístup.
Jakmile má o knize dostatek informací, posílá nakladatel distributorům nabídku, aby mohli titul nabídnout smluvním knihkupcům a odhadnout, kolik knih si mají objednat na sklad.

Tiskárna
Dostane tiskové podklady, knihu vytiskne a sváže, nejčastěji ve vlastní knihárně. Hotové knihy dopravce rozveze do skladů distributorů, případně na další určená místa.
Na str. jsme si popsali rozdíly mezi dvěma způsoby tisku, digitálním a ofsetovým.
Čím méně kusů knihy se tiskne, tím vyšší bude výrobní cena v přepočtu na jeden kus knihy. A naopak. Zatímco při tisku 10 kusů na digitálu může výroba jednoho kusu vyjít na 250 Kč, na ofsetu při tisku 3 000 kusů může být výrobní cena stejné knihy 25 Kč
za kus.
Distributor
Knižní distributor má velké sklady, kam kniha připutuje z tiskárny a odkud se po menších částech rozváží ke knihkupcům, kteří si ji objednali. Bere ji do komise a dodavateli odesílá peníze jen za skutečně prodané knihy. Pokud si jich objedná moc a prodávají se příliš pomalu, může kdykoli část knih vrátit.
V Česku jsou tři největší distributoři: Euromedia, Pemic a Kosmas. První jmenovaný je největší (= prodává nejvíce knih). Srovnatelně velký Pemic působí zejména na Moravě. Kosmas je veřejnosti asi nejznámější, ale jeho prodeje tomu neodpovídají.
Ve zhruba 58 procentech, která si distribuční firma strhne z DPC, už je zahrnuta její marže, rozvoz do obchodů i podíl knihkupce. Proto je tato částka tak vysoká. Bude-li kniha mít doporučenou cenu 200 Kč, dostane dodavatel od distributora jen asi 84 Kč.
Knižní distributor je velká firma a uvažuje ekonomicky – smlouvy uzavírá většinou s nakladateli, jen výjimečně s jednotlivými autory. Pokud tedy autor touží po distribuci na knižní pulty, měl by si najít nakladatelství, které ho zastřeší nebo se ujistit, že některá z distribučních firem smlouvu uzavře přímo s ním. To je potřeba domluvit předem, než se začnou vyrábět tiskové podklady, protože zajistit distribuci, když jsou knihy už hotové, je v podstatě nemožné.
Nakladatel dostává po skončení každého měsíce souhrnný přehled prodejů všech jeho knih a podle něj vystaví distribuční firmě fakturu. Peníze se na jeho účtu objeví nejdříve po měsíci, po dvou nebo po čtvrt roce, což je stanoveno ve smlouvě, kterou distributor s nakladateli na počátku spolupráce uzavírá.

Knihkupec
Knihkupec má kamenný obchod, e-shop nebo obojí. Mívá smlouvu s jedním či více distributory, kteří mu knihy dodávají. Posílají mu nabídky na právě vyšlé knihy a on buď zareaguje a objedná, nebo ne.
S kým uzavře smlouvu se rozhoduje přímo knihkupec, ale může se stát, že podmínkám některého distributora nevyhoví (třeba svou velikostí nebo množstvím prodejů) a má pak menší výběr.
Knihkupec se z pohledu autora může ukázat jako nejslabší článek řetězu, pokud jde o cestu knihy na prodejní pult: Je to suverénní podnikatel a je jen na něm, 1.) zda si vůbec knihu objedná, 2.) kde knihu v obchodě vystaví a na jak dlouho a 3.) kam ji v policích zařadí potom.
Podle čeho se knihkupec rozhoduje, zda knihu objednat, či nikoli? Každý má své vlastní důvody. U knihkupce na malém městě to může být třeba znalost místních zákazníků a toho, jaký typ knih kupují. Svou roli hraje kvalita anotace a obálky, roční období (zda je pro tento typ knihy vhod­ná sezóna), ale i zcela subjektivní pocity, jako je momentální nálada.

Autor se může pokusit chování knihkupce ovlivnit například takto:
Napsat skvělou a lákavou anotaci a vytvořit atraktivní obálku, protože na jejich základě knihkupci odhadují, jak bude kniha atraktivní pro jejich zákazníky.
Předem jasně specifikovat žánr a dodržet žánrové zvyklosti.
Pomocí propagace probudit o knihu zájem veřejnosti, protože když se lidé po knize ptají, knihkupec si uvědomí, že je o ni zájem a objedná ji nebo přeřadí na viditelnější místo.

Neexistuje způsob, jak knihkupce přimět, aby si knihu objednal. Samotné využití distribuce tedy v žádném případě neznamená, že bude kniha ve všech knihkupectvích po celé republice. Od toho, aby lidé knihu chtěli a ptali se po ní, je knižní propagace (str. ) a té by se měl ujmout ten, kdo do vydání knížky investoval své finanční prostředky.
Pokud se rozhodnete vyrobit plakáty na podporu prodeje, distributor je sice schopen je knihkupcům doručit, ale těm chodí plakátků velké množství. Místa pro jejich umístění je většinou málo a oni pravděpodobně dají přednost těm, které jim vydělají nejvíce peněz nebo za jejichž umístění dostanou přímo zaplaceno.
Knihkupec knihu od distributora koupí za zhruba 70% DPC. Zatím (v roce 2019) není povinné dodržovat doporučenou cenu při prodeji na internetu a záleží jen na knihkupci, s jak nízkou marží (ziskem) se spokojí. Obchodní model některých internetových knihkupců je na nízkých maržích přímo založen, a tudíž může být kniha na internetu k dispozici za cenu jen o pár korun vyšší, než je jejich nákupka.
Můžete stanovit DPC tak vysokou, aby byla nákupní cena knihkup­ců vyšší než ta, za kterou chcete knihu přímo prodávat vy na svých stránkách – pak je ale třeba počítat s tím, že na pultech knihkupectví možná bude kniha příliš drahá, což může snížit zájem o ni.
Jestliže je kniha poškozena třeba při přepravě nebo její stránky zežloutnou působením slunečního světla, může knihkupec knihu vrátit, ale takových knih bývá zpravidla mizivé procento.

Jak cestují peníze
Peníze od koncového čtenáře putují od knihkupce přes distributora k nakladateli. Každý musí dalšímu článku v řetězu poslat hlášení a ten mu na základě toho vystaví fakturu, která má určitou splatnost. Než se tedy peníze dostanou k autorovi, trvá to zpravidla 2–5 měsíců od chvíle, kdy se kniha skutečně prodala.

Jak docílit toho, aby si čtenář knihu koupil
Když kniha dorazí do obchodu, knihkupec ji možná jako nové zboží na
čas vystaví někam, kde bude na očích. Ale vzhledem k tomu, že v Česku vychází v průměru 50 knih denně, nenechá ji tam zřejmě příliš dlouho, protože brzy přijde zase nové zboží.
V počtu 50 knih denně jsou sice započítány i učebnice a knihy, které se nedostanou do distribuce, ale i tak je to číslo relativně velké, a pokud zájem o knihu není znatelný a stálý, knihkupec výstavní místo brzy uvolní atraktivnějšímu titulu.
Jakmile není kniha vystavena, pravděpodobnost, že ji někdo náhodně objeví a koupí, klesá na minimum. Autorovým cílem je, aby čtenář vcházel do obchodu již s úmyslem ji koupit nebo se na ni přinejmenším podívat, protože se k němu dostala informace o ní a zaujala jej. Toho lze dosáhnout mnoha způsoby, které rozebírám v dalších kapitolách.
Na internetu je kniha vystavena stále. I tam ale platí, že mnohem více prodejů bude kniha mít, budou-li nakupující o titulu vědět předem, ještě než do e-shopu přijdou. Nevyplatí se spoléhat jen na to, že zaujme náhodné návštěvníky svou obálkou a anotací.
Pochopte, že pokud čtenář nemá o knize ponětí dříve, než vkročí do obchodu, je pravděpodobnost, že ji zakoupí, velice malá. Pokud o ni nedokážete vzbudit zájem, pravděpodobně pro vás budou pozdější prodeje zklamáním.

Jak stanovit DPC
DPC čili doporučená cena je částka, kterou určuje nakladatel (v případě vydání na vlastní náklady autor) a za kterou by se měla kniha prodávat. Jak jsme si ale už řekli, ne všichni ji musí dodržovat, takže na internetu bude kniha ke koupi mnohem levněji.
Při určování DPC je potřeba mít na mysli několik faktorů. (Není to ale exaktní věda a když zjistíte, že jste knihu předražili nebo podcenili, můžete cenu změnit i později).

Co hraje roli při stanovení DPC:
způsob prodeje (přímo nebo přes distribuci)
vazba knihy
počet stran (tloušťka hřbetu, ZDROJE)
atraktivita tématu
ojedinělost
kvalita
barevnost
známost a oblíbenost autora
nápaditost a originalita obálky a anotace
výrobní náklady a snaha o návratnost

Uděláte nejlépe, když si nejdříve uděláte průzkum konkurence: Vy­pište si všechny knihy, které mají tématem hodně blízko k té vaší, a u každé si napište vazbu, počet stran, barevnost, její DPC a za kolik ji lze zakoupit na internetu. Tak získáte nejlepší představu o trhu, na který se chystáte vstoupit.
Pro autory nakladatelství KLIKA jsem vytvořil jednoduchou DPC kalkulačku, odkaz na ni najdete na stránce ZDROJE.

Hlavně nezapomeňte, že cena je pouze projekcí hodnoty, jakou kni­ha pro zákazníka má (str. ). Zlevněním dosáhnete pouze toho, že bude váš zisk menší, ale výši prodejů své knihy jím neovlivníte (to už lépe funguje zdražování)
Nesnižujte cenu své knihy, raději najděte ty, kdo jsou za ni ochotni více zaplatit (ti si jí budou i více cenit).

3.2
Propagace
Tyto kapitoly jsou tou úplně nejdůležitější částí celé knihy. I kdybyste všechno udělali správně a měli v ruce dokonalý produkt, musíte ho nejdříve dostat k lidem, aby to někdo ocenil.
Většina autorů by chtěla jen psát, nechtějí se stát i marketéry. Jenže pokud nedosáhnete toho, aby se o knize čtenáři dozvěděli a chtěli si ji přečíst, pak popíráte smysl všeho, co jste do té doby udělali.
V této kapitole vám nejdřív vysvětlím, že propagace není vůbec nic složitého a že bude přesně taková, jakou si ji uděláte, a také že autory oblíbená věta, že se nechtějí někam cpát, vychází z nepochopení jejich vlastní úlohy coby stvořitele knihy.
Nejdříve se soustředíme na klíčové principy. Ukážu vám, že to nejlepší, co pro svou knihu můžete udělat je být z ní nadšeni, a řeknu vám, jak se do tohoto stavu dostat přirozenou cestou. Pokud jste to nezaznamenali i beze mne, zjistíte, že z hlediska možností a jejich dostupnosti žijete v té nejúžasnější době v lidské historii. Na to, abyste se tyto možnosti naučili využívat, však potřebujete čas – a já vám dám pár tipů, jak ho najít. Vysvětlím vám, proč je v propagaci podstatná pravidelnost a proč byste za úspěch knihy měli cítit osobní zodpovědnost. Poradím vám též jak překonat prvotní rezistenci, kdy něco podvědomě odkládáte, protože je to nové a nevíte, jak na to.
Ve druhé části poznáte, jak propagace knihy funguje v praxi: Seznámíme se s životním cyklem knihy a s tím, jak důležitá je její kvalita a zá­ze­mí, které jí vytvoříte. Vysvětlím vám, proč psát pro všechny je neho­rázné hazardování s vlastními prostředky i nadšením a proč je nalezení správné cílové skupiny ve vašem nejlepším zájmu, i když jste se tomu možná až dosud úspěšně bránili. A samozřejmě vám řeknu, jak na to.
Pak vám ukážu, že vlastní čtenářskou komunitu vůbec nemusíte budovat, protože už možná existuje, a pokud znáte svou cílovku, můžete si nalezením gatekeepera ušetřit obrovské množství práce. Rozebereme si typy komunit podle toho, jakým způsobem v nich proudí komunikace a dám vám pár praktických vodítek pro případ, že chcete začít používat jeden z nejužitečnějších marketingových nástrojů – e-mail.
Tato kapitola má být především praktická, a tak se podíváme na přehled toho, co můžete ve své propagační půlhodince dělat. Potom se pustíme do přehledu praktických kroků, které je dobré provést hned na začátku. Představím vám koncept strategického sobectví a jeho výhody a pak se pustím do popisu nástrojů, které lze v propagaci použít: Web, miniaturní obchod, blog, recenze a reference, sociální sítě a nástroj ze všech nejsilnější – sebevzdělávání a jeho zdroje, a to jak ty bezplatné, tak placené.
Poté se podíváme na techniky a nástroje pokročilejší: Internet je dnes ještě magičtější místo než dříve. Spoustu věcí může udělat za vás, automaticky, a s AI překladači je dostupný komukoli i globální outsourcing.
Ukážeme si, jak moc je důležité měřit své výsledky a sledovat svá čísla a jaký nástroj k tomu použít. Naučím vás testovat a vybrat variantu, která bude na čtenáře nejvíce zabírat. Vysvětlím vám, jak snadné
a užitečné je natočit ke knize video, řekneme si něco i o webinářích a au­tomatizaci a nezapomenu ani na placené nástroje, jako je reklama a remarketing.
Masivní rozvoj AI, který začal v roce 2022, hned od počátku nevídaným způsobem mění fungování celých oborů a do našeho se zapsal opravdu nesmazatelně. Právě AI a to, co nám může nabídnout jako autorům, bylo důvodem k prvnímu rozšíření a aktualizaci této knihy.
Na závěr této části vám prozradím svůj tajný tip, díky kterému už nikdy neztratíte dobrý nápad jen proto, že jste si ho nezapsali.
Závěrečná část je doslova akční: Protože možností představených v knize je příliš mnoho, shrnul jsem to nejpodstatnější, co byste měli při propagaci knihy na začátku provést a naodkazoval je na stránky, kde tyto nástroje a techniky popisuji podrobně.
Nakonec vám na příbězích pěti fiktivních autorů ukážu, jak vypadá cesta k úspěšné knize v praxi.

3.2.1 Principy a základy propagace

Co to vlastně znamená?
Propagace je cokoli, co děláte pro to, aby se o vaší knize do­zvě­děli čtenáři.
O tom, že píšete knihu, neví nikdo, komu jste to neřekli. O tom, že ji vydáváte, jakbysmet.
Lidé většinou nechodí do knihkupectví, aby tam strávili několik hodin a prohlédli si všechny knihy, které jsou v regálech. Většinou buď cíleně hledají konkrétní knihu, nebo mají alespoň přibližnou před­stavu, co by chtěli koupit.
Spoléhat se jen na náhodné prodeje zákazníkům, kteří zázrakem najdou mezi stovkami knih právě tu vaši a přestože o ní nikdy neslyšeli, rovnou ji koupí je podobné, jako zkoušet lovit ryby tak, že do vody náhodně spouštíte vědro na laně.
Nebylo by vám líto, že jste na něčem intenzivně možná roky pracovali, nejspíš v tom utopili pár desítek tisíc, a pak by se vaše dílo ne­dostalo k lidem?
Dopsat a vydat knihu a nepropagovat ji je jako zplodit dítě a po narození ho pohodit v lese. Zatímco své dítě v lese pohodí jen duševně vyšinutý jedinec, pohození knihy žádnou výjimkou není. Tím větší výhodu má ale autor, který propagaci čas věnuje. Je odměněn tím, že se jeho kniha prodává, lidé ji čtou a chválí, povídají si o ní, píší a natáčejí recenze a navzájem si ji doporučují.
Dobré zboží se chválí samo je z velké části mýtus. Aby mohlo toto pravidlo fungovat, musí nejdříve dojít ke dvěma věcem: Budoucí uživatel se musí o zboží nejdřív dozvědět a poté s ním mít pozitivní zkušenost. Pak se teprve o svou pozitivní zkušenost (možná) podělí s okolím a tehdy se vaše dobré zboží chválí samo, tedy bez vás. Ale první dva kroky musíte udělat vy.

Existuje množství dobrých knih, které ve skladu zapadaly prachem, protože nebyly propagovány, a také stovky mizerně napsaných knih, které se vyprodaly, protože jejich autoři se naučili být dobrými marketéry.

Ano, naučili. Nikdo se marketérem nerodí a neexistuje ani žádný vrozený talent. Dá se to naučit jako cokoli jiného.

Já se nechci nikam cpát
Jedna z nejčastějších námitek, proč lidé nepropagují svou knihu, zní možná ušlechtile a skromně. Jenže se za ní skrývá jen nepochopení toho, co je to vlastně vydání knihy.
Nejde o návratnost vložených prostředků. Jde o to, zda bude to, že jste knihu vydali, jen výkřik do tmy, nebo zda knize vtisknete její skutečný smysl.
Vrátím se ke své analogii s rodičovstvím. Pár přivede na svět děťátko. Je chtěné a dokonce na něm několik měsíců cíleně pracovali (jako vy na vydání). Ale pak o něj ztratí zájem. Už to není taková zábava, jako jeho plození. Nenaučí ho chodit, mluvit, orientovat se ve společnosti, prosadit se, nedají ho do školy, nenaučí ho prezentovat sebe sama a žít v současném světě, být úspěšný. Později se ale velmi diví, že jejich dítko tohle všechno nezvládá jaksi samo od sebe.
Co byste takovým rodičům řekli? „Neměli jste si ho pořizovat. Nedivte se, když mu nedáváte potřebnou péči.“
Když si pořídíte dítě, nejde už jen o vás. Vzali jste na sebe břímě, že se o dítě dalších 18 let budete starat. Když se mu budou dít křivdy nebo bude v nesnázích, budete za ním stát a pomáhat mu. Dali jste mu život a máte zodpovědnost za to, jak ho připravíte na dospělost.
Je vám jasné, kam mířím: Jediný rozdíl je, že kniha není živá a když ji zanedbáte, nebude vám nikdo vyčítat, že jste mizerný rodič. Ale zahodili byste tím kus vlastního života, který jste věnovali psaní, a další kus, který jste věnovali vydělávání či shánění peněz na vydání (protože ať jste sehnali peníze jakkoli, pravděpodobně to nebylo jen lusknutím prstů a nějaký čas a práci vás to stálo). To by měl být váš motor – touha zúročit všechno úsilí a dát mu skutečný význam. A dát smysl knize. Ten jí nedáváte v okamžiku, kdy ji vydáte, ale teprve tehdy, kdy ji někdo otevře a začne číst.
Když budete dostatečně nakažliví ve svém nadšení, zřejmě časem nakazíte další lidi, kteří vám pomohou a budou o knize dál mluvit. Ale začít musíte vy. Ano, jste autor, a u některých věcí budete osobně – někdy je třeba dát knize tvář. Ale sami rozhodujete, do jaké míry.
Často slýchám: „Mě baví psát, to ostatní už ne.“ Tomu rozumím.Mě také baví už samotný proces focení. Ale kdyby to stačilo, nebudu potřebovat žádný výstup. Mohl bych jen cvakat naprázdno a radovat se z procesu.
Pokud byste knihu psali jen pro sebe a samotné potěšení z psaní, a na tom, aby se skutečně dostala mezi lidi, byste nebyli ochotni pracovat, jaký by mělo smysl ji vůbec vydávat?
Přidám ještě jeden úhel pohledu: Představte si, že byste měli lék na chorobu, ale nikomu byste o něm neřekli, protože se nechcete nikam cpát. Pak je to prohra nejen vaše, ale i pro pacienta…
I vaše kniha je na něco lékem. Na nudu, na hledání skvělého receptu v případě kuchařky, v případě mých vodáckých knih na zimu, kdy se na vodu moc jezdit nedá, nebo lékem na chaos v oblasti vydávání a propagace knih jako tato kniha. Co kdybych se nechtěl nikam cpát a nedostal ji k vám?
Nešel jsem „s kůží na trh“ jen kvůli sobě, ale hlavně, abych pomohl začínajícím autorům… Máte-li něco skvělého, máte i zodpovědnost dostat to k „pacientům“.

Co na to příroda?
Podívejme se na samotný argument já se nechci nikam cpát z evolučního hlediska.
Příroda nechává všechny jedince s tímto přístupem zemřít. Pokud se nikam necpe zvíře, znamená to, že se neporve o potravu a zemře hlady nebo neuživí své potomky. Nebo že se nestane alfa samcem ve smečce, nebude mít přístup k samicím a jeho rod vymře.
Žijíce v nadbytku, jsme zpohodlnělí. Jídla máme spoustu na dosah ruky, nějakého partnera najdeme vždycky, na spoustu věcí máme zákonem dané automatické právo, zkrátka hladce přežijeme, i když neděláme skoro nic, nemáme ambice, nikam se necpeme. Degenerujeme na tvora, který by v přírodě nepřežil ani týden.
Ať se vám to líbí nebo ne, argument nechci se nikam cpát je úpadek z pohodlnosti. Pokud máte společnosti co nabídnout – třeba skvělou knížku – měli byste se naučit, jak přitáhnout pozornost těch, pro které je určena, abyste je mohli obohatit.
Jinde ve světě, typické je to například v USA, lidé nemají problém se prosazovat. V nás přetrvává stále ještě památka na to, jak nás léta komunisté učili držet hlavu dole, nevyčnívat, splynout s masou. Až jsme se to naučili považovat za ctnost.
Skutečnost je ale jiná. Když propagujete svou knihu, nejednáte na něčí úkor. Neznamená to, že se snažíte být slavní. Znamená to, že jste na rozdíl od mnoha jiných dokázali vytvořit pro společnost nějakou hodnotu a tu se jí snažíte předat, aby z ní něco měli i ostatní.
Pokud za svou knihou stojíte a propagujete ji, obohacujete svět o myšlenky, fantazie a esenci jedinečné mysli, která tu ještě nikdy nebyla a která se už nikdy nenarodí. Co kdyby si své jedinečné texty nechal pro sebe Bradbury, London, Shakespeare, Kerouac či Aldiss?
I pro mne byl kdysi marketing sprosté slovo. Ale věděl jsem, že to tak nesmí zůstat, jinak mé knihy nebude nikdo číst. Bylo mi líto úsilí a času, které jsem do jejich stvoření vložil a také jsem byl nadšený z toho, co se mi povedlo stvořit. A nadšení – to je ten nejlepší motor ze všech.

Nadšení
Proč jste se do psaní pustili? Proč jste se pak rozhodli nenechat hotové dílko v šuplíku a hodláte investovat desítky tisíc do jeho rozmnožení, aby ho mohli číst další lidé?
Zřejmě máte radost z toho, co jste vytvořili a chcete to sdílet se svě­tem. Co bylo vaším přáním, které stálo na začátku? Smět se chlubit, že jste autorem knihy, nebo napsat knihu, kterou budou lidé číst?
V mém případě stála na začátku touha doplnit vodáckou knihovničku čtivými a vtipnými knihami, kterých obsahovala na můj vkus málo. Nadšení pro tento nápad mě přimělo jezdit po celé republice a vylepovat plakátky po vodáckých kempech, když jsem sháněl další vodácké psavce. Nadšení mě přimělo vytáhnout z vlastní kapsy desítky tisíc, když se sešlo prvních patnáct povídek, nakoupit ceny pro vítězné autory a zaplatit výrobu. O propagaci jsem nevěděl vůbec nic. Ale bylo to právě nadšení, co mě donutilo ji studovat a zkoušet, ve slepých uličkách se otočit a pokračovat jinudy, hlavně pořád dál, vytrvat a nevzdávat to.
Z povídek, které se u mě scházejí, jsem nadšený dodnes. Jsem jejich prvním čtenářem a knihy, které už jsme vydali, si čtu znovu a znovu, bavím se při tom a chci, aby potěšily co nejvíc lidí. Proto je propaguji, i když občas přesně nevím, co bych měl právě v té chvíli dělat. Prostě zapnu stopky a ono mě něco napadne. Hlavně se nevymlouvat.
Pokaždé, když někdo přijde a knihy nám pochválí, zatetelím se uvnitř hrdostí na všechny, kdo mi je pomáhají psát. A to jen posílí mé nadšení a vůli věnovat se propagaci pravidelně i ve dnech, kdy se mi do toho nechce.
Buďte hrdí. Podařilo se vám něco, co naprostá většina lidí nedokáže. Napsat knihu. Než ji pustíte ven, vylaďte ji tak, že už na ní nebude mož­né nic zlepšit – tak, abyste z ní byli nadšeni. Všechno vám pak půjde líp. Budete mít dost sebevědomí posílat knihu na recenze, snáze se do­nu­títe k propagaci a vaše nadšení se bude přenášet na vaše čtenáře.
Čím víc jste nadšeni, tím je propagace snazší. Koneckonců, doba, ve které žijeme, dělá všechno pro to, aby nám náš úděl ulehčila.

Úžasná doba
Jste-li nadšeni z toho, co jste vytvořili a máte internet, máte také všechno, co potřebujete k propagaci knihy. Nepotřebujete peníze a nepotřebujete ani oficiální vzdělání v marketingu. To, co se o marketingu učilo před deseti lety na školách, je už dnes stejně z větší části nepoužitelný pravěk. Všechno se naučíte cestou a návody najdete na internetu – blo­gy, videa, kurzy (str. ).
Před mnoha lety zvítězil v oblasti propagace takzvaný obsahový marketing. To znamená, že kdo něčemu rozumí, začne to zdarma učit os­tatní a tím propaguje i svou osobu nebo byznys.
Internet poskytuje nejen vzdělání v celé škále oborů, ale také neuvěřitelné množství nástrojů zdarma. S jejich pomocí můžete dostávat upozornění na vše, co vás zajímá (Google Alerts), můžete mít své soubory dostupné odkudkoli (Google Disk), mít dokonce odkudkoli přístupný svůj domácí počítač (TeamViewer), hromadně rozesílat e-maily (MailChimp), postavit si stránky bez jakýchkoli technických znalostí (Wix), vložit na ně vlastní malý obchod (Ecwid, SimpleShop), analyzovat, jak se přesně na vašich stránkách návštěvníci pohybují (Google Analytics) a mnoho dalšího. Dokonce lze mezi sebou služby integrovat a podmínit akci jedné aplikace tím, že se něco stane v jiné (IFTTT, Zapier, Make): Automatizovat.
A co víc: Máte již k dispozici volně dostupné umělé inteligence (AI), které dokáží udělat spoustu věcí za vás, a to za zlomek času: Navrhnout vám obálku, cílovku, napsat za vás anotaci, dát vám tipy na propagaci a dokonce za vás vytvořit špičkovou obálku nebo prodejní text na web. Možná nejsou všechny úplně zadarmo, ale dokáží ušetřit to nejcennější, co máte – váš čas a nervy. Nežijte v době minulé, prokážete si velkou službu!
Nikdy v historii neměl žádný autor tak široké možnosti propagace své knihy, a to všechno navíc zadarmo a z pohodlí domova. Přesto se najde dost autorů, kteří tyto možnosti vůbec nevyužívají.
Tím snadněji se prosadíte se svou knihou vy, když nebudete líní udě­lat si čas, prozkoumáte nabízející se možnosti a pak tyto páky vy­užijete.

Čas
Někteří autoři se vymlouvají, že na propagaci nemají čas. Ale říkají tím jen to, že pro ně snaha dostat knihu ke čtenářům zatím nemá dost velkou prioritu.
Jak jsem už psal v kapitole o strachu a domnělých překážkách, volný čas neexistuje. Všichni máme jen 24 hodin denně a jediný rozdíl je, jak s časem nakládáme. Být neustále busy není nic úctyhodného. Ten, kdo stále jen nestíhá a nemá čas, pouze neumí s časem efektivně zacházet. Neumí si určit priority.
Většina lidí si dokonce nenajde ani čas se nad tím zamyslet. Připomínají dřevorubce, který vyrazí do lesa s tupou pilou, pižlá strom 8 hodin a kvůli tomu nemá čas skočit si domů pro brousek, který by jeho práci zkrátil na třetinu. Musí přece řezat a jde to pomalu.
Chcete-li svou knihu dostat ke čtenářům, budete jim o ní muset říct, jinými slovy – pravidelně ji propagovat. A nějaký čas to stát bude. Taková jsou fakta.
Čas na propagaci knih si budete muset cíleně vytvořit. Nelze se spoléhat na to, že vám nějaký volný čas zbude. V 95 % případů nezbude. Pokud máte každý den už teď nacpaný k prasknutí, budete svůj program muset trochu změnit. Ušetřit vědomě pět minut tady a deset minut támhle, možná si odpustit nějaký rituálek, kdy časem plýtváte, možná přijít na to, jak být v práci efektivnější a jít domů dřív nebo naopak využít mrtvých chvil k plánování toho, co dnes v rámci propagace podniknete. Když si něco naplánujete předem, jde vám to pak mnohem rychleji od ruky.
Nejlepší je plánovat alespoň den předem. Práce přitom neleží těsně před vámi, takže si snadněji dáte za úkol ty odvážnější a efektivnější, než ty pohodlné a snadné. A druhý den můžete začít pracovat od prvního okamžiku, aniž byste předtím přemýšleli, co vlastně budete dělat. Vždy si na začátku plánování položte otázku: „Co by mě nejvíce posunulo směrem k mému cíli?“ Tím začněte.
Máte-li času opravdu málo a další se vám nedaří najít, budete muset zvýšit efektivitu, abyste stihli více práce za méně času. K tomu je výbornou pomůckou takzvané Paretovo pravidlo 80/20; odkazy na články o něm najdete na str. ZDROJE.
Jakkoli krátký ale bude váš čas na propagaci, vždy je tím úplně nejdůležitějším faktorem konzistence.

Konzistence
Nejbližšími českými ekvivalenty slova konzistence v tom smyslu, jak ho míním, jsou pravidelnost a vytrvalost, když knihu propagujete. Techniky propagace totiž nejlépe fungují, když se vzájemně doplňují a podporují.
Také se vám stalo, že jste o něčem v krátké době slyšeli už potřetí a řekli jste si „O tom všichni mluví, na to se musím podívat“? Právě to je výsledek kumulativního efektu propagace. Až uvidí čtenář v jednom měsíci pozitivní recenzi na YouTube, přečte si zmínku ve skupině na Facebooku a ještě před ním knihu pochválí kamarád, možná si z vaší stránky stáhne ukázky z knihy, ty vzbudí jeho zvědavost a on se půjde po knize podívat do obchodu.
Aby k tomu mohlo dojít, je ale nejdřív třeba najít někoho, kdo re­cenzi natočí, infiltrovat facebookové skupiny, které s tématem vaší knihy souvisejí a postavit si alespoň jednoduchou webovou stránku s ukáz­kami ke stažení.
Pokud budete vytrvalí, bude to celkem snadné. Určíte-li si tři půlhodiny týdně, je to 1,5 hodiny krát 52 týdnů, tedy 78 hodin času ročně. Za 78 hodin se dá udělat spousta práce, zvláště když plánujete předem a pak díky tomu využíváte vyhrazený čas na maximum.
A právě proto, že je tento čas rovnoměrně rozdělen do celého roku a pokaždé děláte něco trošku jiného, lze dosáhnout toho, že informace zasáhne cílového čtenáře v krátké době několikrát z různých stran. Zaujmete ho rozhodně s větší pravděpodobností, než kdyby se před ním mihla jen jedna zmínka.
Lekli jste se toho, že byste měli dělat pokaždé něco jiného, a přitom vás nenapadá ani program na první půlhodinku? Žádné obavy, dám vám náměty (str. ). Hlavní je tento čas dodržet, a to je zcela na vás.

Zodpovědnost
Jediným člověkem, který má zodpovědnost za to, jak moc se kniha rozšíří, jste vy. Jste své knize rodičem, ale také advokátem. A nejlepším přítelem. Bez vás se o její existenci nikdo nedozví.
Převzít zodpovědnost znamená především na nic se nevymlouvat. Nemyslím směrem k ostatním – to je samozřejmost, protože když svou knihu zazdíte, většině lidí to bude úplně jedno. Jakoukoli výmluvu vyslovíte, adresujete ji především sobě. Není pravda, že knihy se neprodávají. Neprodávají se pouze knihy těch autorů, kteří své knihy propagují málo, nepravidelně anebo to nedělají vůbec. Není pravda, že na to nemáte čas. Prostě jste si ho neudělali. Není pravda, že nemáte pevnou vůli a vytrvalost – kdybyste je neměli, nedokázali byste dokončit knihu.
Ať vám život do cesty postaví jakékoli překážky, konečná zodpovědnost za osud knihy je vždy jen na vás.
Nepřejte si, aby byly překážky menší. Přejte si, abyste vy byli větší než ony.

Když já si nerozumím s internetem
Jaké by to bylo, žít na Divokém západě a neumět jezdit na koni nebo střílet? Jaké by to bylo, žít dnes v USA a nemít řidičský průkaz? Ne­-
bo žít v oblasti častých záplav a neumět plavat, žít v Číně a neumět
čín­sky?
Pokud si nerozumíte s internetem, znamená to, že jste se nesnažili dost. S internetem zacházejí pětileté děti a základy se naučí i devadesátiletá babička – pokud má dostatečnou motivaci. To, že s ním neumíte zacházet dnes, neříká nic o tom, jak to bude za měsíc či za rok. Potřebujete jen chtít se to naučit. Prvním učitelem může být váš vnuk nebo syn. Pak už si najdete návody i na všechno ostatní.
Neumět dnes s internetem je tak chatrná výmluva, že si v této kni­ze víc prostoru nezaslouží.

Prvotní rezistence
Většinou je nejtěžší udělat první krok. Skoro všechno je snazší, když to děláte podruhé či potřetí, a podesáté už na to někdy ani nemusíte myslet. Někdy vás bude brzdit také to, že vlastně nevíte, co byste měli dělat.
Já tento problém řeším tak, že si zkrátka nedám jinou možnost. Když přijde čas mé půlhodinky, začnu, ať už mám představu, co budu dělat, nebo ne. Zapnu si online stopky toggl.com (čímž je většinou hotova ta nejnáročnější práce – donutit se začít) a od té chvíle pro mne existují jen dvě možnosti: Buď něco dělat, anebo sedět, zírat na monitor a přemýšlet, co budu dělat.
Funguje to výborně. Ještě nikdy jsem nevydržel jen tak zírat déle než tři minuty. Nakonec mě vždycky něco napadne. Dokonce se velmi často přiblíží konec půlhodinky a já ještě zdaleka nemám hotovo.

Pomůcky a studium
Jste-li v něčem nováčci, mohou vám začátky značně usnadnit pomůcky, které vás budou inspirovat a učit, co a jak máte dělat. Nakupte nebo si vypůjčte v knihovně odborné knihy, které se týkají propagace a marketingu. Přečtěte si všechny eBooky, které na toto téma najdete na internetu. Absolvujte nějaký kurz a pište si poznámky. Spřátelte se s dalším autorem a zjistěte, kde se učil on a jaké má zkušenosti. Čtěte na toto téma blogy a sledujte videa. S novými AI překladači jsou vám dostupné i studijní materiály v angličtině, a těch je ještě nesrovnatelně více.
Díky vzdělání, které si sami doplníte, můžete knihy vydávat levněji a propagovat chytřeji a efektivněji. Můžete mít lepší obálky, najít spoustu programů, které vám práci usnadní a dělat méně chyb. Když se vrátím ke svému přirovnání s dřevorubcem a tupou pilou, můžeme říci, že vzdělání je ekvivalentem naostření pily před řezáním. Je to ta nejlepší investice, jakou můžete v životě učinit.

3.2.2 Propagace v praxi

Propagační cyklus
Načasování propagace se řídí životním cyklem knihy. Ten bych rozdělil na čtyři části – před vydáním, během vydání, období, kdy je kniha ještě celkem čerstvá a období, kdy už je na trhu dlouho. Na obrázku na příští stránce jsou poslední tři reprezentovány posledním řádkem ikon, všechny čtyři předchozí řádky řadím do první fáze. Ta je totiž nejdůležitější.
S propagací byste měli začít ještě před vydáním a pokračovat další tři roky po něm. V případě, že vydáváte knihu každé dva roky jako já, tedy propagace nekončí nikdy, trvá, dokud neskončíte s vydáváním a nemáte vyprodáno.
Jak jsme si řekli v kapitole o konzistenci, pokud chcete, aby byla propagace účinná a výsledky viditelné, považuji za propagační minimum dvě, lépe tři půlhodiny týdně. Ale bude-li to půlhodina denně, bude to na výsledcích mnohem více vidět. Kratší časové úseky jako zmiňované půlhodiny mají větší šanci vejít se do vašeho denního rozvrhu, ale hlavně, snadněji se stanou zvykem, a to je přesně to, co potřebujete.

Kvalita knihy
Propagace začíná již tím, že si s knihou dáte velkou práci předtím, než ji pošlete do tisku: Kolik pozornosti jste věnovali psaní a autorským opravám, jak skvělou máte obálku a anotaci nebo jak kvalitního najdete korektora. Ušetří vám to spoustu času a energie. Když to neuděláte, v budoucnu se nadřete, výsledky přitom budou skličující a propagace vás zřejmě brzy omrzí.
Lze tomu předejít. Prodejním zbraním knihy se podrobně věnuji ve videotréninku X-Faktor knihy, který vám srozumitelným způsobem osvětlí, jakou roli hrají jednotlivé ‚prodejní zbraně‘ knihy v jejím prodeji a na co byste se měli při přípravě na propagaci soustředit nejvíc.
Naopak, věnujete-li knize náležitou péči a vytvoříte ten nejlepší možný produkt, spoustu práce za vás udělají druzí; většina recenzentů, kterým knihu pošlete, ji pochválí, čtenáři si ji budou navzájem doporučovat a mluvit o ní v diskusích a snáze také přesvědčíte ke spolupráci gatekeepery (str. ). Při její propagaci si budete moci dovolit odvážnější tvrzení, například ve videu. Pokud byste vychválili knihu, která příliš dobrá není, vzbudíte pouze chvilkový zájem – potom si to čtenáři mezi sebou řeknou a pro další knihu abyste volili pseudonym. Kvalita knihy má při propagaci trvalý pákový efekt.

Zázemí
Kniha potřebuje mít své zázemí. Ten, kdo o ní hledá informace, by je měl nalézt snadno a ihned; chce-li si přečíst ukázky, měly by být ke stažení a tak dobré, aby po jejich přečtení zatoužil knihu si koupit; měli byste být schopni komukoli zaslat reprezentativní nabídku kni­hy (třeba recenzentům a zájemcům o odběr více kusů). Zaznamenejte titul do knižních databází, natočte videotrailer.
Některé z těchto aktivit mohou prodeji pomáhat přímo, jiné ne, ale svou úlohu v úspěšném prodeji knihy mají všechny.

Počátek propagace
S propagací knihy začínejte alespoň půl roku předem. Co nejdříve vytvořte nebo nechte vyrobit obálku, abyste mohli udělat 3D model knihy a začít jej používat při předběžné propagaci. Budete-li váhat mezi více variantami, zapojte své okolí a poraďte se s budoucími čtenáři a dalšími lidmi (str. ).
O knize se začněte zmiňovat již pár měsíců před vydáním, ale než začnete cokoli provádět prakticky, ujistěte se, že máte jasno ohledně cílové skupiny (str. ) a máte plán. Chaotické kroky, které se vzájemně ne­doplňují a nepodporují, výkřiky do tmy, nefungují. Potřebujete vědět, komu chcete knihu nabízet a proč by ho měla zajímat, kde ho najdete a jak mu o ní řeknete, aby ji chtěl koupit. Vůbec nic nezkazíte, když budete celý první měsíc pouze promýšlet svůj plán a dělat si poznámky.
Přípravu na launch knihy a časovou osu propagace před vydáním popisuji podrobně v tréninku Start knihy.
Jako jistou formu marketingu lze chápat i crowdfundingovou kampaň, která vám ukáže, jak dobře dokážete oslovit ty správné lidi.

Křest knihy
Než bude kniha vyrobena, naplánujte si křest. Vytipujte několik vhodných míst s ohledem na účast (lépe mít přeplněno, než poloprázdno); křest knihy lze udělat v klubu, odděleném salonku restaurace, v knihovně, literární kavárně nebo třeba v blízkém knihkupectví. Pamatujte, že lidé zapomenou, když je pohostíte, záleží hlavně na tom, jak se tam budou cítit a bavit – raději si dejte práci s vymýšlením programu, než abyste kupovali sud piva a zařizovali pohoštění. Pozvánky na křest si vyrobíte v Canva (ZDROJE), Wordu nebo MS Publisheru.
Pro mě není křest oslavou knihy nebo sebe a místem pro její propagaci a prodej. Vidím ho především jako jednu z mála akcí v životě autora, kde lze získat nějaký obrazový materiál, který se bude při propagaci používat ještě za mnoho let. Na křtu chci proto mít plno, i kdyby to znamenalo jej udělat v menších prostorách, určitě tam chci mít co nejvíce lidí, kteří fotí a alespoň jednoho fotografa, který to umí a má oko. Seženu-li i někoho s videokamerou, výborně. Přihlížím k tomuto účelu i při výběru prostor: Chci prostředí útulné a fotogenické, pokud možno s dostatkem světla.
Samozřejmě se kromě těch, kteří se na knize podíleli, snažím poz­vat i lidi, kteří by mohli knize pomoci, jako novináře, vytipované gatekeepery nebo spřátelené autory, ale pokud by hrozilo, že mi nepřijde dost lidí, pozvu i kamarády a známé, aby prostor na fotkách vy­padal plný.
Knihu můžete uvést sami, ale může ji uvádět i někdo jiný. Kniha mívá svého kmotra, který ji pokřtí, můžete si přizvat jako zpestření své známé muzikanty, na závěr křtu je vhodné udělat autogramiádu a mít knihy připravené k prodeji.

Výzva (sepište si odpovědi):
Které lidi byste pozvali na svůj křest a proč?
Kdo by vám jej mohl zdokumentovat fotograficky? Kdo by mohl natočit videozáznam?
Jaký prostor by byl nejvhodnější? Vytipujte tři místa ve svém okolí.
Víte, pro koho píšete?
Abyste věděli, kam napřít své síly a jakým způsobem knihu propagovat, musíte znát svého ideálního čtenáře, jinak budete plýtvat energií, časem a prostředky na lidi, kteří by si vaši knihu nikdy nekoupili. Když cílíte na ty správné lidi, koupí si vaši knihu mnohem větší počet z těch, kdo se o ní dozvěděli (tzv. míra konverze); to pro vás znamená méně úsilí při stejném výsledku, nebo lepší prodeje při stejném úsilí.
Vědecká kniha není pro děti a kuchařku si asi nekoupí vytížený podnikatel. Ani každá beletrie není pro všechny. Je ve vašem nejlepším zájmu svého ideálního zákazníka znát a vědět, kde ho najít, stejně jako musíte znát adresu, když chcete poslat dopis či e-mail, nebo jako musíte vidět cíl, když se do něj chcete trefit. Jinak by se mohlo stát, že zaměříte svou propagaci směrem, kde skoro žádní potenciální zákazníci nejsou a utratíte čas nebo peníze s nulovým efektem. Také by vás to velmi demotivovalo ve vaší snaze, což je pro úspěch knihy to nejhorší.
S nějakou představou o cílovém čtenáři jste svou knihu už psali. Zkuste ho popsat tak konkrétně, jak to jen jde: Je spíš mladý, nebo starý? Jaké má zájmy? Proč by ho vaše kniha měla zajímat? (Pokud to nevíte vy, jak to má vědět on?)
Každá kniha je obrazně řečeno na něco lékem. Klíčem je udělat si její analýzu a zjistit, na co to vlastně máte lék. A potom vytipovat druh ‚pacientů‘, kterým váš lék pomůže nejvíce.
Sepište si profil svého ideálního čtenáře. Miluje hlavní postava svého psa a příběh je kolem toho postaven? Pak se bude kniha líbit milovníkům psů. Trpí hlavní postava nějakou závažnou chorobou? Pak byste mohli čtenáře najít v okruhu lidí se stejným problémem a v jejich okolí. A tak dále. Analyzujte svou knihu, vytipujte okruh zákazníků a svou představu v průběhu času opravujte podle toho, jaká bude realita. Může se stát, že časem zjistíte, že jste se ve svém původním odhadu mýlili. To je v pořádku. Netrvejte na něm, přijměte nové výsledky a přehodnoťte dosavadní strategii.
Svou představu postupně zpřesňujte: Sdružují se vaši čtenáři v nějakých spolcích? Jaká sledují média a servery, jaké používají sociální sítě? Odkud čerpají informace? Přistupují na internet spíše ze stolního počítače, nebo z mobilních zařízení?
Naučte se myslet jako oni. Sledujte stejné stránky a časopisy, pohybujte se ve stejných kruzích. Přitom objevíte další místa, na která se později zaměříte. Udělejte si jejich seznam. Buďte vidět, odpovídejte jim na dotazy, diskutujte, dávejte na sociální sítě zajímavý obsah a po­kládejte jim otázky. Zjistěte, jaké mají starosti, nebo třeba jaké technologie používají.
Většina autorů má strach, aby o nějakého čtenáře nepřišli tím, že nebude charakteristice vyhovovat. Proto říkají, že „se to nedá takhle říct“ a že je „čtou všichni“. Možná je to pravda, ale mezi těmi všemi je skupinka těch, u koho je největší pravděpodobnost, že knihu koupí, že z ní budou nadšeni, že se zapojí do vaší komunity a budou slávu vaší knihy šířit dál. To jsou čtenáři, o které vám jde, ke kterým se budete obracet, to jsou ti, kteří budou vaším rodinným zlatem. Na ty jediné se vám možná vyplatí spustit reklamu, až budou připraveni. A možná to ani nebude potřeba.
Ty ostatní, vlažnější, tak nějak nasbíráte cestou – ale potřebujete nutně vědět, kde je vaše práce nejefektivnější (Paretovo pravidlo 80/20, ZDROJE). Když vám méně práce zajistí slušné výsledky, zbu­de vám dost času na to, abyste se věnovali i těm čtenářům, kteří pro vaši tvorbu nejsou tak zapáleni. Ale budete-li sledovat svá čísla a ús­pěš­nost, nejspíš se na to nakonec vykašlete a soustředíte se na získávání dalších skalních fandů.
S hledáním cílovky ‚od nuly‘ se ale také trápit nemusíte. Může vám ji trefně navrhnout umělá inteligence na základě synopse, když víte, jak povel a vstupní data zadat, což se naučíte v kurzu Kniha jako víno.
Možná nemáte důvod, zájem, čas nebo chuť budovat vlastní komunitu. Pak pro vás bude nejsnazší najít někoho, kdo už takovou komunitu má a využít té jeho.

Výzva (sepište si odpovědi):
Jakému typu člověka by vaše kniha přinesla největší hodnotu a kdo by ji po přečtení nejvíce ocenil? Jak byste mu při osobním setkání vysvětlili, proč by si měl vaši knihu koupit? Typů takových čtenářů může být více.
Co mají tyto typy lidí společného? Popište maximálně tři hlavní cílové skupiny a charakterizujte je tak podrobně, jak to jen půjde. Pro kterou z nich bude mít vaše kniha hodnotu největší?
Tvoří lidé tohoto typu nějaké spolky? Sdružují se? Sledují ně­jaké určité médium – časopis, blog, rádio? Vypište si, jakými cestami by bylo možné k nim dostat nějakou informaci.

Dveřníci – ‚gatekeepers‘
Jestliže jste autorem jediného titulu nebo je každá vaše kniha o něčem jiném, nemá pro vás asi cenu budovat vlastní komunitu. To však ne­znamená, že si můžete dovolit střílet naslepo. Ve vaší situaci bude nejlepší najít někoho, kdo už vhodnou komunitu má, a pokusit se docílit toho, aby vás jí představil.
Potřebujete tedy nejen najít charakteristiku svého ideálního čtenáře, ale také se ujistit, že komunita, kterou jste našli, vaší představě od­povídá. Jinak byste plýtvali silami na nevhodné cíle. Pokud je to ale ta správná, dobré vztahy s někým, kdo má vliv na celou skupinu va­šich potenciálních čtenářů, vám mohou ušetřit celé měsíce intenziv­ní práce.
Jakmile si budete jisti, že jste našli tu správnou komunitu, staňte se jejím členem a nejdříve ji sledujte, abyste poznali její členy a pravidla a zvyklosti jejího fungování. Začněte si také psát poznámky, jak byste mohli být komunitě a jejímu správci užiteční.
Při snaze získat gatekeepera (‚gejtkípra‘) budete mít zřejmě jen jeden pokus. Odbudete-li přípravu, nabídnete něco z nouze a neuspějete, dalšího ideálního pravděpodobně hned tak nena­jdete.
Když od svého gatekeepera cokoli chcete, měli byste mít co nabídnout výměnou. Může to být reklama v knize, sleva, rozšíření skupiny ne­bo něco zadarmo – důležité ale je připravit si něco, co má pro danou ko­munitu nebo jejího správce cenu a o co budou mít opravdu zájem – ne­sta­čí jen říci si „mě nic jiného než sleva nenapadá, tak to zkusím s ní“.
Dveřníci však nejsou jen pro ty autory, kteří nechtějí budovat vlastní komunitu. Hotové komunity jsou skvělým zdrojem i v případě, že vlastní komunitu vytváříte – mohou být totiž rybníkem, ve kterém lovíte, a správce se může stát vaším stálým spolupracovníkem. Hlavní je neustále dbát na to, abyste ideálně vždy více dávali než brali. Takovou spolupráci má rád každý. Je to typ spolupráce, která má naději na dlouhé trvání.
Jak si řekneme v příští kapitolce, nejvlivnější dveřníci jsou ti, kteří mají na vaše potenciální čtenáře e-mailovou adresu a posílají jim pravidelně zprávy. Věnujte pozornost velikosti i aktivitě skupiny. Malá a aktivní je lepší než velká, kde se nic neděje.
Pokud se rozhodnete vybudovat vlastní komunitu, měli byste si vy­tvořit systém na získávání e-mailových adres a ovládnout základy e-mail marketingu.
Když už jsme zabrousili do oblasti komunit a sociálních sítí, pojďme si říci, co je to vlastně kontakt se čtenářem a jak si jej udržet.

Výzva (sepište si odpovědi):
Na základě svých poznámek z minulé kapitoly zkuste najít na internetu již fungující komunity, které vaší charakteristice od­povídají. V každé stravte 10 minut průzkumem: Jak je velká? Jaké jsou vztahy v komunitě a úloha správce? Jak často jsou přidávány příspěvky, jakého jsou druhu a kdo jsou nejaktivnější členové?
Které z nalezených komunit může být vaše kniha užitečná nejvíce? Co jim můžete nabídnout? Proč by měl gatekeeper vaši nabídku přijmout? Zodpovíte-li si tuto otázku předem, budete připraveni, abyste správci komunity vysvětlili výhody své nabídky, až přijde čas.
Sepište seznam argumentů, kterými by mohl gatekeeper vaši nabídku odmítnout. Jak byste měli reagovat, abyste jeho rozhodnutí změnili?

Komunita a kontakt na čtenáře
Jsou komunity volné a komunity vzájemné. Nejde o žádné oficiální označení, jde o princip, jak fungují.
Volná komunita je taková, kde množství lidí sleduje jeden zdroj informací, ale správce může příspěvek pouze zveřejnit, nemá na členy přímý kontakt a záleží na nich, zda zdroj zrovna navštíví a příspěvek uvidí, nebo ne.
Problém je, že příspěvek na Facebooku vidí jen velmi malé procento lidí, podle různých statistik 2–5 % fanoušků dané stránky. U osobního profilu je to jen nepatrně lepší. Chcete-li zvýšit dosah svého příspěvku, musíte jej podpořit placenou reklamou.
Za vzájemnou komunitu označuji takovou, kde jak člen, tak správce mohou kdykoli kontaktovat jeden druhého, což je možné pouze v případě, že mají na svůj protějšek spolehlivý kontakt. Jedi­nými spolehlivými kontakty v tomto smyslu jsou e-mailová adresa a telefonní číslo. Řekněme si něco o e-mailu, protože je to mnohem častější případ.

E-mail marketing
E-mail je i dnes stále ještě jeden z nejúčinnějších marketingových prostředků. E-mailová schránka je okno do čtenářovy domácnosti. Jistě, málokdo otevírá všechny e-maily, zvláště ví-li o nich, že jsou komerční. Pokud mu nepřinášejí nějakou hodnotu. Psát hodnotné e-maily je – překvapivě – jen otázka studia a praxe.
Rozhodnutí, že budete sbírat e-maily, obnáší promyslet si strategii a frekvenci posílání. Nemůžete se ozvat jen dvakrát ročně, protože lidé by si vás nepamatovali a odhlašovali se.
Píšete-li knihy stále pro stejnou cílovou skupinu, je e-mailový seznam tím nejefektivnějším způsobem, jak nemuset dělat stejnou práci znovu a znovu a udržet si kontakt s lidmi, které jste už svou tvorbou zaujali, takže byste o tom měli vážně uvažovat. Naopak, jste-li autory jediné knihy, s klidným vědomím to pusťte z hlavy.
Nepleťte si souhlasný e-mail marketing se spamem. První případ se od druhého odlišuje tím, že k odebírání e-mailů dal adresát souhlas a v každém e-mailu je odkaz, kterým se lze ze seznamu definitivně odhlásit. Což je mimochodem povinnost.
Abyste e-mailovou adresu získali, musíte něco nabídnout výměnou. V mém případě to jsou vzdělávací eBooky, které se dají použít jako magnet na kontakty u odborné knihy, jako je tato. Při psaní beletrie to budou nejčastěji delší ukázky nebo třeba nevydaná bonusová kapitola, případně elektronická verze již vyprodané kni­hy.
Důležité je, aby sbírání kontaktů mělo jasně vymezený účel a kontakt nebyl použit v rozporu se záměrem, s nímž vám byl svěřen. A aby byl, samozřejmě, užíván zákonně, zodpovědně a eticky.
Povězme si, jak e-mail marketing funguje.

E-mailing prakticky (a GDPR)
Přestože jej ponechávám převážně na vašem vlastním studiu, uvedu alespoň pár základních vodítek. Více informací a odkazů pak najdete na stránce ZDROJE.
Pokud jde o e-mailové adresy, nestačí je jen sbírat, musíte s lid­mi pak udržovat kontakt a budovat vztah. Rozmyslete si předem, zda na to máte trpělivost a výdrž a zda jim budete mít co posílat. Prodávat a něco nabízet totiž můžete maximálně ve zhruba 20 % mailů, jinak se vám lidé ze seznamu odhlásí. Já dokonce nabízím (prodávám) jen asi v 5 % e-mailů, kdežto 95 % mých e-mailů jsou odkazy na nové články, u nichž se snažím, aby byly maximálně přínosné, tedy měly pro lidi v mé databázi vysokou informační hodnotu. Jsem za to odměněn neobvykle nízkým počtem lidí, kteří se ze seznamů odhlašují.
Nejčastěji se uvádí, že k udržení vztahu bývá zapotřebí alespoň jeden e-mail za tři týdny. Toho je celkem snadné dosáhnout u odborných knih, u beletrie je to podstatně složitější.
Když se do e-mailingu dáte, v první řadě budete potřebovat soft­wa­re na hromadnou správu a rozesílání. Zdarma do 2 000 kon­tak­tů je MailChimp (v angličtině), odkazy na něj i na jeho alternativy najdete na stránce ZDROJE. V češtině je placený SmartEmailing, ale (obecně) jakékoli placené služby doporučuji v souvislosti s knihou užívat jako šafránu, protože jak už jsem psal, na knize většinou není dost masa pro celou smečku psů a prodeje mají sezónní výkyvy, zatímco pravidelné plat­­by ne.
S MailChimpem i SmartEmailingem dobře spolupracuje redakční systém WordPress. Pokud se rozhodnete si postavit stránky na něm, stačí si nainstalovat plugin a aplikace mezi sebou propojit po­mo­cí API klíče.
Od roku 2018 se při zacházení s osobními údaji, což jsou i e-mailové adresy, musíme řídit evropskou směrnicí GDPR. Ta stanovuje, jak máme údaje sbírat, chránit a používat a nutí nás nad zacházením s nimi zodpovědně přemýšlet. Za opravdu velké prohřešky hrozí pokuta až dva miliony Euro, aby ji pocítili i takoví giganti jako Facebook nebo Google. Jsem přesvědčen, že budete-li brát ochranu údajů vážně a dodržíte pravidla z GDPR vyplývající, nemáte se čeho bát.
Další informace o směrnici GDPR najdete opět na stránce ZDROJE. Pokud chcete začít sbírat adresy, uvažujte o zakoupení place­né­ho online kurzu GDPR či webináře s právníky na toto téma. Ty opravdu podstatné informace sice najdete i zdarma, ale jejich hledáním a studiem pravděpodobně strávíte mnohem více času.
E-mailing je velice silný nástroj, díky kterému můžete vybudovat skvělou komunitu nebo frontu zákazníků. Je to ale také dlouhodobý závazek, a má-li být užitečný, je potřeba s ním pracovat systematicky a pravidelně. Mějte to na mysli, až se budete rozhodovat, zda se do e-mail marketingu pustíte. Na druhou stranu, nemám dost slov, abych vyjádřil, jak velký posun vpřed znamenal e-mail marketing (a blog) pro mě, a rozhodně to stálo za to.
Občas se objeví i způsoby, jak sbírat kontakty a povinnostem vy­plý­vajícím ze směrnice GDPR se vyhnout.

Když pro vás kontakty někdo spravuje
Správcem vašich kontaktů může být i někdo jiný. Například Facebook nabízí, že se lidé mohou přihlásit k odběru vašich zpráv přes Messen­ger. Otevíranost takto zaslaných zpráv je obrovská.
Těsně předtím, než měla jít tato kniha do tisku, se ale ukázalo, jak nebezpečné je spoléhat se ve věci správy kontaktů na někoho jiného. Facebook opět změnil pravidla, jako to dělá neustále.
Zatímco dříve bylo možné, jakmile se někdo k odběru přihlásil, zasílat mu zprávy bez větších omezení až do jeho odhlášení, nově jej můžete kontaktovat zdarma pouze v prvních 24 hodinách, pak už chce Facebook za poslání zaplatit. To se možná vyplatí u drahého zboží nebo služby, ale už ne v případě knihy, není-li to kniha na podporu pod­ni­kání.
Možná se takové příležitosti objeví i v budoucnu. Ale případ Messengera ukazuje, že pokud nemáte své kontakty plně pod vlastní kontrolou, kteroužto jistotu vám dává pouze e-mail, můžete kdykoli přijít o přístup k nim. Veškerá práce i prostředky, které jste do studia a vytváření takového systému investovali, pak mohou přijít vniveč během jediného okamžiku.

Výzva (sepište si odpovědi):
Vyplatí se vám vybudovat vlastní databázi kontaktů? Napište aspoň tři pro a tři proti.
Pokud ano, jaké nástroje pro to použijete a co se budete muset naučit? Sestavte přehled návodů, blogů a videotutoriálů, které bude třeba nastudovat.
Pokud vlastní databázi budovat nechcete, jakou zvolíte strategii, abyste dokázali předat své cílové skupině informaci, kdykoli potřebujete?

Co můžete dělat v ‚propagační půlhodince‘?
Na propagaci je nejzábavnější právě pestrost věcí, které v jejím rámci můžete dělat. Neznamená to ale, že mají všechny stejnou váhu a účinek. Některé jsou jen základním kamenem, který sám o sobě vyšší prodeje nepřinese a plní jen dílčí úlohu. Některé stačí udělat jednou, jako vytvořit webové stránky nebo zaznamenat knihu do databází, a pak už nepotřebují žádné zásahy (nebo jen minimální), jiné je potřeba provádět průběžně a dlouhodobě, jako je to u práce na sociálních sítích či shánění recenzí, kterých není nikdy dost.
Nevybírejte si z tohoto seznamu přednostně činnosti, do kterých se vám chce. Místo toho začněte s těmi, které jsou jednorázové a jejich účinek trvalý, a pokračujte těmi, které by mohly nejrychleji přinést prak­tické výsledky.
Uvádím zejména činnosti, které jsou zdarma. Užití placených slu­žeb při propagaci knihy musí mít své ekonomické opodstatnění a ve většině případů se dá nějak za pomoci nástrojů zdarma obejít.

Postavte si webové stránky (str. ).
Napojte své stránky na Google Analytics a vytvořte filtr všechny návštěvy kromě mne (str. ).
Sepište svůj autorský životopis.
Zaznamenejte sebe a svou knihu do knižních databází (ZDROJE).
Vylepšete anotaci (str. ).
Vyhledejte potenciální recenzenty a kontakty na ně.
Vytvořte nabídku na knihu k posílání e-mailem.
Založte si stránku na Facebooku.
Zpřesněte své představy o ideálním čtenáři (str. ).
Vyhledejte sociální skupiny a komunity související s tématem vaší knihy a zapojte se do nich.
Najděte své dveřníky (gatekeepers) a pracujte na návrhu spolupráce (str. ).
Vyhledejte v médiích soutěže, do kterých lze nabídnout knihu jako cenu.
Tvořte propagační materiály jako letáky a plakáty.
Vyberte z knihy ty nejpoutavější ukázky a dejte je ke stažení zdarma.
Sepište scénář a natočte videotrailer (str. ).
Uspořádejte veřejné čtení a autogramiádu v místní knihovně.
Vytvořte si malý e-shop a vložte ho kam můžete (str. ).
Nastavte si upozorňovač Google Alerts (str. ).
Najděte partnera – autora, který má na propagaci své knihy podobný zájem.
Vytvořte plán, jak přivést více zájemců o vaši knihu do vlastního e-shopu.
Vyhledejte internetová rádia a domluvte si v některém z nich rozhovor.
Prozkoumejte možnosti dalšího vzdělání v oblasti propagace: knihy, kurzy, zahraniční zdroje (ZDROJE).
Připravte představení knihy i sebe v jedné až třech větách.
Sepište si seznam všech svých kontaktů, které by vám mohly s propagací pomoci.

Uvedené body nejsou zdaleka vším, co se dá v propagační půlhodince dělat. Než je provedete, přijdete na spoustu dalších věcí.
Zjednodušeně se dá říci, že úspěšný den je v propagaci ten, kdy si večer můžete říci: „Po dnešku ví o mně či o mé knize o XX víc lidí.“

Strategické sobectví
Distribuce z ceny knihy ukrojí až 58 %. Když prodáte knihu přímo, mů­žete ji dát levněji a vydělat přitom víc, přičemž čtenář stále zaplatí méně než v obchodě. Přímý prodej je pro autora jednoznačně nejvýhodnější.
Ano, přes distributora se prodá i pár knih, které byste možná přímo neprodali. Je proto dobré používat obě strategie zároveň – distribuci i přímý prodej, máte-li tu možnost. Děláte-li ale jakoukoli propagaci, neměla by v ní chybět výzva k akci a nasměrování na váš přímý prodejní systém. Říkám tomu strategické sobectví: Když už vynakládáte energii na to, aby se o vaší knize dozvěděli noví lidé, snažte se, aby všichni zájemci o koupi, které tak vytvoříte, koupili knihu přímo od vás, a ne v obchodě nebo v cizím e-shopu.
Lidé rádi obcházejí prostředníky, takže neuškodí, pokud dáte najevo, že když čtenář koupí knihy od vás, podporuje v tu chvíli pří­mo autora. Protože vy osobně určujete výši DPC, máte vládu nad cenotvorbou a můžete dosáhnout toho, že nákupní cena kohokoli jiného nebude nikdy nižší než vaše přímá prodejní – a můžete tím pádem garantovat čtenáři nejnižší cenu na trhu. Tomu, aby šel někdo s prodejní cenou pod svou nákupku, sice nemůžete zabránit, ale to se nestává často.
Jakákoli propagace, kterou děláte, by měla veškerý provoz směrovat na vaše vlastní prodejní místo. Vaší snahou by mělo být vytvoření tak pozitivní nákupní zkušenosti, že bude čtenář tento způsob nákupu vaší knihy doporučovat dál. Například můžete ke knize jako bonus nabízet něco, co v obchodech není.

Systém pro přímý prodej
Potřebujete si tedy vytvořit místo, na kterém lze knihu koupit přímo. Jak si vytvoříte web a obchod se dozvíte na příštích stránkách.
Ať už budete přijímat objednávky knih mailem nebo přes obchod, stanete se správcem osobních údajů. Dejte si proto pozor, aby získání, zpracování i použití osobních údajů bylo v souladu s GDPR.
Přímý osobní prodej přes web má jednu nevýhodu – budete muset knihy sami balit a nosit na poštu. V současnosti v ČR neexistuje ful­fill­ment firma, která by uskladnění a rozesílání byla schopna nabídnout za ceny přijatelné pro prodej knih.
Přímo lze prodávat také osobně – na veřejných čteních, autogramiádách, veletrzích či přednáškách, jednoduše řečeno z ruky do ruky.

Webové stránky
Asi nikdy nebudu mít dost slov, abych plně vyjádřil užitečnost dobře postavených webových stránek. Dobře postavených – tím myslím strán­ky uživatelsky vstřícné a postavené tak, aby chutnaly robotům vy­hle­dávačů (SEO).
Postavíte-li si stránky, vytvoříte svého prvního zaměstnance. Ten pro vás bude pracovat 24/7 365 dní v roce, nebude si brát dovolenou a nebude chtít žádný plat. Kdo by odmítl zaměstnance, který stojí pár stovek ročně (za pronájem domény a hostingu)?
Nechat si stránky postavit na zakázku je varianta drahá a v našem případě naprosto zbytečná. Stránky mohou být jednoduché, postavené třeba ve webové stavebnici Wix, což zvládne úplně každý. Právě tuto nejjednodušší variantu učím v návodu, který najdete na stránce ZDROJE. Má to své nevýhody, které se ale dají často obejít. Třeba nemožnost použít vlastní doménu ve verzi zdarma lze vyřešit jednoduchým přesměrováním (na kterýžto návod najdete odkaz opět na stránce ZDROJE). Wix dokonce nabízí i vlastní obchod, který se ale na rozdíl například od obchodu Ecwid nedá vložit na jiné stránky.
Některé nevýhody se obejít nedají, jako nemožnost měření konverzí z reklam či remarketingu (str. ). Podle mých zkušeností je ale mnoho autorů po vydání knihy vlastním nákladem dočasně finančně vyčerpáno a řešení zdarma je v tu chvíli i přes své nevýhody jediné, které přichází v úvahu, aby byly stránky hotové včas. Platformy jako Wix totiž umožňují postavit kompletní web za méně než 30 minut.
Další přístupnou variantou je vytvořit stránky na redakčním systému WordPress (WP). Tu nejnáročnější část práce, instalaci (návod je na stránce ZDROJE), nemusíte provádět vy, i když to není složité. České pracovníky na dílčí úkoly je možné sehnat například přes servery stovkomat.cz, webtrh.cz a jobs.cz, případně sice v angličtině, ale o to levněji na serveru Fiverr. Zprovoznit stránky na WordPressu dnes umí kdekdo a návodů krok za krokem je na internetu spousta.
WP má výhodu snadného publikování článků, protože blog je přímo jeho jádrem a původním účelem. Jedná se o opensource systém, takže je k němu zdarma k dispozici velké množství pluginů, které rozšiřují jeho funkce a integrují ho s mnoha dalšími aplikacemi, a také další spousta pluginů placených. Jakmile jednou stránky vytvoříte, vyžadují už jen minimální údržbu, která sestává převážně z aktualizací na jedno kliknutí.
Díky Google Anaytics (str. ) je možné (a vřele to doporučuji od
prv­ní chvíle) měřit na stránkách provoz, sledovat jeho zdroje, trajektorii pohybu a dobu strávenou na jednotlivých stránkách. Všechny tyto informace pak využijete k vylepšení webu a odstranění matoucích či rozptylujících prvků. Nastavte si toto propojení hned po vytvoření stránek.
Stránky je třeba postavit tak, aby se lidem především dobře používaly: Aby našli rychle a pokud možno intuitivně informace, které hledají, aby byly texty přehledně členěné a písmo dostatečně velké, aby jich nebylo zbytečně mnoho a byly strukturované tak, aby se návštěvník mohl sám rozhodnout, jak moc do hloubky se chce ponořit. Určitě neuděláte chybu, pokud si hotové stránky po dokončení projdete s webmasterem a s copywriterem, kteří vám jejich účinnost a použitelnost mohou pár drobnými úpravami zlepšit i násobně.
Nejdůležitější funkcí stránek bude možnost objednat knihu. Tato stránka by měla obsahovat hlavní informace o ní – minimálně formát, vazbu, počet stran, anotaci, obálku knihy a cenu, a samozřejmě ten nejjednodušší způsob objednání a zakoupení, jaký dokážete nabídnout.
Jedna stránka může na webu patřit autorovi. Pozor – tato stránka ne­ní určena k tomu, abyste na ni umístili přehled celého svého života, stá­le je to jen prostředek komunikace mezi vámi a čtenářem a měli bys­te tedy nejdřív zvážit, co chcete o sobě čtenáři sdělit, co by ho moh­lo zajímat a v ideálním případě to pomohlo prodeji knihy.
Máte-li knih víc, můžete udělat jednu stránku pro každou z nich a jednu nastavit jako rozcestník. Nebo můžete dát na titul webu pouze aktuální knihu a ostatní vyřešit odkazem z menu – to záleží na tom, které knihy potřebujete zviditelnit.
Mnozí čtenáři na stránkách uvítají ukázky ke stažení zdarma. Vy­bírejte je pečlivě. Jak budou dlouhé, to je na vás, ale jejich největším smyslem je vzbudit zvědavost a zájem o knihu. V ideálním případě by měl mít čtenář po jejich přečtení neodbytnou touhu dozvědět se, jak to začalo a jak to skončí. Vaším cílem je vzbudit ukázkami pocit Tuhle knihu musím mít!, a dejte do nich rovnou i odkaz na objednání knihy.

Vlastní obchod
Jsem přesvědčen, že má smysl postavit si obchod i kvůli jediné kni­ze, a také to sám dělám. Obchod totiž umožňuje platbu kartou nebo přes PayPal. Kdybyste nedali lidem možnost ihned zaplatit a pustit věc z hla­vy, někteří by šli nakoupit jinam.
Obchod bývá samostatná stránka, která se někdy dá pomocí krátkého HTML kódu jednoduše vložit do jakýchkoli jiných webových stránek nebo může fungovat sama o sobě. Může to ale také být plugin pro WordPress jako WooCommerce.
Určitě bych s jeho vytvořením vůbec neváhal v případě, že nabízíte zvýhodněné balíčky několika knih, které nejsou v jiných obchodech k dispozici. Pak se zajímejte i o to, zda bude možné váš obchod napojit pomocí XML feedu na vyhledávače jako zbozi.cz.
Neznamená to automaticky, že obchod nutně potřebujete v každém případě a že obyčejné stránky by tuto funkci nedokázaly zastat. Ale třeba obchod na platformě Ecwid se dá postavit za 20 minut a poté funguje téměř bezzásahově, přičemž je zdarma, takže nevidím důvod, proč toho nevyužít. Názorný videonávod na jeho vybudování najdete na stránce ZDROJE.
Další poměrně čerstvou možností je vytvořit obchod na české platformě SimpleShop. Neplatí se zde žádný měsíční paušál, pouze procenta z prodeje, a umožňuje napojení na několik českých platebních bran. I když využití platební brány už nějaký měsíční paušál obnáší, stojí její zprovoznění za úvahu alespoň na první rok prodeje knihy.
Lze se také domluvit s dalšími autory, vytvořit společný e-shop a spojit síly při jeho propagaci.

Blog
Blog je jedním z nejlepších nástrojů na tvorbu komunity. Trvá však po­měrně dlouhou dobu, než se kolem něj utvoří. Pak ale může mít neuvěřitelnou sílu.
Skvělým příkladem je blogger Marian Kechlibar, píšící poutavě a s výjimečnou erudicí o zapomenutých příbězích z lidské historie. Když u mě knihu vydal (po několika letech psaní blogu), jeho zájemci mu obrazně řečeno málem utrhali ruce. Přímo, bez pomoci distributorů, dokázal prodávat měsíc co měsíc několikanásobně více knih než všechny distributorské firmy dohromady a během prvního roku po vydání musel dělat několikatisícový dotisk hned dvakrát. Odkaz na článek o tom najdete na str. ZDROJE
Psát blog je dlouhodobý závazek. Nejvhodnější je pro odborná témata. Co se od něj dá čekat a kolik je to práce?
Já jsem začal psát blog vydaniknihy.cz v březnu 2015, tedy před čtyřmi lety. Zveřejňuji jeden článek za tři týdny, občas vytvořím eBook nebo kurz, z nichž většina je zdarma.
Díky nim mám dnes komunitu asi 2000 lidí, počítám-li jen ty, na které mám e-mailovou adresu (= jediný spolehlivý kontakt). Blog má dnes 100–500 návštěv za den a s prosbou o vydání knihy mě oslovuje několik lidí týdně. Psaní článků mi zabere 30 minut každý všední den. Je ale mnoho blogů mnohem navštěvovanějších s nesrovnatelně většími komunitami, které mohou být doslova černými dírami na knihy.
Nejdůležitější u blogu je, aby jeho čtenáře tvořili ti samí lidé – stejná cílová skupina – pro jakou tvoříte svou knihu. Například, píšete-li knihy o kutilství, ale blogujete o zahrádkaření, budou se vaše cí­lo­vé skupiny přinejlepším jemně prolínat. Ale pokud vytvoříte vlog (videoblog) o testování nových nástrojů pro kutily, zřejmě časem vy­tvoříte i komunitu vhodnou pro odbyt vaší knihy.
Ideální webovou platformou pro psaní blogu je redakční systém WordPress.
Rozhodnete-li se psát blog, doporučuji nejdříve si přečíst knihu Jak vytvořit blogy, podcasty, videa, e-knihy, webináře a mno­ho dalšího (A. Handley a C. C. Chapman, ISBN 978-80-7263-907-6).

Recenze a reference
Lidé rádi kupují to, co už vyzkoušel někdo jiný a měl s tím pozitivní zkušenost, říká se tomu sociální důkaz.
Referencí není nikdy dost. Navíc, i kdybyste napsali sebedokonalejší knihu, časem se vždycky najde někdo, kdo ji pohaní. Budete-li ale mít na každou špatnou referenci deset dobrých, nemusí vás to trá­pit.
Recenze a reference jsou asi tou nejsnazší formou propagace. Po­kud jste odvedli svou práci a text knihy jste vyladili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, není důvod se recenzí bát.
Nevyžádané recenze neexistují. Pokud o ni nepožádáte, nebudete
ji mít. Pokud je kniha dobrá, začnou si ji možná lidé v budoucnu na­vzájem doporučovat, ale já mám na mysli jen recenze písemné, které lze někde vystavit.
Alespoň ze začátku se snažte sehnat recenzí co nejvíc. Kohokoli, kdo vám knihu pochválí, se ihned zeptejte, zda by vám mohl v tomto smyslu napsat 2–3 věty. Když se bude zdráhat uvést celé své jméno, uveďte jen křestní jméno a místo bydliště, například Jiří, Praha 2. Před kamarády a čtenáři raději nepoužívejte slovo recenze a mluvte o doporučení nebo prostě o pár větách, jak se ti to líbilo. Slovo recenze by mohlo některé lidi znejistit, vytvořit v nich dojem, že je to něco složitého a odborného a na základě toho by vaši prosbu o kladné hodnocení knížky mohli odmítnout.
Bude-li recenze napsaná neobratně, můžete ji spolu opravit. Ří­kej­te si o psanou recenzi vždy, když uslyšíte slůvko pochvaly.
Dalším zdrojem recenzí jsou booktubeři – lidé, kteří čtou knihy a nahrávají své recenze na YouTube. Pro některé autory bude možná důležitý i styl projevu booktubera před kamerou, já se dívám hlavně na to, kolik lidí jej sleduje a zda mi vyhovuje typ knih, které čte a hodnotí. Čím blíže typově odpovídají mé knize, tím větší je pravděpodobnost, že podobný vkus bude mít i jeho publikum.
Jaký je postup při získávání booktubera? Stačí do vyhledávání na YouTube zadat knihy a recenze, vybraného booktubera kontaktovat (často jej najdete i na jiných sociálních sítích), domluvit se s ním na recenzi, vyžádat si adresu a svou knihu mu zdarma poslat.
Existují i servery, které podporují české autory a zveřejňují recenze na jejich knihy. Postup je opět stejný – najít, domluvit se, poslat. Neuvádím kontakt na konkrétní recenzenty, protože pak by se veškerý provoz soustředil na ně a mohli by přestat být schopni ho zvládat, což by nepomohlo nikomu.
Recenze můžete začít získávat už před vydáním knihy. Můžete re­cenzentům dát přečíst rukopis, můžete si vyrobit třeba dva kusy knihy amatérsky v OpenOffice nebo, pokud chcete mít kusů na recenze předem více a máte připravenou sazbu, můžete rychle vytisknout třeba 10 ku­sů digitálně. Výhodou je, že recenze pak knihu provázejí od první chvíle, kdy začne být ke koupi.

Sociální sítě
Sociální sítě jsou všudypřítomné. Může se jednat o skvělý nástroj, nebo mohou vaši snahu o propagaci zcela zničit. Záleží pouze na tom, jaká pravidla pro práci na nich si stanovíte a jak je budete dodržovat. Univerzálně platný recept na úspěch na sociálních sítích neexistuje, zejména proto, že pravidla se neustále mění.
Velkým nebezpečím sociálních sítí je, že na nich můžete strávit neuvěřitelné množství času a vůbec nic neudělat. Sociální sítě jsou důležitou součástí propagačního mixu, ale nemá-li se z propagační půlhodinky stát půlhodinka sledování videí na Facebooku, budete si muset nastavit pevná pravidla a svou práci časově jasně ohraničit. Bude od vás moudré, když si práci na sociálních sítích necháte až na samý konec propagační půlhodinky – pokud přetáhnete, tak do svého volného času a zbylou propagační práci už budete mít hotovou.
Při práci na sítích si uvědomte, jaké máte šance a jaké výsledky můžete reálně očekávat. Algoritmus, který určuje, kolik lidí vaše příspěvky uvidí a komu se zobrazí, se neustále mění. Provozovatelé sociálních sítí chtějí, abychom používali jejich reklamu a své algoritmy tomu přizpůsobují. V praxi to znamená, že příspěvek, který se před deseti lety ukázal 25 % vašich přátel, uvidí dnes bez reklamy 3 %, hlavně ti, kteří s vašimi příspěvky často interagují a lajkují je. Například my svou firemní stránku na Facebooku udržujeme aktivní, ale jejím účelem je pouze to, aby byla KLIKA na této síti dohledatelná a bylo na ní vidět, že jsme naživu a fungujeme. Pokud chci nějaký příspěvek ukázat většímu množství lidí, zaplatím za jeho propagaci.
Jsem přesvědčen, že lepších výsledků než přidáváním pravidelných příspěvků na vlastní profil či stránku na sociálních sítích dosáhnete cíleným hledáním zájmových skupin a gatekeeperů, a tím, že se budete snažit být jejich komunitě užiteční.
V každé společnosti je třeba se zabydlet a nasát atmosféru. Než začnete propagovat svoji knihu, ujistěte se, že jednáte podle pravidel skupiny. Skupiny mají dlouhou paměť a jakmile něco pokazíte, pravdě­po­dobně se od té chvíle vždy najde někdo, kdo to připomene. Ze skupiny vás mohou i vyhodit.
Pokud vás práce na sociálních sítích zajímá, především si najděte učitele, který sleduje nejnovější trendy. Může to být blogger, youtuber či online podnikatel. A průběžně monitorujte, co nového se na tomto poli odehrává.
Žádná kniha nemůže být dobrým návodem na práci na sociálních sítích, neboť informace mohou být zastaralé už ve chvíli, kdy ji přivezou z tiskárny.

Facebookové skupiny
Ve facebookových skupinách jsme už lovili pracovníky, hledali cílovou skupinu a gatekeepera nebo si nechali posoudit své texty. Důvodem, proč skupiny nabývají na významu, je kromě množství interakcí i to, že organický dosah příspěvku v nich může být nepatrně větší. Když Facebook vidí, že lidí baví a komentují ho, ukáže ho více lidem. Příspěvek bez komentářů neukáže nikomu.
Založit si skupinu vlastní by pro vás dávalo smysl nejspíš v případě, že vydáváte odbornou knihu, nebo již máte čtenářskou základnu a plán, jak skupinu udržet aktivní. Nejtěžší totiž na jejím založení bývá její rozjezd.
Je ale velmi užitečné stát se členem skupin v oblastech, které vás zajímají, třeba jako je psaní, vydávání a propagace knih. Ve skupině se můžete poradit, nechat si ohodnotit texty, otestovat si nejlepší verzi obálky nebo dostat dobré tipy, což je někdy k nezaplacení.
Právě proto jsem skupinu založil také. Navzájem si pomáháme vyladit anotace a obálky, radíme si, když se zasekneme a členové skupiny sami nastolují témata, která je ohledně vydání a propagace knih momentálně nejvíce trápí a potřebují s nimi pomoci.
Nebuďte na to sami a připojte se k nám:
www.vydaniknihy.cz/skupina/

Google Alerts
Alespoň za krátkou zmínku stojí výstřižková služba od Google, zejména proto, že po jednorázovém nastavení už se jí nemusíte věnovat, ne­-
bo si třeba jen jednou za rok aktualizujete vyhledávací řetězce.
Google Alerts zasílá do vašeho mailu upozornění na výskyt sledovaných výrazů na internetu. V případě autora se nabízí v první řadě hledání názvů jeho knih a jeho jména. Můžete se však zajímat i o téma své knihy, o spisovatele stejného žánru, o literární soutěže…

Návody zdarma
Jak jsem psal, to, čím je současný online svět a tato doba tak úžasná, je kromě množství technologií, služeb či nástrojů usnadňujících práci hlavně spousta návodů téměř na cokoli a dostupnost vědomostí obecně, z nichž obrovské množství je zcela zdarma.
Do této podoby změnil internet obsahový marketing, založený na principu zviditelnění prostřednictvím předávání vlastních vědomostí a know-how. Vznikl tak i můj blog vydaniknihy.cz, k jehož psaní mě před lety online kurz Podnikání z pláže od Stáni Mrázkové-Stiborové.
Na obsahovém marketingu je skvělá zejména výhodnost pro obě strany: Uživatel získá zdarma vědomosti a jsou-li kvalitní, třeba práci daného odborníka doporučí dál nebo v budoucnu koupí některou z jeho placených služeb. Právě ze čtenářů mého blogu a z okruhu lidí, kterým jsem dal užitečné informace, pochází dnes část autorů, kteří si u mě chtějí vydat knihu.
Internet je dnes plný návodů, od tvorby webu přes použití facebookové reklamy až po podnikatelské strategie či cestu k úspěchu. Ano, i na to jsou návody, a některé dokonce funkční.
Nejnázornější jsou samozřejmě videonávody na YouTube. Vzhledem k tomu, jak jsou videa populární a jak je stále snadnější je vy­tvořit, je jich tam také nejvíc soustředěných na jednom místě. Pokud nějakou problematiku nepokrývá video, určitě ji pokrývá nějaký blog. Zcela specifické otázky, na které nenajdete odpověď, lze vždy položit v tematických fórech.
Vědomosti jsou obrovská páka a také jedna z mála věcí, které vám nikdy nikdo nevezme. Když se jednou něco naučíte, i kdybyste
v budoucnu přišli o výsledky své práce, už budete vždycky vědět, jak ke stejným výsledkům dospět znovu. A to se týká webů, komunit i fi­nan­čního bohatství. Jediné, co potřebujete, je vůle se učit.
Kdo říká, že „nemá čas se učit“, jen se vymlouvá. A hlavně nepochopil sílu sebevzdělávání. Před prací je nejdřív potřeba naostřit pilu, a kdo to neudělá, nadře se a nakonec to možná vzdá.
Jak vám asi potvrdí každý úspěšný člověk, vědomosti jsou tak cen­ná komodita a účinná páka, že se vyplatí do nich investovat i peníze.

Placené kurzy
Pokud si zvyknete studovat, pravděpodobně jednou narazíte na to, že informace poskytované zdarma budou nedostatečné nebo nekonkrétní. Při hledání pak možná zjistíte, že vědomosti, které hledáte, na­bízí nějaký placený kurz.
Pokud se můžete za tři hodiny naučit to, co byste jinak studovali tý­den či dva a cena je přiměřená tomu, kolik času ušetříte, vyplatí se za kurz zaplatit. Naše měna jsou jen potištěné papírky, čas je da­le­ko cennější. Lektor navíc obvykle přidá pár tipů na drobné vychytávky, které vám ušetří další spoustu času. Výhoda kurzů je, že v krátkém čase získáte komplexní přehled o tématu a dokážete pak svou činnost lépe naplánovat a strukturovat, než kdybyste se zdlouhavě učili metodou pokus-omyl. Některé kurzy dávají záruku vrácení peněz, většinou časově omezenou třeba na první měsíc, abyste stihli kurz dostatečně prozkoumat.
Mé ne – záruku dávám většinou neomezenou. Absolvent si to může rozmyslet třeba za deset let a vrátím mu peníze. Jsem totiž přesvědčen, že pokud není spokojen, nezasloužím si je. To se týká i kurzů Kniha jako víno a Magnetická anotace.
V Česku existují nejen vzdělávací servery jako vimvic.cz nebo naucmese.cz, ale také mnoho samostatných online kurzů.
Já často nakupuji velmi levné kurzy na portálu udemy.com. Jsou v angličtině, ale je možné, že již v dohledné době bude schopna vám je v reálném čase překládat (případně otitulkovat) nějaká umělá inteligence.

Pokud umíte anglicky…
… patří vám svět. Nebo – mohl by. Mně angličtina otevřela svět a ukázala úplně nové obzory, změnila můj životní styl a umožnila mi studovat obor, kterým se do té doby v Česku nikdo nezabýval. A to jsem se anglicky učil jen čtyři roky na základní škole. Zbytek jsem se doučil během celkově půlročního pobytu v Británii, ale hlavně později díky sledování videí, kurzů a filmů s titulky nebo poslechem BBC a audioknih.
Podle mé zkušenosti se s angličtinou naučíte kdykoli cokoli a ve svém oboru nebo například v propagaci knih brzy ve znalostech předeženete většinu svých kolegů v ČR. Na západě, zejména v USA, je větší konkurence, což firmy nutí nasazovat těžší kalibr při lákání zá­kaz­níka – například zveřejňovat více kvalitnějšího obsahu zdarma ne­bo dávat kurzy levněji.
Větší konkurenční tlak způsobuje i to, že objeví-li se nějaký zbrusu nový úspěšný trend, zpravidla je to nejdřív v Americe. Pokud sledujete vývoj v zámoří, dostanete tuto informaci někdy i o pár let dřív, než dorazí k nám a někdo ji zveřejní v češtině. Mnoho českých online podnikatelů, možná většina, dosáhla úspěchu tím, že se venku (mimo ČR) naučili něco, co u nás ještě nebylo a začali to vyučovat. A protože byli těmi prvními, kdo téma objevili, časem začali v ČR platit za skutečné experty na daný obor.
Paradoxně je v ČR zřejmě mnohem víc lidí, kteří umí anglicky, než lidí, kteří se chtějí vzdělávat, takže bez ohledu na jazykové schopnosti rozhoduje spíš to druhé. Kdo se chce učit, naučí se i anglicky nebo si pomůže AI překladačem. Kdo ne, tomu angličtina zpravidla nepomůže. Jak jste na tom vy?

3.2.3 Pokročilé propagační techniky

Doba internetové magie
Kromě obsahového marketingu dnes internetu vládne samozřejmě také globalizace a v neposlední řadě snaha automatizovat. I autor, který vydáním knihy dočasně vyčerpal své prostředky, má dnes s přístupem k internetu a ochotou se učit téměř neomezené možnosti.
Některé z technik popsaných v této kapitole vám možná budou připadat složité – ale není to tak, právě díky všudypřítomným návodům. Pokud vám někdo na videu nebo v blogu názorně ukáže krok za krokem, jak danou věc provést, nemusíte o ní téměř nic vědět, a přesto se vám povede ji nastavit či ovládnout. Nebojte se toho a stále zkoušejte nové věci.
Pokročilé techniky vám dají neuvěřitelné možnosti. Díky nim je mož­né najít vybranou skupinu lidí a zasáhnout ji laserově přesně za­cílenou reklamou, jejíž účinnost a konverze si předem otestujete a vy­berete nejúčinnější verzi. Své publikum můžete zapojit do hry díky webinářům a celý proces můžete zautomatizovat čili doslova hodit na autopilota.
Díky blogu a technikám zde popsaným rostou mé databáze každý den samy, aniž bych jejich rozšiřování musel věnovat příliš velkou pozornost. Když něco neumím, zadám práci za pár drobných někomu z Filipín nebo Pákistánu. Předem si můžu otestovat přitažlivost jakékoli reklamy nebo knižní obálky. Můžu vzdělávat živě třeba i tisíc lidí najednou a pak sledovat trajektorii jejich pohybu na svých stránkách, abych weby mohl vyladit k dokonalosti a aby se ještě větší procento návštěvníků nakonec stalo zájemci o mé služby.
Cílem této kapitoly není tato témata obšírně vysvětlit, ale dát vám tipy, co všechno je možné a vodítka pro další vzdělávání.

Měření
Jedna z nejlepších služeb, jaké vytvořili vývojáři firmy Google, je jejich nástroj na analýzu návštěvnosti stránek – Google Analytics. Do svého webu vložíte krátký sledovací kód (jednoduchá jednorázová operace kopírovat/vložit, návod najdete na stránce ZDROJE) a díky němu pak vidíte nejen to, kolik návštěvníků na vaše stránky přišlo, ale i odkud přišli, z jakých přístrojů se připojili, jak po vašem webu brouzdali (mapa pohybu), kolik času na které stránce strávili a kde ho opustili. Snadné je i odfiltrovat IP adresu svého počítače, takže vaše vlastní návštěvy a úpravy stránek nebudou zkreslovat celkové výsledky. Do WordPressu se dá kód vložit jednoduše pomocí pluginu.
To nejlepší, co lze mít jako podklad pro správná rozhodnutí, jsou tvrdá data, a právě ta vám Analytics poskytne. Řekne vám, z jakých zdrojů přichází nejvíc návštěv (abyste se na ně mohli soustředit), jaké články vyvolávají největší zájem (abyste podobných mohli napsat víc), jaká zařízení návštěvníci nejčastěji používají (abyste pro ně mohli stránky optimalizovat) a třeba i že by bylo vhodné přidat nějaké lákavé nabídky na stránku, odkud nejčastěji odcházejí (abyste jejich odchod oddálili a udrželi je déle na svém webu, což zase zpětně pomůže SEO – umístění stránek ve vyhledávačích).
Prokážete si službu, pokud své stránky s Analytics propojíte hned na samém počátku jejich existence, a to i v případě, že zatím nechápete, proč byste to měli udělat. Analytics totiž nefunguje zpětně. Až pl­­ně pochopíte důležitost měření a začnete ho konečně provádět, budete mít díky tomu k dispozici i minulá data a budete schopni posoudit vý­voj návštěvnosti i zpětně.
Využití: Data z Analytics dávají možnost posoudit, které stránky zajímají čtenáře nejvíc, ukazují účinnost aktuální propagace na návštěvnost nebo třeba typ zařízení, pro která je potřeba web optimalizovat.

A-B testování
Smyslem této techniky je získat odpověď na otázku: Bude se lidem víc líbit varianta A, nebo B?
Jeho výhodou je, že nespoléháte na vlastní subjektivní odhad, ale ověřujete si skutečný zájem ostatních lidí a naostro potom můžete použít účinnější verzi. Vznikala tak i obálka této knihy, získala nejvíc hlasů ze čtyř návrhů.
Testovat se dá téměř cokoli; knižní obálky, reklamy, videa, webové stránky, znění e-mailů či anotace. U e-mailů či reklam vítězí ta, která nejlépe konvertuje (vytváří největší počet zákazníků), u webů lze kromě míry konverze testovat třeba intuitivnost uživatelského prostředí a jednoduchost ovládání.
Nejjednodušší verzí A-B testování je ukázat obě varianty rodině a pár kamarádům a výsledky si zapisovat. Díky internetu máme ale pří­stup k mnohem většímu počtu lidí, kteří nám mohou s rozhodnutím pomoci. Možnosti tak sahají od předložení obou variant komunitě či facebookové skupině až po použití nástrojů k tomu určených, jako je pickfu.com nebo optimizely.com.
Náš trh je příliš malý, takže testovací nástroje jsou v angličtině. Odkazy na ně najdete na stránce ZDROJE.
Využití: Výběr nejlepší obálky, anotace, lépe konvertující varianty webu nebo nejúčinnější reklamy.

Video
Video je králem internetu.
Nejen že většina lidí dá přednost zhlédnutí videa před čtením článku, ale video na webové stránce také dopomůže k lepšímu umístění ve výsledcích vyhledávání, protože Google YouTube vlastní a takové stránky upřednostňuje.
Video je v současnosti extrémně snadné vyrobit. Natočit se dá ka­merou, digitální zrcadlovkou, kapesním fotoaparátem i mobilním telefonem. Na kvalitě tolik nezáleží – stačí, když se u videa lidé baví nebo dostanou nějakou hodnotu, třeba se něco naučí. Nežli obraz je důležitější slušný zvuk. Není-li vám rozumět nebo nejste slyšet, každý ho vypne.
Ve videu nemusíte vystupovat vy, a dokonce nemusí obsahovat ani jeden naživo natočený záběr – dá se udělat i z fotografií. Variant je mnoho; nasnímané dění na obrazovce doprovázené komentářem (SW Active Presenter), slideshow z ilustrací vytvořené za 5 dolarů někým přes Fiverr, doplněné hudbou staženou z internetu zdarma (ZDROJE), vysvětlovací whiteboard video, mozaika z klipů Storyblocks, animace v případě odborné knihy nebo recenze převedené na obrázky doprovázené komentářem či hudbou.
Pro autory je tím nejpotřebnějším videem většinou knižní videotrailer. Můžete v něm být vy, jak sedíte na louce a hovoříte o knize, anebo to může být přímo trailer ve stylu filmových upoutávek. Odkazy na ukázky knižních trailerů najdete na stránce ZDROJE.
Načrtnout si scénář videa je to nejmenší, co můžete udělat, a nijak vás to nezavazuje video také skutečně natočit. Zvolte takovou cestu, která je pro vás nejsnazší – to, že své první video konečně vytvoříte, je daleko podstatnější než jeho kvalita, protože díky němu zjistíte, jak je to jednoduché a účinné – a můžete ho kdykoli později přetočit, ne­budete-li s ním spokojeni.
Natočte také předčítání ukázek z vaší knihy.
Základní nástroj pro střih videa obsahují už samotná Win­dows – program MovieMaker. Pokud to ale s videem myslíte trochu váž­něji a uvědomujete si jeho význam, můžete investovat třeba do pro­­gramu Adobe Premiere Elements, který nabízí mnohem větší mož­-
nosti.
Využití: Přednes ukázek z knihy, videotrajler, video pro startér, slideshow ilustrací, autorské představení na web.

Webináře
Webinář je složenina ze slov webový seminář. Je to živá forma ko­munikace přes internet, přičemž jeden nebo častěji několik lidí do­hromady komunikuje prostřednictvím videokonferenčního hovoru, další lidé je sledují a mohou jim živě pokládat dotazy třeba přes sociální sítě, a tyto dotazy mohou být tím pádem zodpovězeny přímo v průběhu vysílání. Webinář pak samozřejmě lze zpřístupnit i jako video offline, takže může přinášet oběma stranám hodnotu i dlouho poté, co se odehraje. Živý webinář lze vysílat třeba na Facebooku nebo prostřednictvím YouTube, a díky tomu i na vlastních stránkách.
Webinář je vhodnější pro autory knížek odborného charakteru, ale dokážu si představit i společný webinář několika autorů beletrie, například o psaní či o zkušenostech s vydáváním knih.
Webinář je skvělý způsob, jak zapojit publikum, které už máte a získat nové zájemce, a je to také dobrý způsob, jak si vzájemně rozšířit svou komunitu.
Kdybych napsal cestopis, uspořádám webinář s několika cestovateli o jejich zkušenostech s putováním po dané oblasti a zkusil pro něj získat i nějakého Čecha, který tam žije. Kdybych napsal knihu o re­kon­strukcích rodinných domů, můj webinář by mohl být o správném
postupu při rekonstrukci a jejích úskalích, kterým se lze snadno vy­hnout. U knihy o problémovém chování adolescentů mě napadá webinář s psycholožkou, u knihy o výcviku psů webinář s kynologem nebo majitelem cvičáku pro psy. Když dáte ostatním účastníkům we­bináře prostor pro jejich propagaci, bude webinář přínosný pro všechny a vy získáte čtenáře se zájmem o téma vaší knihy.
K hodnotnému semináři můžete dávat přístup za e-mailovou adresu a tím rozšíříte svůj seznam, případně z něj můžete udělat tzv. ‚evergreen‘ a vytvořit z něj automat na sběr kontaktů, který bude fungovat ještě dlouhé roky poté, co jej vytvoříte.
Pro snímání webinářů stačí webkamera za pár korun, na kvalitě obrazu tolik nezáleží a stejně jako u předtočeného videa, mnohem důležitější je zvuk. Ten lze uspokojivě vyřešit třeba klopovým nebo podcastovým mikrofonem, který nemusí být drahý a přesto může nabízet slušný zvuk.
Já jsem po letech pokusů zainvestoval asi čtyři tisíce do webkamery Logitech Brio a ta mi vyřešila všechno najednou: Zvuk, osvětlení i kvalitu obrazu. Kéž bych to věděl dřív a nemusel zkoušet (a kupovat) spoustu dalších (nepříliš funkčních) řešení…
Existuje mnoho placených platforem pro webináře, třeba wistia.com, livewebinar.com či everwebinar.com, a živě lze vysílat i na YouTube.
Existuje mnoho placených platforem pro webináře, zdarma je například již zmíněný Google Hangouts a živě lze vysílat i na YouTube.
Využití: Propagace a prodej kurzů, knih a služeb, budování au­tor­ské a osobní značky, růst e-mailových seznamů.

Placená reklama
Obvykle nejsem v souvislosti s knihami příznivcem placené propagace, alespoň pokud vám jde o návratnost vložených prostředků. Jsou ovšem případy, kdy se taková investice vyplatí. Vydáte-li atraktivní knihu, která se dobře prodává, stojí za úvahu ji vedle bezplatné propagace podpořit také placenou reklamou.
Dalším případem, kdy se vyplatí sáhnout po placené propagaci jsou knihy, jejichž primárním účelem není zisk z prodeje knih, ale například podpora vašeho podnikání či odborné pověsti (str. ). V takovém případě se jedná o investici do budoucna a běh na dlouhou trať, výsledky se pravděpodobně dostaví až mnohem později a budou hůře měřitelné. Zde si dokážu představit i systematickou dlou­ho­dobou podporu knihy reklamou.
I v tomto případě je klíčové dbát na správné zacílení. Vydat knihu na podporu svého podnikání je investice, která mívá mnohonásobně vyšší návratnost než prodej knihy.
Je také možné placenou propagací pomoci pouze jednotlivému příspěvku, který chcete dostat mezi větší množství lidí. Odkaz na článek, který vysvětluje, jak velký rozdíl může znamenat investování pouhé stovky (dnes už dvou, pozn. aut.), najdete na stránce ZDROJE.
Než po placené reklamě sáhnete, ujistěte se, že jste vyčerpali všechny mož­nosti, jak kýženého výsledku dosáhnout zdarma a že se jen nesnažíte vykoupit z toho, že jste si zatím nenašli čas na poc­ti­vou propagaci.
Abyste měli přehled o účin­nosti, vždy měřte a průběžně vyhodnocujte vý­sledky, které reklamní kampaň přinesla. A-B testujte různé reklamy a ty nejdražší vypínejte. Testujte i různá cí­lová publika, dokud nepřijdete na to, jaká kombinace vám funguje nejlépe vzhledem k vloženým prostředkům.

Kdy se u knihy vyplatí placená reklama?
Placená reklama může ušetřit hodně práce a autoři po ní často sahají v naději, že zvýší prodeje jejich knihy. Aby se však ekonomicky vyplatila a autor peníze pouze nevyhodil, je potřeba splnit pár podmínek.
První podmínkou je, že víte, na koho cílíte. Facebook je chirurg reklamního světa; umí zacílit velmi přesně, ale co po něm chcete mu musíte říci vy. Takže kdo ještě nezná svou cílovou skupinu, ať na placenou reklamu raději vůbec nepomýšlí.
Druhou podmínkou je, že máte vlastní místo, kde lze knihu ihned koupit, nejlépe obchod s platební bránou nebo alespoň (okamžitou) PayPal platbou. Částka, kterou vám pošle distributor za knihu prodanou v síti, totiž náklady na placenou reklamu nepokryje.
Navíc by se část zájemců ztratila cestou z vaší reklamy do cizího obchodu, když jejich pozornosti, kterou vám právě věnovali, okamžitě nevyužijete a nenasměrujete je.
Budete zkrátka muset prodávat přímo a běhat se zásilkami na poštu (nebo je nechávat od dopravce vyzvednout).
Přesto je pravděpodobné, že ani tak nebudete v zisku. Kniha je totiž příliš levný produkt. Facebooková reklama totiž není nic jiného než aukce, ve které vítězí ti, kteří si mohou za zákazníka dovolit zaplatit nejvíc. Tím, jak ji v průběhu času využívá stále více lidí a firem, rostou neustále i její ceny, protože někteří uživatelé si mohou za jednoho kupujícího dovolit zaplatit klidně i několik stovek.

Aby zisk z reklamy alespoň pokryl náklady na ni, budete tedy nejspíš potřebovat mít toho na prodej víc – buď více knih, nebo něco jiného, v případě populárně-naučných knih třeba videokurz, jako tzv. ‚upsell‘. V případě beletrie je vymýšlení upsellu složitější a záleží na druhu vaší knihy a vaší kreativitě. Může to být audiokniha, ale ani ty nebývají dostatečně drahé a jsou (zpravidla i finančně) náročné na vytvoření.
Pokud by vás zajímalalo, jak se dělá tzv. „výkonnostní“ marketing, najdete na stránce ZDROJE odkaz na knihu 7 pilířů efektivního online marketingu.
Placená reklama se může vyplatit také u knih na podporu podnikání, které vydávají experti, odborníci nebo firmy. Primárním cílem u nich totiž často není zisk z knihy, ale její co největší rozšíření a získání nových zákazníků, a s penězi na reklamu se mnohdy předem počítá. Výše jmenovaní dokáží většinou vytvořit i dostatečné upselly, které jejich zisk zvýší.
Nejpřesněji lze zacílit reklamu na Facebooku. Zatím je facebooková reklama ze současných reklamních systémů také nejlevnější v po­měru ke svému výkonu a většina odkazů na stránce ZDROJE vás pro­to učí pracovat právě s ní.
Placenou reklamu ale nabízí skoro každá sociální síť a podmínky se příliš často mění, proto není podrobný rozbor vhodné téma pro knihu. Zajímá-li vás, opět doporučuji sledovat online některého bloggera, který se na ni specializuje a sleduje nejnovější vývoj v této oblasti.

Remarketing
Pokud se rozhodnete sáhnout po placené reklamě, zaměřte se nejen na přesné zacílení, ale i na maximální zužitkování toho, že někdo projevil zá­jem. Určité procento lidí na vaši reklamu sice klikne, ale nenakou­pí. Někteří proto, že nenašli přesně to, co hledali. Jistá část z nich však nenakoupí prostě proto, že se nedokázali rozhodnout okamžitě a něco je rozptýlilo.
Takové zákazníky ještě můžete přivést ke koupi, říká se tomu re­mar­keting (na Seznamu retargeting). Znamená to, že tomu, kdo va­še stránky navštívil, se bude ještě po nějakou dobu vaše reklama zo­brazovat individuálně. Pokud z vašich stránek odešel třeba jen proto, že ho něco vyrušilo, reklama mu přerušenou činnost připomene a on možná dokončí svou akci dodatečně, ať už půjde o nákup nebo o stažení eBooku.
Pokud chcete remarketing využít, stačí se přihlásit do vybraného reklamního systému (Google, Seznam, Facebook…) a do svých stránek vložit jejich stopovací kód. (A samozřejmě je třeba vytvořit reklamu, která se má návštěvníkům zobrazovat.)

Automatizace
Automatizace stála za neuvěřitelným rozmachem průmyslu v posledních 150 letech a stejně silná je i dnes. Díky automatizaci ušetříte síly a získáte čas, v němž se můžete věnovat něčemu jinému. Automaty pracují nepřetržitě – na rozdíl od nás.
Abyste využili automatizaci, nepotřebujete žádné IT schopnosti. Nemusíte umět programovat ani nemusíte být specialistou na systémy. Vytvořit si nějaký automat vám bude trvat jedno odpoledne a tento automat pro vás pak bude pracovat po mnoho let, dokud budou fungovat služby, na kterých je založen. Základy už vytvořili programátoři a vy automat pouze nastavíte tak, aby prováděl to, co si přejete.
Díky automatizaci nebude tolik nutná vaše osobní přítomnost při provádění opakovaných úkonů. Když si například někdo stáhne můj eBook, já se o tom dozvím až následně – všechno za mě vykonají automaty. Když zájemce zadá svou e-mailovou adresu, tato adresa spadne do příslušného seznamu ve službě MailChimp nebo SmartEmailing a to spustí sérii akcí: zájemci nejdřív přijde povinný e-mail s prosbou o potvrzení adresy a jakmile to udělá, jeho klik spustí odeslání e-mailu s eBookem. Následně mu v dalších třech týdnech postupně přijde série uvítacích e-mailů s přehledem těch nejužitečnějších a nejzajímavějších článků na blogu. Chcete-li si vyzkoušet, jak to vypadá v praxi, a na mém seznamu ještě nejste, asi jste ještě nezkoumali stránku ZDROJE.
Všechny tyto e-maily (takzvaný trigger) jsem psal samozřejmě já, ale udělal jsem to jednou a od té doby jsou používány znovu a znovu. Pouze jednou za čas prověřím, jestli jsou aktuální a zda by nešly vylepšit, aby přinesly ještě vyšší hodnotu. Díky tomu, že jsem během let napsal eBooků několik a občas vytvořím nový, seznam lidí, kterým má práce nějak pomohla, roste každým dnem, aniž bych se o to musel starat. Přímo komunikuji jen s těmi, kteří na některý z těchto mailů odpoví (odesílací adresa je má osobní). To je ale pouze jeden jednoduchý příklad, jak mohou stroje a programy pracovat za vás.
S automatizací jsme se už setkali v minulých kapitolách, ať už to byl zmíněný e-mail marketing, obchod na webových stránkách nebo výstřižková služba Google Alerts. Ale možnosti jsou daleko širší. Například pomocí automatizačních webových služeb, jako je Zapier nebo IFTTT (zkratka IF This Than That), můžete propojit mnoho různých služeb a nastavit pro ně pravidla – pokud se něco stane v jedné službě, odstartuje to konkrétní akci v druhé službě. Tímto způsobem dokáže automat rozpoznat e-maily nebo přílohy, které obsahují některá klíčová slova a zálohovat je do DropBoxu nebo na Google Drive, může evidovat vaše komentáře na Facebooku a zapisovat je do Evernote nebo vám může poslat e-mail s připomínkou, když máte zmeškaný hovor. Nastavení zvládne každý středně zkušený uživatel počítače.
Do češtiny je přeložen pouze Make (býv. Integromat). Jinak jsou tyto nástroje vesměs v angličtině a nenašel jsem na ně české návody, ale díky téměř dokonalým AI překladačům jako DeepL to nevidím jako větší problém. Odkazy na automatizační služby i návody na ně najdete opět na stránce ZDROJE.
Automatizace vám může pomáhat jako autorovi a může také zjednodušit váš soukromý život a dát vám více času na rodinu nebo na propagaci knihy. Každopádně, pokud si uvědomujete, že váš čas na tomto světě je omezen, měli byste alespoň jeden den věnovat průzkumu možností, jak díky automatizaci získat více času pro sebe.

(Globální) outsourcing
Globalizace je všudypřítomná. Můžeme nadávat nebo jásat, ale to je tak všechno. Bude tady bez ohledu na naše přání, protože už je tak hluboce zakořeněná, že zbavit se jí by bylo bolestivé pro nás všechny. Ponechme stranou, jak dlouhodobě strategicky (ne)výhodné je pro západní země přesunout většinu výroby do Asie a věnujme se raději tomu, že pro vás se s dokonalostí automatických překladačů otevřely zcela nové možnosti.
Leckde na světě žijí lidé i z méně než dolaru na den. Za co by u nás grafický designér nebo kodér mnohdy ani nevstal z postele, za to vyžije celá rodina stejného profíka v Indii, na Srí Lance nebo v In­do­né­sii.
Díky portálu Fiverr už jsem si takhle nechal za pár korun udělat videa, slideshow, retuše, vektorizace obrázků i průzkumy na interne­tu. Ne že bych to nedokázal sám, ale řídím se heslem, které razí guru online podnikání Jim Cockrum: „Dělejte jen to, co můžete udělat pou­ze vy a nikdo jiný.“ Když si spočítám čas, který bych takovou rutinní prací strávil, jasně mi vychází několikanásobně vyšší cena, než jakou zaplatím někomu přes Fiverr. Většina podobných prací tu totiž začíná na ceně 5 amerických dolarů. A popravdě řečeno, stejnou práci udělá většinou takový profík lépe a rychleji než já, dělá-li takových úkolů na rozdíl ode mě pět denně.
Pokud si raději připlatíte za pracovníka mluvícího stejným jazykem (například při administrativních pracích či při úpravách českého webu), o serverech Stovkomat nebo Webtrh jsem už psal.
Na jaké práce lze přes Fiverr sehnat brigádníky? Jen namátkou: instalace WordPressu a šablon, vytvoření knižní obálky, tvorba slideshow nebo animace pro video, vysvětlovací videa i znělky, 3D obrázky knihy, ilustrace, vektorizace či retuše obrázků, zhotovení titulního obrázku na zakázku v Midjourney, stavba stránek a jejich SEO, průzkumy na internetu, hlas do vašeho videa nebo jeho sestřihání, dokonce vám i navrhnou strategii vaší propagace nebo realizují re­dakční zpracování či korekturu vašeho anglického textu. Ne všechny tyto práce jsou samozřejmě za pět dolarů. Stále je to však velmi často tak nízká cena, že ji za získání nějakého času rád zaplatím.
Při zadávání úkolu přes Fiverr je třeba myslet na rozdílnost našeho a jejich trhu, na kulturní odlišnosti a na to, že ne každý umí anglicky výborně. Vždy je dobré vysvětlovat podrobně a ujišťovat se, že zadání pochopili, případně pracovníkovi zadání dát dvoujazyčně – anglicky a zároveň v jeho jazyce. Do angličtiny překládejte DeepLem a do jejich rodné řeči, pokud ji DeepL neumí, pomocí Google překladače.
Osvědčilo se mi předem si připravit hrubý nákres toho, co chci vy­tvořit – obrázky jsou obecně srozumitelnější než text.
Samozřejmě, že úroveň brigádníků je kolísavá. Jsou oblasti, kde pravděpodobně dostanete téměř vždy slušný výsledek, jako je vektorizace obrázků. Ale třeba návrh obálky pro tuto knihu jsem zadal dvakrát, a pak jsem se rozhodl si ji raději navrhnout sám. Pravdou je, že jejich návrhy nebyly vyloženě špatné, ale odpovídaly americkému rčení dostaneš, za co zaplatíš a má laťka byla nastavena výš.
Zkusil jsem to a přišel o 250 Kč, s tím se dá žít. A i když pět dolarů představuje někde slušné peníze, nečekejte, že se pro ně někdo přetrhne. Pokud vám však stačí standardní výkon nebo chcete rutinní práci, je Fiverr skvělou cestou, jak se zbavit činností, které vám samotným trvají příliš dlouho.
Když na Fiverru zadáte request, nabídku práce, zpravidla se vám přihlásí deset až dvacet zájemců s nabídkami cen od pěti dolarů až po jejich násobky. Z nich si můžete vybrat. O tom, jakou kvalitu od nich můžete očekávat, nejvíc vypovídá jejich předchozí práce a hodnocení od předchozích zákazníků.
Skvělou knihou, která mi odhalila sílu automatizace a globálního outsourcingu, je Čtyřhodinový pracovní týden od Tima Ferrise. Díky ní zjistíte, že outsourcovat se dá cokoli – pokud je vaše komunikace v angličtině, tak dokonce i vyřizování e-mailů. Ale nečtěte tuto knihu v práci, jinak hrozí nebezpečí, že podáte výpověď.

Ani nápad nazmar
Můj poslední tip v této kapitole má ultraširoký dosah a zdaleka se ne­týká pouze knih.
Každá myšlenka, pokud není zafixována do mozkových synapsí opa­kováním nebo není někam poznamenána, se ztratí během zhruba 45 sekund. Kolikrát už vás napadlo něco skvělého a za minutu jste mar­ně vzpomínali, co to bylo? Mozek nezastavíte a nápady míváme v prů­běhu celého dne, často při činnostech, kdy nejsme v pracovním módu a připraveni si je poznamenat. Představte si, že byste nikdy žádnou myšlenku neztratili a všechny skvělé nápady by zůstaly připraveny pro chvíli, kdy se vám budou hodit!
Ve snaze zachytit prchavé nápady jsem začal využívat hlasový zá­znamník na svém mobilním telefonu. I když to někdy vypadá divně, když si najednou na ulici nebo v MHD začnu diktovat poznámky, princip velí je zaznamenat okamžitě. Kamarádi si už zvykli, že občas s omluvou přeruším jejich řeč v půli, něco si poznamenám do mobilu a pak pokračujeme v hovoru. Po návratu k počítači pak poznámky přepíšu do Evernote nebo kamkoli jinam, kde zů­sta­nou zacho­vány.
Po jisté době jsem zjistil, že si mnoho z těchto poznámek pamatuji a už se ani nemusím dívat do seznamu. Příčinou je trojitá fixace.
Mozek funguje tak, že některé elektrické impulsy mezi neurony se vyběhají a jiné zaniknou. Když myšlenku opakujete, propojení mezi příslušnými neurony se posiluje.
Poprvé se v případě záznamu na diktafon myšlenka fixuje, když ji nahráváte a musíte ji formulovat a vyslovit. Podruhé se fixuje, když diktafon posloucháte, abyste záznam přenesli do počítače – a jeho zápis je třetí fixací. Poté už je často myšlenka uložena tak stabilně, že není potřeba si ji znovu připomínat – také proto, že při její fixaci používáte více smyslů najednou, což její účinnost zvyšuje (více o té­matu kniha Pravidla mozku, John J. Medina).
Zkuste to. Možná si budete zpočátku připadat trochu divně, ale až se vám takhle podaří zachytit první opravdu skvělý nápad, možná se hlasový záznamník stane vaším nepostradatelným přítelem.

3.2.4 Propagační priority a jak začít

Vím, je toho moc. Příliš mnoho možností a informací. Cílem nebylo vás zahltit natolik, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí, ale dát vám příručku, do které budete moci v případě potřeby nahlédnout a vždycky v ní najít něco, co jste ještě nezkusili a do čeho se můžete pustit. Tato kniha a stránka ZDROJE tudíž pro vás má být – víc než čímkoli jiným – rozcestníkem možností.
Ale to, že si ji přečtete, vaši knihu neprodá. Větší úspěch bude mít autor, který si přečte deset stránek a hned to půjde vyzkoušet, než ten, který ji přečte celou, ale do praxe neuvede nic. Proto vám po nastínění možností chci v této kapitole dát konkrétní vodítka, do čeho byste se měli pustit přednostně, aby se vaše kniha začala prodávat.
Stručně řečeno, vaším cílem je, aby se o knize dozvěděl ten správný člověk, snadno našel všechny informace, které potřebuje k rozhodnutí a ty aby ho zaujaly.
Aby knihu mohl snadno koupit (nejlépe přímo od vás) a po jejím přečtení byl tak nadšený, že o ní bude mluvit s přáteli.
Většinu bodů v této kapitole jsem už podrobně vysvětlil dřív, takže vás čeká spousta listování a návratů na minulé stránky. Účelem kapitoly je dát vám chronologický seznam kroků, které byste měli provést, když začínáte.

Dokonale knihu vymazlete
V první řadě vymazlete knihu, obálku i anotaci. Kniha ať vypadá tak, že byste po ní sami sáhli, i kdybyste ji neznali; anotaci sepište tak, aby vám jako zákazníkovi ani nedovolila si knihu nekoupit.
Kvalitou knihy si chcete být jisti. Pokud si nejste jisti textem, in­vestujte do redaktora (str. ). Nedáte-li si práci s maximální kvalitou knihy, nedosáhnete stálých prodejů. Kniha by měla být šita na míru těm, komu ji budete prodávat – vašim ideálním čtenářům, tak, aby je zaujala na první pohled.
Nechci se opakovat, takže o kvalitě knihy více na str. , o anotaci na str. a o obálce na str. . Jak knihu pro prodej vyladit a jakou úlohu v něm má každá z jejích ‚prodejních zbraní‘ popisuji podrobně ve videotréninku X-Faktor knihy.

Informace, dostupnost, systém
Vybudujte knize zázemí. Zaneste ji do knižních databází (ZDROJE), postavte jí web (str. ) a vytvořte systém, aby mohl váš čtenář knihu objednat a získat přímo od vás co nejjednodušeji (str. ).
Vyberte neodolatelné ukázky, vytvořte 3D model knihy (str. ) a nabídkové PDF s prezentací knihy pro zájemce (ZDROJE).

Určete směr a plánujte
Když se někam vydáváte, jistě si nejdříve určíte cíl a směr. Pak teprve uděláte první kroky.
Než začnete propagovat, přemýšlejte. Udělejte si analýzu knihy a stvoř­te svého imaginárního ideálního čtenáře. Buďte tak konkrétní, jak jen dokážete (str. ).
Identifikujte komunity a skupiny, kde byste mohli takové lidi najít, vyhledejte je a chvíli je sledujte, než se k nim připojíte. Zabydlete se tam a pokud možno buďte komunitám přínosní. Zjistěte, odkud čerpají informace, a udělejte si plán, jak do tohoto proudu začlenit informace o své knize (str. ).

Najděte gatekeepera se spolehlivými kontakty na komunitu, kontaktujte ho s neodolatelnou nabídkou a zacházejte s ním jako s rodinným zlatem(str. ).

Shánějte ohlasy
Říkejte si o recenze (str. ). Staňte se v tomto ohledu trochu posed­lými a každého, kdo vám knihu pochválí, požádejte, aby vám v tom­to smyslu napsal dvě tři věty. Je jedno, kdo to je, u referencí záleží především na kvantitě. Až se jednou objeví i nějaká negativní, v množství těch ostatních spíš zapadne.
Dejte je na různá místa, kde budou k vidění: na web, vytvořte z nich
video, doplňte jimi ukázky a nabídku knihy pro zájemce o ni, a budete-li dělat druhé vydání, přidejte je na předsádky.

Učiňte závazek
Vytvořte si zvyk propagovat knihu pravidelně (str. ). Je to ten nejdůležitější krok, bez kterého propagace nebude fungovat a kniha se bude prodávat mnohem hůř, než by mohla.
Projděte si tuto knihu stránku po stránce a sepište si inspirační seznam, co všechno je možné při propagaci dělat, abyste do něj mohli nahlédnout, když vám začne propagační půlhodinka a vás nebude nic napadat.
Řiďte se heslem centimetr do hloubky, kilometr do šířky – snažte se, aby vaše propagace měla co nejširší záběr, místo abyste se příliš soustředili na jednu taktiku, dokud nevyzkoušíte, co vám funguje.
Ze začátku si vyzkoušejte co nejvíce způsobů propagace, odstraníte tím pozdější prvotní rezistenci (str. ) a navíc mnohem spíš zjistíte, co vám funguje a co ne. Dělejte vždy více toho, co přináší výsledky a mé­ně toho, co zatím nemá žádné nebo má jen malé vyhlídky na zlepšení.
Proto je potřeba výsledky měřit – jinak nezjistíte, co vlastně funguje (str. ). Když vám něco nejde, najděte si návody nebo učitele
(str. ).
Hlavně nevynechávejte. Za prodej své knihy jste v první řadě zodpovědní vy (str. ).

Dobře propagaci načasujte ve vztahu k vydání
Vytvořte si dlouhodobý plán propagace, ale hlavně s ní začněte včas – tedy dřív, než knihu vydáte (str. ). Příprava v předstihu vysoce převyšuje efektivitu jakékoli budoucí propagace a dá vaší knize hybný moment v tu pravou chvíli, kdy je kniha nejčerstvější. Pokud ji odbudete, nikdy to už nedoženete.
Vytvořil jsem časovou osu přípravy na propagaci před vydáním knihy. Máte-li v úmyslu svou knihu vydat za rok, už byste měli začít, pokud chcete, aby se vaše kniha prodávala hned od začátku. Odkaz na trénink s checklistem Start knihy najdete na stránce ZDROJE.
Využívejte příležitostí – událostí souvisejících s tématem vaší kni­hy či ročních období, kdy má její prodej největší smysl. Propagujte své starší knihy při vydání nové. A pište další, ať máte co nabízet lidem, které jste již svou tvorbou ulovili.
Je-li už nějaká stará kniha téměř neprodejná, využijte ji jako dárek navíc.

Používejte páky
Přemýšlejte, jak odvést co největší množství práce s co nejmenším ob­jemem vložené energie. Pákou z nejmocnějších je partnerství s těmi,
kdo mají velké publikum, jako jsou booktubeři, bloggeři, administrátoři skupin nebo literární servery. Vybudovat svou vlastní komunitu může trvat poměrně dlouho. Ale někdo už možná vytvořil skupinu, která se té vaší vysněné podobá. Najděte ji, opatrně lovte v jejích vodách a získejte si přízeň členů i jejího zakladatele (str. ).
Stejnou, ne-li větší pákou jsou znalosti: čtěte knihy a blogy, sledujte videa, poslouchejte audioprogramy nebo podcasty úspěšných autorů. Stále se učte něco nového! (str. )
Věnujte pozornost všemu, co šetří váš čas a pracuje v době, kdy se zabýváte jinými věcmi nebo odpočíváte: webové stránky, e-shopy,
sociální sítě, různé druhy automatizace (str. ). Budujte systémy, které vám usnadní práci.
Navažte partnerství s autory podobného žánru, aby se vaše cílovky překrývaly, a pomáhejte si – sdílejte spolu zdroje, informace i ko­munity.
Především ale sledujte své výsledky a vždy si určujte priority na zá­kladě toho, co vám funguje dobře a co ne. Čím budete knihu propagovat déle, tím přesnější tyto výsledky budou, a čím méně času do­ká­žete propagaci věnovat, tím důležitější bude sledovat výsledky a používat jen ty nejefektivnější techniky.

3.2.5 Pět příběhů

Protože jsem sám zažil zahlcení informacemi, kdy se člověk ztrácí a neví, kde začít, vytvořil jsem pět fiktivních případových studií, které ukazují, jak se různé techniky a postupy, popsané v této knize, dají využít v reálném životě.
Samozřejmě, že živnostník má jinou výchozí situaci než zaměstnanec, protože na rozdíl od něj se s marketingem už musel přinejmenším setkat, a třeba majitel firmy s vlastním reklamním oddělením je ve výhodě proti oběma předchozím, protože může jednotlivé činnosti zadat specialistům.
Každý autor zvládne něco sám a na zbytek si může najít pomocníky. Je však potřeba se stále učit něco nového, protože „definice ší­lenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky“ (Albert Einstein). Postup každého z vás bude trochu jiný podle toho, jaké máte schopnosti a možnosti, v jaké jste sociální situaci, jakou máte vůli se učit a do jaké míry si dokážete poručit (a také se poslechnout).
Proto jsem v knize pokryl tak širokou škálu možností – a některé jen v náznaku, protože na každou dílčí techniku najdete podrobnější a aktuálnější návody buď na stránce ZDROJE, na YouTube či blozích zdarma. Nebo na některém kurzovém serveru, protože placené kurzy jsou často celkem levné a mohou zkrátit vaši cestu o celé měsíce tápání a učení se metodou pokus-omyl. Stránka ZDROJE obsahuje i odkazy na příslušné články, eBooky a nástroje. Mým cílem bylo poskytnout vám velký obraz toho, co všechno se dá dělat, abyste si vybrali to, co vám nejvíce vyhovuje a tuto oblast sami podrobili důkladnějšímu studiu.
Následující fiktivní příběhy vám mají dát představu, jak by mohly postupovat různé typy autorů s různými cíli a odlišnou výchozí situací. Pokud jsem některé téma popsal podrobněji, je to proto, že s danou oblastí mají občas lidé problém a já chci ukázat, že vždycky je možné najít cestu.
Hlavně se nenechte něčím zastavit nebo odradit. Mnoho lidí před vámi to už dokázalo a největším nepřítelem je vám pouze strach ze sel­hání, protože obavu z chyb nám naše okolí vštěpuje už od první třídy základní školy. Mnohé z těch někdy až nouzových postupů jsem vytáhl z vlastního života, a věřte, že právě z chyb jsem se nejvíc naučil. Čím více chyb uděláte, tím blíže jste když ne k mistrovství, tedy alespoň k ovládnutí dané oblasti.
Všimněte si, že všech pět autorů se snaží své úkoly udělat co nejdříve poté, co je napadnou. Nemá totiž cenu dva měsíce o něčem jen přemýšlet. Je to potřeba udělat, poučit se, udělat znovu, zase se poučit a tak získat praxi. Pak vyhodnotit výsledky, opustit to, co nefunguje a zkusit něco nového. Musíte jen vydržet tlačit svou káru. Když něco nejde tak, půjde to jinak.
Větu to já bych nezvládl zcela vymažte ze svého slovníku. Dokud to nezkusíte, nevíte to – a mnohem větší šance budete mít, když se rozhodnete, že to prostě dokážete, než když to budete jen zkoušet.
Když bude vaše odhodlání slábnout, zeptejte se sami sebe jako američtí mariňáci, když umdlévají: „PROČ to děláš?“ Připomeňte si svůj hlavní cíl. A udělejte další krok.
Takový byl Edison, který podle vlastních slov „vymyslel 999 způsobů, jak se nedá udělat funkční žárovka“. Uspěl prý až napotisící.Ale díky tomu, že se nenechal neúspěchy odradit, vám dnes nemusím vysvětlovat, kdo Edison byl.

„Jestliže věříte, že něco dokážete, nebo jestliže věříte, že ne, máte v obou případech pravdu.“
Henry Ford

„Překážky, to jsou ony obávané věci, které spatříte, když odvrátíte pohled od svého cíle.“
Henry Ford

Láďa si vydává povídky

Láďa je obyčejný člověk. Má své zaměstnání, nikdy se nezajímal o marketing a nikdy ani nepřemýšlel o vydání povídek, které si píše po večerech pro zábavu. Některé z nich dal přečíst kamarádům a reakce byla vesměs pozitivní.
Když se mu přiblíží padesátka, začne přemýšlet, jak by ji oslavil. Napadne ho, že by mohl své povídky vydat, ale zároveň cítí, že mají ještě spoustu chyb a bojí se, aby si neuřízl ostudu. Myšlenka v něm ale vytrvale hlodá, a tak se začne zajímat o to, jak se naučit dobře psát. Každý ho odkazuje na internet. Jenže… Ten je pro něj trochu španělská vesnice. Zatím umí jen poslat e-mail a je mu jasné, že to není mnoho.
Má ovšem mladého synovce Toma, a tak se s ním domluví, že k němu bude dvakrát týdně chodit a Tom ho s internetem naučí za stovku na hodinu. Píše si přitom poznámky a když mu synovec něco vyhledá, uloží si adresu do záložek, aby ji kdykoli později našel.
Nejvíc ho zajímají rady, jak psát dobře a vylepšovat text. Nenajde jich zrovna mnoho, ale naštěstí pro něj Tom zná server naucmese.cz, kde Láďa najde levný kurz tvůrčího psaní, konající se v jeho městě. Přihlásí se a nervózně čeká na ten den.
Z první lekce kurzu Naučmese si odnese dvě strany užitečných poznámek a tipů a také několik kontaktů – na lektora, kdyby potřeboval rychlou konzultaci, ale hlavně na tři další autory, kteří se lekce také účastnili. S jedním z nich, Honzou, který je mu svou tvorbou nejblíž, si padnou do oka a zajdou po kurzu na kafe. Probírají své poznámky a hlavně možnosti, jak by si mohli být navzájem uži­teč­ní.

Po pár měsících, kdy text nečetl a po kurzu vidí Láďa svůj text novýma očima a má co opravovat. Zároveň si dělá analýzu knihy a vypisuje si poznámky.
Povídky jsou vesměs z doby jeho cestování stopem po světě v době, kdy nebylo jednoduché získat k tomu povolení a jemu vychází, že tím zaujme spíš své vrstevníky, než mladou generaci. Zároveň by se ale kniha mohla líbit i těm, kteří cestují dnes a zajímá je, jaké to bylo ještě v době, kdy Evropu rozdělovala na dva světy železná opona, kdy se cestovalo stopem a spalo v parcích nebo v přírodě.
Od Honzy se Láďa dozví o rozcestníku literárních soutěží. Pár si jich vytipuje a pak prochází jejich stránky, diskuse autorů i povídky. Vybírá, do kterých by chtěl přispět a tematicky by tam zapadl. Vůbec mu nejde o vítězství, ale o zpětnou vazbu ostatních autorů.
Poté, co zapracuje pár připomínek od cizích lidí, požádá Honzu, zda by se neujal redakčních prací, protože na profesionálního redaktora peníze nemá. Na oplátku může být později zas on Honzovým prvním čtenářem – a Honza souhlasí.
Zatím Láďa začíná přemýšlet, jak bude vydání financovat. Necítí se na hledání sponzorů v řadách cizích lidí a na žádné podnikající spolužáky si taky nevzpomene. Startéru se trochu bojí, a tak přemýšlí o tom, že knihu zafinancuje z úspor, ale pak se přece jen pochlapí a řekne si, že nemá co ztratit a alespoň při sbírce zjistí, jaký by mohl být o knihu zájem. V nejhorším se prostě nic nevybere a on bude tam,
kde je teď.
Týden brouzdá internetem, hledá informace o tom, jak dělat sbírku správně a dělá si poznámky, až získá jakous takous představu, co ho čeká. Napíše e-mail týmu jednoho ze startérů a domluví si s nimi schůzku, během níž si doplní informace, které mu dosud chyběly.
V první řadě by si prý měl nechat udělat kalkulaci, aby věděl, kolik chce na startéru vybrat. Začne proto hledat vhodné vydavatelství, které by mu ji udělalo. Chce mít přístup do distribuční sítě, ale také by byl rád, aby mu z částky za prodanou knihu zbylo co nejvíc. Ze tří nakladatelství vybere to s nejvýhodnějšími podmínkami a nechá si od nich kalkulaci nezávazně zpracovat.
Na startéru mu také řeknou, že dobře funguje video. To mu natočí synovec na svůj mobil v létě na stráni za chalupou. Láďa v něm řekne něco o sobě, o svém psaní i o plánované knížce a k tomu přečte ukázku. Tom rovnou na mobilu vystřihne nepovedené části a video je hotové. Není dokonalé, ale hlavně že nějaké je.
Protože po nižších částkách by se celý obnos střádal příliš pomalu, chce mít Láďa i pár odměn pro přispěvatele, kteří by byli ochotni přispět vyšší částkou. Při jejich vymýšlení se snaží, aby měl co nejnižší náklady a aby měla odměna zároveň co nejvyšší hodnotu pro přispívajícího. Pár jich vyřeší i díky přátelům, kteří umí něco pěkného vytvořit a udělají to pro něj za pivo.
Pak Láďa napíše text pro stránku projektu a udělá si plán, kdy koho během sbírky požádá o sdílení – nechce, aby se mu kamarádi na knihu složili, ale aby mu pomohli se šířením zprávy o sbírce.
Text své knihy už četl tolikrát, že ho to nebaví, ale přemůže se k posledním opravám. Je mu jasné, že po vytisknutí už nic nevylep­ší.
Jakmile rozběhne sbírku, začne s vybraným zakázkovým nakladatelstvím na knize pracovat. Chce, aby přispěvatelé knihu dostali co nejdříve po dokončení a nemuseli na ni čekat několik dalších mě­síců.
Sbírka jde ze začátku rychle, ale pak začne stagnovat a když je částka zhruba na polovině, sbírka se skoro zastaví. Aby o peníze nepřišel, doplatí zbytek z vlastních peněz. Je mu totiž jasné, že i když se nevybrala celá suma, stále je jeho doplatek jen polovina toho, co by musel vy­naložit, kdyby si knihu financoval úplně sám. Chvíli uvažuje, že by snížil náklad, ale nakonec to zavrhne. Polovinu částky přece vybral, tak­že to zas tak drastický zásah do rozpočtu není, a navíc část nákladu pad­ne na odměny pro přispěvatele.

Láďa má pocit, jako by ožil. Od doby, kdy dokázal sotva poslat e-mail, se jeho schopnost používat internet znásobila – díky synovci Tomovi, díky sbírce na startéru a hlavně díky tomu, že se učí věci, o nichž ví, že je potřebuje, a okamžitě je uvádí do praxe. Denodenně cítí, jak jeho schopnosti rostou, což už dlouho nezažil, a ten pocit se mu líbí.
Začne si dělat průzkum, jaké skupiny fandů cestování jsou na Facebooku, do většiny vstoupí jako člen a prochází si i komentáře v nich, aby zjistil, jaké stránky a servery navštěvují a sledují.
Získá přitom mnohem lepší představu o tom, kdo ho jako čtenář zajímá. Jen začne litovat, že si takový průzkum neudělal už před sbírkou, asi by ji pojal trochu jinak a možná by se vybralo víc pe­něz.
V nakladatelství se dozví, že část knih, kterou si nerozeberou distributoři, bude muset někde uskladnit. To mu dělá vrásky – žije v malém podnájmu a několik stovek knih se tam nevejde. Pak ale začne obvolávat známé a během pátého telefonátu mu kamarád slíbí, že mu nechá knihy na rok v komoře na své chalupě. Rok je dost dlouhá doba na to, aby našel jiné řešení, třeba sehnal v okolí volný suchý sklep nebo místo u někoho v garáži.
Když opravený text odešle do nakladatelství, začne na internetu hledat informace o tom, co by měl dělat, až bude mít knihu v ruce. Na­razí na eBook Jak prodávat knihu (ZDROJE), díky kterému pochopí, že kniha se neprodá sama a že pokud ji nebude pravidelně propagovat, mohla by zůstat ležet ladem u kamaráda v komoře. Poprvé zalituje, že se do toho pouštěl. Do rána ho ale malomyslnost přejde, řekne si, že už je pozdě couvnout a že to dotáhne do konce stůj co stůj. Přece jen, tři půlhodiny týdně zas nejsou tak moc a povídky k lidem dostat chce, když už mu to dalo tolik práce.
Protože nemá s propagací žádné zkušenosti, rozhodne se věřit autorovi eBooku a postupovat alespoň ze začátku otrocky podle něj. Začne si z něj vypisovat úkoly a své možnosti. Jeho seznam vypadá takto:

sehnat recenze – sci-fi fandové z Facebooku, booktubeři, kamarádi, Honza a další psavci
dostupnost informací – databáze, web na Wix, stránka na Facebooku
parťák – mám Honzu, najít další
video – mám jedno pro startér, natočit čtení ukázek, načrtnout scénář knižního traileru
sbírání e-mailů – NE

Kniha zatím není na světě, tak si začne alespoň domlouvat recenzenty. Vypisuje si booktubery a to, kolik lidí je sleduje, předjednává si s nimi recenze a dělá si seznam jejich adres. Kamarádům, kterým se v minulosti povídky líbily, píše přes Facebook nebo je obvolává, zda by mu byli ochotni o jeho povídkách napsat pár vět. Nejlepší povídku umístí na literární server a vyzve čtenáře, aby na ni napsali svůj názor do komentářů. Pak si vybere ty nejlepší.
Informace do databází, jako je ISBN nebo počet stran knihy za­tím nemá, ale napadne ho, že by si mohl předpřipravit web. Najde videonávod k webové stavebnici Wix, za hodinu má hotovo a samotného ho překvapí, jak to bylo snadné, ačkoli to nikdy předtím nedělal.
To mu dodá sebedůvěru a za další hodinu má podle videoná­vodu postavený i malý obchod. Jen informace o knize a obálka jsou
zatím buď nevyplněné, nebo provizorní. Nelení a rovnou si zarezervuje vlastní doménu, kterou mu později na Wix Tom prý pře­smě­ruje.
S dalšími dvěma body svého seznamu by potřeboval pomoci, tak si domluví schůzku s Honzou. Honza už jeden knižní trailer natočil a dá mu pár dobrých námětů. Domluví se, že spolu znovu zajdou na nějaký kurz naučmese.cz, tentokrát za účelem získání dalších autorů do party. Honza už rok pravidelně propaguje, takže Láďovi dá i tipy, jak líp zacházet s časem a své tři nerušené půlhodinky týdně si vydobýt. Další informace ohledně osobního time managementu je prý nejlepší hledat prostě na Google a YouTube.

Protože k cestovatelským povídkám z minulosti se těžko točí trailer a Láďovy technické možnosti jsou zatím v tomto směru mizerné, chytí se v článku Jak nejlevněji vytvořit videotrailer ke knize věty „Nápad je to nejdůležitější, a když jím zaujmete, není příliš důležitá kvalita ztvárnění.“
Týden nechá svůj mozek téma žvýkat a pak si začne sepisovat možné scénáře traileru. Většina mu přijde hloupých, ale čím dál tím víc mu jako nejlepší nápad připadá využití zvědavostních otázek, které po něm nakladatelství chtělo sepsat kvůli anotaci. Video sice nebude dlouhé, ale mohlo by zaujmout. Láďa vybere ty nejlepší otázky a dlouho ve scénáři škrtá, až je s ním spokojen. Ale chce do videa dát i 3D model knihy jako reklamu, takže s natočením ještě počká, než bude hotová obálka.

Nakladatelství mu na jeho žádost pošle zvlášť přední stranu a hřbet knihy a on si na serveru boxshot.com vytvoří 3D obrázek knihy. Ten použije na webové stránce Wix a pošle ho i Tomovi, aby ho mohl vstřihnout do traileru. Video natočí opět na louce za chalupou. Má jen pár sekund, ale celkem budí zvědavost, a hlavně, v závěru je reklama na zakoupení jeho knihy na jeho vlastních stránkách a doméně, přesně jak se naučil z článku Propagace knih a strategické so­bectví.
Když se výroba tiskových podkladů přiblíží k závěru, dostane potřebné údaje a doplní je jak do databází, tak na web. Tam mu syno­vec vloží i nový videotrailer zveřejněný na YouTube, protože Google prý takové stránky zvýhodňuje ve vyhledávání.
Pak najde na YouTube návod a založí pro knihu Facebookovou strán­ku. I na ni přidá videotrailer a připne ho nahoru na stránku, aby byl hned vidět. Zatím vůbec netuší, čím bude na stránku přispívat, ale chce, aby ho na nejpoužívanější sociální síti bylo alespoň možné najít.
Láďa už si vyzkoušel, že natočit video je celkem jednoduché. Vzpomene si na kamaráda s příjemným hlasem a požádá ho, aby mu na mikrofon přečetl ukázky. Vybere z knihy tu nejlepší povídku a pošle mu ji, aby ji mohl namluvit doma v čase, kdy se mu to hodí a je tam klid. Za pár dní mu přijde zpět MP3 s povídkou a Tom k němu na mobilu vyrobí video – jako obraz použijí statický obrázek s 3D modelem knihy a adresou obchodu na Láďových stránkách.
Stejnou ukázku dá Láďa na webovou stránku knihy. Ukázka je tu ke stažení v PDF a Láďa k ní přidá i video se čtenou ukázkou pro ty, kdo raději poslouchají. Přitom si vzpomene na recenze a napíše několika booktuberům. Adresy těch, kteří chtějí knihu zaslat k recenzi, si natiskne na samolepicí štítky, aby je měl připravené a mohl knihy rozeslat hned ten den, kdy je dostane.

(Zrekapitulujme si to: Ještě než jeho kniha vyjde, má Láďa natočená dvě videa, postavený jednoduchý web a obchod, kde lze koupit knihu přímo od něj, připraveny ukázky a několik předjednaných recenzí; jeho kniha je zanesena v knižních databázích. Navíc ví, kde najít na internetu skupiny s fandy svého žánru, kterým může ukázky předložit. Za dva měsíce se naučil víc věcí než za poslední dva roky, stačil mu k tomu internet a dva občasní pomocníci. Zdaleka ne všechno mu vyšlo, ale nenechal se tím odradit, protože chce, aby jeho knížku lidé četli a je ochoten kvůli tomu překonat nepohodlí a učit se nové věci.)

Přijde den D, kdy knihu vezou z tiskárny distributorům a pár desítek knih jemu, aby měl na přímý prodej a recenze. Zbytek zavezou ke kamarádovi na chalupu. Láďa si knihu prohlédne a otevře si víno na oslavu, a pak ji jde hned rozesílat booktuberům a lidem, kteří mu slíbili recenzi, jako je Honza a pár dalších přátel. Hned potom ji rozešle i lidem, kteří mu přispěli na startéru.
Teď přišel čas, aby využil svůj průzkum facebookových skupin. Pro­tože nechce riskovat, že mu správci příspěvky smažou, raději jim
nejdřív napíše a nabídne pět knih zadarmo do soutěží, pokud ho ne­chají zveřejnit ukázky. Někteří správci vidí šanci, jak by díky soutěži o knihy mohli rozšířit své publikum o nové členy, takže souhlasí a sami Láďovu ukázku zveřejní. Díky tomu, že jim komunita důvěřuje, získá ukázka mnohem větší pozornost, než kdyby ji Láďa zveřejnil za sebe; navíc má jistotu, že ji nikdo nesmaže.

Láďa zná sílu vytrvalosti a také věří eBooku, takže se snaží každý tý­den si vyčlenit tři půlhodiny času na propagaci. Ne vždy se to podaří, někdy je to jen čtvrthodina, ale přijde mu lepší pracovat 15 minut, než trvat za každou cenu na půlhodině a možná pak začít vynechávat, protože ne­stíhá. Když má času málo nebo neví, co zrovna dělat, jen sedí, přemýšlí a plánuje. K tomu využívá i mrtvé chvíle, ve kterých všichni ostatní koukají do svého mobilu, třeba když na něco čeká nebo někam cestuje. Vždycky má po ruce papír a tužku a nápady si poctivě zapisuje.
Všechny recenze, které získává, ať už videa od booktuberů nebo pěkné komentáře od čtenářů a přátel, s potěšením přidává na svou webovou stránku a odkazy na ně také do komentářů v knižních databázích. Jako čas věnovaný propagaci počítá i občasné porady u kafe s Honzou a marketing už mu vůbec nepřijde tak složitý, jak si kdysi myslel. Díky tomu, že v obchůdku na svých stránkách nabízí knihu levněji než knihkupci a nepřestává ji propagovat, daří se mu každý měsíc prodat pár knih přímo, a tak se mu pomalu vrací částka, kterou musel na startovači doplatit se svého…

Láďa má své povídky. Vydání ho stálo minimum vlastních prostředků, má dvě videa, 3D model a hlavně našel svou cílovku. Především si ale dal k padesátinám největší dárek tím, že sám sebe omladil. Našel nové přátele, začal používat nové technologie a naučil se používat internet, což jeho možnosti znásobilo.

Jiří cestuje po světě
fotograf

Jirka je fotograf – mé paralelní já ze světa, kde jsem si nevylosoval mrtvici, zůstal u svého původního oboru a časem pochopil, co pro mě kniha může udělat. Ve skutečnosti jsem některé pomůcky zmíněné ve druhém příběhu skutečně vytvořil, jako eBook o skokovém zlepšení vašich fotek bez technických znalostí. Odkaz na něj i na další zde zmíněné nástroje najdete v sekci ZDROJE. A tak má fotograf Jiří i stejné výchozí podmínky, jako jsem měl kdysi já.

Protože profesionální focení na zakázku mu dávalo poněkud nepravidelný příjem, naučil se Jirka od kamarádky grafičky základy práce v programu Adobe InDesign, ve kterém se lámou knihy, sehnal si načerno prastarou verzi 2.0 a občas si přivydělává sazbou jednodušších publikací. Z doby, kdy si sám stavěl první neumělé webové stránky, si pamatuje základy HTML, a co si nepamatuje, umí najít na internetu. Angličtinu měl na škole jen čtyři roky, ale pak strávil s jednou přestávkou celkem půl roku prací v Británii, aby se anglicky naučil líp, takže sice mluví gramaticky špatně a neobratně, ale celkem rozumí, a čemu nerozumí, to si najde ve slovníku.
Po své první cestě do Thajska, na které si psal deník, je plný zážitků a řekne si, že by si mohl vydat cestopis. Jen tak, pro zábavu. Nečeká, že by se knížka nějak zvlášť prodávala, ale grafiku si dokáže udělat sám, a zaplatil by tedy pouze tisk.
Neočekává velký zájem a také nemá moc peněz, a tak míří nízko – chce vydat jen 200 kusů. Ví, že distributoři si berou skoro šedesát procent, ale 200 kusů je množství, na které by je nemusel vůbec potřebovat. Navíc, při tisku na digitálu může barevné strany rozmístit nepravidelně, aniž by platil celobarevný tisk, a přesně to potřebuje udělat s doprovodnými fotkami.
Musí se s programem naučit pracovat lépe, protože dosud sázel jen jednoduchý text. Začne tedy na YouTube hledáním návodů na pokročilejší sazbu.
Není designér, ale chce mít knihu pěknou, takže zajde do NeoLuxoru, prohlédne několik cestopisů a vyfotí si ty, které se mu líbí, aby se jimi mohl při sazbě inspirovat. Provede poslední autorské opravy textu, vybere fotky a začne knihu sázet.
Zadá kalkulace a ze tří tiskáren vybere tu nejlevnější. Dokončí blok i obálku, naposledy knihu zkontroluje a odešle do tisku. Zatímco se kniha tiskne, dělá si (pozdě, ale přece) průzkum možného odbytu. Zaměřuje se na místa, kde se sdružují cestovatelé se zájmem o Thajsko a Vietnam, které by cestopis se spoustou tipů oslovil nejvíc.

Jirka si zadá přes fiverr.com výrobu videoslideshow s muzikou, kterou stáhl ze serverů se zvuky zdarma. To bude první video, které mu pomůže dát o knize vědět. Udělá si seznam skupin na Facebooku a rozhodne se, že na serveru naucmese.cz (kde už má svůj kurz focení a úprav fotek) uspořádá i kurz Jak levně cestovat po Thajsku a Viet­namu.
Mohl by ho sice dát za nízkou cenu a snažit se na kurzu knihu prodat, raději však dá kurz za tři stovky s tím, že účastníci dostanou knihu zdarma. Tak ji nebude muset nikomu vnucovat a z toho, co zbude, zaplatí pronájem místnosti pro kurz. Rovněž nabídne povídání o Thajsku a Vietnamu knihovnám: Najde si na ně na internetu maily a obešle je jednotlivě s nabídkou, každý den pět z nich.

Chce mít web pod vlastní doménou, aby mohl měřit provoz, takže si najde návod a nainstaluje WordPress s pěknou a responzivní fotografickou šablonou. Na jednu stránku umístí obchod Ecwid s jedinou položkou – svou knihou. Na graphicburger.com najde knižní mock-up a vyrobí si v Photopea 3D model knihy, který na stránce s obchodem, na webu knihy a ve videu použije.
Zaznamená knihu do knižních databází, zkontroluje funkčnost pro­dejní stránky a pak se pustí do reklamního videa. Sám před objektiv nechce, ale je mu jasné, že aspoň mihnout se v něm musí, aby lidé věděli, od koho kupují. Bude muset dát knížce tvář.
Poznamená si délku slideshow a napíše text, který bude říkat. Na­točí se webkamerou, protože kvalita ho moc nezajímá, bude to jen malý obdélník v rohu videa, zatímco slideshow poběží. Do jednoho videa mu to pak všechno sesadí za šest dolarů Filipínec přes Fiverr.
Když kniha přijde z tiskárny, má Jiří hotové video, zprovozněné stránky s obchodem a vypsané první dva termíny kurzů na naucmese.cz, navíc se mu mezitím ozvaly tři knihovny, že mají zájem o autorskou besedu. Jiří moc rád cestuje, a tak se na tuto formu propagace těší.

Za rok od vydání objel šest knihoven, v každé pár knih prodal, a uspořádal též tři kurzy, během kterých se zbavil dalších 30 knih. Navíc přitom získal jednoho klienta, protože neopomněl vždy zmínit, že ho focení živí. Další knihy se prodaly přes jeho obchod, když spustil facebookovou reklamu zacílenou na čerstvé zájemce o Thajsko a Vietnam. Pár kusů si koupili kamarádi a známí, kteří byli zvědaví na jeho zážitky na cestách. Skoro polovina knih je pryč, a to ještě ani nezačal pracovat s facebookovými skupinami, které si našel.
Jednou Jiřího napadne, že cestuje pořád málo. Že by mohl víc, když už je na volné noze a je pánem svého času… Jenže na to nemá dost peněz. Co kdyby mě někdo vzal s sebou? řekne si a začne snovat plán, jak toho dosáhnout.
Může nabídnout svou odbornost – focení. Co kdyby ho s sebou vza­la něk­terá cestovka výměnou za to, že naučí ostatní účastníky zájezdu
fotit?
Ví ale, že cestovek, které pro něj budou vhodné, nebude nekonečně mnoho a potřebuje tedy pokud možno uspět s nabídkou napoprvé. Nemá rád pohodlné vykrmovací zájezdy, touží poznávat nové krajiny a hlavně hory. Musí tedy nejdřív zvýšit své šance, potřebuje uspět hned napoprvé.

Přebuduje své webové stránky. Vybere nejlepší fotky, které pořídil, přidá sekci s cestovatelskou fotografií a další samostatnou pro fotoreportáže z takto získaných cest – bude psát blog. Jinak by vůbec nevyužíval výhod WordPressu, na kterém je jeho web postavený.
Pak ho napadne napsat ještě eBook, který by učil, jak skokově zlepšit své fotografie. Mohl by ho dávat účastníkům kurzu zdarma. Protože má tohle téma v malíčku, napsaný ho má rychle, ale trvá mu další dva týdny, než vybere z fotoarchivu ty správné fotky jako příklady. Umíní si proto, že si v něm udělá pořádek, aby se mu fotografie vyhledávaly rychleji.
Udělá si na internetu průzkum cestovek, které se zaměřují na mladší klientelu a jezdí na zajímavá místa. Je začátek léta a cestovky by někdy touto dobou už mohly plánovat příští sezónu. Připraví si pro ně dopis, přidá odkaz na webovou prezentaci a kontakty na sebe. Zároveň si připraví k odeslání na jejich fyzické adresy pár svých
cestopisů. Pak odešle nejdřív knihy a den nato i maily se svou nabídkou a upozorněním, že v papírové poště najdou jeho pub­li­kaci.

Samotného ho překvapí, když většina cestovek odpoví – alespoň pár větami, i když některé rovnou odmítavě. Dvě mu nabídnou setkání, aby si o tom promluvili. A jemu stačí, když to vyjde u jedné. Setkání proběhnou a tak to také dopadne – s jednou se domluví, s druhou ne.
Dohodnou se, že příští rok s nimi na zkoušku vyrazí na Island.
Celý zá­jezd bude mít zadarmo. Jeden workshop udělá s účastníky před zájez­dem, tam jim vysvětlí základy a co si mají s sebou vzít, a pak jim v průběhu zájezdu věnuje každý den půlhodinu ráno, společně, a přes den jim bude k dispozici pro individuální konzultace.
V zimě se podle plánu ponoří do svého fotoarchivu. Ani si neuvědomoval, jak moc je rozsáhlý. Udělá si v něm přehled a všechny negativy popíše do přehledných tabulek. Příště už bude mnohem snazší něco najít.

Následující léto proběhne zájezd, všichni jsou nadšeni, jak se jejich focení zlepšilo, píší na fotozájezd i lektora skvělé reference a cestovka je tak spokojená, že ještě to samé léto uspořádá improvizovaně další dva fotozájezdy a domluví se s Jiřím na dalších na příští rok.
Cestovka zaznamenává o fotozájezdy zájem, takže lehce zvedne jejich cenu a Jirkovi nabídne za každý zájezd slušný honorář. Ten zajásá, že se mu zlepší rozpočet, ale pak si to rozmyslí a rozhodne se peníze dál investovat.
Kniha, kterou původně vydal jen pro zábavu, mu pomohla k získá­ní dalšího zdroje příjmu. Co kdyby vydal knihu určenou pouze k to­muto účelu?
Fotoarchiv má už rozsáhlý, navíc v něm už má konečně pořádek; co udělat fotoknihu a doplnit ji radami, které nejvíce pomáhají k lepším fotkám, samozřejmě s reklamou na svou práci? Mohl by ji posílat nadějným lukrativním klientům a rozdávat jako luxusní vizitku. Zároveň ji může prodávat přes své stránky.
Jiří nechce žádnou tenoučkou publikaci, takže si umíní, že kniha musí mít aspoň 150 stran. Mnoho stran bude barevných a fotoknížce bude slušet pevná vazba. Většina fotek je na šířku, takže zvolí horizontální formát, a i když to knihu prodraží, bude nejlepší křídový papír nebo alespoň polokřída.
Nechce, aby mu spousta knih zůstala doma, a tak se rozhodne zůstat u nákladu 200 kusů. Od digitální tiskárny si nechá udělat kalkulaci, aby věděl, kolik musí na investici našetřit. Vychází to kolem čtyřiceti tisíc. To znamená zhruba čtyři výjezdy s cestovkou.

E-book umístí na své stránky ke stažení za e-mailovou adresu. Vlastníkům adres svou knihu nabídne, až bude hotová. Přidá do eBooku reklamu cestovky na fotozájezdy, dostane od ní za tím účelem unikátní adresu a když přes ni někdo zájezd koupí, dostane Jirka pár procent z jeho ceny jako bonus za nového klienta ke stávajícímu hono­ráři.
Protože se mu nechce vyhledávat informace o ochraně osobních dat, zaplatí si jednorázovou konzultaci s odborníkem na GDPR, který mu vše vysvětlí a napíše mu seznam toho, co musí dodržovat a jak by měl své systémy nastavit, když chce sbírat e-maily. K tomu si Jiří koupí příručku GDPR, kdyby se později potřeboval o něčem ujistit.
Pak začne pracovat na nové knize. Nejdřív načrtne obsah. Většinu budou tvořit jeho fotky doplněné stručným textem, který vysvětlí, co je při daném typu focení nejdůležitější. Za uplynulých 15 let už fotil snad všechno, takže reprezentativního materiálu má dost. Knihu pojme jako průvodce začínajícího fotografa, závěr bude věnován zásadám pro obecné zlepšení fotek a základům počítačové post­produkce.

Trvá rok, než vybere fotky a napíše text. Konečně se může pustit do sazby. To je činnost, která ho baví nejvíc, protože si všechno může udělat podle svého a celý design je jeho práce. Nesmí to zapomenout zmínit v tiráži, sazba knih je také dobrý přivýdělek. Vlastně by si mohl postavit web, na kterém bude sazbu knih nabízet… Ale jedno po druhém. Nejdřív kniha.
Na té mu velice záleží, takže když ji má hotovou, pozve jedno odpoledne na kafe kamarádku grafičku, aby mu ji v notebooku zkontrolovala a řekla mu svůj názor. Podle jejích rad a doporučení pak knihu vylepšuje další měsíc.
Během něj mu zavolá šéf jeho cestovky, že by odkoupil 150 kusů knihy jen pro sebe, na rozdávání nejlepším klientům. To zcela změní situaci. Jiří si nechá udělat kalkulaci na 500 kusů a zjistí, že když odečte peníze, které dostane za zmíněných 150 kusů, zaplatí za tisk 500 kusů jen o málo víc, než kdyby vydal jen 200 kusů – a bude jich mít skoro dvakrát tolik. Zbylé peníze mu v nejhorším půjčí kreditka, ale má spočítáno, že díky slušným honorářům od cestovky dluh pohodlně splatí i s úrokem během měsíce nebo dvou. Ještě zbývá uklidit ve sklepě, aby se tam knihy vešly. Má tam i své staré knížky a jsou ve stále stejném stavu, takže ví, že mu tam nové knihy nezvlhnou.
Konečně má tiskové podklady ve správné kvalitě a odesílá je do tiskárny. Mohl by už jen složit ruce do klína a čekat na knihy, ale to není jeho styl.
Už několik online kurzů v minulosti koupil přes takzvanou prodejní stránku, na které jsou v hlavních bodech vysvětleny největší přínosy kurzu. Na něj to fungovalo a líbilo by se mu mít takovou stránku pro svou knihu. Začne prohledávat blogy a návody na YouTube a vypisovat si hlavní zásady tvorby prodejní stránky. Pak si několik takových stránek najde a poznamenává si, co na něj působí nejvíc.
Podle toho sestaví text a stránku vytvoří v rámci wordpressové šablony, na které běží jeho web. Pak narazí na copywriterský blog a polovinu stránky přepíše podle toho, co se na něm dozvěděl, aby na lidi lépe fungovala. Také bude knihu první měsíc prodávat levněji a na stránku nastaví odpočítání, kolik dnů zbývá do konce, aby v kupujících vytvořil pocit časového tlaku a prodal hned na začátku víc kusů. Po kliknutí na tlačítko získat knihu se návštěvník dostane přímo do obchodu Ecwid, který si Jirka vytvořil už dřív.
Dosud neměl čas zabývat se referencemi, ale ty jsou to jediné, co jeho prodejní stránce zatím chybí. Zavolá proto několika bývalým kolegům-
-fotografům a osobně je o doporučení požádá. Rovnou získá i jejich do­mácí adresy, aby jim mohl knihu poslat hned, jakmile ji dovezou z tiskárny a požádá je, aby k referenci připojili svůj portrét kvůli věrohodnosti.
Shrneme si to: díky knize, kterou původně vydal jen pro zábavu, začal Jiří mnohem víc cestovat po světě, upevnil svou odbornost tím, že častěji učí, a navíc získal nový, i když sezónní příjem. Díky přípravě druhé knihy napsal první eBook a začal sbírat kontakty, udělal si pořádek v archivu a využil většinu nejlepších fotek, jaké kdy pořídil, naučil se lépe pracovat s grafickým programem (což může do budoucna znamenat další zdroj příjmů), naučil se instalovat WordPress a postavit obchod a prodejní stránku. Navíc získal základy copywritingu, který do budoucna vylepší působivost každého textu, který Jirka napíše. (Ano, je to spousta práce – ale po tak intenzivní ‚nalejvárně‘ budete mít pocit, že jste dvakrát větší, než jste byli před rokem a věřte mi – stojí to za to.)

Necháme Jirku Jirkou, protože predikovat, jak mu druhá kniha přinese další klienty a dá mu proti ostatním fotografům konkurenční výhodu, jak si postaví web nabízející sazbu a získá nový druh příjmu… by bylo jen tipováním. Pravdou je, že jakmile člověk zjistí, že něco funguje, dostane mnohem větší chuť do práce a častěji ho napadá, jak svůj úspěch rozšířit ještě do dalších směrů. Úspěch přitahuje úspěch.
Dnešní možnosti jsou téměř nekonečné, jen nesmíte mít strach je využít a musíte si z nich vybírat ty, které vám usnadní život a zvýší jeho kvalitu. Čím víc se učíte, tím víc se vám různé věci propojují do souvislostí, a to je skvělý základ pro to, aby podvědomí časem vypracovalo základ vašeho VELKÉHO PLÁNU.
Příběhy vás mají inspirovat a ukázat vám, že klidně můžete za­čít jen s Googlem a YouTube a pokud nezlenivíte, můžete přerůst se­be sama a dojít tam, kam jste se nikdy nedoufali dostat. Jenom to vždycky dá práci. Skoro za každým ‚úspěchem přes noc‘ je pět až deset let předchozí práce, kterou nikdo nevidí. Úspěch zkrátka čeká jen na toho, kdo je ochoten si ho odpracovat.

Petr rozšiřuje své podnikání
truhlář

Petr je truhlář, poctivý řemeslník, který odvádí dobrou práci, ale to samo o sobě nestačí na to, aby jeho byznys rostl, aby zákazníků při­bývalo a on aby mohl investovat do nového vybavení, prostor nebo do­konce zaměstnanců. Jednoho dne si uvědomí, že to tak dál nejde a že musí něco změnit, jinak bude navěky otrokem své nevelké dílny a na­konec v ní umře. Dosud se marketingu vyhýbal seč mohl, ale protože nic z toho, co dělal dosud nefungovalo, rozhodne se, že to s ním alespoň zkusí.
Prohledá internet, ale zaručených návodů na růst firmy je tam příliš mnoho a on nedokáže rozeznat, který z nich opravdu funguje. Pak mu kamarád novinář poradí, aby o své práci napsal knížku. Petr o tom pár dní přemýšlí a začne mu to dávat smysl. Ano, knížku si koupí ten, kdo se o obor zajímá, a když mu Petr dá užitečné rady, někdo ze čtenářů se může stát jeho zákazníkem. Ale hlavně, když vydá knížku, bude už po celý zbytek jeho života pracovat a představovat jeho práci klientům sama, aniž by se o to musel starat. Jednorázová práce s trvalým účinkem. Rozhodne se, že to zkusí. Z češtiny měl sice trojku, ale na slohy byl celkem dobrý a chyby po něm může opravit korektor.
Petr si zjistí, kolik přibližně vydání knihy a korektura stojí, zároveň ale z článků o vydávání knih pochopí, že většinu peněz z prodeje spolkne distributor a knihkupec. Protože však chce, aby kniha byla široce dostupná, zřejmě se bez nich neobejde.
Nechce ovšem cenu knihy nasadit příliš vysoko, to by její dostupnosti nepomohlo. Rozhodne se, že to bude brát jako investici a raději náklady rovnou odepíše, aby měl naprostou volnost v cenotvorbě a mohl knihu dát s klidným svědomím i zadarmo, když bude chtít.
Kniha by zřejmě měla řešit nějaký problém, který má většina jeho zákazníků… Probere si staré poptávky a vypisuje si otázky zájemců. Nejvíc otázek se týká trvanlivosti a odolnosti nábytku z jeho dílny. To je logické, když si lidé kupují něco drahého, chtějí, aby to dlouho vydrželo. Petrovi se téma začíná rýsovat, dřevu rozumí. Načrtne si základní body:
vhodnost různých typů dřeva pro různé typy nábytku
povrchová úprava dřeva a její účel; mořidla, laky
extrémní prostředí, vhodné druhy dřeva do nich a způsoby prodloužení jeho trvanlivosti
Do své knihy bude potřebovat také nějaké obrázky. Když někomu postavil skříň, vždycky si ji vyfotil, a také opravy si prozíravě fotil před a po, takže asi bude mít z čeho vybírat, ale napadne ho, že by se do knihy hodily i nějaké ilustrace. Začne se na internetu pídit po ilustrátorech, ale všechny články odkazují na klasické doprovodné ilustrace pro beletrii a on potřebuje spíš technickou kresbu.
Při jedné cestě po městě ale dostane nápad. Zajde do knihkupectví a vyhledá sekci s technickou a hobby literaturou. Systematicky probírá knihy jednu po druhé, a když se mu někde líbí styl ilustrací, podívá se do tiráže a opíše si jméno ilustrátora.
Po návratu domů pak začne hledat, který z nich má na internetu
prezentaci a kontakt. Přitom si uvědomí, jak důležité je dnes mít pěk­né a funkční webové stránky a rozhodne se, že ještě než knihu vypustí do světa, musí ty své nechat přebudovat. Nechal si je postavit už před deseti lety – v době, kdy nikdo netušil, že o dekádu později bude in­ternet každý prohlížet na tabletu nebo na mobilu.
Vybere tři ilustrátory, na které našel kontakt. Bohužel nikdo z nich nemá na stránkách ceník, tak jim všem pošle e-mail s dotazem. Jeden neodpoví, druhý si řekne poměrně nehoráznou částku, ale třetí vypadá velmi přijatelně. Předběžně se dohodnou a Petr začíná sestavovat seznam a popis ilustrací, které bude potřebovat.

Zatímco knihu plánuje a pomalu začíná psát, najde na serveru Naučmese kurz marketingu. Nemělo by smysl psát knihu, kdyby ji pak nedokázal dostat k těm správným lidem. Žádný z aktuálně nabízených kurzů se nezaměřuje na propagaci knih, tak vezme prozatím zavděk kurzem Online marketing pro malé firmy s nízkým rozpočtem.
Na kurzu Petr zjistí, že vlastně nebyl důvod se marketingu tak bát, principy vypadají celkem jednoduše, jen se cítí trochu zahlcen termíny, které neznal. Ale to se poddá. Když už se jednou rozhodl udělat něco nového, asi se bude muset také spoustu věcí naučit.
Po kurzu je naštěstí čas na otázky i na posezení s lektorem, takže dostane jednak rady, jak vylepšit reklamu v knize, jednak tipy, kudy se s propagací knihy přibližně ubírat. Petr chce hlavně znát problematiku v obrysech, detaily už si později dohledá.
Rozhodne se, že hodinu denně, kterou si na psaní knihy vyčlenil, věnuje jednou za týden marketingu. Když ale získá představu, kolik práce ho asi čeká, aby udělal všechno, co má v úmyslu, zvýší to na dvě hodiny týdně. Raději mít knihu v ruce o něco později, než pak selhat při jejím šíření – v tom měl lektor naprostou pravdu.

Petr celkem dobře rozumí tomu, čemu říkají marketéři prodejní trych­týř; ve fyzickém světě to přece funguje stejně. Člověk vám nej­­dřív mu­sí začít důvěřovat, než koupí něco drahého. Petr chápe, že pokud ne­bude mít možnost zájemce kontaktovat, neudělá z nich platící zá­­-
kaz­níky.
Na sbírání e-mailů ho ale děsí především vysoká pokuta za porušení směrnice GDPR. Zavolá lektorovi marketingového kurzu, aby se poradil. On sám prý už léta kontakty sbírá, takže se s ní musel také nějak utkat.
Lektor ho uklidňuje. Ano, je potřeba GDPR zvládnout, ale když se bude poctivě snažit a udělá nějakou chybu, úřad mu prý hlavu neutrhne. Velký problém by prý měl jen kdyby pravidla ignoroval nebo hrubě porušoval. Ať prý si nejdřív nastuduje všechny informace, které najde na internetu zdarma, a pokud ho to neodradí, měl by si zaplatit školení GDPR, to by prý mělo stačit.
Láďa brouzdá celý týden ve volných chvílích internetem a hledá si informace o GDPR. Nakonec se rozhodne, že do toho půjde. Kontakty přece sbírá kdekdo, skoro každé stránky nabízí nějaký eBook za e-mail a když to dělá tolik lidí, on to zvládne taky.
Vyhledá si ceny kurzů GDPR a na jeden se přihlásí. Po celodenním živém školení má spoustu odpovědí a poznámek, ale také seznam dalších věcí, které si musí zjistit, zejména praktických: Na co použít jaký program, aby podmínky GDPR splňoval, bude se je také muset naučit ovládat a všechno nastavit… Naštěstí byl lektor marketingového kurzu Naučmese až dosud velmi ochotný, a tak mu zavolá znovu. Prý by bylo nejlepší, kdyby znovu přišel na kurz, udělal by si na něj čas po jeho skončení a přibral k povídání kohokoli z kurzu, kdo o to bude stát. Nic navíc jim prý účtovat nebude, když to budou brát jako soukromé tipy a ne jako oficiální informace, zkrátka pokud se na něj nebudou odvolávat.

Petrovi trvá rok, než knihu dopíše, opraví a je s ní celkem spokojen. Všechny fotky a ilustrace už má také připravené.
Stále nemůže přijít na to, co nabízet výměnou za e-mailovou adresu, až se rozhodne, že když už chce knihu rozšířit co nejvíc a návratnost investice předem zavrhl, dá jako magnet na kontakty k dispozici přímo svou knihu v elektronické podobě. Bude to první stupeň jeho prodejního trychtýře.
Petr si po předchozím studiu uvědomuje, že lidem, kteří si knihu stáhnou, bude potřeba se občas ozvat, aby na něj nezapomněli. Má ale pocit, že v jeho oboru není dost novinek na to, aby psal blog. Co by jim tak mohl posílat…? Láme si s tím hlavu dva dny a pak mu to sepne. Co kdyby natáčel sám sebe při práci, aby mu viděli pod ruce? Vlog je přece také forma blogu a místo na články může posílat upozornění na svá nová videa.
Rozhodne se to nejdřív vyzkoušet a cestou z práce koupí miniaturní stativ na mobil.
Než se druhý den pustí do renovace staré komody, rozsvítí všechna světla, upevní mobil na stativ, namíří ho na sebe a zapne nahrávání.
Na začátku ukáže největší vady komody a nastíní, jak bude postupovat. Pak se pustí do práce a po chvilce své nahrávání vypne. Zapne ho znovu až po skončení první fáze práce a ukáže, co všechno udělal. Tak postupuje při každém úkonu, aby video nebylo příliš dlouhé.
Nahrávání a popisování práce ho dost zdržuje a samotná práce kvůli tomu trvá třikrát déle. Když ale pomyslí na to, že video pak bude navěky žít někde na internetu a až do jeho smrti pro něj bude zadarmo pracovat a pomáhat mu získávat další zákazníky, přestane ho to mrzet; zkrátka dočasně prodlouží své dodací lhůty kde to půjde. Když je komoda hotová, ukáže v detailu i výsledky oprav nejvíce poškozených míst.
Večer místo televize se na video dívá a uvědomí si spoustu chyb: Bude muset zřetelněji vyslovovat. Bude se muset častěji podívat do ka­mery, má pořád sklopené oči. Od světla shora má ve tváři ošklivé stí­ny, chtělo by to jednu lampičku namířit na sebe. Neškodilo by víc gest a pohybů rukama, protože zatím působí dost staticky. Ale hlavně, video je pořád moc dlouhé. Potřeboval by někoho, kdo by ho zkrátil, se­stři­hal.
Podívá se na internet, ale oficiální střižny jsou drahé. Zkusí to tedy jinak. Zadá na jobs.cz inzerát, že hledá někoho, kdo by mu střihal videa natočená na mobil, třeba studenta, který si chce přivydělat.
Druhý den ráno najde v e-mailové schránce 15 reakcí. Jen dva zájemci ale poslali také odkaz na nějaké video, které už střihali. Podívá se na ně a jednomu z nich zavolá. Domluví se, pošle mu videa z mobilu a popíše, které scény lze vyhodit a které tam potřebuje ponechat. Druhý den dostane video sestřihané na polovinu.
I když má video chyby, rozhodne se ho pustit do světa. Ale teprve až bude mít nějaké kontakty. Mohl by si takhle do zásoby natočit videí víc, aspoň se to naučí. Dobře ví, že praxe je nejlepší škola. Probere zakázky, které jsou v běhu a vybere ty, které by mohly stát za natočení.

Přichází čas najít si nakladatelství. Petr se nehodlá nikde doprošovat, a také chce mít nad vzhledem i obálkou plnou kontrolu, takže hledá rovnou zakázkové. Vybere to, které vypadá nejpřátelštěji a má na stránkách nejvíc doporučení a požádá je o kalkulaci. Ta vypadá celkem přijatelně, a navíc se vydavatelství postará o korekturu i distribuci a vyrobí mu PDF s ukázkami z knihy, které může na svých stránkách nabízet ke stažení zdarma.
Před odevzdáním ještě jednou projde text celé knihy a znovu opravuje, až mu začne připadat, že už spíš pitvá než operuje. Tak soubor zavře a odešle vydavatelství na první kolo korektury.
Teď bude mít čas na přestavbu svých webových stránek.
Nejdřív vymyslí jejich budoucí strukturu, tedy to, jaké jednotlivé stránky by měl web obsahovat a jakou budou mít hierarchii. Vrátí se kvůli tomu k poznámkám z kurzu Naučmese, aby si připomněl marketingové principy, jak zvýšit atraktivitu stránek pro klienta.
Hlavně se prý musí zněním textů zaměřit na návštěvníka a jeho problémy, místo aby popisoval svou firmu, protože to zákazníka nezajímá. Na stránky asi bude také potřebovat nějaké úvodní video, aby se lépe umisťovaly na Google. A určitě musí pomocí Google Analytics měřit provoz na nich, aby viděl, které stránky jsou nejnavštěvovanější a na kterých lidé tráví nejvíce času.
Zavrhne možnost postavit si stránky ve webové stavebnici Wix, i když je to jednoduché, protože je chce mít plně pod kontrolou a na vlastní doméně. Nejpřístupněji se mu jeví WordPress, ale zatím se na něj necítí. Má však dobrou zkušenost se serverem Naučmese, a tak si na něm najde kurz stavby stránek na WordPressu.
Kurz je výborný: Nejdříve jim lektor ukáže instalaci WP krok za krokem, pak jim popíše všechny jeho ovládací prvky a na závěr jim ještě dá jednak podrobný návod na instalaci, jednak tipy na různá pomocná diskusní fóra a taky seznam šablon, které je možné použít zdarma a pluginů na propojení s dalším softwarem. Dá jim i kontakt na sebe, kdyby se někde zasekli a nevěděli jak dál. To na těchto živých kurzech Petr oceňuje nejvíc, osobní kontakt a možnost následné konzultace s lektorem.
Hned druhý den si Petr domluví se svým webhostingem založení databáze a nechá si popsat, jak to má provést, aby jeho dosavadní stránky po celou dobu stavby nového webu fungovaly až do chvíle, kdy bude připraven spustit stránky nové.
Sám je překvapen, když má nový WordPress nainstalovaný za necelou hodinku a o chvíli později má i šablonu, vybranou podle požadované struktury stránek. Šablony zdarma se mu nelíbily, ale našel jednu téměř ideální za 1000 Kč, to za to určitě stojí, mít stránky podle svých představ.
Úvodní video by mělo mít přece jen nějakou ucházející kvalitu, z mobilu mu připadá příliš amatérské. Syn mu nabídne, že jeho kamarád má novou zrcadlovku, která umí točit videa a rád prý pomůže, protože to pro něj bude vítaná příležitost se s novým foťákem a střihacím programem naučit pracovat. Zvlášť když za to ještě dostane pár stovek.
Kluci chodí do školy a ani Petr nechce přerušit provoz firmy, tak se domluví, že se synův kamarád staví zatím jen na obhlídku místa a točit budou až o víkendu. Při obhlídce se domluví na lepším osvětlení, takže Petr nakoupí pár silnějších žárovek s bílým světlem a z domova přinese malou svítilnu, která se dá lehce připnout na cokoli. Mohla by posloužit jako improvizovaný bodový reflektor na vyrovnání stínů ve tváři. Jako mikrofon jim poslouží malý klopový, který synův kamarád má.
Minule se Petr poučil, že si nedokáže celý text zapamatovat a přeříkat spatra vcelku, a že když improvizuje, zakoktává se. Rozdělí si tedy text na zapamatovatelné úseky s tím, že je později sestřihají.
V sobotu se Petr vyfikne a oholí, a protože má text připravený, do­konce si ho dvakrát přeříkal před zrcadlem, mají za dvě hodin­ky ho­tovo a mohou se hned pustit do střihání na chlapcově notebooku. Na konec představovacího videa dají obrázek s 3D modelem knihy a kontakty na Petrovu firmu, protože video bude vloženo nejen na jeho stránky, ale primárně na YouTube, kde ho může najít i kdokoli cizí.
Na konci víkendu má Petr většinu nových stránek hotových, i s videem na titulce a svým prvním videem z výroby – teď už sestřihaným a opraveným, což byl skvělý bonus, takže synovu kamarádovi nakonec zaplatil víc, než původně plánoval.
Napadne ho, že by se mu hodila kritika stránek, než je spustí, a pošle lektorovi svého prvního kurzu odkaz s prosbou o kontrolu. Lektor mu navrhne pár oprav, po kterých stránky působí ještě vstřícněji a přátelštěji, a taky mu řekne, jak správně vyplnit základní SEO informace, aby jeho stránkám rozuměli i vyhledávací roboti Google.
Jen nějaká ta doporučení od bývalých zákazníků bude muset ješ­tě získat. Nelení a rovnou o ně e-mailem požádá alespoň ty, se kterými má nejlepší vztahy. A aby si vytvořil zvyk a nezapomínal na to, napíše si na nástěnný kalendář velkým písmem: VŽDY POŽÁDAT O DO­PO­RUČENÍ!
Datum vydání se blíží a Petr by chtěl maximálně využít hybného momentu, kdy je kniha úplně čerstvá. Protože mu nejde o prodeje, ale o to, aby knihu přečetlo maximum lidí, začne přemýšlet, jak ji co nejvíce rozšířit. Na Facebooku už je celkem doma, mohl by využít facebookových skupin. Celý večer si pak čte články, jak s nimi pracovat.
Vytipuje si několik skupin s velkým počtem fanoušků, které se týkají nábytku, úprav dřeva a nového bydlení, a pak každou z nich pro­hledá podrobněji, aby viděl, jak často a jaké přibývají příspěvky, jak jsou tam lidi aktivní a co je zajímá. Rozhodne se, že jejich správcům nabídne knihu v PDF pro jejich členy zdarma ještě dříve, než ji uvolní za e-mail veřejně. Napíše rovnou e-mail s nabídkou, ale nechá ho zatím odležet, třeba ještě přijde další nápad.
Večer ho skutečně napadne, jak nabídku ještě vylepšit. Chce to­tiž, aby byla pro správce skupin neodolatelná a přijali ji bez vá­há­ní. Do každé skupiny věnuje pět knih a navrhne správci, aby o ně uspořádal soutěž, a tak své publikum více zapojil, případně získal nové členy. Zbylí členové skupiny, kteří nevyhrají, pak budou moci knihu koupit levněji.

Petrovi je jasné, že už necílí jen na zájemce v blízkém okolí, jako to dělal dosud. Nemyslí si, že by byl zas tak výjimečný mistr, že by si někdo z druhého konce republiky musel objednat nábytek speciálně od něj. Ale jsou i lidé, kteří pracovně cestují po celé republice, a těm je jedno, odkud výrobce je. A jsou také lidé, kteří si rádi pár korun připlatí za kvalitnější práci a vstřícnost. Petr také doufá, že část čtenářů, kteří si jeho knihu stáhnou zadarmo, ho může doporučit dále, třeba i někomu, kdo nebydlí daleko. To, co dělal dosud, zkrátka nefungo­valo, a tak je potřeba začít to dělat jinak.
Z facebookových skupin se mu podaří domluvit promo se dvěma jejich správci, ostatní buď neodpoví nebo odmítnou s tím, že zásadně nedělají skrytou reklamu. Domluví se, že soutěž o knihy spustí tři dny po vydání, aby už tou dobou byla kniha k dispozici i v obchodech a mohli si ji koupit ti, kteří nevyhrají a nebude jim stačit bezplatná elektronická verze.
Petr udělá poslední kontrolu nových stránek a s pomocí podpory svého hostingu na ně přesměruje svou starou doménu, čímž nové stránky zveřejní. Jedna z vedlejších stránek je zasvěcena jen knize, je na ní její 3D model, ukázky a tlačítko KOUPIT směřující přímo do obchodu. Odkazuje na ni obrázek z úvodní strany, aby byla kniha vidět okamžitě po příchodu hlavními dveřmi. Za čas na ni přibude i možnost stáhnout si knihu zdarma za e-mail.
Pak si Petr uvědomí, že časem sice bude mít pár doporučení na svou práci, ale že by se recenze dobře vyjímaly i na stránce knihy.
Běžní recenzenti knih ale pro jeho záměry nebudou vhodní; on by potřeboval spíš fachmany a odborníky. Vezme si k ruce adresář a najde pár lidí z oboru, se kterými se zná a kteří by mu pár vět o knize mohli napsat. V předvečer vydání si ještě vzpomene na knižní databáze a doplní knihu i do nich.
Jakmile mu knihy přijdou domů, pět a pět jich zabalí a pošle správcům facebookových skupin, se kterými je domluven. Pár jich také rozešle svým kolegům z oboru na recenzi.
Křest knihy udělá jen malý, přiveze do své dílny několik skládacích židlí a lahví vína, poklidí a jednoho dne po práci pozve pár přátel, dobrých zákazníků a pár dodavatelů. Udělá několik fotek, aby je mohl přidat na stránku své nové knihy…

Pokračování si domyslete, já jen popíšu, jaký výsledek bych v jeho případě očekával já, pokud mu něco nevezme elán.
Rozhodně se mu ze dne na den nezdvojnásobí počet zakázek. Nástup bude asi pomalý a postupný, bude trvat měsíce, než Petr uvidí rozdíl. To proto, že čím dražší ‚produkt‘ zákazník kupuje, tím více potřebuje získat důvěry v prodávajícího, a nákup či výrobu nábytku většinou pečlivě zvažujeme dlouhou dobu, přičemž informace sháníme často s předstihem. Knihy se navíc neprodají najednou a jejich efekt se bude projevovat postupně.
Pomalý začátek je v tomto případě spíš požehnáním, protože Petr může své kapacity postupně přizpůsobovat rostoucímu zájmu (například si pořídit výpomoc, stroje atd.) a nebude muset odmítat zakázky, což by se rychle rozneslo a nově probuzený zájem by mohl ochab­nout.
Postupem času (v řádu měsíců a roků) by měl Petr získat desítky či stovky e-mailových adres za stažení knihy. Zájemce pak může upozornit, kdykoli natočí nové video, najde zajímavý článek nebo bude mít volné kapacity a bude chtít nabídnout slevu. Také elektronickou verzi knihy může postupně rozšiřovat, přidávat do ní odkazy na nová videa a čas od času poslat aktualizovanou verzi těm, kdo mají starší.
Další zájemce mu přinesou nové webové stránky, protože jsou optimalizované pro mobilní zařízení a tudíž přístupné mnohem větší škále uživatelů (vybavení bytu si pořizují hlavně mladí lidé, kteří často užívají k prohlížení internetu právě mobil nebo tablet).
Velmi silným propagačním prostředkem jsou videa na YouTube, a protože tam v jeho oboru nebude příliš velká konkurence, může Petr tento vyhledávač svými videi doslova ‚zavirovat‘, alespoň pokud jde o videa v češtině (znám to z vlastního oboru).
Ze všeho nejdůležitější je, že se Petr odhodlal udělat něco pro něj zcela nového, naučil se za krátký čas spoustu užitečných věcí a ověřil si, že marketing funguje a je zásadní chybou ho odbývat nebo zůstávat u jeho zastaralých forem.
Kniha, jakmile ji jednou dokončí, bude v jeho službách pracovat po dlouhé roky, aniž by jí musel věnovat pozornost. Někteří zákazníci se na něj možná obrátí až několik let poté, co si jeho knihu přečtou, někteří nenakoupí nikdy, ale pár z nich se možná zmíní přátelům a přihrají mu tak další zákazníky zprostředkovaně.
Stejně jako kniha, i webové stránky nebo video za vás pracují
neúnavně po mnoho dalších let úplně zdarma, jakmile je jednou vy­tvoříte.

Aneta se zbavuje zaměstnání
marmeládovnice

Aneta dělá odjakživa ráda domácí marmelády. Odvážně experimentuje a dává do nich to nejlepší, což se jí jednou vrátí a ona dostane pozvání na mezinárodní soutěž marmelád, kde se umístí na 3. místě. Krátce nato sklidí úspěch i na českém marmeládovém přeboru a začne přemýšlet, jak znalosti předat dalším lidem, aby si i oni mohli udělat vlastní domácí marmeládu. Napadnou ji kurzy a jeden zkusí uspořádat, ale při zpětném hodnocení usoudí, že je to obrovské množství práce a času, hlavně s organizací, a přitom dokáže zaučit jen velmi malé množství lidí.
Rozhodne se tedy své recepty a znalosti vydat knižně. Naštěstí si v minulosti prozíravě fotila každou hotovou marmeládu a těch pár, které opomněla zdokumentovat, navaří a vyfotí během psaní knihy. Shromáždí starší fotky. Recept má každá nalepený z druhé strany, ale jsou stručné, bude potřeba je trochu rozepsat. Mohla by je ještě doprovodit svou marmeládovou anabází, lidé mají rádi příběhy.
Když má knihu skoro dopsanou, najde si pár zakázkových nakladatelství. Ceny se příliš neliší, ale styl komunikace ano, a ten při jejím výběru rozhodne. Na poslední chvíli ještě zvýší objednaný náklad, když jí tiskárna zavolá s dotazem, proč tiskne tak málo knih, když je to kuchařka a ty jdou na odbyt.
A dobře udělá. Kniha se od první chvíle prodává nadprůměrně, zvláště u distributora, který má sítí smluvních knihkupců lépe pokrytou tradičně zemědělskou Moravu. Práce na knize však Anetě zabere veškerý volný čas a šéf, který byl zvyklý, že si Aneta občas bere práci i domů, začíná dělat v zaměstnání dusno. Anetu poprvé napadne, jaké by to bylo, kdyby byla svou vlastní paní a pracovala na volné noze jen pro sebe.
Kniha se celkem prodává, ale je jasné, že výdělek z ní by jí na uživení určitě nestačil. Aneta chodí dál do práce, ale ve volných chvílích přemýšlí nad tím, jak to provést, aby mohla časem uniknout na volnou nohu. Musela by především rozšířit své aktivity, mít více zákazníků a nejlépe i více zdrojů příjmu. Začne si psát seznam věcí, které by mohla podniknout v zájmu své expanze.
Bylo by skvělé vybudovat si okruh příznivců, vlastní komunitu. Určitě musí využít sociální média. Natočit nějaká videa. Samozřejmě udělat webové stránky. A rozšířit knihu mezi správné lidi.
Zdroj příjmů může mít z knihy, může pořádat placené kurzy vaření domácích marmelád (ale pokud možno automatizovaně!) a… Nic víc ji nenapadá. To není mnoho. Není to dost na to, aby ji to uživilo. Ale v zaměstnání už je jako na trní. Třeba se něco objeví časem. Nebo si k tomu nějakou činnost přibere. Prostě to rozjede a uvidí. Občas je potřeba trochu zariskovat.
Aneta si určí priority: nejdřív všechno připravit, aby získaní zá­jemci hladce prošli procesem zakoupení knihy nebo přihlášení ke kurzu. Pak nastavení průběžné systematické práce a propagace, propagace a zase propagace. Nejdřív je ovšem nutné zařídit, aby byl nákup knihy co nejsnazší, kurz udělá až potom.
Aneta si vyhledá návody na stavbu webu, nejvíc se jí líbí webová stavebnice Wix. Vybere si přednastavenou šablonu a napíše si seznam textů, které musí pro stránky připravit. Také by ráda měla systém, kde lze knihu objednat i rovnou zaplatit, prostě malý funkční obchod. Wix sice obchod nabízí, ale ten se nedá vložit na jinou, samostatnou stránku. Nakonec u ní zvítězí český SimpleShop, protože se přes něj dají prodávat i kurzy a eBooky a dá se napojit na českou platební bránu, to kdyby se jí podnikání rozjelo.
Chce si objednat doménu domacimarmelady.cz, ale je obsazená. Doména .com je volná, ale ta se jí nelíbí, protože spousta lidí si správnou koncovku nebude pamatovat a skončí u konkurence. Nakonec zvolí raději anetamarmelady.cz a pomocí souboru .htaccess ji podle návodu přesměruje na adresu stránek na Wix. Systém je připravený: má stránky, na nich obchod, možnost platby zatím převodem nebo přes PayPal, obrázky z receptů i ukázky.
Teď videa. Udělá raději víc kratších, než aby měla mnoho témat v jednom dlouhém videu. Napíše si seznam: Video z přípravy nějaké speciality. Video s referencemi lidí, kteří její marmelády někdy kou­pili – vesměs to byli známí a přátelé (ale to bude chvíli trvat, než je přesvědčí a pár referencí bude mít). Video s expertem na zdravou výži­-
vu, možná by byl lepší webinář. Dalo by se natočit video, jak a kde shánět ovoce, na co při výběru dbát a jak ho správně skladovat. Pak by se dal udělat průřez celým rokem s ohledem na to, jaké marmelády lze v daném období dělat vzhledem k dostupnosti ovoce. A třeba i jaké volit nádobí a zavařovací sklenice a jak je připravit. Mohla by také zacílit na ty, kdo se teprve chystají na svou první marmeládu, ukázat výrobu nějaké opravdu jednoduché a přitom shrnout i obecné zásady při výrobě marmelád, prostě zaujmout začátečníky.
Je toho celkem hodně a Aneta ještě nikdy video netočila, takže se rozhodne začít od těch nejjednodušších.
V první řadě ale potřebuje něco, čím bude točit. Zkusí natočit pár sekund videa na mobil, ale obraz, a zvláště zvuk, se jí nelíbí. Začne si zjišťovat, kolik by stála skutečná kamera – full HD se dá sehnat už od 5 000 Kč, k tomu klopový mikrofon za 700 Kč – což jsou peníze, které je ochotna investovat. Poradí se s kamarádem a ten jí připomene, že bude potřebovat ještě stativ a střihací software, což znamená dalších asi 4 000 Kč navíc. Není to příjemné, ale nakonec se Aneta rozhodne investovat i to – chce-li to dělat vážně, stojí to za to.
Když jí kamera přijde, celý další víkend si vyhradí jen pro natáčení. První půlden se učí, dělá jednu chybu za druhou a každou sekvenci musí točit několikrát, ale po poledni už jí to začíná trochu jít. Pomalu přichází na to, jak se jí točí nejlíp. Při krátkých sekvencích to sice bude spousta střihání, ale aspoň je schopna text odříkat bez zadrhávání a rozpomínání se. V sobotu večer má materiál pro jediné video: Marmeláda pro začátečníky. Nevadí, příště to půjde rychleji. Neděle zbývá na sestřihání – takže ještě večer by se měla naučit aspoň základy střihu.
Aneta zakoupila Adobe Premiere Elements, ale nikdy s ním ne­pracovala. Nejdřív hledá na YouTube, ale tam najde jen pár upoutávek na kurzy. Placené české kurzy jsou celkem drahé. Aneta mluvila anglicky naposled na škole, ale nakonec se přece jen rozhodne, že koupí svůj vůbec první kurz v angličtině na serveru Udemy. Je totiž bezkonkurenčně nejlevnější. Stojí jen 12 dolarů, všechno rovnou uvidí, takže si leccos domyslí, a když něco hned nepochopí, pustí si to znovu.
Nakonec to dopadne tak, že Aneta celou neděli jen studuje a zkouší si střih v praxi, sice na natočených záběrech, ale jsou to jen testy, takže skutečný střih prvního videa jí zbude až na další víkend.
Když má první video konečně sestřihané, na jeho konec umístí reklamu s 3D obrázkem knihy a odkaz na svůj web, kde se dá kniha koupit.

Během následujícího čtvrtroku se jí podaří natočit, sestřihat a zveřejnit další tři videa a přes její obchůdek jí přijde dohromady deset objednávek – což není mnoho, ale je to první viditelný výsledek její snahy, a navíc, knihy se stále prodávají i přes distributory. Na dalších videích bude pracovat průběžně, teď potřebuje promyslet své kurzy tak, aby s nimi bylo co nejméně práce. Musí do nich vnést systém.
Nejvíce času jí zabíraly opakované úkoly, třeba vysvětlování, co účastníky čeká a co si mají vzít s sebou. Náročné bylo také udržet všechno v hlavě – během kurzu neměla kapacity na nic dalšího. Sepíše tedy veškeré pokyny a informace do jednoho souboru a udělá z něj PDF, které může každému zájemci poslat. Také si udělá šablonu e-mailu pro přihlášení na kurz. Založí si účet v Evernote, kde vytvoří pro každý kurz jeden zápisník. Do něj si bude kopírovat historii komunikace s každým z účastníků. Připomínání pro ni zajistí Google kalendář. Na závěr každého kurzu taky přidá desetiminutovku, kdy se všichni účastníci vrhnou na úklid a mytí nádobí. V tolika lidech by mohlo 10 minut stačit, když jasně rozdělí úkoly – a ušetří jí to hodinu práce. Po prvním uskutečněném kurzu ji napadne ještě pár vylepšení, ale v podstatě je spokojena, takhle by to mohlo fungovat.

Na webu věnuje kurzům celou jednu stránku, ale zatím na ně asi moc lidí nechodí, soudě podle zájmu. Aby měla zájemců víc, začne si mapovat lokální časopisy a rádia, kterým by mohla nabídnout rozhovor. Možná by se během něj dalo losovat o marmelády z její produkce, aby to bylo pro redakce i posluchače zajímavější. Připraví si nabídku s ukázkami z knihy a s přehledem svých úspěchů a pak ji – každému zvlášť, pěkně personalizovanou – do redakcí pošle.
Z deseti médií projeví zájem tři: Jedno internetové rádio a dva časopisy, jeden lokální a jeden zemědělsky zaměřený. Během příštích dvou měsíců rozhovory vyjdou nebo jsou odvysílány. Kde to jde, zmíní párkrát svoje stránky, takže se po rozhovorech mírně zvedne zájem nejen o kurzy, ale i o koupi knih přes její obchod.
Mezitím se odehrají další tři kurzy a na jeden z nich přijde i ma­nažer místní potravinářské firmy, který jí nabídne spolupráci…

Držme Anetě palce, ať jí firma za licenci na domácí marmelády na­bídne tučnou provizi, aby konečně mohla jít na volnou nohu a stát se svou vlastní paní. Nikdy nevíte, jak se věci vyvinou, ale hlubokou pravdu má rčení, že ‚štěstíčku je třeba jít naproti‘. Když začnete být aktivní a zkoušet nové postupy, najdou si vás příležitosti, kterých byste si nevšimli nebo které by vás vůbec nepotkaly, kdybyste zůstali tam, kde jste a dělali to, co dosud.
Hynek se rozhodl stát spisovatelem
syn 21. století

Pátý příběh je o autorovi, který má vysoké ambice a využije ty správné páky, aby svého cíle dosáhl. Zároveň je to také popis toho, jak bych postupoval já dnes, v roce 2024, kdybych snil o spisovatelské dráze jako kdysi dávno moje máma a měl podobné zapálení pro psaní, ale navrch i dnešní úžasné možnosti, které ona tenkrát neměla.
To ale v žádném případě neznamená, že pokud se tím vy živit nechcete, můžete nyní přestat číst: Všechny ty příležitosti moderní doby jsou tu totiž i pro vás. Umělá inteligence tvořící obálky a perfektní prodejní anotace, stejně jako princip sněhové koule, který je podstatou online propagace. Tento příběh je psán o pouhých 5 let později než ty předchozí – jenže mezitím se svět změnil k nepoznání, asi jako když k nám před pár desetiletími přišel internet.
Hynek má napsanou odhadem sotva třetinu rukopisu, ale protože to se svým psaním myslí doopravdy vážně, a navíc žije v převratné době, má jeho příběh výrazně odlišný průběh… Čeká ho taky obrovská spousta práce. Až byste mohli získat dojem, že je to robot. Není.
Takhle to vypadá, když někdo přijme plnou odpovědnost za budoucnost své knihy a je ochoten si to odpracovat. Chcete-li pro svou knihu to nejlepší, udělejte to samé.
Jeho navíc pohání i odhodlání splnit si svůj životní sen, což mu zajišťuje permanentní přísun energie. Lidé v něčem nejčastěji ne­us­pě­jí nebo na to rezignují proto, že jejich cíl pro ně není dostatečně cenný a obětihodný.
Hynek maká, protože se pro něco rozhodl. Tím se totiž stanou jakékoli výmluvy irelevantními a směrodatným zůstane pouze výsledek.
Tohle všechno se dá zvládnout. Když máte své PROČ.

(Celou cestu jsem si při psaní „prošel s Hynkem“. Od vymýšlení námětu románu a zápletky, přes identifikování „bolesti“ a ideální cílovky nebo hledání gatekeepera, až po vytváření obálky. Jeho web najdete na adrese https://kniha.vydaniknihy.cz/mrtvyjsiuzbyl/.)

Hynkovi je teprve 20, a jako dítě tzv. Generace Z si samozřejmě rozumí s technikou a na internetu je jako doma. Rád fotí, i když jen na mobil, dobře hraje na kytaru a pravidelně běhá. Ale ze všeho nejvíc ho baví psaní a sní o tom, že se stane spisovatelem.
Odjakživa miloval čtení, a četl opravdu hodně. Z češtiny měl u maturity nakonec ‚jenom‘ dvojku, protože si to pokazil větným rozborem, který mu nešel. Až mnohem později pochopil, že i ten mu poskytuje dobrý jazykový nástroj.
Po maturitě využije tipu od své matky, která je novinářkou, a nastupuje do novin jako zpravodaj-elév. Trochu mu vadí pohyblivá pracovní doba, která občas zasahuje i do víkendů, ale bere to jako nezbytný zdroj peněz a zároveň dobrý psavecký trénink. Většinu svého volného času potom věnuje své největší vášni – psaní.
Hynkův první román je příběhem mladého Davida, který po mrtvici oslepne a zlomí ho to. Potom se ale potkává s horolezcem Alexem, který má místo nohy protézu, spřátelí se a Alex postupně, krůček po krůčku, zcela změní Davidův žebříček hodnot a přístup k životu. Mladík si svůj handicap začíná kompenzovat technologiemi, začne se jim naplno věnovat takříkajíc od rána do večera a nakonec se z něj stane uznávaný a zároveň také velice dobře placený odborník.
Hynek odhaduje, že má hotovou teprve přibližně třetinu rukopisu, ale nikam nespěchá, protože jeho cílem je psaním se živit, a nikoliv vydat jen jednu jedinou knihu. Záleží mu proto na kvalitě textu, bez toho by nebyly dobré recenze ani šance umístit se v nějaké soutěži.
Protože to s literaturou myslí vážně, udělal si podle rad zkušených spisovatelů už před začátkem psaní poctivý průzkum, aby byl jeho příběh uvěřitelný. Mluvil s několika nevidomými i s lidmi po mozkové mrtvici, poctivě pročetl všechny blogy a články, které o těchto tématech našel, a přečetl v originále celou knížku Stronger after stroke. Byla to jeho první kniha v angličtině, což mu dodalo sebevědomí a chuť posouvat i další své domnělé limity – netušil totiž vůbec, že to dokáže.
Absolvoval také téměř hodinový rozhovor s psychoterapeutem, od kterého získal i příslib, že s ním bude moci konzultovat během psaní, a navštívil Neviditelnou výstavu, aby si nevidomost vyzkoušel na vlastní kůži. Dalo mu to mnohem lepší vhled do toho, jak se asi tak nevidomý cítí a s čím vším musí každodenně bojovat.
Hynkovi ale postupně dochází, že pokud se chce psaním jednou skutečně živit, ‚jenom‘ psát a vydávat knihy stačit nebude a bude to celé muset brát jako podnikání se vším všudy. Přitom ani neví, jak knižní trh funguje, natož jak na něm dlouhodobě ekonomicky přežít…
Jak vyznívá prakticky ze všech videí o osobním růstu na Youtube, pro splnění snu je nezbytné ‚vykročit z komfortní zóny‘ a samo od sebe se nikdy nic nestane, je třeba jednat. Což Hynek dobře ví, stačí mu vzpomenout si na ty stovky hodin strávené cvičením, než se na kytaru naučil hrát dost obstojně, aby na to sbalil holku. Nelení tedy, sedne k internetu a začne rovnou hned zjišťovat, co všechno to bude obnášet.

Vyhledávač vylepšený umělou inteligencí mu nalezne všechny dostupné informace o psaní jako profesi a vytřídí mu nejrelevantnější odkazy, ale ve valné většině se jedná o překlady amerických blogů a ze dvou třetin jsou o publikování či marketingu na Amazonu KDP. Mezi nimi ale objeví také nově aktualizovanou monografii ‚Vydej si vlastní knihu‘. Díky ní si udělá o vydávání knih v České republice kompletní přehled.
Kniha sice není přímo návodem, jak se psaním živit, ale náznaky obsahuje. Z její třetí části o propagaci pochopí, že, řečeno jednou větou, je třeba od samého počátku systematicky sbírat kontakty a postupně tak vytvářet databázi adres, zároveň je také třeba dbát na lákavou komunikaci knih navenek a pečlivé zacílení, pokusit se co možná nejvíce knih prodávat přímo, vždy se důkladně připravit na okamžik vydání a hlavně – ani na chvíli nepřestávat věnovat se marketingu, dokud nejsou všechny zásoby knih vyprodány.
Marketingu jako takovému Hynek samozřejmě taky vůbec nerozumí, ve škole s ním nikdy do styku nepřišel. Pro svůj sen je ale rozhodnut udělat cokoli. Je-li tedy pro jeho budoucí úspěch nezbytné se ho naučit, udělá to.
Rovněž si nad příručkou ujasnil, kolik knih vydat: Protože je to jeho prvotina, nechce riskovat vysoký náklad, ale protože se na ní bude propagaci učit, nechce se ani držet příliš při zemi – to by pak bylo příliš snadné. Z toho mu vyplynul náklad 1000 ks.
Hynkovi je jasné také to, že aby měl reálnou šanci dlouhodobě uspět jako spisovatel, musí dobře ovládat i ryze spisovatelské řemeslo, zatímco momentálně je spíše začátečník. Začne se proto poohlížet po dostupných kurzech, které by posunuly na vyšší úroveň i jeho literární schopnosti.

První kurz tvůrčího psaní, který navštíví, ho bohužel naprosto zklame: Lektorka dává svým začínajícím studentům neskrývaně a neprofesionálně najevo, že by na ty svoje spisovatelské ambice a sny měli ve svém vlastním zájmu co nejrychleji zapomenout a že jsou spisovatelské nuly, ze kterých stejně nikdy nic nebude. Hynek se vrací z kurzu velice zklamaný a se sebevědomím na bodu mrazu.
Pak ale zjistí, že napsala pouhopouhou jednu knihu – právě o tvůrčím psaní, a udělala si tak z psaní byznys, aniž by sama něco kreativního vytvořila. Hynek se zařekne, že se bude učit už jen od opravdových spisovatelů, a rozhodne se hledat dál.
Druhý kurz tvůrčího psaní má sice hodně nepovedený web, ale jeho lektorem je zjevně skutečný spisovatel, který má na svém kontě už neuvěřitelných 13 knih. I přes porouchaný objednávkový formulář se rozhodne dát mu šanci – a nelituje.
Po neuvěřitelně intenzivním, pracovně tvůrčím víkendu se vrací nadšený domů; má pocit, že mu doslova a do písmene přetéká hlava, kolik nového se tam během těch pouhopouhých dvou dnů naučil a dozvěděl. Lektor je v psaní i ve výuce opravdu dobrý, jedinou jeho slabinou je marketing, který, jak bylo zjevné, příliš neovládá.
Hynek si nakoupí všechny knihy o tvůrčím psaní, které mu spisovatel doporučil, veškerou beletrii odloží stranou a téměř každý den je dlouho do noci jednu po druhé studuje, dokud je nemá všechny přečtené.
Zároveň ho u toho také napadne, že coby novinář, mohl by v rámci svojí profese dělat rozhovory se známými autory. Od těch se přece také může spoustu praktických a užitečných věcí přiučit… Přednese svůj nápad šéfredaktorovi a dostane zelenou; dokonce je mu přislíbeno, že budou-li mít jeho rozhovory se spisovateli u lidí úspěch, bude moci nastoupit nastálo a začít se věnovat kultuře.
Během jednoho z rozhovorů si se zpovídaným lidsky sednou a padnou do noty a po vysílání spolu ještě skončí ve vinárně. Hynek se tam Ludvíkovi svěří se svým snem a ten mu přislíbí, že se na jeho dílo rád podívá. Ještě toho večera mu Hynek pošle svou nejlepší povídku a k jeho velkému překvapení a obrovské radosti Ludvík odpoví hned druhý den ráno, že se mu jeho povídka velice líbila a že má talent. Povzbudí jej, aby se svého snu určitě nevzdával, a dokonce ho vyzve, ať mu své práce posílá, že si je rád přečte a poskytne mu zpětnou vazbu.
Za pár týdnů jej Hynek pozve na večeři a Ludvík jeho pozvání ochotně přijme. Během večera se Hynkovi svěří, že posledních pár let už jeho knihy na odbyt nejdou. Dříve dělal jeho knihám marketing nakladatel, ale jak prodeje postupně klesaly, nakladatel ztrácel zájem, a poslední knihu už si musel Ludvík vydat sám. Jenže nevěděl, jak ji propagovat, protože prý je na marketing úplně levý, a tak mu na chalupě zůstala hromada knih, které se prodávají jen velmi pomalu. Přiznal Hynkovi, že v nich utopil spoustu peněz a těch se mu teď už moc nedostává. Třebaže cítí, že stále píše dobře, je mu to málo platné, protože sám knihy k lidem dostat nedokáže.
Tím Hynkovi připomene, jak je marketing nesmírně důležitý, a on si umíní, že bude ode dneška věnovat jeho studiu 50 % svého volného času. Je to již druhý skvělý spisovatel, jehož Hynek potkal, který doplatil na to, že podcenil propagaci. To se jemu prostě nesmí stát.

Jednoho dne dostane Hynek při čtení Ludvíkovy knihy nápad na originální povídku. Hned po příchodu domů ji začne psát a ještě další dva následující týdny ji pak vybrušuje. Nakonec ji dá k opravě i Ludvíkovu redaktorovi, který v ní objeví několik neobratností a jazykových chyb, a teprve poté ji pošle Ludvíkovi k přečtení. Ten je z jeho povídky doslova nadšený a vybídne ho, ať ji přihlásí do nějaké literární soutěže.
Hynek vyhledá soutěž tematicky i co se podmínek týče co možná nejvhodnější a povídku do ní krátce před uzávěrkou pošle. Pár týdnů nato jsou vyhlášeny výsledky a Hynek v ní ke svému údivu i neskrývané radosti získává druhé místo.
Protože nelení, dodržuje své předsevzetí věnovat polovinu svého času studiu marketingu a začíná se v něm už pomalu orientovat, hned ví, co s ní udělat: Použije ji jako magnet na získávání nových kontaktů. Jeho nová povídka je k tomu jako stvořená: Má poutavý začátek vtahující přímo do děje a není ani zbytečně dlouhá. A nyní byla oceněna i v soutěži.
Založí si účet u MailChimp a protože nechce ztrácet čas s metodou pokus-omyl, rovnou si koupí za pouhé tři stovky kurz MailChimpu od Udemy, který ho celým nastavením provede za jedno jediné odpoledne.

Pokud jde o web, na kterém bude prodávat svoji budoucí knihu, měl by běžet jednoznačně na bázi WordPressu. Wix mu přijde jako amatérské řešení, a on se psaním chce přece jednou živit. Zaregistruje si tedy levný, ale velice kvalitní webhosting za pár desítek korun měsíčně a zároveň si také zaregistruje doménu se svým jménem, hynekprokop.cz.
Nemá ale v úmyslu zaplevelovat si hlavu technickým nastavením, takže si pouze najde šablonu a zadá na Fiverr poptávku na instalaci WordPressu se šablonou. Ovládat web však rozhodně umět chce, a protože se mu to minule osvědčilo, koupí si další kurz od Udemy, tentokrát pro WordPress.
Web mu předá ‚fiverrista‘ z Indie za tři dny kompletně připravený na jeho hostingu i s pluginy pro MailChimp a napojením na Google Analytics, které si Hynek narychlo založí. Zbývá už jen doplnit obrázky a texty.
Hynek je zastáncem nejjednodušší možné cesty, a tak do řešení tohoto úkolu opět zapojí AI: Zadá celou svou povídky ChatGPT a vyžádá si vygenerování stručného prodejního textu motivujícího návštěvníky k zadání e-mailu a stažení celé povídky, zakončeného výzvou k akci. Třetí verze je skoro dokonalá, text upraví jen lehce a vloží na web.
Povídku překlopí online do formátů PDF, ePub i MOBI, připraví ji v MailChimpu k automatickému odeslání po ověření e-mailu a má hotovo. Vyzkouší si v praxi na vlastním e-mailu, že mu vše pracuje, jak má, a ukázku vloží do ‚psavecké‘ facebookové skupiny.
Heuréka! Funguje to. Do týdne má prvních 10 kontaktů. Ostatní psavci komentují jeho povídku poměrně nadšeně, takže udělá pár screen­shotů, upraví je v online fotoeditoru Photopea a ty nejlepší reakce přidá na svou přistávací stránku. Nyní už potřebuje pouze ukázku šířit s odkazem na stažení celé povídky.

Tou dobou začíná mít pocit, že toho sice ví o marketingu čím dál více, ale jsou to spíš obecně laděné rady, které nejsou zaměřeny specificky na knihy, a on stále ještě tápe v tom, jak vše poskládat právě pro tyto účely. Na stránce ZDROJE vyhledá odkaz na videotrénink X-Faktor knihy a ten mu všechno poskládá dohromady jako puzzle. Obálku, anotaci, zacílení i propagaci.
Při studiu blogu vydaniknihy.cz ho pak v jednom článku zaujme zmínka o tom, že těm, kdo se chtějí svým psaním jednou doopravdy živit – což je přesně jeho případ – se může vyplatit investice do reklamy na magnet. Bohatý sice není, ale bídou také netrpí, a tak si řekne, že to vyzkouší.
Rozhodne se investovat 1000 Kč měsíčně a spustit facebookovou reklamu na svou ukázku z povídky. Vybere příspěvek, který získal nejvíce komentářů a nejnadšenější reakce, a reklamu spustí přímo na něj. Ale protože tisícovka měsíčně je poměrně málo, nechává reklamu vždy běžet jen pár dní v měsíci a zbytek času věnuje organickému šíření ukázky.
Reklama mu získává přibližně 20 kontaktů měsíčně. Není to mnoho, ale začal s tím celkem brzy a věří, že se mu to časem vyplatí. Svůj první román asi stejně nebude mít dokončený dříve než za rok.

V práci dostane na konci roku prémie, a protože největší smysl mu dávají investice do vlastní budoucnosti a má už dobrou zkušenost s knihou a tréninkem X-Faktor knihy, zareaguje na zvýhodněnou nabídku a koupí kurz Kniha jako víno. Ten zcela změní jeho pohled na to, jak přistupovat k obálce své knihy, a také konečně pochopí, jak se píše prodejní anotace. Hlavně ale získá nástroje, se kterými ji vůbec muset psát nebude, protože součástí kurzu jsou připravené a vyladěné povely pro AI, která napíše prodejní anotaci za něj.
Také mu díky kurzu zapadnou do skládačky další dílčí informace, které o marketingu kdy četl. Sice už pochopil, že ta největší část propagace knihy se odehrává dávno předtím, než vyjde kniha samotná, ale bonusový trénink Start knihy mu dává přímo podrobný návod, co a kdy dělat. A také mu potvrdí, že začal pravděpodobně tím nejlepším možným způsobem a s dostatečným předstihem, aby to celé dopadlo ve své finální podobě co nejlépe. Využije čerstvě nabytých vědomostí a začne na tom okamžitě pracovat.
V té úplně první řadě bude muset se svou databází kontaktů, které již nasbíral, začít komunikovat. Díky kurzu totiž pochopí, že kontakty nestačí jen sbírat, ale je potřeba je také „aktivovat“ a vytvořit si s nimi vztah. V tréninku Start knihy má Hynek přehledně popsané, o čem a kdy psát – může je například zapojit do života psavce a toho, jak vzniká kniha.
A protože odkládáním toho, do čeho se člověku příliš nechce, se ještě nikdy nic nevyřešilo, řekne si, že ho nebude nic stát, když si teď rovnou vyzkouší nějaký e-mail napsat. Koneckonců, když se mu nebude zdát patřičně dobrý, nemusí ho odesílat.
Protože od něho ale jeho budoucí čtenáři v tuhle chvíli zjevně žádný e-mail neočekávají, chvíli jenom zírá na bílou obrazovku a neví, jak začít. Pak ho něco napadne: Za co se nikdy na nikoho nezlobíme? Když něco dostaneme! Musí jim v tom e-mailu něco dát. A ze všeho nejlépe něco zábavného…
Prohrabe se svými staršími povídkami a najde mezi nimi jednu celkem povedenou a navíc k tomu ještě také vtipnou. Dobrá, to bychom měli, ale stále to je pouze jednosměrná komunikace… Co kdyby se jich zároveň rovnou a na férovku prostě zeptal, co by je zajímalo o autorském životě a vydání knížky? Třeba mu řeknou sami, co psát.

Následující den svůj e-mail ještě trochu poupraví a poté stiskne tlačítko „odeslat“. Je napjatý jak struna, jestli mu vůbec někdo odpoví, a tak jde radši dělat něco jiného, aby neměl potřebu neustále obnovovat stránku se statistikami otevření a pak z toho nebyl zklamaný. Do zítřka to počká.
Následujícího rána už to ale nevydrží a jakmile zapne počítač, jde statistiky otevření e-mailu zkontrolovat. Nemůže uvěřit svým očím: MailChimp mu totiž hlásí, že si jeho e-mail otevřelo 35 % lidí. Taková procenta neočekával ani ve svých nejoptimističtějších představách! Vždyť všichni ti zkušení marketéři píší, že slušná míra otevření se pohybuje někde okolo 20 %…
Hynek si začíná naplno uvědomovat, jak obrovská může být síla laserově přesného zacílení. Lidé mu přece dali svou soukromou e-mailovou adresu jen a pouze proto, že je zaujala JEHO tvorba. A co více – ve schránce nachází hned 5 e-mailů, ve kterých se ho jeho noví fanoušci ptají na nejrůznější záležitosti z jeho života.
Ze všeho nejvíc je přirozeně zajímá, jak a kde se naučil psát. No prosím, o tom přece může napsat hned několik dalších e-mailů. Okamžitě se posadí a začne jim po jednom odepisovat. Nechce si vystřílet náboje, a tak jim prozatím jenom vřele poděkuje za zájem a slíbí, že jim o tom brzy napíše. Ono to doopravdy funguje!!!
Do konce týdne už má sepsané tipy, jak často a po jakých částech jim bude svůj příběh vyprávět, prozatím jenom v hrubých rysech. Začne čtením a také svým snem, literaturou se jednou živit, mohl by k tomu připojit i tipy na své nejoblíbenější knihy. Potom by jim mohl napsat něco o své novinářské práci a nejzajímavějších rozhovorech se spisovateli. Další mail by mohl být o jeho mizerné zkušenosti s prvním kurzem tvůrčího psaní a po něm třeba o tom druhém, ze kterého si odnesl tolik nových věcí a postřehů. A potom…
No, na něco už přijde. Stačí, že má zhruba načrtnutou komunikaci na příští dva měsíce. E-mail jednou za dva týdny by měl stačit a nebude mu tak hrozit, že by vyčerpal témata a začal „mlátit prázdnou slámu“. Zároveň mu to také připomene radu, že má průběžně dokumentovat i obrazově, a od té doby se snaží nikdy neopomenout vyfotit sebe sama na samospoušť, kdykoli píše někde mimo domov nebo má příležitost situaci vztáhnout k psaní. I to se může do e-mailů hodit, a může okolo toho postavit zajímavý příběh.

Hynek vytrvale dodržuje své předsevzetí, že bude polovinu svého volného času věnovat studiu marketingu, a tak brzy nato objeví informaci, že použít v reklamě namísto obrázku video může jeho reklamu zlevnit. Ta stále čas od času běží na onen příspěvek s ukázkou z jeho úspěšné povídky. Co by k tomu asi tak mohl natočit?
Vzpomene si na jeden trénink z kurzu a také na své nadšení, když jeho povídka vyhrála v soutěži. Jeho autentické nadšení sice už vyprchalo, ale o to přece v tuto chvíli nejde… Čas je relativní, je načase dát tomu okamžiku nový účel.
Aby na videu dosáhl té správné energie, dohledá si všechny e-maily, ve kterých ho někdo chválí. Při čtení ho zalije vlna pokorné hrdosti a impulzivně natočí pět krátkých videí, ve kterých se mu své nadšení z ceny podaří celkem věrohodně předat. Vybere z nahrávek tu nejlepší, začátek s přeřeknutím odstřihne přímo ve svém telefonu, a následně ji přidá mezi již spuštěné reklamy.
Reklama s videem má skutečně nejnižší cenu za proklik ze všech, a tak Hynek ostatní povypíná a nechá běžet jen dvě nejlevnější. Pak najde další relevantní informace, přehodnotí reklamy ještě podle ceny za konverzi a ve finále nechává běžet 4 z nich.
Díky tomu dokáže za stejnou cenu získat měsíčně nikoliv 20, ale rovnou 30 registrací – o polovinu více. Proto se rozhodne ‚přitopit pod kotlem‘ a zvýšit svou měsíčně investovanou částku na dvojnásobek, díky čemuž mu do databáze začne přibývat v průměru 60 kontaktů každý měsíc.
Tou dobou se už pomalu blíží také k dopsání svého rukopisu, takže ve svých e-mailech sdílí i své nadšení a poutavé ukázky. Ale na druhou stranu taky své obavy, zda svoji knihu dokáže následně také prodat a nezbude mu doma namísto toho zaprášená halda papíru. Coby odezva mu nazpět přichází spousta povzbudivých slov a on na každý e-mail poctivě odepisuje.

Hynek dobře ví, že když má dopsáno, musí nechat svůj text minimálně měsíc odležet, než se pustí do nezbytných autorských oprav. Do e-mailů proto v té době dává zajímavé momentky z každodenního života, a protože posílá jen 2 e-maily měsíčně, lehce toto období překlene.
Jakmile se potom pustí do oprav, má pro své e-maily další téma: Řídí se při opravách instrukcemi z tréninku Redaktorský výtah a zároveň každé další kolo čtení a hledání chyb v textu popíše vlastními slovy v e-mailu.
Chtěl by, aby měli jeho příznivci reálnou představu, jak náročné jsou a jaké množství času, úsilí a energie zaberou opravdu poctivé autorské opravy, protože drtivá většina z nich se s nimi nikdy neset­kala. Zároveň také aby na vlastní oči viděli, kolik péče své knize dává. Psaní e-mailů už pro něj postupně začíná být spíše zábavou než prací; a když už ne přímo zábavou, tak ani ničím, co by ho stresovalo.
Když skončí po mnoha týdnech konečně s opravami, první, komu knihu pošle ke zkouknutí, je jeho teď už v podstatě kamarád, spisovatel Ludvík. Jeho reakce je bezprostředně nadšená a okamžitě se nabídne, že mu rád napíše první recenzi. Prozradí mu také, že byl po celou dobu v jeho seznamu a sledoval jeho cestu v e-mailech. Složí mu velkou poklonu nejen za množství práce, kterou na své knize odvedl, ale také za tu jeho, minimálně v jeho očích velmi zdařilou, e-mailovou sérii. Prý jej nikdy nic podobného nenapadlo, obdivuje jeho nápaditost i pracovitost a že bylo opravdu zábavné a místy přímo až dobrodružné jeho cestu sledovat.
Hynek se to všechno snaží brát s rezervou: není „těšítko“ a nemá ve zvyku radovat se ještě daleko před vrcholem. Dobře ví, že to hlavní má teprve před sebou – to, jak zvládne přípravu na propagaci, a především potom její následné praktické provedení. Jedno si ale už promyslel – finance na vydání na vydání své knihy se pokusí vybrat ve sbírce. Je sice pevně rozhodnut knihu vydat, i kdyby mu sbírka nevyšla, na druhou stranu ale není nikde psáno, že musí při jejím vydávání utopit všechny své úspory hned na začátku. Nedávno se rozhodl zaplatit si i redaktora, takže každá koruna, kterou se mu nyní podaří ušetřit, se bude rozhodně hodit.
Než za to ale začne platit, zkusí ještě získat zpětnou vazbu na rukopis od betačtenářů. Zveřejní synopsi své knihy ve FB skupině a požádá všechny psavce, kteří mají pocit, že by mohli být jeho cílovou skupinou, zda by si jeho knihu nepřečetli a neposkytli mu feedback. Přihlásí se mu tři autoři a on jim svůj rukopis pošle.

Potom se začne orientovat v problematice pořádání sbírek. Nejdříve si nechá od GPT shrnout články, které se o sbírkách nacházejí na internetu, aby si udělal celkovou představu. Prohlédne si podmínky českých sbírkových serverů a vybraným odešle dotaz na to, jakou poskytují při sbírce a její přípravě podporu. Otevře si každý úspěšně dokončený projekt, pečlivě ho prostuduje, dívá se na jejich videa a dělá si poznámky. Nakonec si sepíše předběžný plán a možné termíny a všechno odloží k pozdějšímu využití.
Vrátí se k tréninku Start knihy, udělá si revizi toho, co už má hotové, a začne pracovat na dalších klíčových bodech – obálce a anotaci. Nejdříve si udělá žánrový průzkum, aby zjistil, jak to dělají ostatní a jaká žánrová očekávání má jeho cílová skupina. Nalezené obálky si ukládá, aby je měl k nahlédnutí i později.
Vezme povely (prompty) z kurzu Kniha jako víno a svou synopsi a zadá je do Chat GPT. Během deseti minut má tipy na cílovku i emoce, které ji dovedou k nákupu, tři téměř dokonalé návrhy prodejní anotace i náměty na titulní obrázek. Název už sice v hlavě má, ale pro zajímavost si nechá navrhnout i dvacet dvouslovných titulů. Všechno si ukládá do jednoho souboru a pak si to znovu přečte. Tučně si označí návrhy, které by dobře fungovaly společně.
Porovná výsledky žánrového průzkumu s návrhy od AI a vytvoří z nich tři možné kombinace titulního motivu a názvu. Jako čtvrtou připíše svou původní představu a všechno na chvíli odloží, aby se mu to rozleželo v hlavě.

Poté se Hynek vrátí k tréninku Start knihy a přijde na to, že až dosud zřejmě nevědomky vytěsňoval myšlenku na gatekeepera, třebaže to už měl mnohokrát před očima, poprvé dokonce už při čtení Vydej si vlastní knihu, a pak znovu v kurzu Kniha jako víno. Kde ho tedy hledat? Vrátí se znovu k patřičným místům videotréninků a poté si začne dělat průzkum žánrového komunitního života.
Protože klíčová myšlenka jeho knihy spočívá v návratu ze zdánlivě beznadějné situace po náhlém postižení zpátky do života, jako jeho ideální cílový čtenář mu vychází člověk po vážném úrazu nebo po mrtvici, topící se v depresích, nebo přítel takového člověka, který mu chce pomoci.
Nejdříve začne hledat existující komunity v oblasti pomoci po CMP (mrtvici). Nachází ale pouze spoustu webů rehabilitačních služeb či poraden, a nikdo z nich navíc viditelně nesbírá kontakty, proto si jejich adresy dává rovnou na blacklist jako již prověřené, protože k tomuto průzkumu se bude asi průběžně vracet a chce mít evidenci.
Hledání mu nepřinese výsledky ani následujícího dne, a tak se rozhodne změnit strategii. Z webů si vypíše kontakty na doktory a odborníky, kteří se tímto tématem zabývají. Poté je postupně obvolá a zeptá se jich, zda nějaké takové komunity neznají. Pár tipů dostane a část z nich si od něho dokonce vyžádá kontakt, že se nad tím zamyslí a případně se mu ozvou zpátky.
Bohužel, i tipy od nich se ukáží být pouze sdruženími a poradnami, které nesbírají kontakty, přinejmenším ne veřejně.
Ale napadne ho přitom něco jiného. Když už se definitivně rozhodl na svoji knihu uspořádat sbírku, mohl by si spoustu energie ušetřit, kdyby našel firmy, které jeho kniha nadchne a urychlí mu vyšším příspěvkem start sbírky. Což by mohly potenciálně být především firmy vyrábějící protetické pomůcky. Na chvíli přeruší hledání gatekeepera a udělá si bleskový průzkum. Během chvíle jich nalezne přes deset, což vypadá poměrně nadějně.
Poté se okamžitě vrátí zpátky ke hledání gatekeepera, protože toho žádný sponzor nahradit nemůže, a to ani kdyby se stal zázrak a dotyčný uhradil náklady celé. To jeho knihu ke čtenářům nedostane. Ale stále se mu nedaří…
Večer už toho má Hynek plné zuby. Je zklamaný, protože má pocit, že se mu vydání knihy úplně hroutí a že bez gatekeepera mnoho šancí nemá. Jeho vlastní seznam ho pravděpodobně nezachrání. Demoralizovaný zavolá svému nejlepšímu kamarádovi, zda by nezašel na víno, a nad sklenkou se mu svěří se svým trápením, marným hledáním a obavami o budoucnost knihy.
Kamarád ho povzbudí a protože sám kdysi nějaký čas depresemi trpěl, dá mu tip – má se zkusit poohlédnout po skupinách na Facebooku na toto téma. Pokud jim jeho kniha pomůže, není přece nic špatného jim ji nabídnout.
Druhý den Hynek na Facebooku nachází hned tři skupiny s tímto tématem, a k jeho nemalé radosti jsou všechny značně početné. Největší má skoro dvacet tisíc členů, druhá přes 12 a třetí 9. Zažádá si o vstup do všech tří.

Zatímco čeká na schválení, pustí se do obálky.
Když si projde obálky jednotlivých knih, zabývajících se podobným tématem, které nasbíral na internetu, usoudí, že jeho cílová skupina bude s vysokou pravděpodobností očekávat na obálce nějaký motiv východu slunce jako symbol naděje, protože ten obsahuje většina z nich. To mu vyhovuje, jelikož jeho román obsahuje scénu, kdy se oba hlavní hrdinové vydávají na kopec už v noci a na vrcholu se ocitají současně se svítáním.
Podstoupí systematický průzkum obrázků ve fotobankách, ale dvě postavy na vrcholu kopce za svítání žel nikde nenajde. Naštěstí má v kurzu Kniha jako víno trénink na Midjourney a předpřipravené prompty. Zapojí tedy i ChatGPT a už během krátké chvíle má několik různě komplexních promptů pro Midjourney.
První den si chce spíše jenom hrát, aby si všechno patřičně vyzkoušel, ale Midjourney ho prakticky okamžitě zcela pohltí a dříve, než ho pozdní noc společně s únavou zaženou do postele, má už vytvořené dva vážné kandidáty na titulní obrázek. Díky funkcím zoom out a pan je extrémně snadné přidělat jim i spad.
Oba obrázky mají jedinou chybu: postavy sice podle instrukcí stojí na vrcholu kopce při východu slunce, ale ani náhodou nevypadají jako jeho David a Alex: Jedné z postav by bylo třeba změnit nohu na protézu, u druhé udělat ze dvou turistických hůlek jednu slepeckou a vedle ní v ideálním případě ještě přidat sedícího slepeckého psa. Naštěstí jako novinář Hynek dobře ví, že to vyřeší Photoshop.
Rozhodne se však, že redakční grafiky tím zatěžovat nebude, mají fofr i bez něj a už tak zůstávají v práci přesčas. Takže raději napíše podrobný popis požadovaného výsledku v češtině, přeloží ho DeepLem a zadá poptávku na Fiverr. Do druhého dne na něm má 15 nabídek, nejnižší už za 10 EUR. Prohlédne si portfolia tvůrců, vybere vítěze a za tři dny má v ruce přesně takový obrázek, jaký si představoval. (Týden nato se objeví AI, která takovou retuš dokáže zdarma a za 10 sekund.)

Do všech tří vybraných FB skupin byl přijat, ale Hynek si jejich první prohlídkou málem sám přivodí depresi. Jsou plné bolesti, smutku a beznaděje, až se začíná trochu stydět, že do nich vůbec vstoupil a je těchto složitých osobních příběhů a tragédií svědkem.
Nejdříve si prostuduje jejich pravidla. Tím odpadne druhá největší, protože ta její jakoukoli propagaci čehokoli výslovně zakazují, a navíc je provozována státní institucí, se kterou by se pravděpodobně jednalo špatně.
Projde si také profily administrátorů a jejich weby, ale sběr e-mailů nikde nenajde. Tudy cesta ke gatekeeperovi asi také nepovede… Zkusí na to tedy jít z druhé strany: Začne vyhledávat e-booky a webináře, protože ty se používají jako magnety na kontakty zdaleka nejčastěji. Už první minuty hledání mu napovídají, že by mohl být na správné stopě.
Vrátí se k obálce. Jedno odpoledne si hraje v Canva, opravený obrázek z Midjourney v ní zkombinuje s dalším z fotobanky, udělá si čtyři varianty obálky s různými písmy, označí je A–D a do konce týdne nechává hlasovat svou rodinu a poté také svůj seznam. Z výsledků hlasování mu vyjde jasný vítěz. Najde si PSD mock-up, upraví ho v Photopea a vytvoří 3D model své knihy. Z návrhů od GPT převezme ty nejlepší věty, sestaví z nich anotaci a má vše, co je zapotřebí ke zprovoznění první verze prodejní stránky knihy.
Tou dobou konečně dostává i poslední reakci od betačtenáře, obě předchozí už má zapracované. Pokaždé ale knihu ukládá jako novou verzi, aby mu zůstaly také všechny předchozí varianty. Když zapracuje i tu poslední, pošle rukopis vybranému redaktorovi. Od betačtenářů zároveň také získává tři pozitivní recenze.

Je načase začít se předběžně připravovat na sbírku. Hynek si znovu projde úspěšně dokončené projekty a informace o crowdfundingu, které si předtím poznamenal, sepíše si stručný popis projektu a seznam věcí, které zamýšlí udělat. Poté kontaktuje HitHit.com a domluví si s nimi hovor, po kterém do svého seznamu doplní další položky a poznámky.
Načrtne si možnou strukturu odměn a zároveň vytvoří nabídku i pro výrobce protetických pomůcek, které našel online. Nabídne jim poděkování v knize, kmotrovství na křtu, fotky a video z něj, a také že za svůj příspěvek dostanou nějaký limitovaný počet knih na rozdávání svým klientům. Ale především a v té úplně první řadě, pokusí se je pro knihu nadchnout předem. Na to mu bude muset stačit již hotová předposlední verze textu – aktuální text totiž právě nyní opravují spolu s redaktorem.
Udělá si také seznam firem a poté vyloučí ty, které poskytují pouze ošetřovací služby. U těch ostatních si vypíše jejich telefony, obvolá je a snaží se dostat k lidem, kteří mají na starosti marketing. U několika z nich se mu podaří uspět, pošle jim synopsi na osobní e-mail a tři z nich nakonec souhlasí, že si jeho rukopis přečtou.

Hynek by rád měl svoji knihu na trhu někdy na začátku září a tomu načasování přizpůsobí – jak ukončení sbírky, tak odevzdání rukopisu na 1. kolo korektury a pak do vydavatelství. Znamená to, že počátkem června by měl začít se sbírkou a na korekturu rukopis odeslat do konce května. To je dost času na to, aby ho ještě jednou sám přečetl, přestože chuť k tomu po tolika předcházejících čteních už rozhodně nemá.
Redaktura rukopis pěkně vyleštila, ale co naplat – je to poslední příležitost k případné větší změně, i když doufá, že zapotřebí nebude.

Pro sbírku bude také potřebovat videotrailer… Nejdříve scénář. I na ten má předpřipravený prompt z kurzu Kniha jako víno, takže za pět minut s ním vygeneruje 5 použitelných návrhů a po další hodině má ke scénám i nalezené klipy ve Storyblocks. Video i s titulky poskládá přímo v jejich Makeru. Pak teprve zaplatí 30 EUR a všechny videoklipy si stáhne v plném rozlišení a bez vodoznaku. První ostrou verzi pak nasdílí v psaveckých FB skupinách a řekne si o připomínky.
Z protetických firem se mu nakonec podaří domluvit si příspěvek na sbírku u dvou. Za 20 000 Kč se stanou partnery knihy a každá z nich dostane 100 knih pro své klienty. Tím se mu vrátí výrobní náklady na přibližně 400 knih, což je rozhodně více, než kdyby se těch sto prodalo přes distributora, ale především – takhle vysoké příspěvky hned na začátku sbírky ji skvěle nastartují. A bude-li mít zajištěn rychlý odbyt pro 200 ks, může zároveň o toto množství zvýšit náklad, čímž trochu sníží výrobní cenu za jeden kus.
Osloví vybraná vydavatelství a nechá si od nich udělat kalkulace, a zároveň se jich doptá, jakou lze od nich očekávat podporu při propagaci a jak dlouho u nich vydání trvá. Vybere dva vážné kandidáty a zavolá jim, aby se s nimi seznámil osobně a doptal se jich na podrobnosti. Též se ujistí, že nebudou mít problém mu text po druhé korektuře poskytnout za účelem výroby el. knih. Rovnou jim také řekne o sbírce a potřebné synchronizaci s jejím dokončením. Jedno z vydavatelství mu nabídne pomoc s propagačními materiály a to nakonec rozhodne.
Stále se mu však nedaří nalézt vhodného gatekeepera, který by ho nějakým výrazným způsobem podpořil tím, že zprávu o jeho knize dostane k lidem. Protože už tím strávil mnoho hodin s nulovým výsledkem a čas kvapí, nutí to Hynka vymyslet nějaký plán B. Tu chybu dělat nehodlá, že by knihu pustil do světa a neměl plán na její šíření. A odkládat kvůli tomu vydání se mu taky nechce, protože má pocit, že ještě nevyčerpal všechny možnosti.

Vyjede na víkend na kamarádovu chalupu v horách, prochází se venku a první den si jen čistí hlavu. Druhý den si jde sednout na vyhlídnuté místo na vršku se starou břízou nad letitou rozpraskanou lavičkou, kouká do kraje, přemýšlí o možnostech šíření své knihy a všechny poznámky si bez třídění nahrává na telefon. Když jede v neděli autobusem zpět, všechny poznámky přepíše do notebooku.
Druhý den odpoledne sedne k internetu, vyhledává a poznámky třídí podle reálné použitelnosti. Nakonec se mu vyrýsuje jako nejnadějnější tento plán: Osloví psychology zabývající se léčbou depresí a každému z nich nabídne online rozhovor. Snad na něj odkáží i ze svých webů, a když videa pro Youtube i stránky s rozhovory dobře optimalizuje pro vyhledávače, bude mít slušnou šanci na přední umístění na Googlu. Není to sice to samé, ale je to lepší než nic, a gatekeepera může hledat zároveň s realizací plánu B.
Objedná si tedy ještě doménu navratzedna.cz. Protože bude web organický přístup čerpat z rozhovorů s psychology, musí jej tomu celý podřídit a na knihu jen ‚lákat‘, tedy nikoliv ji otevřeně nabízet. Přímé zájemce o knihu – jako svou databázi – pak povede přímo na samostatnou prodejní stránku, odkud se na titulku s rozhovory nebudou moci prokliknout.
Připraví si také otázky pro odborníky. Přirozeně by měly být především hodnotné pro cílovku, zároveň se alespoň trochu točit kolem jeho příběhu a v samotném závěru potom nesmí chybět nenucená nabídka jejich služeb, aby to bylo hodnotné pro všechny zúčastněné strany.
Pak svůj záměr zveřejní v „depresivních“ skupinách s dotazem, na co se má ještě odborníků zabývajících se tímto tématem zeptat, aby přímo zapojil cílové publikum a rozhovory pro ně tak byly relevantnější. Mimoděk tím zřejmě také vyřešil problém se zákazem reklamy ve FB skupinách: Nebude propagovat knihu, ale poskytne užitečný obsah a přivede zájemce na své stránky, aniž by byla nabídka knihy předem patrná. To snad jako reklama posouzeno nebude.
Vezme svůj seznam odborníků a lékařů, zabývajících se depresemi, a první z nich obešle s pečlivě sestavenou nabídkou. Rozhodne se být upřímný a k žádosti o rozhovor na rovinu napíše, že mu jde také o propagaci jeho knihy, ke které ho inspiroval reálný příběh spolužáka. Připojí ještě, proč se domnívá, že bude kniha prospěšná a měli by do toho jít. Přidá synopsi a odkaz na ½ rukopisu s tím, že zbytek jim v případě zájmu dopošle na e-mail. To aby se mohli oslovení informovaně rozhodnout, zda jsou ochotni s projektem spojit své jméno. V neposlední řadě je zvědavý také na to, zda jeho román ocení i psychologičtí odborníci.
Během měsíce se mu podaří udělat 3 online rozhovory a další dva domluvit. Sestřihá je v již pokročilejším DaVinci Resolve, které je zdarma. SEO popis videí i stránek nechá navrhnout ChatGPT SEO plugin, rozhovory nechá přepsat pomocí AI TurboScribe a po opravě k videím přepis přidá.
Na základě doporučení z Youtube přiřadí k otázkám ještě minutáž a použije ji v popisu videí pro lepší SEO. Rozhovory i s videi ale prozatím nastaví jako neveřejné, protože ještě nepřišel čas předprodeje a nechce provozem plýtvat. Připraví ale přistávací stránku pro všechny zájemce s udičkou a výzvou k registraci.
Pak ho napadne, že by mohl videa spustit jako premiéru v určitý den a čas a lákat k registraci třeba už 14 dní předem nebo ještě dříve. To by mu poskytlo mnohem více času nasbírat zájemce a umožnilo déle pracovat s komentáři pod zvacím příspěvkem, a tím trochu zvýšit jeho organický dosah. Po premiéře je pak nabídne jako záznam živé akce, rovněž s registrací. To je taky celkem běžné.
Mohl by na stránku odkazovat také z knihy přes QR kód a registraci ke shlédnutí záznamů rozhovorů na ní ponechat nastálo, aby získal kontakt i na část těch čtenářů, kteří knihu pořídí někde jinde než u něj. Na zadní předsádce může bez většího zvýšení výrobních nákladů reklamu na web udělat i barevnou.
Zároveň by mohl z videí udělat sestřih a dát ho jako magnet na odemknutí kompletních rozhovorů odevzdáním e-mailové adresy. Hynek si tedy rovnou od vydavatelství vyžádá rekalkulaci a rozkres předsádek. Hned druhý den sedne ke Canva, vyrobí si screenshoty z již hotových rozhovorů a do večera má tři odlišné návrhy reklamy na web navratzedna.cz pro zadní předsádku.

Poslední čtení se Hynkovi vyplatilo. V rukopisu neseděl jen jediný, zato pro pozorného čtenáře viditelný fakt. Z příběhu vyplývalo, že David je vyšší postavy než horolezec Alex. Na obálce od Midjourney tomu ale bylo přesně naopak. Všímavý čtenář nebo případně recenzent by to mohl zaznamenat a jeho příběhu by to zcela zbytečně ubralo body. Ještě štěstí, že se nakonec k tomu čtení donutil.
Přestože jeho redaktor je zároveň i korektorem, rozhodl se Hynek raději zvolit korektora jiného, protože chce, aby jeho rukopis viděly další oči. Všechno ale už koordinuje s vydavatelstvím, aby s jeho knihou počítali a prozatím spolu mohli vyřídit náležitosti a podepsat smlouvu. Smlouva má ve formátu PDF 4 stránky, ale Hynek si ji pomocí ChatPDF nechá shrnout do nejdůležitějších bodů a popsat potenciální nástrahy, a na ty se pak vydavatelství doptá.
Na jejich radu zajde do knihkupectví a u knih, jejichž sazba ho nejvíce zaujme, si vyfotí pár stránek, které pošle vydavatelství jako vodítko.

I když do začátku sbírky stále zbývá stále měsíc, začne si podrobněji promýšlet odměny za příspěvky. Měly by být rozprostřeny po celé cenové škále, náklady na ně musí být co nejnižší a zároveň jich nesmí být moc. Dva vysoké příspěvky pro začátek už má zajištěné, ale nic mu nebrání nabídnout poděkování v knize a sto knih i jako jednu z odměn. Jako další ceny nabídne společnou návštěvu Neviditelné výstavy s následným posezením a společný víkend s autorem spojený s povídáním o psaní a vydávání knihy.
Pak ho napadne, že zatímco setkání s ním osobně bude logicky množstevně omezené, mohl by to samé natočit do videa a ještě přidat společné živé online setkání, které bude moci sledovat mnohem víc lidí. Prozatím není třeba nic natáčet, pouze si předběžně navrhne osu videa a když si odměnu nikdo nevybere, přirozeně se nebude točit nic.
Co kdyby k tomu všemu ještě vytvořil i audioknihu? Na dabéra nemá momentálně dost volných finančních prostředků, ale napadne ho, zda by nešla audiokniha namluvit od AI. Dostupné Speechelo ho zklame. V ElevenLabs si vytvoří klon vlastního hlasu, se kterým by to šlo, ale práce v obou dvou je příliš časově náročná kvůli doplňování interpunkce, aby hlas dělal odmlky kde má, takže to prozatím vzdá. Je si jistý, že do roka tu budou mnohem lepší hlasové AI aplikace, a audiokniha nespěchá.

Po první korektuře s ním vydavatelství poměrně rychle doladí vzhled první kapitoly, protože mají předlohu. Dále už pracují sami; zbylé kapitoly sázejí podle vzoru té první a zároveň mu průběžně posílají již hotovou část k připomínkování. Obálku i anotaci už má připravené, takže jde všechno mnohem rychleji a knihu mají hotovou a připravenou ke druhé korektuře již během 14 dní. Dohodnou se tedy, že po jejím zanesení knihu „zaparkují“ a do výroby ji pošlou až podle původního časového plánu, aby všechno klaplo jak má.
Do zahájení sbírky tou dobou zbývá už jenom týden, který Hynek plně věnuje dalšímu dolaďování projektu: vylepšování textu, vytváření mock-upů a obrázků k odměnám.
V prvních dnech po spuštění pracuje spíše „za oponou“: Napíše domluveným firmám o příspěvek, pár kamarádů požádá o sdílení a na svých sociálních sítích požádá o připomínky a rady; ty udílí, jak je dobře známo, každý rád, a Hynek tak získá komentáře a tím i větší viditelnost příspěvku. Nezapomene samozřejmě obeslat také svoji databázi. Výsledkem jeho snažení je, že už pouhých pět dní po zahájení sbírky má vybráno 57 z cílových 110 tisíc. Jeho projekt je nejdále ze všech, které začaly přibližně současně nebo dokonce i mnohem dříve. Díky tomu získává hned od počátku větší pozornost. Pak se růst sice rapidně zpomalí, ale když je po 17 dnech, krátce před půlkou, vybráno 71 %, začíná to poměrně reálně vypadat, že vydání první knihy ho nebude nic stát.

Po zanesení druhé korektury přichází čas převést knihu do elektronických formátů. K tomu už prostý automatický převod stačit nebude, ale nechce se mu ani platit za profesionální převod, a tak to vyzkouší nejdříve sám, druhou nejjednodušší cestou, která ho napadá: Naformátuje knihu v Google Docs, stáhne jako ePub a přes Convertio převede online do MOBI. S výsledkem je relativně spokojen.
Chce ale každopádně začínat každou kapitolu od nové stránky, což vzalo při konverzi zasvé. Chvíli hledá návody na úpravu ePub. Program Sigil vypadá na první pohled složitě, ale dal by se tak za půl hodiny zvládnout – jenže to taky vypadá jako spousta následné mravenčí práce, a on nechce svým časem plýtvat. Namísto toho vyzkouší už osvědčené: Zadá svůj požadavek na Fiverr, a po jediné revizi má opravený ePub i MOBI.
V SimpleShopu všechny tři verze rovnou připraví k odeslání po zaplacení. Elektronické budou k dispozici pouze u něj, distributoři je vůbec nedostanou, aby nabídl něco navíc a tím svou nabídku odlišil. Rovnou si nastaví i upomínací e-maily, kdyby někdo zaplatit zapomněl.
Tou dobou se přiblíží termín odeslání do tisku. Hynek se naposled přemůže a knihu znovu celou stránku po stránce přečte, ale už žádnou chybu nenajde, takže dá pokyn k výrobě. Od vydavatelství získá na tiskárnu kontakt, zavolá jim a domluví si video z počáteční tiskové fáze a návštěvu provozu, až se bude jeho rukopis knihovat, aby mohl pořídit další fotky a videa ve vlastní režii.

Těsně před devadesáti procenty sbírka ztratí dech a už dále neroste, ale Hynek napne síly a v rámci pravidla 80/20 znovu zavolá firmám, které ho výslovně neodmítly. Díky tomu se mu podaří domluvit dalších 20 000 Kč a sbírka dosáhne cílové částky 6 dní před koncem. Než skončí definitivně, částka ještě trochu nabude.
Od HitHitu dostane seznam přispěvatelů. Rozešle elektronické ver­ze těm, kteří si je pořídili při sbírce, a zapojí je do svého e-mail­ingu. Jistě uvítají zprávy o průběhu a dokončování projektu, a kdo ne, odhlásí se. Nezapomíná také shánět recenze, takže už jich má šest.
Udělá si seznam booktuberek a recenzentů, které najde na internetu. Těm, na které najde kontakt, napíše a připojí prezentaci knihy – její příběh, obálku, anotaci a časový plán dokončení, aby měli možnost recenzi naplánovat. Když mu někdo z nich odpoví, rovnou se jich na rovinu zeptá, zda by nešlo zveřejnění recenze na­časovat na dobu co nejdříve po vydání.

Deset dní před doručením hotových knih spustí připravenou předprodejní sekvenci podle návodu z tréninku Start knihy, která knihu nenápadně prodává z různých úhlů. Protože začal sbírat adresy již před 2 roky, jeho databáze má tou dobou přes 900 kontaktů. Jelikož ji vybudoval sám a magnetem byla jeho vlastní tvorba, je laserově přesně zacílená a díky předchozí komunikaci také zahřátá, takže za 8 dní předprodá téměř 150 kusů.
Předposlední den pojme jako veřejnou one-man show. Odjede na chatu, kde často psal, a celý den průběžně streamuje živé vstupy na Facebook. Ke sledování pozve celou svou databázi. Ukáže jim místa, kde čerpal nejvíce inspirace, kde psal a zároveň také ta, která pro něj v okolí nejvíc znamenala osobně.
Po svém návratu natočí prázdné místo ve sklepě čekající na knihy a zároveň u toho vylíčí, jak ho celý rok testoval, jestli v něm není vlhkost. I tohle video nasdílí a znovu pozve databázi, ke shlédnutí vstupů alespoň ze záznamu.
Poslední den se odesílají už jen 3 urgence, že předprodej o půlnoci končí, což za něj řeší automat, takže se může plně soustředit na přípravu na zítřek. Ujistí se, že má dobité baterky ve foťáku i smartphonu, projde si znovu plán a napíše si ho na papír, aby ho mohl mít neustále s sebou a nemusel kvůli tomu plýtvat energií v telefonu.
Ráno s potěšením zjistí, že přibylo přes 80 dalších objednávek, což je dohromady 230. Dalších 400 kusů rozdá sponzorům nebo rozešle přispěvatelům, což znamená, že v den jejich doručení má více než polovinu nákladu svéknihy „prodanou“.
Celý Den D pojímá v té úplně první řadě dokumentačně. Od chvíle, kdy mu zavolají, že jsou s knihami za chvíli u něj, všechno točí na mobil a komentuje. Natočí příjezd dodávky i své setkání se řidičem, a také první pohled na hromadu knih v autě. Pak už sice nemůže točit a musí jít spolu s ním nosit, ale pokaždé, když si knihy naloží, vyfotí si ze stejného úhlu, jak se hromada v autě zmenšila a po vyložení ve sklepě na paletu vyfotí i zvětšující se hromadu tam. Když řidič odjede, udělá si na samospoušť několik fotek se složenou hromadou balíků knih a jedním kusem v ruce i bez něj. Kdoví, co se může jednou hodit více…
Následující den stráví balením knih, ale nezapomíná při tom fotit a točit: Hromádku knih a obalů připravenou k rozeslání, sebe, jak knihy podepisuje i vyloženou haldu zásilek na poště – s výzvou, že takhle může zítra odesílat i tu jejich, a pozvánkou na stránku svého e-shopu. Videa po návratu narychlo prostřihá a složí v DaVinci Resolve, nahraje na Facebook a opět pošle pozvánku na svou databázi.

Začne připravovat ke spuštění stránky navratzedna.cz. Zatím má připravených šest rozhovorů, to mu vystačí na 12 týdnů, když propagaci každé premiéry věnuje 14 dní. Nechá si je od turboscribe.com přepsat a GPT mu v přepisech vytipuje nejpoutavější témata. Vybrané části Hynek následně sestřihá dohromady, a k tomu všemu ještě natočí úvod a závěr s výzvou ke stažení celých rozhovorů. Tento seznam bude zároveň vždy upozorňovat na novou premiéru, a v patičce každého e-mailu je jednou větou o něm plus heslovitá upoutávka na jeho knihu s odkazem na prodejní stránku.
Video umístí na přistávací stránku, kam bude lidi posílat, a formulář nechá objevit až po kliknutí na tlačítko, aby jím neodrazoval už před shlédnutím videa. Kdo se přihlásí, získá přístup k celým rozhovorům a na konci každého z nich je recenze zpovídaného odborníka na Hynkovu knihu. Také pro tento seznam si napíše a nastaví uvítací sekvenci na první měsíc.
Potom znovu prozkoumá „depresivní“ skupiny na Facebooku a napíše si koncepty příspěvků směřujících na rozhovory, které jsou taktní a do feedů by zapadly, nebudou vypadat jako reklama a zároveň budou lákavé pro bezradné lidi bez naděje, kteří hledají pomoc. Zveřejňovací plán si v hrubých rysech načrtne až do prvních Vánoc.
První část vydání knihy má Hynek za sebou, a protože to bylo poprvé, a příště to chce udělat ještě lépe, dá si na víkend pauzu: Odjede na chatu, zpětně si v duchu prochází celý postup a do mobilu si diktuje poznámky, co by se dalo příště ještě vylepšit. Všechno si pak nechá přepsat od AI a uspořádá do textového dokumentu, aby do něj mohl kdykoliv nahlédnout.

Jak praví tréninky z kurzu Kniha jako víno, „propagace je jako mašina“. Když se s ní přestane, začíná se od nuly. Hynek proto ví, že chce-li udržet tempo, nesmí usnout na vavřínech. Naštěstí za těch pár let od chvíle, kdy začal pracovat na svém snu živit se psaním, už si Hynek vytvořil solidní návyk věnovat tomu průměrně 5 až 8 hodin týdně a někdy ještě navíc celé víkendy, a za tu dobu se už dá udělat spousta práce.
Svou reklamu na sběr kontaktů nechává dále běžet, pouze pozmění uvítací sekvenci, aby více směřovala na knihu, když už je nyní k dispozici, a lépe využívala toho, že nejvyšší pozornost a otvíranost mívají první e-maily bezprostředně po registraci a poté se šance na prodej přirozeně snižuje. Podívá se na úspěšnost své předprodejní sekvence a podle toho e-maily přepíše a seřadí.
Také si sepíše seznam věcí, které bude odteď dělat pravidelně každý týden: Promýšlet budoucí propagaci, sledovat nové knihy a no­vin­ky z oboru léčby depresí, změny úhlu pohledu na svět a nových kompenzačních technologií, a také sbírat inspirativní příběhy lidí, kte­ří překonali svůj handicap. Plus hledat nové kandidáty na rozhovory, psát maily pro svou databázi a psát další knihu.
Nastaví si Feedly, aby pro něj sledovala zprávy v zahraničí. Do prvních Vánoc se mu podaří ještě domluvit si rozhovor v internetovém rádiu, ale i když ho tam nechají říct adresu stránky s knihou, žádný nárůst v prodejích nezaznamená. Vyzkouší i inzerci v knižním letáku, ale dopadne to stejně.
Nejvíc knih prodá e-mail, který ukazuje na příběhu, jakým způsobem dokáže povzbuzení změnit lidskou realitu. Také ho napadne mezi rozhovory na web zahrnout své sponzory, ti jsou za to velmi vděční a někteří z nich ho sami vyzvou, aby se jim při vydávání další knihy znovu ozval.
Opakovaně se mu tím potvrdí praktičnost i smysluplnost pěstování dlouhodobých vztahů a rozhodne se, že si nejprve vytvoří svoji „žhavou tisícovku“ skalních fanoušků. Do svého strategického plánu si napíše úplně nahoru, velkými písmeny a červeně svou novou Nejvyšší prioritu pro následující rok:
EMAIL – VZTAHY – NADŠENÍ – REFERENCE
A hned si začne sestavovat „inspirační“ prompt pro GPT. Nejdřív brainstorming…

Hynek vzal věc za správný konec a hojně využíval příležitostí, které mu přišly do cesty, od umělých inteligencí až po placené kurzy. Nejenže jich využíval, ale přímo je aktivně vyhledával, a stále se učil nové věci.
Dokázal za osud své knihy přijmout odpovědnost, stejně jako za budoucnost vlastní, se vším, co k tomu patří, včetně toho méně příjemného. Zároveň se snažil usnadnit si svoji trnitou cestu technologiemi (podobně jako hrdina jeho knihy), aby měl dostatek prostoru na to, co je skutečně důležité.
Ale hlavně a především – začal včas. Pouze díky tomu totiž takovou hromadu práce stihl udělat. Proto je tenhle příběh nejdelší a také bych ho označil za nejúspěšnější, protože tyhle dva roky „heavy liftingu“ mu – pokud nic nepokazí – umožní splnit si sen a stát se profesionálním spisovatelem.
Naprosto zaslouženě. Odmakal si to.